Krutý středověk? Jak se žilo v dobách svatého Václava?

Kult sv. Václava je dodnes dobře známý, byť již není vnímaný jen jako osobnost českého nebe, tedy svatý, ale spíše jako patron české země a určitý ideál tehdejšího panovníka. V jaké době ale tento panovník žil a jak ho vnímal prostý lid v jeho dobách? Jak tehdy vypadaly české země a každodenní život našich předků?

Přidejte svůj názor 6 komentářů

Historie, ilustrační foto

Doba, ve které kníže Václav a jeho lid žili, byla klimaticky velmi příznivá. Zatímco v dřívějších staletích raného středověku převažovalo spíše nevlídné klima, už během 9. století začíná stabilní, mírně deštivé a teplé klima, které se udržuje až do počátku vrcholného středověku. Tyto faktory významně ovlivňovaly tehdejší populaci, která rostla. Lidé začali osidlovat další území dál od velkých řek a úrodných údolí, tedy i vyšší mírné vrchoviny a okolní mírně kopcovité oblasti.

Je důležité dodat, že tehdejší krajina byla silně a místy hustě zalesněná, odhaduje se, že až 80 % našeho území pokrývaly lesy. Byly to především listnaté lesy tvořené duby a buky. Tyto chomáče pokrývaly i velké části Středních Čech, kde se rozvíjelo přemyslovské knížectví. Spíše jehličnaté lesy v pohraničních oblastech hor pak tvořily přirozenou hradbu od vnějšího světa po celý středověk.

Klima a populační růst přáli rodícímu se českému státu. Lidé se dožívali v průměru maximálně 45 až 55 let. Osidlování nových území kultivovalo okolní krajinu a rozšiřovalo území tehdejších obyvatel. Osídlení krajiny nebylo celoplošné jako dnes, ale tvořilo do jisté míry izolované územní celky, tzv. enklávy. Mezi nevýznamnější patřila Českobudějovická pánev, okolí dnešní Plzně, Prahy a především oblast Polabí a Poohří.

Společnost byla převážně zemědělská. Převažovali tedy rolníci, méně pak lovci, pastevci, ale rozvíjela se i další třída v podobě řemeslníků, obchodníků, válečníků a později též církevních hodnostářů. Na vrcholu společenské pyramidy stál kníže, v této době tedy kníže Václav. Ten svou moc a vůli v jednotlivých krajích uplatňoval pomocí své vojenské družiny a správců, kteří na daném území vybírali daně a řídili správu regionu. Díky tomu vznikaly v daných částech správní hradiště, přičemž centrálním místem se stalo pražské hradiště, kde kníže sídlil.

Čechy tehdy tvořilo několik samostatných kmenových území, kde vládla daná knížata. Sv. Václav tehdy ovládal pouze menší část Středních Čech, de facto jen širší okolí Prahy, které se táhlo dál na sever do úrodných oblastí Polabí a na jih k Posázaví. Kolem dokola byla další v těch dobách ještě nezávislá knížata, která byla podrobena až v časech vlády Václavova bratra Boleslava I. a jeho nástupců.

Zatímco kníže Václav obýval knížecí dvůr, který ležel v prostorách opevněného hradiště, ostatní lidé žili v jednoduchých dřevěných polozemnicích. Struktura a obsah obydlí se však tolik nelišil. I knížecí palác představovala v těch dobách pouze dřevěná, nejspíše srubová stavba, která mohla mít více místností a byla lépe vybavená nábytkem a kožešinami. Přesto i zde, stejně jako v osadách pod hradištěm, se muselo topit v ohništi či v peci, okna se musela v zimě zabednit, uvnitř tak býval zápach kouře a šero. Je však pravda, že díky dobrému klimatu lidé na venkově využívali domy spíše jako přístřešky v době nepříznivého počasí, jindy běžně spali venku, na slamníku apod.

Hygiena tehdy nebyla na vysoké úrovni, navíc ji potlačovala i samotná věrouka křesťanství, kterou se snažil kníže Václav prosazovat. Křesťanství bylo v těchto dobách zatím jen věcí elity. Prostí lidé byli ještě pohani a knížete Václava tak vnímali během jeho života i po jeho smrti trochu jinak, než pozdější generace a dnes my. Měli zkrátka jiné starosti. Věděli, že existuje nějaké knížectví a kníže, kterému náleží a musí odvádět daň. Tušili, že za kopci je ono velké hradiště Praha, kde sídlí panovník.

Spíše ale vnímali jistého správce, který v daném regionu knížete zastupoval. Lidé žili přítomností, každodenní rutinou toho, co si daný den vyžádal a jejich dění se točilo kolem hospodářství. Nedělní bohoslužby, stejně jako interiéry kostelů, nebyly pro širší lid známou věcí. Lidé se pohybovali jen v blízkém okolí svého domova a polností. Neměli pojem o rozměru knížectví, podobě celého kraje. To, co bylo za kopcem, za lesem, už bylo cizí, nepřátelské. Lesů se lidé báli a dlouhou dobu u nich zůstávali pohanské praktiky. Obraz knížete Václava jako svatého tak vnímali až jejich potomci v dalších generacích.

Vstupte do diskuze (6)
Google+ Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

Nebezpečnou alergií na zimu trpí čtvrtina lidí, jen o ní neví. Příznaky…

13.12.2018 09:25 Zimní měsíce s sebou přináší kromě sněhu a teplot hluboko pod nulou i další negativum. Mráz totiž…

Vědci bourají mýty: Je úplně jedno co jíme. Podstatné je něco jiného

12.12.2018 16:02 Nezáleží jen na tom, kolik toho sníme, ale i na tom, kdy to sníme. Makarony, biftek nebo zmrzlina:…

Den, který neexistuje? Podvodu jednoho psychologa naletěl celý svět

12.12.2018 09:35 Už za několik týdnů se podle "vědců" odehraje nejdepresivnější den roku. Takzvaný Blue Monday, tedy…

Seniory ohrožuje obří problém, o kterém se nemluví? Situace se bude dál…

11.12.2018 22:09 Aktualizováno Dle aktuálně dostupných dat se očekává, že do roku 2025 bude třetina populace starší 60 let, což…

Související:

Zprávy odjinud

Právě se děje

Další zprávy

reklama
reklama