KOMENTÁŘ: Vítězný únor je bohužel stále živý. Bolševičtí vrazi mají sochy i čestná občanství

KOMENTÁŘ – Stále je po něm patrná nezacelená jizva v duši českého národa. Protiprávní komunistický puč, který před 73 lety uvrhl zemi do totality a bezpráví, se bohužel nesmazatelně podepsal na myšlení některých lidí, ačkoli třeba nikdy nebyli členy zrůdné KSČ. Snaha něco si přivlastnit, obohatit se na úkor druhého, využívat protekce, anebo se kochat papalášstvím je bohužel pořád aktuální. Nelidský režim, který z politických důvodů popravil 248 lidí, způsobil apokalypsu, z níž jsme se ještě nevzpamatovali. Datum 25. února 1948 je jedním z nejčernějších milníků v dějinách státu. Tragické výročí by neměla zastínit ani současná koronavirová pandemie.

Neumíme se odstřihnout od minulosti a hlavně se s ní vypořádat. Nejedná se o žádné prázdné fráze. Komunistický převrat z 25. února 1948 je neustále mezi námi přítomný a živý. Nepřestali jsme s oslavováním bolševických zločinců. Jinak by například v Českém Těšíně nemohl disponovat čestným občanstvím Klement Gottwald, jeden z největších masových vrahů v historii Československa. Rovněž druhý dělnický prezident Antonín Zápotocký, který pomáhal nastolit totalitní režim a spolurozhodoval o trestech smrti, stále díky své soše straší v Zákolanech. Jeho jméno zůstane spojeno i se zlodějskou měnovou reformou v roce 1953, ačkoli ji ještě několik hodin před jejím spuštěním vehementně popíral. Ze dne na den ožebračil národ. Známé Plzeňské povstání proti okradení bylo brutálně potlačeno.

Buď vstoupíte do JZD, anebo děti odvezeme na Sibiř

Po starých časech se zřejmě stýská i v Ústí nad Labem, kde budovu tamního krajského úřadu stále zdobí obří srp a kladivo. Komunistické symboly jsou bohužel téměř dvaatřicet let po zhroucení totality stále přítomné. Jedná se o varovný signál, který naznačuje, jak města i obce bagatelizují oběti bolševického zrůdného režimu. Pro oběti režimu je to rána, která bolí více, než když je estébáci mlátili na vyšetřovatelnách pod rozsvícenou lampou.

Pachuť komunismu je cítit i ze současného premiéra Andreje Babiše, který se zapletl se Státní tajnou bezpečností a navíc se oháněl rudou stranickou knížkou KSČ. Nynější vláda dokonale mladé generaci v přímém přenose předvádí, jak rudé zlo po Únoru likvidovalo živnostníky. Stejně jako za komunistů jsme svědky destrukce drobných obchodníků, protože jim vláda není ochotna dostatečně během koronavirové krize finančně pomoci. A tak mnozí o své firmy rovněž přišli, i když ne z ideologických důvodů. Ovšem na jejich zkáze se rovněž podílí stát.

Části populace komunisté poznamenali život až do dneška. Mnozí mají před očima své blízké, které jim režim zavraždil. Ano, zavraždil, protože o popravě nemůže být ani řeč, ta je odvozena od sousloví po právu. A komunisté nechali vyhasnout 248 nevinných lidských životů, protože jejich odpůrci nové garnituře překáželi v budování zářných, světlých zítřků. Neštítili se ani oběsit i jedinou ženu, kterou byla Milada Horáková, za niž orodovaly světoznámé osobnosti.

Bolševická šikana  se nezastavila před ničím. Kromě fyzického bití, psychického týrání si vzala za rukojmí i děti, jimiž při kolektivizaci vydírala sedláky, kteří nechtěli vstoupit do JZD. Někteří senioři stále vidí, jak k nim na dvůr přišli muži v kožených kabátech a na majitele hospodářství začali řvát, že pokud se nepodvolí, jeho potomci budou transportování na Sibiř. Komunisté výborně ovládali psychologii, věděli, že zemité hospodáře nějaká facka či vyhrožování nezlomí. Ale hrozbu, že přijdou o ratolesti, už museli brát vážně. Řada z nich spáchala sebevraždu, když byli svědky, jak jim odvádějí jejich milované koně a zabírají grunt, na němž se tolik nadřeli, aby prosperovali.

Třídní nenávist proti kritikům režimu se po takzvaném Vítězném únoru šířila jako lavina. Pocítili ji českoslovenští, hrdinní letci bojující během druhé světové války pod hlavičkou RAF. Místo vděčnosti, že pomohli vybojovat svobodu a porazit fašismus, skončili na dlouhé roky v žalářích. Rozpínající moc smetla i hokejový tým dvojnásobných světových šampionů z let 1947 a 1949, neboť vládci pojali podezření, že mistři elegantních kliček chtějí emigrovat. Nepohodlným se například stal i tolik oblíbený kněz  Josef Toufar, jehož vyšetřovatelé přesně před 71 lety doslova umučili. Proti odpudivosti systému se na den přesně před 52 lety upálil Jan Zajíc, který rovněž jako Jan Palach chtěl probudit národ z letargie, do níž země po vpádu vojsk Varšavské smlouvy ze srpna 1968 upadla. Výčet obětí a perzekuovaných je nekonečný.

Lidský život má hodnotu vysavače či navigace

A nejsmutnější je, že za bolševická zvěrstva i vraždy na železné oponě nebyl po Listopadu 1989 nikdo potrestán. Pokud někdo vysoudí odškodnění, pojme jej jen vztek a o částku ani nestojí. Vždyť například rodina posledního politického vězně Pavla Wonky, který za mřížemi zemřel v dubnu 1988, dostala za jeho smrt směšnou náhradu ve výši 2473 korun. Lidský život se tak dostal na úroveň hodnoty vysavače, anebo navigace do vozu, či levného mobilního telefonu. Sarkasticky bychom mohli poznamenat, že Únor i po 73 letech nadále nad jeho oběťmi vítězí a doslova je degraduje. Není také výjimkou, že političtí vězni doslova živoří, zatímco jejich trýznitelé dostávají movité důchody.

Zarážející je, že část veřejnosti nepochopila zrůdnost nelidského komunistického režimu. Názorným příkladem je skupina bratří Mašínů, která při cestě za svobodou po sobě zanechala sedm mrtvých, včetně dvou příslušníků Sboru národní bezpečnosti Ctirada Kašíka a Jaroslava Honzátka. Jenže sourozenci s třídním bojem nezapočali, jak říkají, jen zvedli hozenou rukavici. Někteří však jejich vysvětlení nechtějí slyšet, pro ně jsou jen vrahy. Paradoxní je, že kritici Mašínů už vůbec neodsoudí, jak komunisté trýznili a nakonec zavraždili chycené členy skupiny Václava Švédu a Zbyňka Janatu. Komunistický teror zkrátka ignorují a vybírají jen určité postavy dějin. Smutné je, že na jednoduchý výklad dějin přistoupili i ti, kteří se s bolševiky nikdy nezapletli.

Komunismus bohužel neustále připomínají některé soukromé televizní společnosti. Zářným příkladem je slovenská JOJ Family, která je v České republice běžně dostupná. Sotva na kanálu skončil nechutný propagandistický seriál Třicet případů majora Zemana, vedení nasadilo snad ještě odpudivější sérii v podobě normalizačního Okresu na severu, v němž soudruh Pláteník chce spravedlivý socialismus pro všechny a pasoval se do role táty regionu, který umí zařídit i vyvezení popelnic zoufalé sousedce.

Část diváků normalizační výplody sleduje z recese, ale pro mladou generaci, která nezažila rudou buzeraci, představují velké nebezpečí. Nabudou dojmu, jak se za komunismu se žilo skvěle, když se vám nedařilo, vždy vám stranický kádr podal pomocnou ruku. Kdo z polistopadových potomků zhlédl slátaninu Jaroslava Dietla Žena za pultem, tak je přesvědčený, že prodejny a lahůdky přetékaly zbožím, tak na co si jejich předci vlastně stěžují? Skutečnosti, že pečivo mnohdy nebylo k dostání už v osm hodin ráno a toaletní papír i hygienické potřeby pro ženy patřily mezi podpultový sortiment, už neuvěří. Vždyť v Ženě za pultem si zákazníci mohli vybrat z několika značek koňaků…

Papaláštví se pořád úspěšně dědí

Opravdu jsme se s minulostí nevypořádali. Roli statečných chartistů někteří zjednodušují, ale přitom pořád máme v myšlení zakódované z minulého režimu bát se. Neříci veřejně svůj názor, například slušně nastínit svému nadřízenému, že pochybil, je pro Čechy charakteristické. Stále v nás pulsuje představa, že pokud tak učiníme, dostaneme hodinovou výpověď. Ani polistopadová generace nenabrala jiný kurz. Rovněž se nepodařila vymýtit protekce, pořád existují strýčci a tetičky, kterým se zavolá, aby neschopní dostali před odborníky přednost.

Manýry komunismu mají v DNA i někteří současní představitelé. Stále platí, že jsme si rovni, ale někteří z nás jsou si rovnější, jak se před rokem 1989 s oblibou říkalo. Papaláštví je nemoc, na kterou neexistuje ani tři desetiletí po nabytí svobody žádný lék, stále se úspěšně dědí, stejně jako obohacovat se na úkor druhých. Část populace se opět řídí socialistickým heslem: Kdo nekrade, okrádá svoji rodinu.

Vítězný únor, po němž se komunisté na 41 let chopili moci, je bohužel stále živý, a to mnohem více, než jsme si ochotni přiznat. Kolik generací bude muset vyrůst, aby se definitivně odstřihly od komunistického uvažování? Stále jsme s budováním svobody a demokracie teprve na začátku dlouhé cesty, zvláště, když v politice, justici a na dalších vlivných místech neustále působí a vládnou bývalí členové KSČ, včetně prezidenta Miloše Zemana. Je smutné, jak nás 25. únor 1948 pohltil a z jeho marasmu se nedokážeme vyprostit plných 73 let poté, co se alkoholická troska jménem Klement Gottwald vrátila z Hradu. Na nápravu křivd a bezpráví není nikdy pozdě. Vůči obětem komunismu máme velký dluh, a to i v roce 2021. Bohužel.

Související

Československo se 25. února 1948 na 41 let ponořilo do komunistického bezpráví , demokracie a svoboda byla ze země vyhnaná. Absolventka University of Nebraska v oborech diplomacie a mezinárodní vztahy Mariana Čapková tvrdí, že bolševismus zasetý před 74 lety přerušil přirozený a ekonomický vývoj. Rozhovor

Jizva po Únoru 1948 se nikdy nezacelí. Část lidí si myslela, že komunisté po válce zajistí bezpečí, říká Čapková

Jeho projev na dlouhých čtyřicet let definitivně vyhnal ze země svobodu a demokracii. Po rétorice tehdejšího premiéra Klementa Gottwalda, který 25. února 1948 na pražském Václavském náměstí národu oznámil, že se právě vrací z Hradu a prezident Edvard Beneš všechny jeho návrhy přijal, se po někdejším Československu rozlila rudá barva. Komunistický puč byl dokonán. Producentka dokumentu Umění disentu Mariana Čapková, absolventka University of Nebraska v oborech diplomacie a mezinárodní vztahy tvrdí, že bolševismus zasetý přesně před 74 lety, přerušil přirozený společenský a ekonomický vývoj. „Vytrhl naši zemi ze společnosti kultivovaných demokratických států. Tato jizva nebude nikdy zcela zacelena, negativní dopady bude pociťovat ještě mnoho generací a český národ si ponese ještě mnoho let stigmata a rozdělení ve společnosti, v mezilidských vztazích a v přirozených ekonomických vazbách,“ říká v rozhovoru pro EuroZprávy.cz Mariana Čapková.

Více souvisejících

25. únor 1948 historie Únor 1948

Aktuálně se děje

Aktualizováno včera

včera

včera

včera

včera

Fotbal, ilustrační fotografie

Od příští sezóny ponese nejvyšší fotbalová liga jméno sázkovky Chance. Přiteče díky ní čtvrtmiliarda ročně

Až letos v červenci odstartuje nová sezóna tuzemské nejvyšší fotbalové soutěže, už se v jejím názvu neobjeví jméno sázkové kanceláře Fortuna, ale jejího konkurenta Chance. Právě tato sázková kancelář totiž vyhrála výběrové řízení na titulárního partnera první fotbalové ligy a díky tomu si tak tuzemský profesionální fotbal od příští sezóny dalších pět let přijde na čtvrtmiliardy ročně.

včera

Papežův zákon

RECENZE: Papežův zákon o prohnilé církvi stojí i padá na velikášském akademismu

Poté, co byl u nás snímek Papežův zákon uveden v rámci nesoutěžní sekce karlovarského festivalu, se dostává i do široké distribuce. Italský film se noří do temné historie církve a skrze příběh na základě skutečných událostí reflektuje krutost lidské manipulace, společenskou rozštěpenost i individuální osudy na pozadí velkých dějin.

včera

včera

Michal Koudelka

Vláda chce urychlit výstavbu OZE, prezidentovi navrhla povýšení šéfa BIS Koudelky.

Příprava výstavby obnovitelných zdrojů energie ve vybraných lokalitách by v Česku neměla trvat déle než rok. K dosažení tohoto cíle má přispět vymezení tzv. akceleračních zón určených pro jejich výstavbu podle pravidel, která schválila vláda na středečním jednání. Navrhla také povýšení šéfa BIS Michala Koudelky do hodnosti generálmajora. 

včera

včera

Charles Leclerc

Stáj Scuderia Ferrari mění název + FOTO

Neuvěřitelné se stává skutečností. Ferrari je jediným týmem, který nepřetržitě závodí v přední motoristické disciplíně od založení formule 1 v roce 1950. Žádný tým nezastává takovou tradici jako Scuderia. Tradice – kterou nyní Italové (částečně) boří.

včera

včera

Petr Rada, trenér

Radovi se snížil trest za rasismus z osmi na tři měsíce. I tak je ale trenér pražské Dukly zklamaný

Původně vyslovený trest ze strany disciplinární komise Fotbalové asociace ČR (FAČR) pro kouče druholigové pražské Dukly Petra Rady za rasistickou urážku vůči již bývalému kouči Brna Tomáši Poláchovi vyvolal velké debaty ve veřejném prostoru. Byl totiž rekordní, konkrétně osmiměsíční. Po verdiktu odvolací komise se ale bude moci pětašedesátiletý kouč vrátit na lavičku již po třech měsících. Zkrácení trestu i pro Duklu znamená, že se bude muset obejít bez Rady až do konce právě probíhající sezóny, jelikož zákaz činnosti mu nově vyprší až začátkem sezóny příští.

včera

Aktualizováno včera

včera

včera

Krycí jméno ukrajinského vojáka „Niemachny“.

V ruském zajetí: Psi žijí lépe. Ztratil jsem jakoukoli naději a vůli žít

Ukrajinský voják přezdívaný „Niemachny“, který strávil 13 měsíců v ruském zajetí, promluvil o tom, co všechno prožil, když padl do zajetí po bojích o Azovstal v Mariupolu. „V kasárnách nás bylo hodně. Byla tam dvě patra a asi půl stovky plus-minus lidí. Spali jsme vlastně na sobě, na podlaze,“ vzpomíná. A dodává hned na začátku „Rusové se snažili přimět Ukrajince střílet do vlastních zajatců.“

včera

včera

včera

včera

Vzpoura zaměstnanců RTVS: Chceme svobodnou veřejnoprávní instituci

Situace na Slovensku se rychle mění. Zaměstnanci RTVS vydali protestní prohlášení a to krátce po schválení zákona o STVR Ficovou vládou.

Zdroj: Radek Novotný

Další zprávy