Co vám neřekli o 1. světové válce? Střet velmocí doutnal už od roku 1878

Dnešní pojmenování I. světová válka by lidé té doby neznali. Tehdy se nazývala Velká válka. Byl to první válečný konflikt, který zachvátil celý svět a doslova změnil jeho vzhled a místy i fungování na další desetiletí. Počátek této války a de facto i přeměny politické a společenské tváře světa začala jednou nešťastnou událostí, ovšem v zákulisí již bylo mnoho aktérů dávno připraveno zvednout oponu a spustit krvavou hru.

Přidejte svůj názor

Bitva u Verdunu si vyžádala životy stovek tisíc vojáků

Tvář Evropy se měnila. Dříve mocná Osmanská říše, ovládající téměř celý Balkán, slábla a pomalu se drobila. Naopak mocnosti jako Rakousko-Uhersko či Německo, které cítily určité historické neuznání a územní ztráty, začaly nebezpečně vojensky taktizovat. 

Co se týče balkánské oblasti, vše nenápadně začalo už v roce 1878, kdy podle Berlínské smlouvy získalo Rakousko-Uhersko mandát obsadit a spravovat Bosnu a Hercegovinu, jež byly dosud provinciemi Osmanské říše, přičemž Osmanská říše si zachovala formální svrchovanost. Vídeň se touto smlouvou zavázala zajistit v Bosně a Hercegovině mír a pořádek. Podle této smlouvy bylo Srbsko uznáno velmocemi nezávislým a svrchovaným státem. Srbsko ve svých hranicích od začátku zahrnovalo pouze část etnické srbské populace.

Následující desetiletí se rozhořely spory mezi Srbskem a jeho sousedy a Srbsko začalo budovat svůj vliv a snažilo se znovu získat svou říši ze 14. století. Tyto spory zahrnovaly i konflikt s Rakouskem-Uherskem v roce 1906.

Během Bosenské krize v roce 1908 Rakousko-Uhersko anektovalo Bosnu a Hercegovinu, která byla dosud protektorátem. Proti této anexi Srbsko razantně protestovalo. K Srbsku se přidalo také carské Rusko a Osmanská říše. Srbsko mobilizovalo, čímž se situace vyostřila téměř až k válce. S anexí Bosny a Hercegoviny bylo nakonec Srbsko nuceno souhlasit poté, když carské Rusko zjistilo, že by pro případný konflikt nezískalo podporu západoevropských mocností. Během balkánských válek mezi lety 1912 a 1913 Srbsko vojensky dobylo Makedonii a Kosovo, čímž obsadilo dřívější provincie Osmanské říše a Bulharska.

Je důležité dodat, že v dané době byla Evropa kontinentem několika supervelmocí, které v posledních letech ustavičně zbrojily. V pozadí zde stály mocenské vztahy, které rozdělovaly Evropu na dva znepřátelené bloky. Byla to doba vypjatého nacionalismu. Základ těchto bloků položilo spojenectví Německa a Rakousko-Uherska, které tvořilo tzv. Dvojspolek. Když se následně přidala Itálie, vznikl tzv. Trojspolek. Proti němu stálo spojenectví velmocí Francie, Británie a Ruska, tzv. Dohoda.

Takový byl stav v Evropě již na samém počátku 20. století. Je třeba ovšem připočíst velká území zahrnující koloniální bohatství zmiňovaných států, která se dotýkala například Afriky a Asie. Léta míru, která se v Rakousko-Uhersku nesla s osobou Františka Josefa I. se chýlila ke konci, jelikož napětí sílilo. Čekalo se jen na záminku a ta přišla již brzy, v létě roku 1914.
Shodou okolností se onou rozbuškou nejkrvavější války v dějinách Evropy stal člověk, který si válku nepřál. Byl to rakouský arcivévoda a následník trůnu František Ferdinand d’Este. Člověk bouřlivé a cholerické povahy s vášní pro lov i vojsko, který si však uvědomoval zaostalost rakouské armády i fakt, že velká válka by vedla k rozpadu Rakouska-Uherska.

Mezi jeho nejbližší přátele patřil německý císař Vilém II., kterého i dvakrát hostil na svém zámku Konopiště. I proto vznikla fáma, že se zde, v komnatách konopišťského zámku na začátku června roku 1914, domlouvala budoucí válka. Vilém II. byl pravda bojechtivý a budoucího konfliktu se nebál, Německo již bylo vyzbrojeno a věřilo, že má v případném boji navrch. Ovšem František Ferdinand d’Este válečný krok odmítal.

Necelé dva týdny po odjezdu Viléma II. z Konopiště odjíždí František Ferdinand d’Este se svoji chotí Žofií Chotkovou na vojenské manévry v Bosně a Hercegovině. Nechtěl válku, pouze coby následník trůnu ukázat sílu a odhodlání své monarchie. To ovšem stačilo k rozdmýchání odboje a krvavé msty mezi nespokojenými obyvateli. O pár dní později, 28. června při návštěvě Sarajeva, se společně se svou chotí stanou obětmi atentátu, který se nakonec stane záminkou pro válku. Začne to ultimátem Rakouska-Uherska vůči Srbsku a sám císař František Josef I. věří v bleskovou válku. Na jeviště však vstupují již dávno připravení další aktéři, členové Trojspolku a Dohody. Namísto regionálního boje na Balkáně se tak o měsíc později, 28. července, rozhoří Velká válka, dnes známá jako I. světová válka.

Vstupte do diskuze
Google+ Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

80 let od Mnichovské dohody: Obětování Československa válce nezabránilo,…

26.09.2018 09:20 Praha - Před 80 lety, 29. září 1938, podepsali představitelé evropských mocností - premiér Velké…

Tyto věci nás učili ve škole, ve skutečnosti jsou ale trochu jinak

26.09.2018 08:40 Věci, které jsme dlouhé roky považovali za neochvějnou pravdu, se mohou v průběhu času měnit.…

Zip, kapesníčky a pytlíkový čaj. Jaké vynálezy z 1. světové války změnily…

26.09.2018 08:11 Aktualizováno Druhý nejkrvavější konflikt přinesl více než 16 milionů mrtvých, zničila mnoho zemí a přivedla k…

Česko zaplaví uprchlíci a povodně, rok 2019 bude katastrofální,…

25.09.2018 22:07 Aktualizováno Michel de Nostredame zvaný Nostradamus byl spíše skeptik a lékař, než věštec. Přesto jsou jeho…

Související:

Zprávy odjinud

Právě se děje

Další zprávy

Nejčtenější

reklama
reklama