RECENZE: Kontroverzní kanibalská krasojízda, výtečný nezávislák Raw obnažuje své postavy na kost

RECENZE – Debut francouzské režisérky Ducornauové si během své loňské pouti po filmových festivalech vydobyl pověst extrémně nechutného a znepokojivého filmu, který nutně musíte vidět. Zatímco ho kritici opěvují, hodnocení běžných diváků nejvíce ovlivňují jejich očekávání.

film Raw

Šestnáctiletá Francouzka Justine (Garance Marillierová) se dostala na prestižní veterinární lyceum, které vystudovali už její rodiče a dosud je navštěvuje také její starší sestra Alexia (Ella Rumpfová). Daleko od domova se v mladé dívce, striktně vychovávané k vegetariánství, probouzí cosi temného a nekontrolovatelného. Touha po syrovém lidském mase.

Snímek pojmenovaný Raw (česky syrový – pozn. red.) sleduje rozklad příčetnosti hlavní hrdinky, jejíž nitro se ukáže být časovanou bombou připravenou kdykoli explodovat v zběsilém řádění. Žádný sofistikovaný Hannibal Lecter, který sice ranní sprchu přímo z pulsující krkavice miluje jako máloco na světě, ale dokáže se ovládat. Kanibal v pojetí Julie Ducornauové má ze všeho nejblíž k drogově závislému.

Není ani náhodou, že Justine zrovna prožívá sladkých šestnáct a poprvé musí čelit nástrahám velkého světa bez dozoru svých mama a papa. Příběhy o dospívání a změnách, které v mladém člověku pod záplavou hormonů propuknou, patří mezi archetypální a divácky nesmírně vděčné. Raw je jedním z nich. A ať už vám lidožroutství jako metafora pro sexuální sebeuvědomění přijde trefné, či nikoli, nemůžete popřít, že ta myšlenka má něco do sebe.

Trojici motivů určujících směřování této francouzsko-belgické spolupráce uzavírá komplikovaný vztah dvou sester. Ten chvílemi připomíná horskou dráhu, která se z nejnižších pater odcizení vyškrábe někam k porozumění, jen aby se za chvíli zřítila v krkolomné smyčce děsu… a ve své divoké pouti pokračovala spletitými zákrutami dál a dál a dál a dál.

Obě mladé herečky jsou ve svých rolích magneticky přitažlivé. Zpočátku asi více zaujme Švýcarka Rumpfová, jejíž živočišná Alex na sebe strhává pozornost a svoji uťápnutou mladší sestru tak logicky zastiňuje. Garance Marillierová se ale nenechá zastínit na dlouho a jakožto probouzející se psychopatka, která si uvědomuje, že s ní není cosi v pořádku, zvedá laťku vysoko. Opřít se může jak o svoji hlavní sparring partnerku, tak i Rabaha Nait Oufella v roli Justinina homosexuálního spolubydlícího. Třetí akt pak znamená emulzi obou hlavních výkonů ve finále, které se tak stává přesvědčivým i přes svoji pochybnou realističnost.

Je docela paradoxní, že stejná věc, která snímek dostala do povědomí lidí i nemalého množství kinosálů, mu zároveň v očích nových diváků nejvíce škodí. Zkreslené pověsti nechutného krváku blížícího se nekoukatelnosti není snadné dostát. Jakmile divák očekává nemyslitelné, skutečnost ho velmi pravděpodobně zklame. Proto vězte: 1) Očekáváte-li tradiční horor, nedočkáte se ho. Raw je artovým psychologickým dramatem, ve kterém se (ne)chybí akce i lekačky. 2) Očekáváte-li gore, hektolitry krve, a vůbec něco, co v odpudivosti trumfne kultovní prasárny Lidská stonožka, Kanibalové, nebo Srbský film, budete zklamaní.

Vize a estetika scénáristky a režisérky v jedné osobě je někde jinde. Přestože se drží hesla, že tabu neexistuje, namísto na kvantitu se zaměřuje na to, aby nepříjemné momenty podporovaly narativ filmu. Její estetika je „čistá“ a více se zaměřuje na naturalismus, než na hledání extrémů. A hlavně – není to násilí, co je na Raw tím nejsyrovějším.

Osobně považuji za mnohem nepříjemnější – a ano, drastičtější – způsob, jakým režisérka zachází s nahotou a intimitou vůbec. Snímek nejenže opakovaně odhaluje vše kromě pohlavních orgánů (a i kolem nich vcelku odvážně krouží), ale navíc k tomuto prostředku přistupuje ve chvílích, kdy jsou hlavní postavy nejzranitelnější. Samozřejmost a blízkost, s jakou se s šestnáctiletou Justine (její představitelce bylo v té době 18) ocitneme pod peřinou v jejích záchvatech, naše bezprostřední a neoprávněná přítomnost při scéně s voskem, to jsou jen některé z mnoha momentů, kdy se divák cítí, že vidí něco, co by vidět neměl. Že narušuje čísi soukromí. A to vyvolává patřičnou emocionální odezvu. Erotičnost těchto scén – byť samozřejmě přítomná zcela záměrně – je pohřbená pod nánosy jiných významů a vykukuje z nich jen jako další připomínka toho, že nejsme zváni.

V tomto ohledu musíme vychválit Rubena Impense, jehož práce s obrazem přináší vše, co bychom si od obdobného snímku mohli přát. Naturalismus bez nudy, umění bez glorifikace. Na Raw se (v tomto ohledu) velmi dobře kouká a stříbrné plátno tento fakt jen podtrhuje.

Různě po internetu (a velmi často v komentářích uživatelů ČSFD) se setkáte s argumentem, že film v mnoha scénách vyznívá spíš směšně, než děsivě/nechutně/kontroverzně/… dosaďte sami. Částečně bych tento nešťastný názor připsal na vrub již zmiňovaným očekáváním, částečně bych v něm viděl prosté nepochopení ze strany diváků. Ano, mnoho scén vyvolá spíš úsměv, než závrať (kino se několikrát rozeznělo rozpačitým smíchem), ale zcela jednoznačně se jedná o (velmi zvrácený) černý humor filmařů, nikoli o jejich selhání. Kdo uvidí, pochopí, že bez svérázného humoru (který v divákovi chytře vyvolá pobavení spíš provinilé, než skutečně veselé) by snímek buď doopravdy vyzněl směšně, nebo by se jednalo o 100 minut těžké a neúnosné deprese.

Další častou (a svým způsobem oprávněnou) výtkou může být nerealističnost příběhu, a to hlavně ve vztahu k oboru psychologie. Na to si dovolím odvětit, že se Ducournaová o realismus nesnaží. Jejím záměrem je předat sdělení a hlavně vyvolat v divákovi patřičné (nebo spíš extrémně nepatřičné) emoce. Bergmanovi přeci taky nikdo nevytýká, že jeho Persona ne vždy odpovídá realitě. Důležité je, že se zde postavy řídí vnitřními zákonitostmi svého světa a že snímek dosahuje cílů, které si vytyčil.

Raw je těžko přístupným arthouseovým filmem se vším všudy. Jeho hlavní hodnotou je kvalita estetická, ať už vizuální, zvuková, nebo pečlivě zabalená v konkrétních motivech. Buď vás nadchne, pohorší, nebo zklame, jen těžko od něj ale odejdete bez názoru. Vyloženě vadí snad jen absence skutečné hloubky – film zpracujete po pár hodinách a dojmy, které v divákovi vyvolal, se vypaří do ztracena… dokud si ho nepustí podruhé.

 

Celkové hodnocení: 90 %.

Raw / Grave (2016)

Hrají: Garance Marillier, Ella Rumpf, Rabah Nait Oufella, Laurent Lucas a další

Režie: Julia Ducournau

Scénář: Julia Ducournau

Kamera: Ruben Impens

Hudba: Jim Williams

Francie, Belgie / 99 minut / drama, horor

ON-LINE 82. den války: Ukrajině se povedlo vytlačit v Charkovské oblasti…

16.05.2022 17:19 Ruské jednotky nyní soustředí své hlavní úsilí v Doněcké oblasti, kde se dělostřelbou a leteckými…

Předpověď počasí na příští víkend: Dojde během něj k výraznému ochlazení

15.05.2022 06:30 V Česku v posledních dnech panuje letní počasí, ačkoliv je teprve polovina května. I v příštím…

Rusové takhle kradou: Na co je v ruském vrtulníku pračka? Anebo sušička?

16.05.2022 05:48 Polemiky na sociálních sítích vyvolal snímek torza domácího spotřebiče v troskách ruského vrtulníku…

Babiš zahájil jízdy obytným vozem za voliči, z Průhonic zamířil na jižní…

16.05.2022 15:28 Předseda ANO Andrej Babiš dnes zahájil jízdy obytným vozem za voliči. Ráno se vydal z Průhonic u…

Severní Korea má zřejmě více než milion případů koronaviru

16.05.2022 15:05 Severní Korea již pravděpodobně zaznamenala více než milion případů nákazy koronavirem, ačkoli…

RECENZE: Po čem muži touží 2 uráží muže i ženy záplavou stereotypů

08.05.2022 21:40 Řemeslně zvládnutá komedie s Annou Polívkovou, Jiřím Langmajerem a Markem Taclíkem je plná…

RECENZE: Temný Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství ukáže lesk i bídu…

06.05.2022 16:11 Benedict Cumberbatch se vrací na plátna kin jako nejmocnější kouzelník na světě. Tentokrát se však…

RECENZE: Známí neznámí jsou podařeným remakem úspěšných Naprostých cizinců

01.05.2022 15:00 Úspěšný italský film Naprostí cizinci se dočkal i českého remaku, který se tak připojuje k téměř…

RECENZE: Fantastická zvířata: Brumbálova tajemství zvoní umíráček světu…

24.04.2022 17:07 V dalším dobrodružství Mloka Scamandera se vydáváme do temných zákoutí Brumbálovy rodiny, zatímco…

Vyšehrad: Fylm vidělo během prvního víkendu více než 200 000 diváků

19.04.2022 18:58 Po prodlouženém velikonočním víkendu hlásí tvůrci snímku Vyšehrad: Fylm rekordní čísla návštěvnosti…

RECENZE: Puberťáci se chtějí stát hudebními hvězdami aneb Metaloví lordi

18.04.2022 17:50 Iron Maiden, Metallica, Anthrax či Panthera – ikony metalové hudební scény se staly inspirací pro…

RECENZE: Ztracené město chce hlavně bavit a triu Bullock, Tatum, Pitt se…

16.04.2022 12:53 Dobrodružný snímek Ztracené město se inspiruje v klasikách jako Honba za diamantem. Hlavní hrdinka…

RECENZE: Ježek Sonic podruhé ukazuje, jak mají vypadat filmy podle videoher

15.04.2022 10:14 První film s ukrutně rychlým ježurou byl překvapivým kasovním úspěchem a u diváků se těšil poměrně…

RECENZE: Poslední závod aneb krásně nasnímaný boj o život Hanče a Vrbaty

11.04.2022 15:42 Výpravné historické drama z počátků lyžařského sportu v Krkonoších vypráví nejen o nacionalistické…

Film Jan Žižka letos konečně dorazí do kin. Víme kdy

11.04.2022 15:21 Téměř čtyři roky od poslední klapky konečně dorazí do kin film Petra Jákla Jan Žižka. Snímek,…

Související:

Právě se děje

reklama