RECENZE: Spalovač mrtvol v Národním divadle zachraňuje duše v nákupním centru

RECENZE – Národní divadlo uvedlo v prosinci loňského roku na prknech Stavovského divadla premiéru Spalovače mrtvol. Režisér Jan Mikulášek adaptaci proslulého románu o zaměstnanci krematoria převedl do současnosti a do hlavní role obsadil vynikajícího Martina Pechláta.

Spalovač mrtvol (foto: Petr Neubert)
doporučujeme

Proslulou novelu Ladislava Fukse Spalovač mrtvol o zaměstnanci krematoria Karlu Kopfrkinglovi, který se z vzorného manžela a otce stane vrahem, známe také z filmové adaptace Juraje Herze s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli. Režisér Jan Mikulášek společně s dramaturgyní Martou Ljubkovou se rozhodli jít vlastní cestou a vytvořili vlastní dramatizaci, v níž je příběh přenesen do současnosti a klade důraz především na groteskní obraz společnosti a přerod charakteru hlavní postavy.

Inscenátoři dokázali především nadčasovost příběhu, který Fuks napsal již v roce 1967 a v té době fungoval hlavně jako varování před druhou světovou válkou. Ve své dramatizaci kladou důraz na dnešní konzumní společnost, kariérismus a manipulaci. Největší část textu tvoří vyprávění Koprfkingla o sobě a své rodině.

Pro kmenového režiséra Divadla Na zábradlí, Jana Mikuláška, je Spalovač mrtvol prvním režijním vstupem na scénu Národního divadla. Jak je u Mikuláška zvykem, inscenace je plná jevištních obrazů a metafor, z nichž některé jsou velmi působivé. Velký význam zde mají postavy s bílými hlavami, které tvoří jak bezejmenný dav, přes něhož je vyjádřena právě dnešní konzumní společnost, tak i mrtvoly v Kopfrkinglově krematoriu.

„Každé manželství, Nebeská, nemůže být tak krásné jako to naše…“

Působivý obraz vytváří také televizní obrazovky v jedné části scény, na nichž pozorujeme „rodinnou idylku“ Kopfrkinglů a Karlův monolog o milosrdenství smrti. Právě láska rodiny je zde několikrát vyjádřena tak expresivně, že je od začátku jasné, že skutečnost je úplně jiná. Všichni víme, jak příběh dopadne, ale právě díky Karlově přehnanému dokazování jeho štěstí a spokojenosti v životě, není těžké uvěřit postupné změně jeho chování. Proto se jeví jako až příliš názorné ukázání Koprkinglovy změny v charakteru, když se asi v polovině inscenace natře hnědou barvou po těle.

Autorem scénografie je Mikuláškův stálý spolupracovník Marek Cpin. Společně příběh zasadili do prostoru nákupního centra, který je v zadním plánu členěný na několik prosklených místností. Nákupní centrum efektně vyjadřuje hlavní myšlenky inscenace, zároveň dokáže zastoupit i domov Kopfrkinglových, kdy například koupelna s umyvadly funguje i jako společenská místnost, kde se schází návštěva.

„Ještě jednu dobrou duši spasit…“

Důkazem, že se tvůrci nenechali inspirovat Herzovým filmem je i obsazení. Do hlavní role totiž obsadili typově naprosto odlišného herce, než jakým byl Rudolf Hrušínský, a to Martina Pechláta. Pechlát výborně ztvárnil Karla Kopfrkingla ve všech polohách této postavy, a že jich není málo. Muže, který s vnitřním odstupem popisuje svůj život, ve skutečnosti je však prázdný a bez názoru, znázornil především pomocí velkým expresivních gest. Stejně uvěřitelný je i přerod v jeho chování, a nakonec změna v chladnokrevného vraha, který bez pohnutí vyvraždí svoji rodinu s vírou, že tak spasí jejich duše.

Lakmé, kterou hraje Pavla Beretová, je v tomto pojetí energická a není tou poslušnou manželkou, jakou byla v podání Vlasty Chramostové. Ve výrazu Beretové je jasně patrná předstíraná spokojenost v rodině, v níž najdeme záblesky neštěstí. Kromě Radúze Máchy a Lucie Polišenské v rolích dětí Miliho a Ziny je nutné zmínit ještě vynikajícího Vladimíra Javorského, který v roli Williho Reinke figuruje jako jakýsi pokušitel, který s úspěchem svádí Karla na scestí.

Zásadním problémem inscenace je její uvedení na scéně Stavovského divadla. Jedná se totiž přece jen o komorní příběh jedné rodiny, kterému by mnohem více prospěla menší scéna. Mikulášek navíc v minulých letech dokázal, že se mu na malých scénách daří mnohem lépe. Velký prostor Stavovského divadla inscenaci ubírá na síle a pro diváka tak není úplně lehké se vcítit do příběhu.

Celkové hodnocení: 80 %

Národní divadlo

Ladislav Fuks: Spalovač mrtvol

Dramatizace: Jan Mikulášek, Marta Ljubková
Režie: Jan Mikulášek
Dramaturgie: Marta Ljubková
Scéna: Marek Cpin
Kostýmy: Marek Cpin
Světelný design: Pavla Beranová

Hrají: Martin Pechlát (Karel Kopfrkingl), Pavla Beretová (Lakmé), Lucie Polišenská (Zina), Radúz Mácha (Milivoj), Vladimír Javorský (Willi Reinke), Klára Sedláčková-Oltová (Erna) a další

Premiéra: 15. prosince 2016 (psáno z reprízy 11. ledna 2017)

Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

Divadelní svět Brno jako pilotní projekt uvítal přes 2 tisíce diváků

26.05.2021 20:29 Mezi 20. a 25. květnem otevřel festival Divadelní svět Brno divákům 8 divadelních budov a uvedl…

Divadelní svět Brno startuje už od 20. května naživo v divadlech

14.05.2021 17:17 Aktualizováno Pořadatelům mezinárodního festivalu Divadelní svět Brno se podařilo získat výjimku a otevřít…

Související:

Právě se děje

Další zprávy

reklama