Fakta, která ve filmech neuvidíme: Jaká byla hygiena na českých hradech a zámcích?

Vymoženosti moderní doby způsobily, že si již téměř nedokážeme představit život bez elektroniky, automobilů, tepla či vody. Především pak snadný a rychlý přístup k teplé a studené vodě v pohodlí domova nám dnes značně ztěžuje pohled do dávných časů hradů a zámků, kdy hygiena byla značně omezená, soukromí téměř neexistovalo a teplá, voňavá voda byla jen pro vyvolené. Výpravné filmy ukazují časy turnajů, válek a hostin, ale co se dělo za zavřenými dveřmi, kam kamera nenahlíží? Jaká byla tajemství krásy žen ve špinavých středověkých městech, jaký byl ideál mužnosti dávných rytířů a jak se přístup k hygieně postupně měnil?

Přidejte svůj názor 45 komentářů

Hrad Kost

Na úvod stručně: zápach a špína. Tak si můžeme představit nejen období středověku. Ulice rozhodně nebyly tak čisté, jak nám je některé výpravné filmy ukazují a to ani v mladším období novověku. Vedle špíny, odpadků a fekálií se zde potulovala domácí zvířata, bezdomovci a nemocní lidé. Zdravý chrup byl vzácností, lidé spíše trpěli na hnisající rány v ústech, zubní kaz atd., tudíž dokonalý úsměv plný bílých zubů, jak ho ukazují některé americké filmy, je velkou fikcí, stejně jako čisté, lesknoucí se šaty.

Úroveň hygieny byla v průběhu dlouhého středověku a počátku novověku víceméně stále stejná. Ve středověku se tělesný pach, zpocené tělo, dlouhé vlasy a neupravené vousy staly ideálem mužské krásy. I tak se objevují zprávy kronikářů o neuvěřitelném zápachu či špíně. K tomu je nutné připočítat zápach špíny, která zůstávala na oblečení, zápach úst apod. Nejhorší situace pak byla ve městech, kde lidé žili blízko sebe, neexistovala kanalizace a všechen odpad se tak sypal před dům přímo na ulici. Nejednalo se přitom jen o domácí či výrobní odpad, ale také splašky a fekálie. Záchod de facto neexistoval, potřeba se vykonávala do nočníku, jehož obsah putoval na ulici, nebo na dvoře za domem na hnojišti. Není tedy divu, že právě ve městech se nemoci šířili velice rychle.

Přesto se již ve 13. století setkáváme na našem území s doklady kanalizace či vodovodu. Jedná se však spíše o vzácné příklady, které dokládají snahu hospodařit s vodou. Především v jižní Evropě v nastávajícím 14. a 15. století, v době, kdy se zde již rodí renesance, oživují se dávné mechanismy a znalosti, které dávají vzniknout nejen opravdové kanalizaci a vodovodům, tak i kašnám a v pozdějších letech též fontánám.

Hlavní feudální sídla tohoto období, tedy středověké hrady, se od městského prostředí příliš neliší. Vedle tělesného zápachu to byl jistě i zápach z oblečení, jehož frekvence praní také nebyla nejvyšší. Otázky splašků zde byly progresivněji vyřešeny pomocí prevetů, tedy záchodů, které byly často v podobě arkýře, nebo se jednalo o vysazený vnější ochoz na obvodové hradbě. Splašky a fekálie se tak dostávaly dál od hradního paláce do příkopu, odkud se pravidelně vyvážel.

Lidé tehdy měli téměř všude k dispozici čistou vodu. Voda byla ale spíše brána jako prostředek ke konzumaci, tedy k pití, nikoliv tolik k očistě těla. Lidé si neumývali celé tělo, většinou si jen oplachovali obličej, ruce a další části těla, kam pohodlně dosáhli, popřípadě intimní partie. I koupel či lázně, již vrcholný středověk znal a praktikoval, ovšem ne příliš často, ať už to bylo z důvodu církevního výkladu, či zkrátka toho, že úplnou čistotu středověký člověk nevyžadoval.

Větší změna nastává až s příchodem renesance, která se od 15., respektive 16. století šíří z Itálie dále do Evropy. S ní přichází i větší zájem o vlastní tělo, tedy i hygienu. Koupel je však stále brána spíše jako požitek. Vanu s horkou bylinkovou vodou si užívají jen šlechtici a to jednou za čas. Zápach oblečení či zpoceného těla je přebíjen voňavkami či vonnými jablky, což byl šperk, který nosili ženy kolem krku. Kvůli špíně na podlaze měly šaty často naschvál šitý hnědý dolní lem.

Stejný princip pokračuje i během baroka, kdy staré kamenné a studené hrady nadobro vystřídaly honosné zámky a centra velkých měst ozdobily kamenné domy, kašny a fontány. Hygiena na zámcích a v měšťanských domech se pomalu odehrává ve vymezeném koutku, kde je možné najít mycí soupravu v podobě lavoru na opláchnutí rukou, nohou a obličeje. Nachází se zde i lavabo, což je něco jako umyvadlo a popřípadě též přenosná dřevěná vana. Prevét je většinou nahrazen nočníkem, který má šlechta pod postelí. Stejný standard se postupně dostává i do měšťanských domů, zatímco na venkově zůstává hygiena na nižší úrovni a to až do 19. století.

Právě až tehdy, tedy v průběhu 19. století, se na zámcích a v bytech bohatých aristokratických rodů, objevují koupelny, jak je známe dnes, to znamená umyvadlo, vana a splachovací záchod. K jejich ustálení však dochází spíše až na počátku 20. století a postupně se šíří i do nižších společenských vrstev.

Vstupte do diskuze (45)
Google+ Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

Italové se rozloučili s Lagerfeldem. Představili jeho poslední kolekci

21.02.2019 19:52 Italská luxusní módní značka Fendi se dnes na milánském týdnu módy rozloučila se svým dvorním…

Herec Smollett tahal všechny za nos? Napadení si vymyslel, hrozí mu vězení

21.02.2019 15:29 Aktualizováno Americká prokuratura obvinila herce Jussieho Smolletta, že lhal o svém napadení dvěma muži, jehož…

Spermidin: Zázračná látka, která prodlužuje život. Nachází se nejen v…

21.02.2019 14:48 Říká se, že sex zlepšuje zdraví člověka. Stejně tak i zdravé potraviny. Obojí má ale jedno společné…

Hitler mohl druhou světovou vyhrát. Udělal chyby, které nás zachránily…

21.02.2019 12:13 Jen málokdo si dokáže představit, jak by dnes vypadal svět, kdyby Adolf Hitler vyhrál druhou…

Související:

Právě se děje

Další zprávy

reklama
reklama