RECENZE: Ne-až-tak-překvapivý vítěz Oscara Moonlight sází na nevyřčené

RECENZE – Po vzoru několika z jeho vavříny ověnčených předchůdců řeší snímek Barryho Jenkinse dalšího z bubáků moderní civilizace. Po otroctví a aféře pedofilních katolických kněží tentokrát měsíc posvítil na dospívajícího homosexuála a jeho život v černošském ghettu.

Přidejte svůj názor

film Moonlight si odnesl tři Oscary a jeden Zlatý glóbus

Moonlight sleduje životní příběh Chirona, homosexuálního černocha, který musel již od útlého věku snášet šikanu svých spolužáků i labilní výkyvy matky (Naomie Harrisová) závislé na cracku. Film je rozdělen do tří kapitol. V první se Chiron (Alex R. Hibbert), ještě jako chlapec, který si svoji odlišnost neuvědomuje, seznamuje s drogovým dealerem Juanem (Mahershala Ali). Ten se mu stává otcovským vzorem a učí ho sebeúctě. Později se setkáváme se šestnáctiletou verzí hlavního hrdiny (Ashton Sanders) a jeho první láskou Kevinem (Jharrel Jerome). Již dospělý Chiron se pak ve třetí kapitole změní téměř k nepoznání. Pod drsnou slupkou se ale stále skrývá táž lidská bytost.

Vyprávěcí strategie devětaosmdesátého vítěze nejprestižnějších filmových cen dává velký prostor divákově fantazii a interpretaci. V každém z trojice aktů se mnoho zásadních informací dozvídáme zpětně, a někdy jen v náznacích nebo vůbec. Tento specifický, i když nikterak originální, způsob narace nemusí sednout každému a někdo – bez ohledu na to, jestli se jedná o tzv. náročného diváka, nebo jen všedního filmového konzumenta – jej může označit za líný. Těžko vynášet soudy, na jednu stranu k pochopení děje tyto amputované části Chironova života nepotřebujeme, na tu druhou jsme nepřišli o nějaké bezvýznamné střípky, ale o klíčové události, které formovaly jeho osobnost.

Nejlépe nás tak rozsoudí fakt, že se Moonlight nesnaží v plné šíři zmapovat či nedej bože soudit zákon ulice a jednotlivé značně nečernobílé postavy, ale soustředí se na niterní prožívání daných situací Chironem. A s tím zvolená forma vhodně koresponduje.

Pocitu intimity napomáhá také voyeuristická kamera Jamese Laxtona. Díky ní má divák střídavě pocit, že je druhou, třetí, čtvrtou, pátou, … postavou, kamarádem prožívajícím Chironovy životní osudy spolu s ním. Bohužel zde musím panu Laxtonovi vytknout, že jeho styl kombinující roztřesenou ruční kameru s krouživými záběry na jeden zátah se možná až moc předvádí a v několika případech kompletně selhává v tom, v čem po zbytek filmu exceluje.

Jako paradox můžou také působit tolik vychvalované herecké výkony. Zatímco v případě Chirona a Kevina množství citu a umu vložených do těchto postav postupně roste spolu s věkem jejich představitelů (Trevante Rhodes a André Holland ve svém intimním třetím aktu dojímají svojí přirozeností), oscarový Mahershala Ali sice předvádí působivý mix otcovského citu, gangsterské suverénnosti a zranitelnosti muže rozpolceného mezi svědomím a touhou přežít, ale vzhledem k tomu, že jeho ztvárnění Juana silně připomíná jiného jeho dealera – Cottonmoutha z loňského seriálu Luke Cage – je otázkou, nakolik to celé hraje jen na svoje charisma.

Za zmínku jistě také stojí (pouze nominovaná) Naomie Harrisová, která svoji roli zvládla kompletně odtočit během tří dnů. Za tento obdivuhodný výkon, při němž musela stihnout transformaci z drogově závislé matky na baterky na zlomenou starou ženu na odvykačce, si ale možná vysloužila až příliš slepou chválu. Nedá se říct, že by hrála špatně, ale někdy se zdá, že tato zkušená herečka nevyužívá potenciálu scénáře na 100 % a místo toho se uchyluje k přežitým klišé.

Ty, kteří docení kvalitní soulovou hudbu, si jistě rádi znovu poslechnou povedený mix písniček použitých do soundtracku. Ten nabízí dostatečnou pestrost tří rozdílných hudebních epoch, stejně jako vhodný podkres k filmu samotnému.

Počinu Barryho Jenkinse po umělecké stránce nejvíce ubližuje, že se možná až moc podbízí volbou extrémních situací. Možná by mu více slušela civilnější cesta, která by tolik nepůsobila jako rybářský háček na filmové ceny. Přesto považuji takovou výtku za minoritní a jedná se spíše o můj osobní názor.

Moonlight rozhodně není pro všechny. Přestože se v jeho závěru dočkáme čehosi jako katarze, jeho vyznění je vesměs depresivní. Film roku to nejspíš také není, pokud ale doceníte intimní příběh vyvržence říznutý pár náměty k zamyšlení nad dnešní společností, neměli byste si ho nechat ujít.

Celkové hodnocení: 75 %.

Moonlight (2016)

Hrají: Mahershala Ali, Shariff Earp, Duan Sanderson, Alex R. Hibbert, Janelle Monáe, Naomie Harris a další

Režie: Barry Jenkins

Scénář: Barry Jenkins

Kamera: James Laxton

Hudba: Nicholas Britell

USA / 111 minut / Drama

Vstupte do diskuze
Google+ Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

RECENZE: Okouzlující Studená válka je místy až příliš studená

20.11.2018 17:17 Polská novinka Studená válka od slavného oscarového režiséra si letos v Cannes vybojovala cenu za…

Skandál v německé televizi: Po nátlaku AfD upravila krimi seriál, politici…

20.11.2018 14:25 Německá veřejnoprávní televize ARD digitálně upravila jeden z dílů svého policejního seriálu…

Natáčení druhého dílu filmové klasiky Top Gun je v plném proudu. Cruise se…

20.11.2018 10:30 Očekávané pokračování snímku Top Gun s Tomem Cruisem v hlavní roli doprovází řada komplikací a…

Hvězda baletu Sergej Polunin si zatančil v novém klipu irského interpreta…

19.11.2018 20:48 Slavný tanečník se objevil v novém klipu irského hudebníka Hoziera, kde si zároveň zahrál hlavní…

Související:

Zprávy odjinud

Právě se děje

Další zprávy

reklama
reklama