Eva Holubová zuří kvůli komunistům: Nezapomenu na tu krutost a zběsilost, bili a kopali civilisty. A Ondráček je teď poslanec

Herečka Eva Holubová u příležitosti 50. výročí upálení Jana Palacha zapomínala nejen na dětství a na to, co tehdy prožívala. Navíc připojila vzpomínku nejen na Palachův týden v roce 1989. Nelíbí se jí především to, že komunisté, kteří tehdy mlátili demonstranty, jsou i dnes veřejně aktivní.

Přidejte svůj názor 330 komentářů

Holubová, Eva
doporučujeme

Holubová zapomínala na Pochodeň č.1: když se Jan Palachu upálil, bylo jí téměř 10 let. „Poměrně dobře si pamatuju, co se kolem toho tehdy strhlo, byť jsem se na vše dívala pohledem dítěte. Na báchorku o “studeném ohni”, kterou jsme slyšeli z rádia, televize i ve škole, která měla pokroutit úmysl Janova činu, na význačné osobnosti, které promlouvaly skrze televizní obrazovku k mladým, ať nenasleduji Janova příkladu, na slova mojí mámy, která mi řekla: “Pamatuj si, je to hrdina, nikdy na to nezapomeň, ale nikdy nic podobnýho nedělej!” Na Janův pohřeb mne máma nevzala, ale sama asi byla, protože říkala tátovi, že ji překvapilo, kolik tam bylo lidi,“ vzpomíná známá herečka.

Právě proto, že přišlo tolik lidí prý byla její máma přesvědčená, že se bude něco dít, že se něco zásadního stane. „Nestalo se nic! Nic v tom ohledu, který měla na mysli moje máma, kvůli němuž se zapálil Jan Palach. Pouze režim utahoval šrouby. A život v zadrátované zemi dostával pevnější kontury, svíraly nás obruče totality stále víc a víc, pevněji a pevněji,“ popisuje Holubová.

Ve dnech “Palachova týdne” jí bylo téměř 30 let. „Už od 15.1. toho roku jsme se začali shromažďovat na Václaváku. Někdo říká, že demonstrace organizovala Charta či podobné iniciativy. Já o tom nevím, byť jsem tehdy byla v poměrně silném spojeni s disentem. Já jsem od srpna 1988 chodila na demonstrace s přáteli či bez přátel naprosto spontánně. Nikoliv bez obav a bez velké dávky nervozity,“ vysvětluje, s jakými pocity na akce chodila.

„Nezapomenu na jejich bílé helmy, bílé obušky a průhledné štíty! Nezapomenu na jejich krutost a zběsilost, s níž se vrhali bít a kopat civilisty. Co jich bylo a kdepak jsou asi dnes? Kde by byli, všude kolem nás, dokonce i “nad námi”. Např. Zdeněk Ondráček zvolený na kandidátce KSČM do PS. Je to výsměch? Koho komu? Sami sobe se vysmíváme, všem těm, kdož tehdy našli v sobě tolik odvahy a občanského uvědomění a šli se před třiceti lety poklonit činu studenta Jana Palacha a tím i ukázat vzdorovitý postoj vůči tehdejšímu totalitnímu komunistickýmu režimu. Je to výsměch i samotnému činu Jana Palacha, výsměch demokracii,“ zuří herečka.

„Musím se přiznat, že ač jsem člověk, který v sobě neustále živí víru v naději, v roce 1988 a 1989 jsem do demonstrací chodila víc ze zoufalství, nikoliv že bych úplně věřila, že tím něco změníme, a ta víra mně posilovala. Nikoliv, říkala jsem si, že jejich vláda je věčná. Ano, podporovaná a řízená z Moskvy byla. Jenže pak se začal Kreml otřásat v základech. Ten tras byl moc, že padla i berlínská zeď. A zemětřesní probíhalo i u nás, proto tak soudruzi kopali, ale já ho necítila. Jenom jsem si říkala, takhle už dál ne! Nemůžu už mlčet a myslet si něco jinýho. Je to zločinný systém, ničí lidi, ničí moji vlast, ničí můj život, nemůžu a nebudu jim to dávat zadarmo. U mně to byl vzdor, myslím, že u lidí jako byl VH, Olga Havlova to byl boj za lepší a svobodnější budoucnost,“ popisuje svou motivaci Holubová.

Sama by prý ale podobný čin jako Palach udělat nedokázala, protože se hodně bojí bolesti. „Jeho čin byl vyprovokován zoufalstvím. Jestli v té době chtěl být slyšen a brán vážně, v podstatě nic jiného nezbývalo! A on slyšet byl. Byť se to režimu nelíbilo a moc rad by ho vymazal. Celých dalších 20 let byl mementem pro starší generace a troufám si říct, že moje a mladší generace jsme tam na ten Václavák v tom lednu chodili za ním. Dodával nám sílu a odvahu. Milada Horákova je jiný případ, ta o svůj život přišla nedobrovolně. A byla zavražděna režimem právě proto, aby nastolil vládu strachu,“ reagovala pak herečka na jeden z dotazů na instagramu.

Souhlasí také s myšlenkou, že komunisté měli být po revoluci zakázáni. Otázkou ale podle jí je, jak by se to provedlo. „Jednou jsem zjišťovala, kolik jich tu bylo, už mi to vypadlo. Vládli 40 let, když se ti lepší ze společnosti pokusili něco zvrátit, poslal Velký Bratr tanky, po 89 byli lide ještě ustrašení, zmatení, šťastní, že to “prasklo”, ale bez vizí co bude dál… Spíš mne zaráží, že ještě teď mají takové výsledky. A Babišova pomoc dostat je do hry je pro mne neodpustitelná,“ dodala důrazně.

Loading...
Vstupte do diskuze (330)
Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

Jsou Češi se svým životem opravdu spokojení? Nová čísla

17.11.2019 21:13 Aktualizováno Statistický úřad Eurostat zveřejnil průzkum spokojenosti občanů Evropské unie se svým životem. Z…

Jednou nacisté, podruhé StB. Může 17. listopad nastat znovu? Odpovídá…

17.11.2019 19:51 Aktualizováno ROZHOVOR - Česká republika si dnes připomíná události, které se odehrály 17. listopadu v letech…

Trapas. Babiš popletl českou a ruskou trikolóru, musel měnit kravatu

17.11.2019 19:39 Aktualizováno Premiér Andrej Babiš (ANO) při dnešních oslavách výročí protestů proti komunistické totalitě…

Proč 17. listopad? Historik pro EZ vysvětlil, proč slavíme svobodu právě…

17.11.2019 17:30 ROZHOVOR - Proč slavíme v Česku a na Slovensku porážku komunistů právě 17. listopadu? V rozhovoru…

Související:

Právě se děje

Další zprávy

reklama