RECENZE: Ježek Sonic tlačí na city a emoce. První film podle hry, který se skutečně povedl

Trvalo to neuvěřitelných 29 let, nakonec to ale stálo za to. Na plátna kin zamířil dlouho očekávaný snímek Ježek Sonic. Příběh o modrém ježkovi, který je nejrychlejším tvorem v celém vesmíru, má základ v počítačových a konzolových hrách, na rozdíl od podobných snímků se ale v tomto případě nedá hovořit o zklamání. Naopak, Sonic sice nezaujme příběhem, jeho charakter ale tlačí na city a emoce.

Píše se rok 1990 a softwarová firma Sega zadává vývojovému týmu AM8 objednávku na hru, v níž má ztvárnit hlavní roli firemní maskot. Vývojáři sáhnou po postavě modrého ježka a 23. června roku 1991 spatří světlo světa Sonic the Hedgehog, první z mnoha her, k níž je o téměř 30 let později natočen i první hraný film.

Není tajemstvím, že Sonic zdárně konkuroval slavnému Mariovi společnosti Nintendo. Lidé ho milovali, hry se prodávaly jako na běžícím páse a po pár letech se na obrazovky televizí dostal i animovaný seriál. Příběh modrého ježka, který neumí plavat (dle slov tvůrců prostě proto, že ježci plavat neumí), si v průběhu let získával přízeň diváků z celého světa.

Srdce milovníků Sonica proto zákonitě zaplesalo, když Sega a Paramount Pictures oznámily vznik filmu. Radost ale vzala za své poté, co byl zveřejněn první trailer. Zatímco v herním průmyslu nabral Sonic raketový start, v tom filmovém se bleskově potopil na dno. První ukázky z filmu byly zkrátka tragické. 

Postava ježka Sonica byla až příliš lidská, nesympatická, a zkrátka celá tak nějak divná. Lidé zaplavili sociální sítě a tvůrcům animovaného hrdinu doslova omlátili o hlavu. Naštěstí se v tu chvíli odehrálo něco, co filmová historie nepamatuje. Animátoři celý film předělali. Sonica za cenu mnoha milionů dolarů překreslili, a po odložené premiéře, z výše uvedených důvodů, jsme mohli tento týden spatřit výsledek jejich práce. Netřeba tajit, že je opravdu povedený!

Antropomorfní, metr vysoký, ukecaný a osamělý ježek si srdce diváků získá od první minuty. Nelze se hned v úvodu ubránit srovnání s velmi podobným snímkem, který jsme měli možnost spatřit před několika měsíci. Pokémon: Detektiv Pikachu se snažil působit velmi podobně, a zatímco i on se pokusil o revoluci a poprvé přenesl slavné Pokémony na hrané filmové plátno, bohužel si u něj člověk musel tak nějak chvíli zvykat. Sonic do filmu sedí od samého začátku. 

Tedy alespoň od začátku na planetě Zemi. Samotný úvod, kdy se divák seznamuje s historií modrého ježečka, je v zahraničí poměrně často přetřásán. Zkrátka proto, že Sonic je zde představen jako mimozemšťan. Faktem zůstává, že jeho původ nikdy nebyl zcela jasný. Sega totiž při vývoji úplně původního Sonica historii postavičky neřešila, a tak vznikly dvě verze. Jedna herní, druhá filmová, resp. seriálová.

Podle té herní je Sonik z Nebrasky. Zde se měl ježek narodit a vyrůstat se svou matkou a pěti sestrami. Druhá verze jeho původu, která byla představena v původních animovaných seriálech, hovoří o tom, že Sonic zkrátka pochází z jiné planety. Ostatně první seriály se ani na Zemi samotné neodehrávají, naopak se v nich mimozemšťanů nachází opravdu mnoho. Sega nakonec přijala první variantu.

Po letmém úvodu se dostáváme do doby, kdy je, resp. by podle původní předlohy mělo být, Sonicovi 15 let. Na Zemi se skrývá, chová se jako správný puberťák, ale uvědomuje si, že je jiný než ostatní. Je nejrychlejším stvořením ve vesmíru a jeho schopnosti by se mohl leckdo pokusit zneužít. Sonic však není superhrdina ani náhodou, je jen obyčejný mluvící ježek, který je osamělý.

Právě osamělost, která tvoří poměrně silnou emoční linku, ho přivede na pokraj nervového kolapsu, namísto toho ale díky jeho schopnostem zkolabuje elektřina v polovině Spojených států. Na místo je povolán Doktor Robotnik v podání Jima Carreyho, aby vypátral, co se stalo.

Robotnik je odjakživa Sonicův úhlavní nepřítel, a stejně jako zde nechybí on, nechybí ani zlaté kroužky. Ty jsou se Sonicem neodmyslitelně spjaté, neboť plnily nezastupitelnou úlohu v každé jeho hře, a důležitou roli mají i tady. Měly by, kdyby je neztratil. V tu chvíli se rozjíždí road movie, v níž maloměstský policista a mimozemský ježek vyráží do San Francisca kroužky najít.

Příběh není nikterak komplikovaný a popravdě řečeno i Detektiv Pikachu předvedl větší drama a silnější dějové zvraty, Sonic ale ve skutečnosti na příběh vůbec nesází. Celý film je přehlídkou hledání sebe sama, přátel, a nakonec i skutečné síly, kterou Sonic oplývá. Na rozdíl od některých komiksových superhrdinských filmů ale Sonicovy schopnosti dokáží diváka přikovat k sedačce a nepůsobí trapně ani dětinsky.

Tím se dostáváme asi k hlavnímu problému filmu. Není totiž zcela jasné, pro koho je určen. Zatímco negativní kritika z něj dělá film pro děti, pozitivní kritici hovoří o snímku pro milovníky nostalgie. Ve skutečnosti si na své přijde prakticky každý. Pro děti jde o roztomilou pohádku, která i bez předchozího setkání se Sonicem dává smysl. Dospělí si přijdou na své zejména ve chvíli, pokud ke hrám nebo původním seriálům mají aspoň nějaký vztah. V opačném případě se sice nebudou nudit, film je ale ani nijak neuchvátí.

Vynikajícím tahákem by kromě nostalgie mohl být i již zmíněný Jim Carrey, který je vyjma Jamese Marsdena prakticky jediným hercem na scéně (a jediným, který skutečně hraje). Ne že by film trpěl nedostatkem postav, většina z nich je ale plochá a tvůrci se neobtěžovali nás s nimi více seznámit. V zásadě není proč, film je o Sonicovi, ne o nich. Problém je v tom, že Jim Carrey je stále tím stejným hercem, jak ho známe již desítky let. Nepředvede nic nového, místy přehrává, a jeho démoničnost působí spíše komicky než hrůzostrašně. Strach je zkrátka emoce, která ve filmu zcela chybí.

Navzdory tomu má snímek působivou atmosféru. Hudební složka není výrazná, ale ani neruší. Lokality působí vábně, a městečko Green Hill, kde se většina filmu odehrává, je skutečnosti název prvního levelu v úplně první hře. Na každém kroku je jednoduše vidět, že se tvůrci snažili původní předlohou inspirovat do naprostého maxima. A to podtrhuje i potitulková scéna, která naprosto geniálně láká na možné pokračování. 

Ježek Sonic zkrátka bude bavit mladší diváky a nostalgiky. Své příznivce si najde i mezi těmi, kdo o modrém mimozemšťanovi nikdy neslyšeli, protože stejně jako jistý zelený ufoun v jedné nejmenované reklamě je i tento poměrně hodně ukecaný, avšak o poznání sympatičtějším způsobem. Jisté je, že se poprvé podařilo natočit film podle hry, který se skutečně povedl.

Hodnocení: 85 %

JEŽEK SONIC

Animovaný / Akční / Dobrodružný / Komedie / Rodinný / Sci-Fi

USA / Japonsko, 2020, 100 min

Režie: Jeff FowlerScénář: Patrick Casey, Josh MillerKamera: Stephen F. WindonHudba: Junkie XLHrají:  Ben Schwartz, Jim Carrey, James Marsden, Tika Sumpter, Adam Pally, Natasha Rothwell, Lee Majdoub, Neal McDonough, Tom Butler, Frank Charles Turner, Melody Nosipho Niemann, Shannon Chan-Kent, Brad Kelly, Elfina Luk, Garry Chalk, Michael Hogan, Peter Bryant, Bailey Skodje, Jeanie Cloutier, Emma Oliver, Lisa Chandler, Dean Petriw

Související

Iveta Bartošová

RECENZE: Málo mě znáš o Ivetě Bartošové pojednává kontextuálně a vyhýbá se laciné dojímavosti

Snad nikdo není s mašinérií bulváru spjatý tolik, jako zpěvačka Iveta Bartošová. Hvězda normalizačního popu, jejíž život byl po revoluci jako na houpačce. Spíš než s pěveckou kariérou si ji spojujeme s vyhořením, nenaplněnými sny a tragickým osudem. Dokumentární minisérie Málo mě znáš se k médií nesčetněkrát omílanému příběhu vrací jinak. Kriticky, empaticky, bez bulvárnosti i sentimentu.

Více souvisejících

recenze film "Ježek Sonic"

Aktuálně se děje

před 8 minutami

před 19 minutami

před 1 hodinou

před 1 hodinou

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

Hackeři propašovali na web ČTK smyšlenou zprávu o atentátu na Pellegriniho

Zpravodajský web České noviny, který provozuje tisková agentura ČTK, se v úterý stal terčem hackerského útoku. Na stránkách se objevily smyšlené texty o údajném atentátu na nově zvoleného slovenského prezidenta Petera Pellegriniho. Případem se zabývají příslušné úřady.

Zdroj: Jan Hrabě

Další zprávy