Marek Benda pro EZ: Bolševici jsou nejsilnější stranou ve Sněmovně. Po volbách Babiš premiérem nebude

ROZHOVOR - Úsměv mu na tváři nemizí. Poslanec ODS Marek Benda (*1968), nejdéle sloužící poslanec Poslanecké sněmovny, působí na první pohled spokojeně. Právě se vrátil z Tchaj-wanu, kde získal pěknou slušivou medaili. Dojem mi nekazí ani jeho všudypřítomná elektronická cigareta, jež v době „přemrštěné regulace všeho", jak říká, vypadá vlastně dosti nekonvenčně. Považuje sám sebe za konzervativce, i když před třiceti lety, to slovo asi nepoužíval, jako nyní. „Já jsem byl ve dvaceti revolucionář!" říká hrdě. Nejen jeho bělostná kštice napovídá, že revolucionářem už dávno není.

Přidejte svůj názor 266 komentářů

Marek Benda (ODS)
doporučujeme

Ano, je tomu již pomalu třicet let od „sametové revoluce". Zpočátku to ale ani nevypadalo, že by se něco mělo měnit. Poměry se zdály být neměnné. Ale manifestací přibývalo. Bývali tam tehdy k vidění snad „všichni", v tom zvolna se rozrůstajícím počtu lidí, kteří nebyli spokojeni s tím zatuhlým společenským systémem. Byli tam jaksi samozřejmě i Bendovi - na čele s nepřehlédnutelným otcem Václavem Bendou. Málokdo si v té době dokázal představit, že by ta série manifestací – od té „první povolené" na Škroupově náměstí 10. prosince 1988, jež přišla po manifestacích dvou nepovolených a rozehnaných 21. srpna a 28. října, a vyvrcholila dlouhým „Palachovým týdnem" v lednu roku 1989 – k něčemu vůbec vedla.

Když nakonec po té manifestaci 17. listopadu 1989, kde snad už byl opravdu „každý", to vypadalo konečně vážně, přesto málokdo touhle dobou před třiceti lety věděl, co se skutečně stane. Poslanec Marek Benda sedí ve svém křesle v kanceláři zavalené dokumenty, má ležérně sundané sako, zlehka pokuřuje a tváří se spokojeně. Očkem pokukuje na přímý přenos ze Sněmovny, kde by měl hlasovat, to „podle potřeby", kdyby o něco šlo. Sněmovna dnes působí jako trochu nedobytný veřejný dům, kde vás sledují doslova na každém kroku. „Venku je to mnohem horší," odtuší bez povzdechu poslanec Benda.

Znám je oba, Martina i Marka, jako „Bendovy kluky", s jejich otcem jsem se setkal všeho všudy jedinkrát (přišel mi otevřít v bytě na Karlově náměstí v apartních trenýrkách), protože na čele toho všeho stál vždy jejich monumentální otec Václav Benda, disident a zakladatel Křesťansko-demokratické strany (KDS), později poslanec, senátor. Muž, který tu již téměř dvacet let chybí.

img-responsive

Marek Benda (ODS) | foto: Mikuláš Křepelka / EuroZprávy.cz / INCORP images

Absurdní myšlenka se stala svobodnou skutečností

Když se řekne jméno Benda, mám vždy ten dojem, že se jedná o jméno v plurálu. Nadcházejícího roku tomu bude již třicet let od změny režimu. Jak jste tu dobu před třiceti lety prožíval?

Já jsem tehdy čerstvě nastoupil na vysokou školu, byl jsem v prvním járu matfyzu, stejně jako brácha na strojárně, společně jsme to s bratrem samozřejmě všechno intenzivně sledovali, monitorovali, ano, prožívali... Napadá mne, že když se na to to teď dívám s odstupem třiceti let, udivujeme mne, že člověk nemá z té doby vlastně žádné fotky, dokumenty, snad kromě toho, co jsme v té době psali, žádné....

Možná že v archivech StB někde nějaké budou...

Ne, nejsou. Všechny spisy, hlavně ten tátův, ale i ten můj, byly zničeny. Zjistil jsem to velmi rychle, když se spisy hledaly ještě v listopadu, našli jsme, že byly skartované. První, o co jsme jako studenti usilovali, bylo, aby se v té Bartolomějské tak zuřivě nepálilo - a neodvážely se spisy na skartace...

Jaká ta doba vlastně byla? Přišly první možnosti, byla první shromáždění, přicházela i první naděje?

To ještě zdaleka ne. Já si pamatuji, že na Silvestra 1988 jsme seděli u nás doma s tátou, byli tam různí lidé, mezi nimiž byl Pavel Bratinka, a také tam byl i Petr Vopěnka. Protože jsem byl už dospělý, bylo mi čerstvých dvacet, seděl jsem s nimi. A otec tak někdy tak v dvě hodiny v noci povídá: „Petře, až to spadne, vezmeš ministra školství?"

Mně to tehdy přišlo jako naprosto absurdní, jako naprosto absurdní věta, a myslím, že kromě mého otce tomu tehdy vůbec nikdo nevěřil.Vůbec nikdo s tím nepracoval, ani o tom nepřemýšlel – možná tak, že dojde k výměně věrchušky -, ale ani nikoho vážně nenapadlo, že opozice bude opravdu nastupovat do vlády.

Manifestace, ale i tehdejší opozice, se utvořila na základě „boje o lidská práva", koneckonců i ta „první povolená" se konala právě 10. prosince 1988 na Den lidských práv. Jak jsme na tom po třiceti letech s lidskými právy dnes?

(Poslanec se odmlčí, vrhne na mne zvláštní pohled, odkašlává si – a hrneček kávy mu cinkne o talířek)

Vy jste předseda toho Ústavně-právního výboru, že? Nechcete k tomu něco říct?

Pojetí lidských práv se od roku 1988 – nebo řekněme od roku 1977, Helsinek a Charty 77, všeho tady, o co se bojovalo – bylo stále vnímáno do roku 1989 a ještě řadu let po něm, především jako právo na svobodu na prvním místě: jako můj prostor, do kterého mi ostatní nemají zasahovat. To jsou typická práva shromažďovací, vlastnické... prostor mé svobody.

« V poslední době se objevují teze, že lidská práva je také o boj proti fake news, politické nekorektnosti – je tu snaha zakazovat některé názory, zakazovat vyjádření, podávat trestní oznámení za kázání v katedrále, tato lidská práva jsou pod tlakem, že něco se tu znovu něco nesmí. »

Bohužel, už tehdy v té době se to rozjíždělo, zejména v té části západní civilizace, proto jsem se tak trošičku zarazil, protože dnes se z lidských práv stala nějaká forma nároku vůči ostatním, ale co já mám právo si na nic vymoci. A to já potom cítím trochu jinak, a proto jsem se trochu zarazil.

Myslel jsem to obecně, vy asi narážíte na genderové věci nebo politickou korektnost...

Kdybych se bavil o právech, která jsme vnímali v roce 1989 až 1990, myslím, že je naplněno úplně všechno, a to z hlediska svobody. Naopak, v poslední době se objevují teze, že by mělo jít o boj například proti fake news, politické nekorektnosti – je tu snaha zakazovat některé názory, zakazovat vyjádření, podávat trestní oznámení za kázání v katedrále, tato lidská práva jsou pod tlakem, že něco se tu znovu nesmí. Něco se znovu nesmí v tomhle světě! A je k tomu využívána stejná teorie lidských práv.

Teorie lidských práv byla dříve i nástrojem, zejména ze strany Západu, aby se tu tu Východě cosi pohlo. Taky to nebyl jen naivní názor, byl to možná také nástroj propagandy, nemyslíte?

Nevím, jestli propagandy. Byl to ale určitě nástroj souboje přes železnou oponu: Vy nám tady vykládáte, že máte „sociální výdobytky" – a jak říkal ten klasický vtip – z druhé strany znělo: Vy tu zase „mlátíte černochy". V realitě bylo spousta lidí v naší realitě nesvobodná. To, že ty komunistické režimy padly na základě své neschopnosti, alespoň ve většině toho východního bloku, zajistit základy zásobování, to už je věc druhá.

V Československu byl ten souboj mnohem více touhou po svobodě, než po zásobování (bubnuje do stolu), aby byly puštěni političtí vězni, povoleny Lidové noviny... když si vzpomenu na ty první požadavky na vysokých školách... To nebylo, že se chceme mít jako na Západě, ale že chceme mít svobodu.

Studenti jsou obvykle skupina, která je nějakým způsobem vždy víceméně zabezpečena, ať už tak nebo jinak, a ten idealismus je k tomu asi taky třeba.

To se asi taky, dá říct taky, že platí. Kdo není ve dvaceti socialista, kdo není ve třiceti letech konzervativec...

Ale vy jste byl vždy konzervativcem, není tomu tak?

No tak... Já jsem byl ve dvaceti revolucionář!

Ale konzervativní revolucionář! Nebo ne?

Řekněme konzervativní revolucionář. Ale mnohem méně konzervativní, než s postupujícím věkem...

img-responsive

Marek Benda (ODS) | foto: Mikuláš Křepelka / EuroZprávy.cz / INCORP images

Politické zakládací akty a paralelní polis

Jak se to s tím konzervatismem stalo? Vy jste s otcem nakonec i zakládal jedno takové konzervativní uskupení: Křesťanskou demokratickou stranu... KDS.

Byl to pokus – tam se tehdy vedly velké polemiky zejména s lidmi, kteří zakládali ODA – byla to snaha, jak se přihlásit k evropskému proudu, to, že se řeklo KD, to ani nebyla snaha přihlásit se k k víře, ale k nějakému proudu, který byl zejména v německých zemích velmi silný. První zakládací akty jsou ještě předlistopadové, v rámci Hnutí za občanskou svobodu (HOS), kde vzniká vedle sociálně-demokratického klubu Rudolfa Battka, vzniká také také ten křesťansko-demokratický...

Proč jste vlastně nebyli v ODA, ta vznikla ještě před listopadem...

Ne, ta taky ne, ta vznikla jako my, když už, tak to byla Mandlerova Demokratická iniciativa, později Liberálně demokratická iniciativa, jež usilovala o registraci ještě před pádem režimu.

Ale vy jste se všichni znali...

Po letech už přesně nikdo nevíte, jak to bylo, zda za tím byla i snaha vymanit se třeba z tátova vlivu a říct: my jsme samostatní. U ODA také převažovalo jiné pojetí, více občanské. Táta si naopak myslel, že bychom měli patřit k tomu širšímu křesťanské-demokratickému proudu. Ale vím, že otec z nich vždycky dost šílel. Oni sem vždycky, zejména z CSU, potom začali jezdit, měl jsem ale z nich pocit, že se na nás dívali, jako kdybychom právě slezli ze stromů a ještě jedli banány (nebo ořechy).

Ale ty banány tady právě moc nebyly...

No, ano, ale oni se dívali na nás trochu jako na opičky. Velký tlak, který provázel to německé a rakouské pojetí, založené na masovosti, jež tu nebylo možné právě realizovat, tak jako se to u nich stalo po válce. Existoval tu velký odpor ke stranictví, ten obrovský odpor již od Národní fronty, která tu masovost prosazovala, přesně proti jakékoliv masovosti. Heslo Občanského fora: „Strany jsou pro straníky, Občanské fórum je pro všechny!" to velmi přesně vystihlo. S tím udělalo OF celkem 60 procent. Pokoušeli se nám ze zahraničí předat nějaké zkušenosti, ale ono není všechno úplně snadno přenositelné...

Když jsme u toho přenosu a jména Benda: Jak to bylo mimochodem s tou otcovou paralelní polis?

Tak to byl text z roku 1978, ještě předtím, než byl táta zavřený. Původní představa byla ta, že souboj se nedá vést s mocí jenom v té nestrukturované podobě - disent jako uskupení složené ze spisovatelů, bývalých komunistů a křesťanů, na to měl odlišné názory: úvaha o paralelní polis znamenala, že nemůžeme dělat jenom politiku, ale budovat paralelní polis ve všech směrem: vzdělávání, knihách a nezávislé kultuře.

Mimochodem, právě před dvěma třemi lety přišli za mámou ti, jak si říkají, snad anarcho-kapitalisté, co platí bitcoinem, kteří si myslí, že státy jsou nějak trochu moc rozlezlé... ten název se jim líbil, jestli by nemohli nazvat tím jménem svoji kavárnu. Nevím, jestli bych si s nimi ve všem rozuměl, ale jsme se s mámou sešli, a řekli jsme: Proč ne?

« Původní představa byla, že souboj se nedá vést s mocí jenom v té nestrukturované podobě. Úvaha o paralelní polis znamenala, že nemůžeme dělat jenom politiku, ale budovat paralelní polis ve všech směrem: vzdělávání, knihách a nezávislé kultuře. »

Jak dnes, kdy se mnozí lidé cítí být vyřazeni ze společnosti, vnímáte tuto snahu? Nerozklížila se společnost mezi ty, kteří vládnou a ty, kteří jsou ovládáni ? Nebyla by paralelní polis dobrou reakcí i pro tu současnost? Mnoho lidí má důvod protestovat... proti establishmentu.

V běžných věcech se dostáváme často do situace blízké tomu komunistickému režimu... a to zejména v přeregulovanosti našich životů. Tehdy platilo, co není dovoleno, je zakázáno. Potom platilo, co není zakázáno, je dovoleno. Dnes mám dojem, že je již vše zregulováno. Debata ve Sněmovně, kde se diskutovalo, jestli když jedu lodí, zda si mohu dát pivo, protože... nesmíte přece mít alkohol v krvi, protože jste velitel malého plavidla. Proti tomu je čím dál větší odpor.

Druhá stránka věci, a tam je možná větší souboj, jak ho vidíme ze Spojených států, ale nevím, jestli je to souboj mezi bohatýma a chudýma, se překládá jako souboj mezi těmi, co těžili z globalizace, proti těm, kteří v ní byli opomenuti. Došlo tu k boomu cestování a vytváření většinového názoru, a jeho silného prosazování, jak by měl náš svět vypadat. Část společnosti je z toho rozčarována. Jedni vnucují druhým, co s mají myslet. Odehrává se to hodně i ve Visegrádu, který se začíná bránit, nediktujte nám, jak náš svět má vypadat. Jestli se najde nějaký styčný bod, jako se tomu děje ve Spojených státech, kde ty celky jsou navzájem nekompatibilní, nevím. Já jsem proto, aby se to vše odehrávalo svobodněji, na úrovni obcí, rodiny, církve, národa.

Žijeme v čase restaurace komunismu, zničí ho Babiš?

Jaký je stav dnešní ODS? Kdysi to byla strana Václava Klause, dne ji vede Petr Fiala. Před časem jsem se o tom bavil s poslancem Pavlem Žáčkem, který tvrdí, že ODS „zvedá hlavu". Jak je to z vašeho pohledu? Vy už jste taky takový veterán...

Já už jsme veteránem úplně všeho. Ta dnešní ODS je něčím jiná, než byla za Václava Klause. Na začátku 90. let byl Klaus vždy velmi opatrný, protože chtěl vytvořit velkou stranu, aby měl ve straně jak konzervativce, tak liberály. Takže jeden rok napsal knihu "Proč jsem konzervativcem" a druhý rok "Proč jsem liberálem", aby udržel toto napětí a nepřihlásil se jasně ani k jednomu. Mirek Topolánek, další relativně dlouholetý předseda říkal, že je tou pomlčkou mezi tím konzervativním a liberálním.

Tak to Petr Fiala přiznává, že je více konzervativcem. A ta strana se v tomto ohledu tím směrem v reálu i posunula. To napětí tam bude vždy, ale možná to bude i tím, že jsme všichni zestárli. Dneska je stranou, která si prošla špatnými zkušenostmi, prošla všemožnými vnějšími i vnitřními manipulacemi, érou chytráků, kteří měl pocit, že jí budou z vnějšku ovlivňovat a nebudou za o nic nést odpovědnost. Snad tomu posunu napovídají i poslední dobré volební výsledky.

img-responsive

Marek Benda, Petr Fiala a Zbyněk Stanjura (ODS) | foto: Mikuláš Křepelka / EuroZprávy.cz / INCORP images

Musela si tím ODS projít?

Žijeme v takové době – v Mexiku vedla zemi Národní revoluční strana 50 let... Možná jsme si tím nemuseli projít. V roce 1989 se říkalo, že moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně. To musí být člověk mimořádně silný, aby tomu odolal. To se mnohdy nestalo a nutně potom muselo dojít k nějakému tomu potrestání.

Jak dlouho vydrží podle váš premiér Babiš premiérem?

To je takové věštění ze stříbrné koule...

Přesně to mne zajímá..

Já si skoro myslím, že budou předčasné volby, že nebudou v řádném termínu. A po příštích volbách premiér Babiš premiérem nebude!

A bude jím... Petr Fiala?! (smích)

(smích) Pokládám to za velmi pravděpodobné (řekl to téměř tónem Miloše Zemana), respektive dělám pro to všechno. To je myslím ta správná formulace.

Je ta současnost největším marasmem v české politice, nebo byl už někdy větší?

(V tu chvíli začne intenzivně sledovat dění ve Sněmovně na obrazovce - „Výhoda je, že vím, kdy musím být" - sedá si zpátky do křesla)

Myslím, že žijeme – což souvisí s těmi cykly v této zemi – myslím, že žijeme trochu v čase takové té restaurace... komunismu, v nějaké podobě. Ono je to vidět typicky na státních vyznamenáních, které uděluje Miloš Zeman...

...prezident.

Začalo to Tomanem, předlistopadovým ministrem zemědělství... došlo tu trochu k vrácení (a souvisí to i se situací na ÚSTR, jenž měl být institucí, který měl zkoumat mechanismy totalitních režimů, a pak tam nastoupili mladí levičáci v čele s Michalem Uhlem, kteří začali vykládat, že není třeba zkoumat represivní úlohu totalitního režimu, ale úlohu ženy za normalizace – to jsou autentické věty)... dochází tu k tomu, že nejmocnější stranou ve sněmovně jsou dnes bolševici.

Možná, že jedinou zásluhou, kterou si připíše Andrej Babiš z hlediska dějin, bude, že zničí komunistickou stranu, to nevylučuji. Nejmocnější stranou jsou oni. Oni tady rozhodují, co bude. ANO většinu nemá. Když se občas připojí k opozici, opozice to prohlasuje. Bez nich to sami neprohlasují. Současně mají nějakou dohodu s Babišem, o kterých nikdo z nás nikdo nic neví, za který by nás Ištván nepochybně stíhal a odposlouchával, ale to se dneska nedělá.

Mimochodem, byl jste někdy sám odposloucháván?

Já jsem si byl vždy jistý před rokem 1989, že jsme odposlouchávaný. Nikdy jsme se nenaučil s telefony zacházet tak, že bych nebyl odposloucháván. Neblbněte, celý život jsme odposloucháváni, dodnes jsem se to nenaučil vidět jinak. Ale v čase mobilů...

Dnes už nestačí pustit kohoutek s vodou, aby se dala sdělit nějaká zásadní sdělení...

Všichni tam ty červy v mobilech mají. Nevím dnes, jestli budeme radši, když bude mít všechna naše data Apple nebo Číňani. Nikdy jsem na Facebook nedával osobní fotografie, mám to jako nástěnku, ale je to na rozhodnutí každého. Správný politik – jak říkají Izraelci – ví jenom to, co potřebuje vědět. Nepídím se po tom, protože to jenom ohrožuje mne a další věci.

Máte vlastně nějaké životní krédo? Třeba: Přes obtíže ke hvězdám...

Ne, nemám úplně něco takového. Samozřejmě, že se celý život tak trochu konfrontuji s tátou. Někdy v roce 1995/1996 rozesílal citát Winstona Churchilla: „Četl jsem v poslední době tak strašné věci o kouření, že jsem se rozhodl přestat číst!" Tak to by mohl být jeden z nich...

Bude ještě nějaká nová novela o kouření? Když teď máte toho spojence v novém předsedovi senátu Jaroslavu Kuberovi?

Doufám, že začátek roku znovu vystoupím: jen co padne současný ministr zdravotnictví. Těch spojenců mám i tady dost. Jen chvilku ještě a půjdeme znovu do dalšího kola války.

Loading...
Vstupte do diskuze (266)
Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

Vrtošivý Zeman. Před ČSSD jsou jen špatné varianty, soudí tisk

16.07.2019 08:19 Sociální demokraté na pondělním jednání svého předsednictva rozhodovali o další účasti ve vládě,…

Langmajer se pustil do Babiše: Zkusme zatočit s tím šmejdem, žádá Čechy

15.07.2019 22:31 Aktualizováno Herec Lukáš Langmajer patří k těm umělcům, kteří kritizují současnou politickou situaci. Poukazuje…

Rána Babišovi: Vlivný člen prozradil, co se děje za jeho zády v ANO

15.07.2019 22:31 Aktualizováno Ostravský primátor Tomáš Macura (ANO) se netají tím, že na současnou politiku hnutí ANO se nedívá…

Babiš se rozčílil: Je mi zle, tohle je neuvěřitelné! Pak se vysmál…

15.07.2019 22:31 Aktualizováno Premiér Andrej Babiš po týdnu zveřejnil další ze svých hlášení. Tohle nese pořadové číslo 100. V…

Související:

Právě se děje

Další zprávy

reklama