Zámek Jezeří odolal náporům vojsk, ničivým požárům i těžební technice

Jezeří se nachází v Ústeckém kraji nedaleko města Most. Při pohledu na dnešní zámek, na jehož bohatou zdobnost vrhá stín nedostatek péče z dob minulého režimu, jen málokoho napadne, že se původně jednalo o středověký hrad. Během dlouhé historie muselo Jezeří čelit mnoha hrozbám. Kromě vojsk a plamenů i bagrům a těžební technice.

Zdivo původního středověkého hradu, které se dodnes skrývá v zámeckém objektu, nechává tušit o výstavnosti dávného sídla. Že se jednalo o pohodlné a reprezentativní sídlo odhalil stavebně-historický průzkum, který zde objevil hrad dvoupalácové dispozice. Takovéto hrady byly ve druhé polovině 14. století vysloveně módní záležitostí.

Hrad zde byl vystaven snad někdy v 50. letech 14. století. První písemné zmínky pochází z let 1363 až 1365, kdy se uvádějí jako majitelé pánové ze Rvenic. Ti užívali predikátu "de Lacu" (z Jezera) i "z Aysembergu", což dokládá i německý historický název „Eisenberg“, logicky spojený s dolováním železných rud v této části Krušných hor. Z původního „Jezera“ se později stal název „Jezeří“.

Během středověku se na hradě vystřídalo několik menších i zámožných rodů. Hrad na chvíli vlastnil i Jiří z Poděbrad, tehdy ještě jako zemský správce. Roku 1459 se na Jezeří vrátili Smolíkové a poslední z nich, Zikmund, odkázal hrad roku 1513 svému švagrovi Mikuláši Hochhauserovi z Hochhausu. Za něho došlo k výrazné přestavbě, která změnila středověký hrad na renesanční zámek.

Tato přestavba byla dokončena v roce 1549. Časy rodu z Hochhausu končí neslavně v 1. polovině 17. století. Tehdy byl Jan Mikuláš za účast na stavovském povstání v roce 1618 potrestán konfiskací majetku, který se tak dostal do rukou císaře Ferdinanda II. Ten následně zámek Jezeří společně s řadou dalších konfiskovaných panství daroval knížeti Karlu z Lichtenštejna. Od něho zámek Jezeří o rok později koupil Vilém ml. Popel z Lobkowicz na Bílině.

V době saského vpádu v roce 1631 byl zámek značně zpustošen. Majitelé z rodu Lobkoviců jej však následně opravovali. Zlom přinesl rok 1646, kdy Jezeří postihl ničivý požár a zámek zcela shořel. Když se následně panství ujal František Vilém, zakladatel novosedelsko-jezeřské větve rodu, dočkal se zámek opět významných stavebních proměn.

Ty pokračovaly ještě za syna Františka Viléma, kterým byl Ferdinand Vilém z Lobkowicz. Jezeří se tehdy proměnilo v krásný a bohatě zařízený barokní zámek a rodové sídlo této větve. Architekt však není znám. Barokní tvář z těchto časů si zámek s několika málo úpravami dochoval dodnes.

Hlavní podélná budova vytvořila spolu se čtyřmi kolmo připojenými křídly půdorysný tvar písmene H a z jeho jižního boku vystupoval sálový rizalit. Před hlavním průčelím se středním, mírně vystupujícím rizalitem, vrcholícím hranolovou věží, je nehluboký čestný dvůr. Po stranách hlavního portálu jsou sochy atlantů od Jana Adama Dietze z poloviny 18. století.

Po dalším velkém požáru v roce 1713 byl zámek opět opraven. Po polovině 18. století přešlo Jezeří formálním prodejem do majetku Ferdinanda Filipa Josefa, knížete z Lobkowicz na Roudnici, čímž se zámek s panstvím dostal do majetku roudnicko-bílinské linie rodu.

Na počátku 19. století se zámek dočkal především interiérových úprav, které měly za cíl zvýšit obytný standard pro pohodlí a reprezentaci v dané době. Toto nové vnitřní členění se de facto dochovalo dodnes.

V roce 1920 jej získal na základě fideikomisu druhorozený syn. JUDr. Maxmilián Ervín z Lobkowicz, který byl diplomatem ve službách Československé republiky. Z toho důvodu také odešel již v roce 1938 do svého prvního exilu ve Velké Británii, kde se stal i významnou osobností protifašistického odboje.

Hned v prvních dnech okupace se usídlil na zámku štáb "SS-Leibstandarte Adolf Hitler". V roce 1943 došlo k novému využití zámku pro vězeňské účely. Byl zde zřízen zvláštní tábor pro prominentní osobnosti "Sonderlager für prominente Persönlichkeiten". Na zámku bylo průměrně ubytováno asi 100 lidí. Zámek tak byl značně devastován.

Nejinak tomu bylo po skončení 2. světové války. Tehdy se na chvíli vrátil o majetku Lobkoviců, ale po roce 1948 byl zestátněn. Jeho správu si mezi sebou často střídalo několik institucí. Na úvod byl přidělen posádkové správě Chomutov, později se zámek dostal pod správu Krajského národního výboru v Ústí nad Labem.

V důsledku rozšiřování těžby hnědého uhlí v Lomu ČSA bylo poškozeno jezeřské arboretum a v krajině pod zámkem zanikla řada vesnic. V osmdesátých letech dvacátého století se dokonce počítalo s demolicí zámku. K tomu naštěstí nedošlo.

V roce 1991 získali zámek v restituci zpět Lobkovicové, ale pro vysoké náklady nezbytné k rekonstrukci jej roku 1996 věnovali státu. Od té doby probíhá postupná obnova zámku, který je dnes otevřený veřejnosti a postupně rozšiřuje své prohlídkové okruhy. Od roku 2020 je zámek jako první česká památka zapsán na seznam nejohroženějších památek Evropy.

Související

Více souvisejících

hrady a zámky historie architektura šlechta Ústecký kraj

Aktuálně se děje

před 25 minutami

před 33 minutami

před 1 hodinou

před 2 hodinami

před 2 hodinami

před 5 hodinami

před 5 hodinami

před 6 hodinami

před 6 hodinami

před 7 hodinami

před 8 hodinami

před 9 hodinami

před 9 hodinami

před 9 hodinami

před 10 hodinami

před 10 hodinami

Aktualizováno před 10 hodinami

před 10 hodinami

před 10 hodinami

před 11 hodinami

Nejde o špatná jablka, ale prohnilý strom Hamásu. Izrael se bouří proti zprávě o neutralitě UNRWA

Izrael kritizuje zprávu o neutralitě Agentury OSN pro palestinské uprchlíky (UNRWA). Ta přišla v pondělí s informacemi, že Tel Aviv nikdy nevyjádřil obavy ze zaměstnanců UNRWA, jejichž seznam dostává každoročně od roku 2011.

Zdroj: Libor Novák

Další zprávy