KOMENTÁŘ | Za 17. listopadem 1989 nemůžeme dopsat tečku. Komunisté nám stále vládnou

KOMENTÁŘ – Byla vysvobozením, vyrvala zemi z rudého područí i nelidského teroru. Sametová revoluce, kterou rozpoutala brutálně potlačená demonstrace 17. listopadu 1989 na pražské Národní třídě, se jevila jako sen, který nemůže nikdy přijít. Jednota, kdy se národ sjednotil proti zlu, nepřestává fascinovat. Přesto ani po jednatřiceti letech není možné za převratem dopsat tečku. Zvláště, když komunisté podporují současnou vládu.

Lidé rychle zapomínají. Bohužel. Mnozí mají tendenci události z listopadových dní roku 1989 bagatelizovat anebo dokonce tvrdit, že Sametová revoluce neměla vůbec nastat, protože za minulého režimu bylo lépe. Když člověk slyší, jak část „hrdinů“ uráží chartisty, vulgárně nadává prezidentu Václavu Havlovi, má pocit, že zaplněná náměstí po celém Československu volající po svobodě a skandující jméno statečného disidenta, jsou naprosto sci-fi událost, která se snad nikdy nemohla odehrát.

Režim popravil ženu, okradl sedláky a uvěznil i hokejisty

Představa, že vše po převratu půjde hladce, každému se bude dařit, se ukázala jako falešná, a proto některé pohltila frustrace, zklamání. Svoboda ale s sebou přináší samostatnost. Pocit, že je člověk zodpovědný sám za sebe a jeho kroky už neřídí omezené ÚV KSČ, je k nezaplacení. Ano, přijít o práci či jako živnostník zbankrotovat, není radostné, stejně jako řešit existenční problémy.

Přesto vzývat v osobní krizi vražedný a zločinný komunistický režim, když se něco nepodaří, je rouhání. Je třeba si uvědomit, že rudý teror popravil 248 politických oponentů a mezi nimi i jedinou ženu Miladu Horákovou. Kdo toužil po svobodě a pokusil se překonat střeženou železnou oponu, skončil zle. Pokud nebyl zastřelen, potrhali jej psi anebo těžce zraněného jej při výsleších agenti StB tloukli.

Komunisté se neštítili ničeho, před ničím se nezastavili. Dokonce rozprášili i dvojnásobný tým hokejových mistrů světa z let 1947 a 1949, neboť měli podezření, že část mužstva hodlá emigrovat. Mnozí ani v devadesátých letech nebyli schopni mluvit o tom, co zažili v takzvaném Domečku na Hradčanech, kde je fyzicky trýznil vyšetřovatel František Pergl, přezdívaný Suchá Lípa. V nelidské monstrum se proměnil i Alois Grebeníček ve věznici v Uherském Hradišti.

K zoufalství komunisté rovněž přivedli i sedláky, a to při kolektivizaci. Mnozí, když viděli, jak jim sprostě kradou grunt s milovanými koňmi, pak spáchali sebevraždu, protože nevěděli, jak dál, ztratili smysl svého života. Demagogové zničili osudy také československým letcům, kteří pod oblaky pomáhali ve službách RAF sestřelovat německá letadla. Za jejich odvahu se jim únoroví vládci odvděčili dlouholetým, krutým kriminálem.

Ještě se pořád někomu stýská po komunismu a hodlá se na něj odvolávat? Je smutné, jak je lidská paměť krátká a vzpomíná hlavně na vánoční kolekce zdarma od ROH či na podnikové rekreace, které v padesátých letech byly prodchnuté bolševickou ideologií.

Cinkání klíčů na listopadových zaplněných náměstích, které měly odzvonit zlu a bezpráví, přestalo být brzy slyšet. Český národ už neměl nad sebou bič, a tak se tradičně rozklížil, rozhádal, vkradla se do něj závist i nenávist. I možná proto, jsme se nedokázali vyrovnat s jednačtyřicetiletým despotismem. Je zarážející, že část hrdinných bojovníků proti bolševické zvůli, nemá stále vymazaný trestní rejstřík. A mnozí jako například legendární převaděč Josef Hasil, Král Šumavy, se už administrativního úkonu nedočkají, neboť už odešli. Někteří ani o to nestojí, protože nic neprovedli, jen se postavili proti zfanatizovanému nepříteli.

A bohužel nejde o jediný dluh, který nás stále trápí. Díky heslu „Nejsme jako oni“, jsme po Sametové revoluci byli moc tolerantní. Nikdo netvrdí, že se měli komunisté věšet či popravovat, ale měli stanout před soudem. Veškerá zvěrstva jim prošla, naposledy trestu ušel bývalý generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš (v létě zemřel), někdejší předseda vlády Lubomír Štrougal a exministr vnitra Vratislav Vajnar. Tolerovali zvěrstva na železné oponě, ale spravedlnost nepoznají. Veškerá odporná svinstva prošla i bývalému fanatickému prokurátoru Karlu Vašovi, který mimo jiné poslal na šibenici výjimečného generála Heliodora Píku. Vaš místo pobytu ve vězení, kde měl po revoluci skončit, si v klidu dožil v luxusním domově důchodců na pražském Chodově.

Degradací všech ideálů je fakt, že zemi řídí estébák

Naprostým výsměchem pak je, že bývalí rudí mocipáni, zrádci doby, kteří ničili odpůrcům život, brali anebo pobírají vysokou penzi, zatímco političtí vězni dodnes živoří. Svědčí to o tom, že Sametová revoluce zůstala v mnohém nedokončena, zvláště když současnou vládní koalici podporují komunisté. Navíc v čele kabinetu je Andrej Babiš, který se zapletl s StB a nyní se hrdě hlásí k odkazu 17. listopadu 1989. Ano, lidé si jej ve svobodných volbách zvolili. Strašlivé je, že mnohým více záleží na tom, aby se o ně postaral, a je jim zcela lhostejná jeho minulost. Skutečnost, že zemi řídí estébák, je degradací všech ideálů a plivnutím do tváře pozůstalým, jejichž blízcí bojovali za svobodu.

Kdybychom byli důslední, nikdy bychom nemohli dopustit, aby se prezident Miloš Zeman paktoval s totalitními režimy, jako je Čína a Rusko. I on byl svobodně do úřadu zvolen, ale atmosféra ve společnosti hlavě státu dovolila zradit odkaz 17. listopadu 1989 a spolčovat se diktátorskými režimy, a to 31 let po vybojované svobodě. To jsou paradoxy, pane Vaněk, tedy pane Václave Havle?

Je jasné, že komunisté i příslušníci StB se hned 18. listopadu 1989 nemohli ze společnosti vypařit. Dal se jim ale velký prostor a čas, aby se mohli přeorientovat a na nových postech i funkcích používat bývalé praktiky. Nesouhlasím, že kádry, kteří selhali, nešlo odstavit, protože se o to ani nikdo nepokusil. Za trestuhodné považuji, že po Listopadu 1989 nebyly ani snahy postavit zločineckou KSČ mimo zákon. A velkou prohrou je, že stále v justici působí soudci i státní zástupci, kteří s minulým režimem kolaborovali. Jejich kázání o morálce odsouzenému, je směšné. Jsou to oni, kteří selhali, jsou to oni, kteří nemají v sobě dostatek sebereflexe, aby odešli. Za tři dekády už vyrostla nová generace, která je může plně a mnohem lépe nahradit.

Je vidět, že 17. listopad, který je v kalendáři kromě státního svátku vyznačen jako Den boje za svobodu a demokracii, není zdaleka dokončen. Zbyla zde řada restů, s nimiž bychom se měli ještě popasovat. Nikdy není pozdě, protože zlu se neustupuje.

Sametová revoluce by ale měla pro nás zůstat inspirací. Nikdy by z ní neměl vyprchat obdiv k Václavu Havlovi, který byl a nadlouho zůstane nejlepším polistopadovým prezidentem. Ano, i on měl své chyby, ale byl demokratem. Uměl debatovat s každým, papaláštví mu bylo cizí, byl humanistou.

Kritici mohou Havla i Chartu 77 hanit jen díky nim

Chytráci, kteří tvrdí, že měl fešný kriminál, by si měli uvědomit, že právě ve vězení prodělal v roce 1983 těžký zápal plic, který se na jeho zdravotním stavu později projevoval. Je odporné, že právě Babiš, typický kariérista minulého systému, loni obdivně na 30. výročí revoluce hovořil o Václavu Havlovi.

Rovněž je smutné, že kritici dehonestují Chartu 77. Hovoří o ní jako o bandě opilců, kteří nepřetržitě flámovali, oddávali se sexuálním orgiím a brali peníze jen ze Západu. Nechápu, že když prostředí Charty 77 bylo tak báječné, proč ji za necelých 13 let podepsalo jen necelých 1900 signatářů, když tehdejší Československo čítalo 15 milionů obyvatel. Kde tehdy nynější „hrdinové“ byli? Uvědomují si zlí a zákeřní pomlouvači, že hanit Václava Havla i Chartu 77 mohou hlavně díky nim? Nebýt jich, nemohli by se veřejně ozvat. Pokud by to před Listopadem 1989 udělali, skončili by s pouty na rukou v antonu, který by je odvezl do Bartolomějské, kde by dostali nakládačku od bolševických fízlů.

Češi se umějí vzepřít proti nepříteli či diktátorským režimům, když se cítí v ohrožení. Dokázali to i studenti v roce 1939, na jejich statečnost se bohužel ve stínu 17. listopadu 1989 trochu pozapomíná. Národ nebyl rovněž lhostejný k okupaci v roce 1968, svůj odpor dal najevo i na roční výročí invaze a lidé se spojili i před 31 lety, když už měli po krk komunismu a rudého vydírání. Společnost má i nyní nového, neviditelného nepřítele, a to koronavirus, který také okrajuje naši svobodu. A opět se ukazuje, že bez soudržnosti stejně jako tehdy na podzim, nevyhrajeme. Závan listopadové atmosféry z roku 1989 bychom všichni moc potřebovali.

Bohužel nám v tomto nerovném boji chybí autorita, jakou byl v listopadových překotných dnech Václav Havel. Národ jej moc postrádá. A už kvůli němu, statečnému, vynikajícímu dramatikovi bychom měli nedopsanou Sametovou revoluci dokončit a s komunisty se definitivně rozejít. Na závěrečnou tečku čekají i stále žijící političtí vězni i českoslovenští letci z Velké Británie. Všichni z nich si prošli komunistickým peklem. Je nejvyšší čas dluh vůči nim splatit.

Související

Vladimir Putin Komentář

Putin vládnoucí dalších šest let je nebezpečím pro Rusko i svět. I Češi se na to musí připravit

Současný ruský prezident Vladimir Putin může po víkendových volbách setrvat na svém postu dalších šest let. Pokud bude kandidovat i v roce 2030, tak jeho panování potrvá až do 2036. Je to scénář, jenž si málokterý jiný politik na světě může dovolit jen přehrát v hlavě. Co ale jedno, případně dvě další funkční období Putina jako prezidenta mohou přinést?
NATO Komentář

25 let Česka v NATO. Členství nebylo samozřejmostí, umožnil jej vývoj v Rusku

Česká republika je rovné čtvrtstoletí součástí NATO. Výročí našeho vstupu je pravidelně oslavováno, zařadilo se mezi tradičně připomínaná výročí. Pro mnohé šlo o první skutečně hmatatelný krok na cestě „zpět do Evropy“, jak bývala eufemisticky nazývána transformace společensko-politického zřízení a zahraniční politiky po pádu diktatury KSČ. Členství v alianci mělo symbolickou i praktickou rovinu. Česko – spolu s Polskem a Maďarskem – se zařadilo do pomyslného elitního klubu západních zemí, institucionalizovalo svou polistopadovou mezinárodní orientaci. Zároveň získalo kýžené bezpečnostní garance ze strany tehdy jediné supervelmoci, Spojených států. Neměli bychom ale zapomínat, že takový výsledek nebyl předem daný.

Více souvisejících

komentář 17. listopad 1989 sametová revoluce Andrej Babiš KSČM komunisté historie Charta 77 17. listopad

Aktuálně se děje

před 40 minutami

před 50 minutami

Vladimir Putin

Putin konečně řekl pravdu. Rusko by proti NATO nemělo velkou šanci

Souhlasit se slovy ruského prezidenta Vladimira Putina se dá jen zřídka. Platí to především v posledních letech, kdy jeho vnitřní politika dramaticky prohlubuje autoritářství a stále více spoléhá na represivní nástroje, zatímco politika zahraniční přerostla v otevřenou vojenskou agresi vůči sousednímu státu a ignorování mezinárodních smluv, kterých je Moskva signatářem. Ve světle tradičního chvástání nad silou Ruska a jeho armády pak včerejší Putinův výrok, že Rusko je ve srovnání se Západem víceméně vojenským trpaslíkem, a proto válka s NATO nedává z jeho pohledu smysl, působí jako výjimečný záblesk smyslu pro realitu.

před 2 hodinami

před 2 hodinami

před 3 hodinami

před 3 hodinami

před 3 hodinami

před 4 hodinami

před 5 hodinami

před 5 hodinami

před 5 hodinami

před 6 hodinami

před 6 hodinami

Miloš Zeman

Miloš Zeman chce na Slovensko, ale zůstává v Motole. Zdravotní stav se zlepšuje

Dva týdny už je exprezident Miloš Zeman hospitalizovaný v pražské Fakultní nemocnici Motol. Podle lékařů se jeho zdravotní stav nadále zlepšuje, na odhad termínu propuštění je však brzy. Zeman přitom údajně koketuje s myšlenkou, že by se vydal na Slovensko a před druhým kolem tamní prezidentské volby podpořil Petera Pellegriniho. 

před 6 hodinami

před 7 hodinami

před 7 hodinami

před 8 hodinami

před 8 hodinami

před 8 hodinami

Ilustrační foto

Dnes je Zelený čtvrtek, významný den spojený s Poslední večeří

Zelený čtvrtek, čtvrtý den Velikonočního týdne, je jedním z nejvýznamnějších dnů v křesťanském liturgickém kalendáři. Tento den má hluboký náboženský význam, připomíná události spojené s Ježíšem Kristem, zejména jeho Poslední večeři se svými učedníky a zahájení pašijového týdne, který vrcholí Velikonocemi.

před 8 hodinami

Změna času ovlivní i noční vlaky. České dráhy upozorňují na zpoždění

Letošní čtyřdenní velikonoční volno bude o hodinu kratší, než by mohlo být. Důvodem je změna času, kdy v noci ze soboty 30. na neděli 31. března začne platit letní čas. České dráhy upozornily cestující, že noční vlaky tak naberou šedesátiminutové zpoždění. 

Zdroj: Jan Hrabě

Další zprávy