Pohádky, báje, příběhy. K čemu je lidé vlastně potřebují? Vědci na to konečně přišli

Ať už je řeč o lidových vyprávěních nebo o dramatech na Netflixu, příběhy jsou pro každou společnost důležité. V čem jejich důležitost spočívá? Co přesně dělá dobrý příběh? A proč jsou některá vyprávění tak poutavá i po tolika letech od jejich sepsání? Tyto a další otázky si kladou studenti tzv. literárního Darwinismu.

Přidejte svůj názor

Ilustrační foto

Jedním ze společných rysů všech příběhů je snaha o útěk z reality. Psychologové a literární teoretici v naší závislosti na příbězích vidí i didaktický potenciál. Vyprávění příběhů je podle nich jistá forma kognitivní hry, jež nám zbystřuje mysl, a to tak, že nám umožňuje, abychom si dokázali představit svět kolem nás a různé formy chování lidí v konkrétních situacích.

Příběhy nám dále procvičují empatii vůči jiným lidem, čemuž nasvědčují i výzkumy provedené v této oblasti. Podle všeho se nám při poslechu nebo čtení příběhů aktivují stejné části mozkové kůry jako ty, které se podílejí na našem sociálním a emocionálním vnímání. Čím více lidé čtou beletrii, tím snáz jsou schopni soucítit s druhými.

Dalším důležitým společným rysem spousty příběhů je jejich centrální téma zaměřené na spolupráci. Evoluční psychologové v tomto ohledu věří, že způsob, jakým lidé přemýšleli už v pravěku, je v nás stále zakódován a stále tak ovlivňuje podobu dnešních příběhů.

Lidé jsou podle nich doslova „naprogramováni“ k tomu, aby žili ve větších komunitách a společnostech a naučili se v nich spolupracovat jeden s druhým. Téma spolupráce je rozeznatelné v mnoha příbězích i staršího původu, jako je třeba Epos o Gilgamešovi nebo Homerova Odyssea.

Klíčovým rysem mnoha příběhů je často také kromě morálního ponaučení i snaha poučit další generace o správných sociálních normách. Příběhy nás učí, jak odolat tyranii a přitom se nestát tyranem sám.

Podle jedné studie, ve které čtenáři měli ohodnotit hlavní postavy ve více než 200 románech, vědci zjistili, že hlavní problém antagonistů (padouchů) byl ten, že se snažili o sociální dominanci na úkor druhých nebo zneužívali svou moc. Protagonisté, naproti tomu, byli méně individualističtí a zároveň i méně ambiciózní, jak uvedl server bbc.com.

Při analýze antagonistických postav ve fantazy a hororových příbězích je dále evidentní například příslušnost k jakési „out-skupině“, která je podtržena bizarním vzhledem, nebo v případě hollywoodských filmů třeba i cizím akcentem. Tyto rysy pak v nás evokují náš vlastní smysl pro altruismus a loajalitu ke skupině.

Vstupte do diskuze
Google+ Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

Ruská hymna „Bože, cara chraň!" měla být lidovou modlitbou. Cara Mikuláše…

18.12.2018 14:59 Bože, cara chraň! Před 185 lety, 18. prosince 1833, bylo caru Mikuláši I. poprvé představeno dílo…

Jíte mezi hlavními jídly svačiny? Škodíte si víc, než byste kdy řekli

18.12.2018 14:39 Tři hlavní jídla denně a k tomu svačiny. Tak vypadá stravování většiny z nás. Tento režim je ale…

Slepá dívka, která oslnila svět. Představitelka legendární Esmeraldy se…

17.12.2018 22:07 Aktualizováno Každý muž ji miloval a každá žena toužila prožít takovou romanci, jakou prožila ona. Možná jste…

Oscarový herec Rush čelí obvinění. Kolegyni měl posílat oplzlé SMS do…

17.12.2018 16:26 Aktualizováno Australský oscarový herec Geoffrey Rush čelí novému obvinění z nevhodného chování, které vůči němu…

Související:

Zprávy odjinud

Právě se děje

Další zprávy

reklama
reklama