Pravidla Bincárny: Vynikající klauniáda na vysoké profesionální úrovni

RECENZE - Jak se tomu říká, když něco někdo hyperbolizuje, když něco zřejmé vydává za nesamozřejmé? Snad je to potom, velkohubé… Snad.

Přidejte svůj názor

inscenace Pravidla Bincárny
doporučujeme

Tak tedy, co na to režisérka?

„Na Provázku budeme hledat hranice zhůvěřilosti. První inscenací pod novým uměleckým vedením jsou Pravidla Bincárny v režii umělecké šéfky divadla Anny Davidové. Inscenace podle nekorektních textů kultovního blogu brněnských KKRD Boys slibuje hledat hranice osobní svobody a limity hyperkorektnosti. Je to první vlaštovka a zároveň první stvrzení závazku ´nepravidelné dramaturgie´, jak ji chceme po příchodu na Provázek dále rozvíjet,“ vysvětlovala již na tiskové konferenci před premiérou a pokračovala:

„Je to internetový blog, co je tu zdivadelňováno. Zlákal nás nejen nekorektní humor, ale především jazyková vybroušenost téhle podivné partičky a jejich literatury. Text, se kterým tvůrci pracují, je sestaven ze tří KKRD knih - kompilátů internetového blogu a facebookových statusů. Rámcujeme to celé nenásilným příběhem, ale ve výsledku půjde hlavně o hodně divokou jízdu - scénický koncert, který má otestovat nejen výdrž a hranice zhůvěřilosti diváků, ale i možnosti divadla jako takového a prozkoumat, kolik toho inscenace a divák vůbec může unést. Co se ještě smí a kde jsou hranice únosnosti - ale čeho? A čí?“ přibližuje inscenaci Anna Davidová. Dodává, že nepůjde o inscenaci stravitelnou pro všechny. Divadlo zveřejnilo také anotací k představení, kde se nedoporučuje návštěva Slušným lidem, slabším povahám a mladistvým do 15 let.

Tak. Tolik z textů, které představení doprovázejí. A teď k té velkohubosti.

Inscenátoři se nám snaží namluvit, že půjde o něco nevšedního. „prozkoumat, kolik toho inscenace a divák vůbec může unést.“ Svatá prostoto. V jednotlivých vystoupeních se často mluví o „m*dání“ a o „k*ndě“, náznakem se tam masturbuje, a o ty nejsprostější výrazy tam není nouze. A to mi je ale novinka! Stará už tisíce let. Odskočme si na moment do historie:

Jak asi vypadaly řecké Dionýzie a římské Bakchanálie? Zpěv, tanec, víno a nevázané souložení. A Bakchantky nesly v průvodu obrovské pyje na tyčích, symbol všeho toho nevázaného veselí.

Za vlády císaře Konstantina, skupina dvorních šašků a bláznů řekla římskému císaři, že by impériu dokázali vládnout lépe. Imperátor posléze umožnil šaškovi jménem Kugel stát se na jeden den králem. Kugel vydal edikt nařizující na tento den vykonávat absurdní činy, třeba i veřejné soulože, ne jenom heterosexuální a tento zvyk se pak stal každoročním obyčejem. To byla pro lid podívaná, které se mohl každý aktivně účastnit!

První aprílový den je od nepaměti dnem všelijakých žertů a šprýmů. Průvody, bláznivá představení, erotika. V anglosaském světě je nazýván "Dnem bláznů" a v Itálii či Francii se mu říká "aprílová ryba". Taškařice a obrovská příležitost i lidová divadelní představení.

A co později? Původně italští komedianti, nositelé kultury Commedia del Arte, potom šašci původně v kostýmech mazaných sluhů Zanni, Harlekýnů cirkusového umění, kteří vyplňovali přestávky potřebné na přestavby manéže. Ti byli nositeli klaunství, těm se překvapivě z  kalhot vyklubal třeba velikánský nafouklý úd. To byla sranda, kterou lid miloval.

 Z českých dějin je známý např. Mossén Borro, působící na dvoře císaře Zikmunda nebo Jan Paleček, šašek a dvořan Jiřího z Poděbrad. Byli to moudří rádci, kteří však měli dovoleno kritizovat krále a odměnou jim byly pohlavky a kopance. Ale zároveň rozvolňovali dvorní etiketu a mohli mluvit sprostě.

Novověk dopomohl k divadlu zábavy. Vaudeville, kabaret, varieté! Ferenc Futurista, jinak František Fiala, byl králem balad a aforismů, nevyjímaje těch vulgárních. Hrával v pražské Aréně s mladším Eduardem Kohoutem. A to byly pecky! To se diváci řehtali nad sprosťárnami a dvojsmysly, kterými se častovali. Byla to přehlídka absurdních textu – kam se na to hrabou současní taky humoristé. Klauni a muzikanti, František a Emanuel Fialovi. Dávno před nádhernými komiky V+W se častovali humorem, ne vždy korektním. A Vlasta Burian si na živých představeních taky nevzal ubrousek. To jenom ve filmu byl bezzubým komikem. Státní cenzura byla přísná. A komik vskutku lidový, Jára Kohout? Ten pro sprosté slovo opravdu nešel daleko a lid ho proto miloval. Nezapomeňme ještě v tom rychlém výčtu na Ferdu Mrázka, zpěváka a „šoumena“. Výsostný profesionál s nádhernými někdy i vulgárními tečkami svých výstupů. Vašek Trégr, král improvizace. Nikdy divák nevěděl, kam ho jeho vtípky zavedou. Jeho výstupy byly vždy jiné a výsostně vtipné. Můžeme tak pokračovat dál. Ale shrňme to. Všechno to byli klauni, kteří bavili publikum neverbální komunikací, nebo také slovním humorem. Karikovali a překrucovali slova i celé věty. Hráli na pokraji srozumitelnosti, byli komičtí svou nekompromisní logikou, která byla však založena na nonsensu. Klauni jsou fackovací artisté. Dokáží neuvěřitelně padat, i jejich vstávání je komické. A hodně klaunů umí být děsně vulgární.

Teď obraťme list a podívejme sena ty tři protagonisty Pravidel Bincárny. Můžeme si do jejich výstupů dosadit všechny výše zmíněné atributy klaunství a všechno tam sedí. Komika fyzická i verbální, humor, zpěv, sprosťárny. Jenom těch vulgárních slov je mnohem více, než tomu bylo předtím. Kdysi na jevišti a v tisku, dnes v komunikačních sítích. Takže na vulgarity jsme si už zvykli, už nám ani nepřipadají tak komické. Sprostá slova už nejsou až tak sprostá a jestliže se divák pozastaví nad nějakou tou náznakovou nahotou ve výše zmíněné inscenaci, tak to ať se jde podívat na Dostojevského Hráče v témže divadle, který tam úplně bez logiky běhá úplně nahatý mezi diváky. Takže, Pravidla Bincárny jsou proti tomu estetickým dostaveníčkem u čaje.

Dost nechápu, proč dramaturgie (a režie) nenazvala představení klauniádou, když to klauniáda bezezbytku je. A nutno zdůraznit, že je to klauniáda vynikající. Od režijních postupů, od výstavby nápadité mizanscény, až po neskutečně profesionální výstupy dvou klaunů a jedné klaunky. Vše vypracováno do detailu, vše vždy s náležitou pointou. Prostě je to klaunství, které dokázalo navázat na to nejlepší, co se dalo v oboru zábavy vidět. Ještě k tomu přičteme výbornou práci s jazykem, který oživuje skoro zapomenutý HANTEC.

Mezi nejznámější slova, která je v Brně možno slyšet, patří šalina (tramvaj),  čurina (legrace), hokna (práce), zoncna (slunce), Prygl (Brněnská přehrada),  love (peníze), čórka (krádež), šaškec (blázinec), škopek (pivo), koc (dívka) a tak dále. Plus nekonečně sprostá slova. Pravda, vulgarizmy se obrací na to řekněme jednodušší publikum. Jako pedagog musím z letité zkušenosti konstatovat, že naši vysokoškoláci jsou tak z 60% velmi jednoduší a málo vzdělaní lidé. Dějiny jim říkají málo, politika je nezajímá, leda nějaké triviální krátkodobé protesty proti čemukoliv. Grupují se na sociálních sítích a hodnotí svět často nekriticky a prvoplánově, protože nejsou sečtělí. Čtou jenom krátké zprávy a blogy.. Takový bude i většinový divák představení Pravidla Bincárny, ale to není nic hrozného. Dávno už nechci spolu s Brechtem společnost převychovat. Stačí, když se mládež baví a vždy lepe v divadle, než jinde.

Summa summarum: Inscenace Pravidla Bincárny je vynikající klauniáda na vysoké profesionální úrovni. Jenom překvapuje úvodní upozornění režisérky, jaké že je to: hledání hranice osobní svobody a limity hyperkorektnosti. Zbytečně nás režisérka upozorňuje, že: „…půjde hlavně o hodně divokou jízdu/scénický koncert, který má otestovat nejen výdrž a hranice zhůvěřilosti diváků, ale i možnosti divadla jako takového a prozkoumat, kolik toho inscenace a divák vůbec může unést.“

Tak za prvé, není to scénický koncert, ale bezvadná klauniáda. A za druhé, hranice zhůvěřilolst zde citována, je dnes stejně, jako v minulosti, zrušena. Žijeme svět bez hranic a determinuje nás jenom divácký zájem. Každý žánr si najde svého diváka. Někdo holky, jiný vdolky. Mimochodem, kdy jste viděli naposledy striptýz a soulož na scéně? Po sametové revoluci to občas bylo, dnes už o to zájem není.. Tak vratké jsou pohyblivé písky diváckého zájmu. Stejně tak ty sprosťárny z blogů. Dnes jsou, zítra třeba nebudou a pozítří možná zase budou jiné a jinde. Alespoň se tady člověk nenudí, a to je dobře.


Hodnocení: 80%

PRAVIDLA BINCÁRNY

Inscenace podle nekorektních textů kultovního blogu brněnských KKRD Boys

Režie: Anna Davidová

Dramaturgie: Eva Petláková

Výprava: Petra Vlachynská

Hudba: Pavel Zlámal a Brünnwerk

Hrají:

Tereza Volánková

Dominik Teleky

Jan Kolařík

Premiéra 12. 5. 2019 na Sklepní scéně Divadla Husa na provázku v Brně

Loading...
Vstupte do diskuze
Google+ Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

RECENZE: Romeo a Julie v nevšední inscenace pod brněnským nebem

17.06.2019 13:06 RECENZE - Slavná hra Williama Shakespeara se po letech vrátila do Brna a to na letní scéně, v…

Adaptace románu Hana v Národním divadle Brno: Úžasná inscenace s…

15.06.2019 12:52 RECENZE - Třetí román úspěšné autorky, Aleny Mornštajnové se dočkal jevištního zpracování. Povedlo…

Brno vítalo divadelníky i diváky z celého světa! Skončil festival…

03.06.2019 18:00 7 dní, 13 zemí, 56 představení. Z toho 35 zcela vyprodaných. Organizátoři mezinárodního festivalu…

Divadelní svět Brno: Jihočeské divadlo se pustila do Havlovo Pokoušení. A…

30.05.2019 11:00 RECENZE - Prestižní a divácky oblíbený festival Divadelní svět Brno letos v termínu 23. – 28.…

Související:

Právě se děje

Další zprávy

reklama