Julie Škandjuk žila do svých sedmi let na Ukrajině, poté odjela s matkou do Česka. Na Ukrajinu se od té doby několikrát vrátila navštívit rodinu, v zemi má otce, nevlastního bratra s rodinou, sestřenice i bratrance. Část její rodiny žije ve městě Chmelnyckyi, část v Doněcku a část v Ivano-Frankivské oblasti. Současnou situaci na Ukrajině proto citlivě sleduje, na podporu Ukrajinců složila pod pseudonymem Julay spolu s hudebníkem Martinem Harichem píseň Milenci Bôľu. V rozhovoru pro EuroZprávy.cz sdělila, co ji ke složení písně motivovalo, a popsala povahu Ukrajinců ve vztahu k Čechům, ale i Rusům.
Jak vnímáte život na Ukrajině poté, co jste zemi opustila?
Život na Ukrajině nebyl nikdy jednoduchý. Finančních prostředků lidé nemají mnoho, proto vyráží do Evropy za prací, kde tráví celé dny v práci a snaží se šetřit každou korunu, aby mohli co nejvíce poslat domů, na Ukrajinu. Mladá generace má velký problém si najit práci, a když už se jim to podaří, peníze jsou tak nízké, že sotva stačí na chod domácnosti. Rodina celkově na Ukrajině při sobě drží více než jinde a snaží se si vzájemně hodně pomáhat. Jeden pro druhého by se rozdali.
Můj děda celý život čerpal vodu ze studny a svítil petrolejovými lampami. Jako všude ve světě je velký rozdíl mezi životem ve městě a na vesnici. Spousta věcí, na které jsme v česku zvyklí, se na Ukrajinu ani nedostane, a když ano, jsou velmi drahé. Já sama tátovi vozila například tuňáka, kávu, různé sirupy, kosmetiku a občas nějaké to značkové i neznačkové oblečení. Západní produkty jsou na jiné kvalitativní úrovni než ukrajinské, a pokud se dostanou do ukrajinského obchodu, spousta Ukrajinců na ně kvůli vysokým cenám nedosáhne. Navíc nemají tolik akcí jako zde v ČR, proto jsou schopni vézt různé věci - od dlažby a omítek až po role toaletního papíru.
Jak je na Ukrajině vnímán Vladimir Putin?
Nemůžu mluvit za všechny Ukrajince, ale za sebe a svoji rodinu mohu říci, že určitě není vnímán v pozitivním slova smyslu. A aktuálně už vůbec ne. U nás doma se vždy říká, že má Stalinovský režim. Pouze lidi trestat a slibovat.
Jaký tedy mají Ukrajinci vztah k Rusku, v dlouhodobém horizontu?
Tady platí jednoduchá rovnice, Rusové Ukrajince nemají rádi. Ukrajinci mají na Rusy spíše neutrální názor. Mnoho Ukrajinců mluví rusky a jezdí do Ruska za prací. Každopádně jsou to oba velmi charakteristicky hrdé národy.
Žijete roky v Česku. Jsou podle vás Češi a Ukrajinci blízcí?
Myslím, že jsou si určitě bližší než v době, kdy jsem přijela prvně do Čech. Dnes už cítím, že Ukrajinci nejsou braní jen jako levná pracovní síla, ale i jako schopní a spolehliví pracovníci. Co se týká povahy, Češi mi přijdou méně emotivní a jsou více odtažití. Ukrajinci jsou hodně družní a emoce dávají někdy až moc najevo. Navíc jsou ve většině případů věřící.
S ohledem na aktuální válečnou situaci, myslíte si, že je zahraniční pomoc dostačující?
Pomoc zahraničí mi přijde určitě velká a velmi Ukrajině pomáhá v celém boji klást Rusku tak velký odpor. Přesto bych očekávala, že se více zapojí západní velmoci a že velcí západní hráči, ať už státy, tak i firmy uvalí na Rusko ještě tvrdší sankce.
Jak velkou šanci mají podle vás mírové dohody?
Těžká otázka. Ukrajinci jsou velmi hrdý národ a nechtějí se jen tak vzdát ani kousku země. Prezident je hodně semkl svým chováním a postojem a dodal jim spoustu odvahy. Žádný jiný prezident by nezvládl to, co ten aktuální. Obavám se, že pokud neustoupí Rusko z požadavků a nároků, bude to těžké pro všechny. Jako všichni si však přeju, aby svět byl již zas normální.
Jste v kontaktu s Ukrajinci, kteří kvůli válce utekli do Česka?
Jelikož má část rodiny je stále na Ukrajině, tak jsem v kontaktu pouze s nimi. V Česku žádné kontakty nemám.
Dokážete i přesto říci, jak Ukrajinci vnímají pomoc Čechů?
Ukrajinci jsou vděčni za jakoukoliv pomoc, přesto pomoc Česka a okolních státu vnímají jako největší. Myslím, že nikdo nečekal, jak moc se Česko za Ukrajinu postaví. I mne samotnou překvapilo, jak se Češi semkli a co dokázali pro Ukrajinu udělat. Je opravdu vidět, že vztah Čechů a Ukrajinců se za ty roky hodně posunul a já jsem za to nesmírně ráda. Všem moc děkuji.
Svou písní se snažíte podpořit Ukrajince zasažené válkou. Co konkrétně bylo podnětem ke složení písně?
Ke každé písni, kterou složím, mě musí dovést a namotivovat nějaká emoce a aktuální rozpoložení. V době, kdy válka začala, jsem měla velký strach o rodinu. Píseň jsem chtěla složit hlavně pro tátu a rodinu, aby věděl, že tu stále jsem a že naděje umírá poslední.
Jak dlouho trvá vydání písně od nápadu až po její zveřejnění?
Aktuální píseň jsme měli nahranou během jednoho dne.
To je poměrně rekordní čas…
Tím, že Martin Harich měl již píseň jednou nahranou, šlo jen o to ji poupravit, aby pasovala k aktuální situaci a jednotlivé části přeložit do ukrajinštiny. Celkově jsme spolu o tom komunikovali jeden týden. O víkendu jsme pak přijeli a během soboty ji nahráli a Martinův tatínek nám na mobil natočili klip.
Co mohou lidé dělat pro zpříjemnění situace Ukrajincům?
Nepřestat stále alespoň trošku sledovat aktuální dění a v rámci možností Ukrajinu podporovat. I když i tady to může být pro spousty lidi psychicky náročné, nejdříve dva roky covid a teď válka. Těch negativních věcí na nás všude číhá v poslední době mnoho, je i tak důležité si uvědomit, že o pár tisíc kilometrů dále se opravdu válčí, a že lidé, kteří jsou tam stále, tu pomoc potřebují. Jen když ucítí podporu od zbytku světa, nevzdají se naděje.
Související
Rusko a Ukrajina si vymění 48 vysídlených děti
Joe Biden učinil rozhodnutí v rámci americké pomoci Ukrajině
válka na Ukrajině , Ukrajina , Julie Škandjuk , rozhovor
Aktuálně se děje
před 30 minutami
Jaderné zbraně se přesunou na orbitu? Rusko vetovalo rezoluci o zastavení zbrojení ve vesmíru
před 50 minutami
Ministryně Langšádlová se rozhodla podat demisi
před 54 minutami
Masivní bezpečnostní operace, zákaz letadel, vzdušné taxíky. Francie se chystá na olympiádu
před 2 hodinami
Víkendové počasí: Konec zimy a návrat jara. Meteorologové slibují příjemné teploty
Aktualizováno včera
Vláda schválila novelu zákona o zbraních, která reaguje na střelbu na FF UK
včera
Hamás zveřejnil video rukojmí, na důkaz, že přežil zranění ze 7. října
včera
Hamás ukázal jednoho z rukojmích. Izrael je chce v Rafáhu všechny osvobodit
včera
Putinův sluha Lukašenko: Nikdy jsme si nežili tak dobře, jako nyní
včera
Od příští sezóny ponese nejvyšší fotbalová liga jméno sázkovky Chance. Přiteče díky ní čtvrtmiliarda ročně
včera
RECENZE: Papežův zákon o prohnilé církvi stojí i padá na velikášském akademismu
včera
Rusko a Ukrajina si vymění 48 vysídlených děti
včera
Vláda chce urychlit výstavbu OZE, prezidentovi navrhla povýšení šéfa BIS Koudelky.
včera
Tragická Rallye Šumava: Česko sbírá peníze na pohřeb zesnulé Aleny Krejčíkové. Co měla, investovala do auta
včera
Stáj Scuderia Ferrari mění název + FOTO
včera
WHO ocenila přínos očkování v posledních 50 letech. Zachránilo miliony životů
včera
Radovi se snížil trest za rasismus z osmi na tři měsíce. I tak je ale trenér pražské Dukly zklamaný
včera
Šojgu ztrácí vliv v Kremlu? Zatčení jeho náměstka něco signalizuje
Aktualizováno včera
Izrael dá brzy zelenou ofenzivě do Rafáhu. Satelitní snímky odhalily přípravy
včera
Joe Biden učinil rozhodnutí v rámci americké pomoci Ukrajině
včera
V ruském zajetí: Psi žijí lépe. Ztratil jsem jakoukoli naději a vůli žít
Ukrajinský voják přezdívaný „Niemachny“, který strávil 13 měsíců v ruském zajetí, promluvil o tom, co všechno prožil, když padl do zajetí po bojích o Azovstal v Mariupolu. „V kasárnách nás bylo hodně. Byla tam dvě patra a asi půl stovky plus-minus lidí. Spali jsme vlastně na sobě, na podlaze,“ vzpomíná. A dodává hned na začátku „Rusové se snažili přimět Ukrajince střílet do vlastních zajatců.“
Zdroj: Radek Novotný