Senátní volby? Nikoho nezajímají, senátoři si vydělávají jinde. Tak k čemu to je?

Komentář Petra Šulky – Druhá komora parlamentu vznikla podle vzoru První republiky po dlouhé diskusi, zda má být vůbec zaveden. A stejně jako za První republiky k srdci občanům senát nepřirostl. Mizerná účast ve volbách do něj to jen potvrzuje.

Přidejte svůj názor 107 komentářů

Senát

Čísla mluví jasně. Zatímco voleb prezidenta nebo do sněmovny se většinou zúčastní přes 60 % voličů, obecních voleb téměř 50 % obyvatel druhého kola senátních voleb často ani ne 15 % oprávněných voličů. Senát prostě neláká. Většina lidí nechápe důvod jeho existence. Jeho důvod existence nechápou ani mnozí politici, včetně mnoha senátorů, i když si raději tyto názory nechávají pro sebe. Kryjí se floskulemi typu „Senát je důležitou součástí naší demokracie“. Více už to raději nerozvádějí. Populární je také tvrzení, že senát je zákonná a ústavní pojistka.

Plně platí druhé tvrzení. Ano, bez souhlasu Senátu se žádné změny v ústavě nestanou. První tvrzení však již tolik neplatí. Novely zamítnuté Senátem se skutečně vrací do poslanecké sněmovny a ta je musí znovu schválit nadpoloviční většinou. Pokud se Senát vrhne na jejich úpravy stačí prostá většina. V historii, i přesto, že v Senátu měla drtivou většinu opozice, vláda si téměř vždy dokázala prosadit své a senátní veto obešla. Senát tak místo pojistky často působil jen jako brzda nebo drobná obtíž. Navíc Senát nehlasuje o státním rozpočtu, což jen podtrhuje jeho poněkud vetchou mocenskou pozici.  

To, že Senát není právě moc ctěn a vážen dokonce ani mezi politiky dokazují i políčky, kterých se často dostává jeho představitelům. Při nedávném jednání u prezidenta Miloše Zemana se nemohl zúčastnit předseda Senátu Milan Štech. Ten nabídl jako náhradu jednoho z místopředsedů, který však byl odmítnut. Na obranu Senátu a jeho práv se však až na samotné senátory nikdo neozval a zástupce Senátu nikomu na schůzce nechyběl. Premiér Andrej Babiš nyní v klidu odletěl na soukromou návštěvu dcery do zahraničí, i když měl v druhém kole senátních volbách deset kandidátů. Bylo zjevné, že hlavní volby pro něj skončily před týdnem a druhé kolo senátních voleb již jej nijak nevzrušuje, natož aby se angažoval v prospěch svých želízek v ohni.

Zcela liché je pak tvrzení, že je senát vstupenkou do velké politiky. Spíše naopak. Je to buď slepá kolej nebo konečná. Jediným politikem, který v Senátu nastartoval svoji kariéru byl Miroslav Topolánek. Byla to však ta pověstná výjimka z pravidla.  Pro politiky, kteří byli označováni jako nadějní, zvolení do Senátu znamenalo cestu do zapomnění. Vzpomínáte ještě na podnikatele v cestovním ruchu a senátora Václava Fishera, velkou naději na obrození politiky z přelomu století nebo předsedu Senátu Přemysla Sobotku, který kandidoval na prezidenta? I končícímu senátorovi Liboru Michálkovi byla předpovídána raketová kariéra v politice. Pro starší vysoké politiky se stal Senát často poslední štací před odchodem do politického důchodu. Petr Pithart nebo Zdeněk Škromach jsou toho důkazem.

I samotní senátoři nepřidávají své komoře právě většího lesku. V předvolebním složení dvě třetiny z nich mělo vedlejší hlavní příjmy. Po zvolení do Senátu prostě starostové zůstali dal na radnicích, lékaři ve svých ordinacích a podnikatelé rozhodně neopustili svůj business.  Vypadá to Senát je pro mnohé senátory prostě jen něco jako koníček nebo vedlejšák. Rozhodně ne tvrdé politické kolbiště nebo místo pilné práce. Když onemocněl senátor František Čuba, teprve po roce si někdo všiml, že nechodí na zasedání a ráčil se pokoušet zjistit co s ním je. Nedivme se, že mnozí pak důležitost Senátu zpochybňují.

Co tedy dál se Senátem? Jedinou funkci, kde byl Senát nezastupitelný, byla volba prezident oběma komorami parlamentu. S jejím koncem jako by Senát zchromnul a odhalila se jeho nedůležitost v současném politickém uspořádání. Jsou zde pouze dvě cesty, kterými může Senát jít. První je reforma pravomocí obou komor, ve které by bylo Horní komoře přiznáno více pravomocí. Druhou je pak švédská cesta. Ve Švédsku Första kammaren, tedy obdoba našeho Senátu, existoval 104 let. Poté Švédové shledali, že je nepotřebný a zrušili jej.

Obě cesty jsou v naší politické situaci zatím neschůdné. Dolní komora ani prezident rozhodně nebude chtít posílit moc Senátu na svůj úkor. A o zrušení by museli rozhodovat i senátoři. Je jasné, že ti si větev pod sebou nepodřežou.  Senát tak bude zřejmě dál přežívat v této prapodivné podobě. Nově zvolený senátor Jiří Drahoš se již vyjádřil v tom smyslu, že by z něj premiér a prezident měli mít v Senátu obavy.  Pokud bude Senát pokračovat ve stejných kolejích tak je skutečně mít nemusí. Ba ani respekt pro Senát v sobě mnoho lidí neobjeví.

Vstupte do diskuze (107)
Google+ Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

Komunistický poslanec Ondráček dostal ocenění ČSBS

22.10.2018 18:56 Český svaz bojovníků za svobodu (ČSBS) udělil pamětní medaili komunistickému poslanci Zdeňkovi…

Politici se přidali k rektorům. Budou bojkotovat oslavy 28. října

22.10.2018 18:36 Někteří poslanci, politici nebo veřejné osoby se nezúčastní 28. října slavnostního vyznamenávání u…

Rektoři dali Zemanovi košem. Na 100. výročí na Hrad nedorazí

22.10.2018 17:51 Někteří rektoři se zřejmě letos opět nezúčastní slavnostního ceremoniálu na Hradě, na kterém bude…

Velká komplikace pro Prahu: Volby na magistrát někdo napadl u soudu

22.10.2018 16:59 Pražský magistrát eviduje jeden podnět k soudu na neplatnost voleb do městského zastupitelstva.…

Související:

Zprávy odjinud

Právě se děje

Další zprávy

reklama
reklama