Velikonoce jsou inspirací pro těžkou dobu. Ježíš přemohl smrt, zkusme vpustit světlo do starostí, říká biskup

ROZHOVOR – Měly by být pro nás především inspirací, jak se vyrovnat s těžkými časy během koronavirové pandemie. Pomocný biskup pražské arcidiecéze a její generální vikář Zdenek Wasserbauer vnímá, že ve Velikonocích je díky příběhu, který je doprovází, ukryta velká naděje nabízená všem. „Jedná se o svátky Veliké noci, ve které Ježíš Kristus přemohl největšího nepřítele člověka, kterou je smrt, a vstal z mrtvých. Velikonoce rovněž vybízejí, abychom do našich starostí i temnot vpustili světlo a nabrali sílu k jejich zvládání. Velikonoce jsou o velikém světle,“ říká v exkluzivním rozhovoru pro EuroZprávy.cz Zdenek Wasserbauer.

Velikonoce vybízejí, abychom do našich starostí i temnot vpustili světlo a nabrali sílu k jejich zvládání, říká Zdenek Wasserbauer.
doporučujeme

Není rozladěný, že koronavirová pandemie už podruhé za sebou ovlivní oslavu Velikonoc, které jsou pro křesťany nejvýznamnějším svátkem roku. Pomocný biskup pražské arcidiecéze a její generální vikář Zdenek Wasserbauer současnou epidemiologickou situaci plně respektuje a nebagatelizuje ji. „Přesto jsem vyzýval kněze v naší arcidiecézi, ať jsou kostely a kaple během Velikonoc co nejvíce otevřené, aby se lidé mohli přijít alespoň pomodlit. Absolvent Papežské lateránské univerzity v Římě přiznává, že covidová doba donutila duchovní, aby se naučili lépe pracovat s moderními technologiemi, neboť bohoslužby se nyní převážně vysílají přes internet. „Sledovanost přenášených bohoslužeb je o mnoho vyšší než je běžná nedělní návštěvnost bohoslužeb, což právě ukazuje na velkou skupinu lidí, kteří třeba nejsou, jak se říká matrikovými katolíky, ale to vůbec neznamená, že jdou křesťanské svátky mimo ně.“ Přesto vystudovanému inženýrovi živé obřady chybí. „Chrám opravdu ničím nahradit nelze, protože jde o přímý, osobní kontakt nejen s Božím tajemstvím, ale i s lidmi. Nic nenahradí povznášející prostor nádherného chrámu, hru varhan a zpěvy, vůni kadidla i krásnou květinovou výzdobu.“

Bývalý farář u kostela Nejsvětějšího Srdce Páně na pražských Vinohradech se v exkluzivním rozhovoru pro EuroZprávy.cz zamýšlí, proč lidé více světí Vánoce než Velikonoce, které jsou z náboženského hlediska nejvýznamnějším křesťanským svátkem v roce. „Vánoce jsou nám prostě přirozeně svým poselstvím bližší, bližší akcentem na rodinu při pohledu na Svatou Rodinu, bližší rozjímáním nad roztomilým narozeným Dítětem v jeslích. Velikonoce jsou o kříži, o utrpení, o smrti, a i když o těchto skutečnostech tolik potřebujeme přemýšlet a srovnávat se s nimi, přesto se nám do zmíněných věcí nechce a odsouváme je.“ Absolvent postgraduálního studia v oboru spirituální teologie, které zakončil doktorátem, připouští, že za chladnějším vztahem k Velikonocům může stát komunistická totalita, která zde zemi terorizovala přes čtyřicet let. „Komunistická doba se na duši našeho národa v mnoha směrech brutálně podepsala. A to i na církvi,“ konstatuje Zdenek Wasserbauer.

HODNOSTÁŘI POMÁHAJÍ MATERIÁLNĚ, ALE RADÍ I SE VZTAHY

Pane biskupe, čekají nás už druhé Velikonoce, které kvůli koronavirové pandemii trávíme v karanténě a letos dokonce nemůžeme navštívit ani své příbuzné v jiném okrese. Nemáte obavy, že největší křesťanské svátky jsou přísnou epidemiologickou uzávěrou dehonestovány? Letos se alespoň v omezeném počtu mohou věřící účastnit i noční vigilie, která se koná ze soboty na neděli. Lidé budou moci využít i výjimku ze zákazu, kterou je návrat do místa bydliště, začne-li bohoslužba před 21:00. Přesto počet účastníků bohoslužeb je stále omezen na deset procent kapacity kostela k sezení, platí také zákaz hromadného zpěvu s výjimkou sboru nebo zpěváků na odděleném místě. Mnohde ale doporučují sledovat velikonoční obřady v televizi či na internetu. A tak ani letos si nemůžeme svátky užít bez omezení...

Máte pravdu. Před rokem by mě ani nenapadlo, že letošní slavení velikonočních svátků bude znovu limitované a komplikované. Naštěstí kostely nejsou zavřené a tím pádem obřady znemožněné. Velikonoční obřady budou ve většině případů vlastně probíhat normálně jako v době předcovidové, jen se jich bohužel bude moci účastnit pouze tolik lidí, kolik odpovídá podle vládního usnesení desetiprocentní obsazenosti míst k sezení, jak jste už zmínil. Jedná se samozřejmě o problém, protože na mnoha místech jsou jinak na velikonoční slavnosti kostely plné. Ale vyzýval jsem kněze v naší arcidiecézi, ať jsou kostely a kaple během Velikonoc co nejvíce otevřené, aby se lidé, i ti, kteří třeba pravidelně do kostela nechodí, mohli přijít alespoň pomodlit. Abych se ale vrátil k vaší otázce, žádnou dehonestaci osobně nevnímám. Epidemiologická situace je prostě taková a je potřeba ji respektovat. Nutná vnější celostátní omezení nevnímám jako útok na naše bohoslužby.

Dovolím si citovat jedno moudro: „Velikonoce jsou o přechodu ze smrti do života, kdy by se to krásné mělo dostat z podzemí na povrch. A lidé by se měli o Velikonocích potkat s pohlazením na duši, aby mohli zapomenout na problémy, které je obklopují.“ Lze však o svátcích potlačit starosti, když mnozí z nás díky covidu-19 přišli o své blízké, anebo rodinní příslušníci právě bojují o život na jednotkách intenzivní péče?

Každý člověk současnou situaci prožívá odlišně. Řekl bych, že na starosti a různá trápení lze někdy na chvíli, na pár dní zapomenout a odpočinout si od nich, tak jako dopřáváme odpočinek svému tělu. Ale tím se starosti nevyřeší. Lepší je pokusit se do našich starostí a temnot vpustit světlo a nabrat sílu k jejich zvládání. A o tom Velikonoce jsou. O velikém světle, které prozařuje i ty největší temnoty, i temnotu smrti.

Církevní hodnostáři jsou pro věřící autoritou. Jak často se na vás v těžké době lidé obracejí s žádostí o pomoc či o radu a co jim můžete nabídnout?

Dovolil bych si na základě vlastní dlouholeté zkušenosti doplnit, že jsme autoritou nejen pro věřící ale i pro mnoho ostatních. Nejen v těžkých dobách si i nevěřící nebo jinak věřící najdou za námi cestu, protože si kladou otázky, na které tuší, že právě my bychom měli anebo mohli mít odpovědi.

Lidé se obracejí o pomoc či radu často a toho, co jim můžeme nabídnout, je mnoho. Od materiální pomoci například prostřednictvím naší výborně fungující Charity až po naslouchání, duchovní rozhovory, povzbuzení a naději.

Komu budou letos patřit vaše modlitby?

Mám opravdu obrovské množství lidí, kteří se na mne snad každý den obracejí s prosbou o modlitbu. Jsou to většinou lidé různě nemocní nebo jejich příbuzní. A také lidé, na které doléhají nejrůznější problémy a starosti, například vztahové. Na všechny denně ve svých modlitbách myslím. O Velikonocích můj přístup nebude jiný.

Budete osobně sloužit mše prostřednictvím moderní technologie?

Určitě. V technologii jsme jako církev díky koronaviru udělali od loňského jara obrovský pokrok. Ne, že by nám předtím nic neříkala a neměli jsme ji, ale dnes je téměř běžné, že pracujeme s modernější technikou. Osobně budu mít jednotlivé velikonoční obřady na různých místech. Například v naší svatovítské katedrále je vysílání přes internetovou televizi běžné. Na Boží hod velikonoční budu třeba mít bohoslužbu a křtít ve věznici na Pankráci. Zde nám ale asi žádné vysílání z pochopitelných důvodů neumožní.

Jste vůbec zastáncem zmíněné formy, anebo chrám plných věřících prostě ničím nahradit nelze?

Chrám opravdu ničím nahradit nelze, protože jde o přímý, osobní kontakt nejen s Božím tajemstvím, ale i s lidmi. Nic nenahradí povznášející prostor nádherného chrámu, hru varhan a zpěvy, vůni kadidla, krásnou květinovou výzdobu a tak dále, stejně jako společenství lidí, se kterými to prožívám a do toho vstupuji. Jinak je ale určitě dobré, že se bohoslužby streamují, protože jednak v současné době do kostelů nemohou ani zdaleka přijít všichni ti, kteří by chtěli. A pak je zde stále mnoho nemocných, starých a dalších, kteří rovněž z různých důvodů nemohou kostel navštívit.

Mimochodem, rozumí si kněží s internetem a dalšími technickými vymoženostmi?

Jak kdo. Někteří jsou v ovládání technologie velmi zdatní, jiní s ní zápasí. Já sám jsem někde uprostřed.

Co pro Čechy, kteří patří mezi největší ateisty na světě, Velikonoce znamenají. Nemáte strach, že je velká část vnímá jen jako velké prodloužené volno, kdy nemusí do práce?

Jistě pro nemalou část populace představují především čtyři dny volna. Ale mnoho z těch, kteří třeba do kostela nezajdou, si právě pustí něco v televizi nebo si rádi duchovní tématiku o Velikonocích přečtou a popřemýšlí si o nich. Jiní mají své vlastní duchovní rituály. Mimochodem sledovanost přenášených bohoslužeb je o mnoho vyšší než je běžná nedělní návštěvnost bohoslužeb, což právě ukazuje na velkou skupinu lidí, kteří třeba nejsou, jak se říká matrikovými katolíky, ale to vůbec neznamená, že jdou křesťanské svátky mimo ně.

Jak byste si přál, abychom Velikonoce vnímali?

Aby si lidé uvědomili jejich příběh a skutečně je brali jako svátky „Veliké noci“, tedy noci, ve které Ježíš Kristus přemohl největšího nepřítele člověka, kterou je smrt a vstal z mrtvých. A že je v nich veliká naděje nabízená nám všem. Předtím na Velký pátek, který světíme právě dnes, si připomínáme, že se z veliké lásky ke každému z nás nechal ukřižovat, aby nás vykoupil z našich hříchů.

O SMRTI A UTRPENÍ SE LIDEM PŘÍLIŠ PŘEMÝŠLET NECHCE

Proč Češi lpí tak na Vánocích, když narození života v případě Ježíše Krista není takový zázrak jako zmrtvýchvstání spasitele během jarních svátků? A přitom během Velikonoc za normálních okolností nejsme tolik se svými blízkými, například fotbalová liga i hokejová extraliga se nepřerušuje. Nejedná se o určité rouhání, že se v tomto čase nedokážeme zamyslet a rozjímat?

Ne, nejde o rouhání. Vánoce jsou nám prostě přirozeně svým poselstvím bližší, bližší akcentem na rodinu při pohledu na Svatou Rodinu, bližší rozjímáním nad roztomilým narozeným Dítětem v jeslích. Velikonoce jsou o kříži, o utrpení, o smrti, a i když o těchto skutečnostech tolik potřebujeme přemýšlet a srovnávat se s nimi, přesto se nám do zmíněných věcí nechce a odsouváme je.

Nemůže být chladnější vztah k Velikonocům zapříčiněn i tím, že jsou brány právě jako svátky bolesti a utrpení, zatímco Vánoce má každý spojení s pohádkami, které jsou často únikem před krutou realitou?

Ano, bohužel před mnohým těžkým v životě utíkáme, místo toho, abychom o údělu přemýšleli a hledali sílu pro to, abychom až na nás dolehne utrpení, bolest nebo budeme konfrontováni se smrtí, byli na vše připraveni, uměli se s tím lépe vyrovnat a měli k tomu vnitřní sílu.

Nabízí se také vysvětlení, že komunisté během totality v zemi téměř vymýtili víru a jejich počínání zanechalo na národu stopu, a tak k náboženskému svátku nepřikládáme takovou důležitost, jakou bychom měli?

Komunistická doba se na duši našeho národa v mnoha směrech brutálně podepsala. A kromě jiného také nejen zdevastovala anebo nechala zchátrat mnoho církevních památek, ale také díky atmosféře strachu mnoho lidí odvedla z kostelů. Ale naštěstí je dost těch, kteří se vracejí a nacházejí si znovu cestu zpět. Každý rok žasnu nad tím, že se třeba jen v naší pražské arcidiecézi tři sta až čtyři sta dospělých lidí nechá pokřtít. A většinou se jedná o lidi z naprosto nevěřících rodin.

Nadcházející svátky jsou i o chutných pokrmech. Na jaké jídlo se nejvíce těšíte a umíte si připravit například velikonoční nádivku s kopřivami či upéct si beránka?

Bohužel opravdu nemám čas něco vařit, i když by mě přípravy pokrmů velmi bavily. Mám ale různé přátele, kteří mne nejen o Velikonocích pozvou na dobrý oběd či večeři. Nejsem vybíravý, ale velikonoční nádivka je skvělá. A velikonoční beránek, nyní ale nemyslím ten sladký z mouky a cukru, to je vždy pochoutka, kterou velmi ocením. Vzpomínám si, jak jsem během svých studií v Itálii jedl beránka opravdu opečeného na ohni, a jednalo se o neskutečnou delikatesu.

Nikdy jsem nepochopil, proč je na Velikonoční pondělí volno, když v jiných zemí jdou už normálně do práce, neboť už žádné svátky nejsou. Zatímco jinde světí Zelený čtvrtek, my lpíme na pondělí, proč?

Přiznám se vám, že jsem o vašem dotazu vlastně nikdy nepřemýšlel. Je ale nutné zdůraznit, že v některých zemích volno v pondělí také mají. A pak pomlázka má u nás myslím velkou tradici. Rád bych ještě doplnil, že velké křesťanské svátky mají takzvanou oktáv. To znamená, že se mají slavit celý týden, nebo od neděle do neděle, tedy osm dní jak naznačuje název. Tak to běžně slavili už židé ve Starém zákoně. V moderní době to není dost dobře možné, ale v některých sousedních zemích mají například svatodušní pondělí.

Někteří emigranti líčili, jak měli v exilu potíže s úřady, když tamní viděli, jak pomlázkou šlehají ženy. Odkud vlastně pochází tradice vyšupat slečny, dívky a ženy vrbou a kde se vzala pověra, že údery mají něžnému pohlaví zajistit zdraví?

Bohužel nepatřím mezi úplné odborníky na různé zvyky a tradice. Sám za sebe mohu říci, že pomlázku vnímám jako krásnou tradici, která by se měla zachovat. V mé rodné vesnici jsem se na ni vždy těšil. Nemohli se jí dočkat jak kluci, tak holky. Byly to přirozené návštěvy rodin a domů, možnost popovídat si, dát si něco dobrého, spousta zábavy. A také se jednalo o přirozená setkání mezi kluky a holkami, kdy „přeskakovaly jiskry“ třeba budoucích krásných vztahů a partnerství. Kdo v tom vidí jen nějaké násilí na ženách, buď se setkal s nějakým špatným extrémem anebo naši tradici nepochopil.

Z jakého důvodu jsou vajíčka symbolem Velikonoc?

Vajíčka jsou symbolem života. A o Velikonocích jde o život, zejména o ten věčný.

Loni jsme ohromili svět, jak jsme se dokázali semknout. Začali jsme spontánně šít roušky, rozvážet jídlo potřebným i dezinfekce. Mnozí měli pocit, že panuje podobná atmosféra jako v roce 1998, kdy hokejisté vyhráli olympijské hry v Naganu. Po roce je však situace zcela odlišná. Lidé jsou podráždění i vulgární. Proč nám solidarita či soudržnost nevydržela, když jsme stále svědky záběrů, jak pacienti v nemocnicích umírají? Na takový obrázek si přece nejde zvyknout?

Myslím si, že patřím mezi optimisty, a proto náš národ a naši zemi nevnímám tak kriticky. Nejde jen o to šití roušek, ale já vím, že i dnes mnoho lidí druhým kolem sebe nebo i jinak pomáhá. Vnímám, že je zde mnoho lidí, kteří nemyslí jen na sebe,  ale záleží jim na druhých a na celkovém zvládnutí situace.

Skutečnost, že lidé nejsou vytrvalí a ztrácejí trpělivost, je bohužel obecným jevem. Domnívám se, že každý z nás s tím má nějakou zkušenost. Křesťanství vychovává člověka a vede ho k tolik potřebnému zvládání svých emocí, pudů a potřeb. V tom je také jeho velký přínos pro celou společnost. V těžkých a náročných dobách se projeví, jaký člověk skutečně je, zda je zralý, umí se ovládat, je skutečně dospělý a vnitřně krásný.

BŮH ZLO NEPŮSOBÍ, ZBYTEČNĚ JEJ PÁCHÁ ČLOVĚK

Mnozí, kteří zpochybňují víru, tvrdí, že Bůh neexistuje, jinak by nemohl dopustit holocaust, nelidská padesátá léta, anebo že právě při pandemii odcházejí milovaní. Co byste jim vzkázal?

Jedná se o otázku na celý velký rozhovor, dotaz skutečně nejde shrnout na několik vět. Na některé otázky, proč se to či ono stalo, nebo jak se říká „proč to Bůh dopustil“, nemáme ani my věřící odpověď. Lidem, které postihne něco těžkého, doporučuji, aby si pozorně přečetli starozákonní knihu Job. Je to nesmírně hluboké a poučné čtení. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že Bůh je dobrý a dělá strašně moc pro to, aby zla a bolesti ve světě ubylo a nakonec bylo úplně poraženo. A aby lidi vnitřně vedl a posiloval. Většinu zla ve světě ale bohužel, a většinou zcela zbytečně, působí a dělá člověk. Musíme začít od sebe.

Kde se v lidech vlastně podle vás bere nenávist i v těchto složitých časech?

Je to problém jen u některých lidí. Někdo prostě složitou situaci nezvládne, neboť je toho na něho moc. Někdy ale také těžké časy ukazují, jak na tom vlastně jako člověk jsem. A že bych se sebou měl něco dělat. Mnoho lidí se velmi snaží zhubnout, mít krásnou postavu a být zdraví, ale kolik lidí se snaží být vnitřně zdraví, vyrovnaní, silní, morálně na výši?

Nechci do našeho svátečního povídání plést politiku. Ale jak se díváte na bývalou hlavu státu Václava Klause, který covid-19 bagatelizuje a porušuje i vládní opatření, například návštěvou restaurace? Nemůže právě postoj takové autority ovlivnit atmosféru ve společnosti?

Snažím se vyvarovat toho, abych někoho soudil, s kým si určitou problematiku nemohu vyříkat osobně. Sám za sebe mohu říci, že nic nebagatelizuji, protože situace je vážná.

Celý svět v poslední době bojuje s dezinformacemi, pronikly i do světa víry?

Bohužel ano. I mezi věřícími se občas šíří různé bludy a nesmysly. Ale není to problém, který by se týkal velkého počtu osob. Všímám si, že je to většinou problém určitého typu osobnosti, který má k vyhledávání a přijímání určitých nesmyslů sklony. A bohužel je samotné pak dezinformace ničí.

Jak už jsme zmínil, faráři i biskupové jsou bráni za autority, což může být někdy na škodu. Lidé je považuji za světce, kteří neustále leží v knihách a modlí se. Realita je jistě jiná. Jaký jste například Vy? Máte rád fotbal, pivo anebo sportujete?

Ano, určitě nejsme světci. I mezi apoštoly, které si vybral sám Ježíš, byl zrádce Jidáš anebo vnitřně slabý Petr. To ale neznamená, že nejsme schopni lidem v mnohém pomoci, být jim nablízku a oporou v těžkých dobách. A že jsme autentickými a v některých oblastech potřebnými prostředníky mezi Bohem a lidmi, mezi tím prostorem posvátným a profánním (světským).

Jinak sám mám rád mnoho věcí jako ostatní lidé. Fotbal ani tolik ne, spíše s oblibou zajdu na nějaký dobrý koncert nebo pěknou výstavu. Miluji procházky v přírodě. České pivo je jedinečné stejně jak například italské červené víno.

Co byste chtěl lidem na Velikonoce vzkázat a můžete jim dát nějakou naději či povzbuzení do dalšího boje proti zákeřné pandemii?

Osobně věřím, že pandemii zdárně překonáme a zvládneme, také třeba díky našemu kvalitnímu zdravotnictví. Ale sám osobně čerpám jistotu a vnitřní pokoj ze své víry v Boha, který nejen celý svět stvořil, ale i nadále určuje jeho běh a konečné směřování. Všem bych doporučil přečíst si 20. kapitolu z Janova evangelia. Ježíš tam přichází mezi své slabé, chybující a vystrašené učedníky, za nic je nekárá ani jim nic nevyčítá, co nezvládli, ale opakovaně jim říká: „Pokoj vám!“. A není to od něho jen prosté, dobře míněné přání, ale skutečný dar pokoje. Ukřižovaný a zmrtvýchvstalý Ježíš je schopen a připraven naplnit otevřené, dobré srdce svým pokojem. Kéž jím v těchto dnech naplní co nejvíce lidí nejen v naší zemi, ale na celém světě.

Požehnané velikonoční svátky vám všem!

Zdenek Wasserbauer (15. června 1966)

Vyrůstal ve vesnici Sázava u Žďáru nad Sázavou na česko-moravském pomezí. Vystudoval gymnázium ve Žďáru nad Sázavou a poté absolvoval studium na Vysoké škole zemědělské v Praze-Suchdole. Zde získal titul inženýr. V roce 1990 pak zahájil studia bohosloví na obnovené Katolické teologické fakultě v Praze. Po roce byl k dalšímu studiu vyslán na Papežskou lateránskou univerzitu do Říma. Roku 1996 se vrátil do Čech a byl vysvěcen na kněze. Od roku 1998 pokračoval opět v Římě na postgraduálním studiu v oboru spirituální teologie. Roku 2003 ukončil svá studia doktorátem.

V letech 2000–2010 působil jako spirituál pražského kněžského semináře. V letech 2010 – 2015 se stal farářem ve farnosti u kostela Nejsvětějšího Srdce Páně na pražských Vinohradech. V roce 2015 byl jmenován ředitelem kurie pražského arcibiskupství a od 1. dubna 2016 je generálním vikářem pražské arcidiecéze. Dne 23. ledna 2018 byl jmenován pomocným biskupem pražské arcidiecéze a titulárním biskupem butrintským. Na biskupa byl vysvěcen během bohoslužby ve svatovítské katedrále 19. května 2018.

Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

Politici v čele s Babišem na pietním aktu položili věnce k hrobu lidických…

12.06.2021 10:55 K hrobu lidických mužů při dnešním pietním aktu položili věnec premiér Andrej Babiš (ANO), vedení…

Zemřel signatář Charty 77 Rudolf Zeman

11.06.2021 21:56 Aktualizováno V noci na čtvrtek zemřel novinář a někdejší disident Rudolf Zeman, bylo mu 82 let. Uvedl to server…

Cesty z Polska, Rumunska a Monaka do ČR budou od pondělí bez jakéhokoli…

11.06.2021 15:30 Polsko, Rumunsko a Monako se od pondělí na mapě cestovatele posunou do zelené barvy. Pro tyto země…

Kněz Štemberka si mohl zachránit život. V Lidicích však zůstal, aby při…

10.06.2021 10:44 Aktualizováno KOMENTÁŘ Tomáše Zdechovského - Právě dnes si připomínáme smutné výročí 79 let od tragédie, která se…

Související:

Právě se děje

Další zprávy

reklama