ROZHOVOR | Jednou nacisté, podruhé StB. Může 17. listopad nastat znovu? Odpovídá historik

ROZHOVOR - Česká republika si dnes připomíná události, které se odehrály 17. listopadu v letech 1939 a 1989. Zatímco v prvním zmiňovaném roce chtěli nacisté české společnosti ukázat, že odpor je marný, o 50 let později začala jedna z největších revolucí v dějinách Česka a Československa. Co za oběma událostmi ale stálo? To prozradil v rozhovoru pro EuroZprávy.cz historik Ústavu pro studium totalitních režimu Matěj Bílý.

17. listopad je v Česku spojen s obdobím politických změn. To ale hovoříme především o roce 1989. Přinesl nějaké změny listopad v roce 1939?

Uzavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939 spojené s popravami a zatýkáním českých studentů především jasně demonstrovalo, jak hodlá k Protektorátu Čechy a Morava přistupovat nacistická okupační správa. Nacisté akcí vzkázali, že Čechům nebude umožněno rozvíjet vlastní vzdělanost a kulturu a jakýkoliv odpor či projev nesouhlasu bude potírán krajně represivními prostředky.   

Po listopadových událostech v roce 1939 bylo 9 lidí popraveno a přes tisíc studentů bylo zbito a odvlečeno do koncentračních táborů. Proč k tomu došlo?

Přestože po vyhlášením Protektorátu v březnu 1939 se do otevřeného protinacistického odboje zapojil relativně malý počet obyvatel, většina české společnosti se s nacistickou okupací nesmířila. Formy protestu se lišily, vyvrcholily však v převážně studentských demonstracích 28. října 1939, tedy na výročí vzniku československého státu. Okupační moc proti nim tvrdě zakročila. O život přišel učeň Václav Sedláček a student Jan Opletal, který byl postřelen a 11. listopadu zraněním podlehl. O čtyři dny později se konal Opletalův pohřeb, který přerostl v další protinacistickou demonstraci. V důsledku těchto událostí se vedení  Říše rozhodlo pro represivní akci, která byla realizována 17. listopadu. Šlo o hlasitý signál české společnosti, že odpor je marný a bude tvrdě zlomen.   

V průběhu války byl tento den vyhlášen v Londýne Mezinárodním dnem studentstva. Proč zrovna v Londýně a proč jej dodnes slaví více zemí?

V zahraničí působil Ústřední svaz československého studentstva , jehož činnost byla podporována i londýnskou československou exilovou vládou. Britská metropole byla tedy logickým místem pro vyústění této iniciativy, kterou na zasedání Mezinárodní studentské rady podpořili zástupci 26 zemí. Mimochodem, jedná se o jediný pamětní den mezinárodního významu, který má kořeny v českých událostech. Po pádu státně-socialistických diktatur ve východní Evropě v roce 1989 význam tohoto dne celosvětově upadal, avšak po posledních letech se trend obrací. Mnoho univerzit ho pojímá především jako zdůraznění svého mezinárodního charakteru, vazba na listopad 1939 není až tak silná.   

V tento den si také připomínáme události v roce 1989, kdy došlo k sametové revoluci. Nezapomíná se díky ní na hrůzné události z roku 1939?

Události listopadu 1989 ve veřejném prostoru dnes určitě rezonují více než dění v listopadu 1939. Je to pochopitelné, pád diktatury KSČ  je z dnešního pohledu výrazně aktuálnější než uzavření českých vysokých škol nacistickými okupanty. Mám ovšem dojem, že alespoň v oficiální rovině existuje snaha rok 1939 nadále připomínat, což je správné.

Kde se termín „sametová revoluce“ vlastně vzal?

Není to zcela jasné. Termín zřejmě vzešel z novinářských kruhů, rychle zapustil kořeny především v zahraničním dobovém zpravodajství. Šlo o mediální zkratku, která se následně stala všeobecně užívaným pojmem, především v českých zemích. Na Slovensku se stále užívá i termín "nežná revolúcia".  

Spekuluje se o tom, že tvrdý zásah ze 17. listopadu byl připraven StB a že měl být nástrojem vnitropolitického boje o moc v komunistické straně. Co si o tom myslíte?

V tomto ohledu bych krotil divoké konspirace. Jejich základ ovšem vychází z tehdejší reality. Je nutné si uvědomit širší kontext. Celý východní blok se od poloviny 80. let nacházel v hluboké hospodářské i politické krizi. Představy o tom, jaká z ní vede cesta, se ovšem lišily. Sovětský vůdce Michail Gorbačov přišel se svým reformním programem, perestrojkou, jehož podstata postupem času narážela na odpor části východoevropských lídrů. Některé aspekty perestrojky, obzvláště ty politické, kritizovali především staří komunisté, jelikož "nové myšlení" výrazně mladšího sovětského generálního tajemníka bořilo jejich dlouhodobě budované představy.

V roce 1989 se již ve východním bloku jasně profilovaly dva tábory. První stál za Gorbačovem a tvořily ho Polsko s Maďarskem. Druhý, opoziční, představovaly Rumunsko, Bulharsko a Východní Německo. Československé vedení lavírovalo. Vítalo impulz k ekonomickým reformám, obávalo se však změn politických, především možné rehabilitace myšlenek a protagonistů pražského jara. Musíme si uvědomit, že v jakešovském vedení KSČ stále drželi významné pozice lidé spojení s intervencí ze srpna 1968 a následným nastolením normalizace.

Rapidní změny, k nimž ve východním bloku v druhé polovině roku 1989 docházelo, však nešlo přehlédnout. V KSČ si o slovo říkala nová generace politiků, kteří si uvědomovali, že státní socialismus sovětského typu se dostal do slepé uličky a je třeba ho upravit. To samé platilo o části příslušníků bezpečnostních složek. Jejich velení mělo poměrně dobrý přehled o tom, co se v Československu a okolních zemích děje. Není tedy vyloučené, že způsob, jakým byl zásah pořádkových sil na Národní třídě realizován, měl v představách některých představitelů bezpečnosti napomoci rozproudit změny ve vedení KSČ, a tím zachránit existující systém. Zdůraznil bych, že jde o neprokázané spekulace, které se opírají především o zpětné výpovědi ne zcela důvěryhodných aktérů.      

Když Češi vyšli před 29 lety do ulic, co bylo jejich cílem? Mohli tušit, jak demonstrace dopadnou?

Studentský pochod ze 17. listopadu měl na pozadí vzpomínky na události z roku 1939 demonstrovat nespokojenost s panujícími poměry v zemi. Následné akce byly především reakcí na násilný zásah proti mladým lidem, jehož brutalitu nedokázali pochopit ani ti, kteří do té doby proti diktatuře KSČ nikterak nevystupovali a o politiku se nezajímali. Skutečnost, že státní moc takto zakročila proti mase pokojně pochodujících studentů, představovala v první fázi hlavní hnací sílu protestů.

Ne každý, kdo se jich účastnil, si myslel, že situace vyústí v naprosto zásadní transformaci společenskopolitického a hospodářského systému v Československu. Jasno ostatně zpočátku neměly ani opoziční špičky. Stačí se podívat na vývoj požadavků Občanského fóra, které byly stupňovány na základě aktuálního vývoje. Výsledek se ostatně odvíjel především od celkové mezinárodní situace a mimořádně nízké akceschopnosti a důvěryhodnosti vládnoucích československých představitelů.       

Hnacím motorem revoluce byla fáma, že při zásahu zemřel student Martin Šmíd. Co za ní stálo a s jakým cílem byla vypuštěna?

Interpretace se opět různí a mnohdy jsou důsledkem čirých spekulací. Zastánci výše zmíněné teorie o konspiraci Státní bezpečnosti fámu o smrti studenta Šmída považují za důkaz pro své tvrzení. Jak je známo, student Šmíd byl ve skutečnosti příslušník StB Ludvík Zifčák nasazený do studentského průvodu. Ten zpětně vypověděl, že mrtvého hrál na příkaz svých nadřízených. Jeho verze se ovšem nikdy neprokázala a v Zifčákových svědectvích panuje řada nesrovnalostí.

Zifčák během demonstrace utrpěl menší zranění a není vyloučeno, že zkrátka na chvíli omdlel. Zprávu o mrtvém studentovi následně přinesla jedna z účastnic demonstrace, Drahomíra Dražská. Její napojení na Státní bezpečnost se nikdy nepotvrdilo. Sama s velkým časovým odstupem vypověděla, že příběh o zabití studenta si vymyslela v důsledku frustrace z brutality policejního zásahu, při kterém byla sama zraněna.  

17. listopad byl ránou pro tehdejší vládnoucí komunistickou stranu. Češi se semkli a vybojovali svobodu. Dokázali by dnes podle Vás něco podobného opět, nebo je doba jinde?

Nemyslím si, že by se schopnost provést revoluci odvíjela od nějaké "národní povahy". Revoluce mívají konkrétní příčiny a bývají důsledkem problémů dané společnosti v určitém bodě. Nevidím důvod, proč by se takové zvraty v budoucnu měly vyhnout zrovna české společnosti. Záleží na podmínkách. Nemusí jít nutně o posun směrem ke svobodnější společnosti, ale naneštěstí také o zvrat opačným směrem. Důležité je mobilizační téma, které osloví jinak různorodé segmenty populace. To v listopadu 1989 nechybělo.  

Související

Češi si na Národní třídě připomínají události 17. listopadu 1989.

Česko si připomíná 17. listopad: Politici míří na Národní, Babišovi vadí privatizace demokracie

Česká politická scéna od pátečního rána míří k památníku na Národní třídě, aby si připomněla události ze 17. listopadu 1989, které vedly k sametové revoluci. Výjimkou je nemocný premiér Petr Fiala (ODS), který oslavy vynechává. Politici zmiňují důležitost demokracie, expremiér Andrej Babiš kritizoval její údajnou privatizaci současnou vládní garniturou. 

Více souvisejících

17. listopad 17. listopad 1989 rozhovor

Aktuálně se děje

včera

Medvěd, ilustrační fotografie.

Fico chce ulehčit odstřel medvědů, kteří se přiblíží k lidem

Slovensko po odstřelu medvěda, který v březnu napadl několik lidí v Liptovském Mikuláši, plánuje další kroky ohledně této problematiky. Ficova vláda na středečním zasedání schválila návrh ústavního zákona, který má řešit zvýšený výskyt medvědů v blízkosti lidských obydlí. 

včera

Bohumil Hrabal. Foto: Hana Haplová

Legendární spisovatel Bohumil Hrabal se narodil před 110 lety

Kdo by neznal krásnou Maryšku a ukřičeného Pepina z Postřižin nebo díla jako Ostře sledované vlaky, Slavnosti sněženek či Obsluhoval jsem anglického krále. Filmovou podobu jim dal režisér Jiří Menzel, autorem knižních předloh je Bohumil Hrabal, od jehož narození uplynulo přesně 110 let. Ten pro psaní povídek a novel čerpal inspiraci ve svém vlastním životě.

včera

včera

včera

včera

FK Dukla Praha

Rada se na lavičce Dukly může objevovat ještě minimálně tři týdny. Osmiměsíční trest je nepravomocný

Hojně diskutovaný rekordní trest za rasismus pro trenéra fotbalové pražské Dukly není definitivní, protože odvolací komise Fotbalové asociace ČR (FAČR) si vyžádala od disciplinární komise písemné odůvodnění toho, proč právě k tomuto trestu přistoupila. Protože se o Radově případu bude jednat až za tři týdny, do té doby se bude moct Petr Rada nadále objevovat na lavičce během druholigových zápasů.

včera

včera

Vladimir Putin

Putin konečně řekl pravdu. Rusko by proti NATO nemělo velkou šanci

Souhlasit se slovy ruského prezidenta Vladimira Putina se dá jen zřídka. Platí to především v posledních letech, kdy jeho vnitřní politika dramaticky prohlubuje autoritářství a stále více spoléhá na represivní nástroje, zatímco politika zahraniční přerostla v otevřenou vojenskou agresi vůči sousednímu státu a ignorování mezinárodních smluv, kterých je Moskva signatářem. Ve světle tradičního chvástání nad silou Ruska a jeho armády pak včerejší Putinův výrok, že Rusko je ve srovnání se Západem víceméně vojenským trpaslíkem, a proto válka s NATO nedává z jeho pohledu smysl, působí jako výjimečný záblesk smyslu pro realitu.

včera

Hokej, ilustrační fotografie.

Hokejisty Karlových Varů budou trénovat zlatí hoši z přelomu tisíciletí Patera a Moravec

Krátce po nedávném vyřazení Karlových Varů z předkola letošního extraligového play-off, v němž nestačily na České Budějovice, se potvrdila jména nových trenérů. Dosavadního kouče Energetiků Václava Eismanna, jenž působil na tamní lavičce od února, nahradí olympijský vítěz z Nagana Pavel Patera. Jeho asistentem pak bude další olympijský vítěz z roku 1998 a taktéž mistr světa z roku 2001 David Moravec. Dvouletou smlouvu s karlovarským klubovým vedením podepsal kromě nich i nový trenér brankářů Lukáš Mensator.

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

Miloš Zeman chce na Slovensko, ale zůstává v Motole. Zdravotní stav se zlepšuje

Dva týdny už je exprezident Miloš Zeman hospitalizovaný v pražské Fakultní nemocnici Motol. Podle lékařů se jeho zdravotní stav nadále zlepšuje, na odhad termínu propuštění je však brzy. Zeman přitom údajně koketuje s myšlenkou, že by se vydal na Slovensko a před druhým kolem tamní prezidentské volby podpořil Petera Pellegriniho. 

Zdroj: Jan Hrabě

Další zprávy