Pohádky, báje, příběhy. K čemu je lidé vlastně potřebují? Vědci na to konečně přišli

Ať už je řeč o lidových vyprávěních nebo o dramatech na Netflixu, příběhy jsou pro každou společnost důležité. V čem jejich důležitost spočívá? Co přesně dělá dobrý příběh? A proč jsou některá vyprávění tak poutavá i po tolika letech od jejich sepsání? Tyto a další otázky si kladou studenti tzv. literárního Darwinismu.

Přidejte svůj názor

Ilustrační foto

Jedním ze společných rysů všech příběhů je snaha o útěk z reality. Psychologové a literární teoretici v naší závislosti na příbězích vidí i didaktický potenciál. Vyprávění příběhů je podle nich jistá forma kognitivní hry, jež nám zbystřuje mysl, a to tak, že nám umožňuje, abychom si dokázali představit svět kolem nás a různé formy chování lidí v konkrétních situacích.

Příběhy nám dále procvičují empatii vůči jiným lidem, čemuž nasvědčují i výzkumy provedené v této oblasti. Podle všeho se nám při poslechu nebo čtení příběhů aktivují stejné části mozkové kůry jako ty, které se podílejí na našem sociálním a emocionálním vnímání. Čím více lidé čtou beletrii, tím snáz jsou schopni soucítit s druhými.

Dalším důležitým společným rysem spousty příběhů je jejich centrální téma zaměřené na spolupráci. Evoluční psychologové v tomto ohledu věří, že způsob, jakým lidé přemýšleli už v pravěku, je v nás stále zakódován a stále tak ovlivňuje podobu dnešních příběhů.

Lidé jsou podle nich doslova „naprogramováni“ k tomu, aby žili ve větších komunitách a společnostech a naučili se v nich spolupracovat jeden s druhým. Téma spolupráce je rozeznatelné v mnoha příbězích i staršího původu, jako je třeba Epos o Gilgamešovi nebo Homerova Odyssea.

Klíčovým rysem mnoha příběhů je často také kromě morálního ponaučení i snaha poučit další generace o správných sociálních normách. Příběhy nás učí, jak odolat tyranii a přitom se nestát tyranem sám.

Podle jedné studie, ve které čtenáři měli ohodnotit hlavní postavy ve více než 200 románech, vědci zjistili, že hlavní problém antagonistů (padouchů) byl ten, že se snažili o sociální dominanci na úkor druhých nebo zneužívali svou moc. Protagonisté, naproti tomu, byli méně individualističtí a zároveň i méně ambiciózní, jak uvedl server bbc.com.

Při analýze antagonistických postav ve fantazy a hororových příbězích je dále evidentní například příslušnost k jakési „out-skupině“, která je podtržena bizarním vzhledem, nebo v případě hollywoodských filmů třeba i cizím akcentem. Tyto rysy pak v nás evokují náš vlastní smysl pro altruismus a loajalitu ke skupině.

Vstupte do diskuze
Google+ Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

Strach z muslimů: Jak se vypořádat s islamofobií? Psycholog nabídl řešení

21.10.2018 22:03 Aktualizováno Odpověď, na otázku uvedou v titulku, se snažil dát psycholog Izzy Kalman ve svém článku zabývajícím…

Žena prvního československého premiéra? Ruska, na které by si dnes lidé…

21.10.2018 21:57 Aktualizováno Karel Kramář je bezesporu známou postavou českých dějin. Hovoří se o něm jako o zástupci mladočeské…

Užupis: Malinká republika se svobodným duchem

21.10.2018 20:02 Slyšeli jste už o Užupisu? Místní říkají, že pokud se zahledíte do očí užupiské mořské panny, už…

Největší mýty o znásilnění: Jak doopravdy probíhá?

21.10.2018 20:02 Aktualizováno O obětech sexuálního násilí koluje ve společnosti spousta mylných názorů. Toto společné ovšem…

Související:

Zprávy odjinud

Právě se děje

Další zprávy

reklama
reklama