Mým věrným národům rakouským... Poslední český král se snažil zachránit mocnářství

Když zemřel císař František Josef I., nastalo pro Rakousko-Uhersko nelehké období. A právě v této těžké době nastoupil na trůn Karel I., mladý a nepříliš zkušený panovník. Jeho snahy o záchranu mocnářství se ukázaly být nakonec marné.

Přidejte svůj názor 30 komentářů

Rakousko-Uhersko

Poslední rakouský císař a poslední český král Karel I. nastoupil na trůn v listopadu roku 1916 za opravdu velmi nepříznivých podmínek. Na trůn se dostal díky několika tragédiím, které potkaly v životě jeho předchůdce Františka Josefa I. Jeho syn Rudolf, korunní princ, spáchal na zámku Mayerling sebevraždu. Další následník trůnu, František Ferdinand d’Este, zemřel při sarajevském atentátu. První světová válka byla v plném proudu. A Karel I. byl velmi mladý a neměl téměř žádné zkušenosti. Podle dobových pramenů to však byl také pilný, zdvořilý a dobrosrdečný muž.

Samotná monarchie si tehdy také procházela celou řadou problémů – národnostními konflikty, ekonomickou i politickou krizí. Karlovi I. se nedá upřít odvaha a zodpovědnost, se kterou se ujal svého nelehkého úkolu, tedy vlády. Jeho záměrem bylo oprostit se od dosavadního konzervatismu a snažil se z monarchie vybudovat moderní státní útvar, ve kterém by měl každá národ jistou samostatnost a také svá práva. Hodlal zamezit nadřazenosti jednoho národa nad ostatními. Jeho dalším velkým cílem bylo co nejdříve ukončit válku a zajistit mír. I přesto, že se ze všech sil snažil zachránit mocnářství, jeho snahy byly marné.

Monarchie nabyla v historii velkého významu. Připomeňme například zastavení turecké hrozby na Balkáně či vznik Svaté aliance, která si dala za cíl zajištění míru a stability v Evropě. Mocnářství však mělo i své problémy. Zásadním mezníkem byla třeba revoluce v roce 1848 – jakýsi začátek konce Rakouska-Uherska. Porevoluční krizi sice překonal císař František Josef I. V roce 1867 pak došlo k další důležité události – k rakousko-uherskému vyrovnání. Tehdy se z Rakouska (Předlitavska) a Uherska (Zalitavska) staly dva politické celky se společným panovníkem, ministrem financí, války a zahraničí. Mnohonárodnostní monarchie měla dualistické uspořádání a stále se potýkala s národnostními konflikty. Skládala se z několika rozdílných národnostních, jazykových, kulturních a hospodářských jednotek, které se vzájemně ovlivňovaly i obohacovaly.

Problémy v rámci monarchie ještě prohloubila první světová válka a stále se rozmáhající nacionalismus a touha národů po samostatnosti. První snahy o odtržení českých zemí od Rakouska-Uherska se objevují s osobnostmi T. G. Masaryka, E. Beneše a M. R. Štefánika. Ještě na konci roku 1917 se však situace nejevila tak, že by mělo dojít k zániku Rakouska-Uherska. Sám americký prezident Woodrow Wilson tehdy prohlásil, že nemá žádný zájem o rozpad monarchie. Ovšem již v lednu roku 1918 přišel Wilson s projektem budoucího poválečného uspořádání Evropy, ve kterém se objevily i požadavky jednotlivých států, tedy i požadavky národů Rakouska-Uherska o autonomii.

Císař Karel I. na to zareagoval kontaktováním prezidenta Wilsona. Spojené státy americké však s monarchií odmítly vyjednávat, protože byla v jejich očích spojencem Německa, tedy nepřítele. V květnu roku 1918 došlo k podepsání dohody v Pittsburghu, která se týkala snah českého a slovenského exilu o vytvoření samostatného Československa. O měsíc později vznikla oficiálně Masarykova a Benešova Československá národní rada. Rakousko-Uhersko mělo být odsouzeno k zániku.

Karel I. ve svých snahách zachovat monarchii neustupoval. Dne 16. října 1918 ve Vídni vydal manifest, jakýsi poslední pokus o záchranu mocnářství. V tomto manifestu panovník mimo jiné prohlásil:

„Nyní nutno bez váhání přikročiti k novému vybudování vlasti na jejích přirozených a tudíž nejspolehlivějších základech. Přání rakouských národů jest při tom pečlivě uvésti ve vzájemný soulad a uskutečniti jejich splnění. Jsem odhodlán provésti toto dílo za svobodné součinnosti Mých národů v duchu oněch zásah, které za své přijali spojení mocnářové v nabídce mírové. Rakousko se má státi, jak tomu chtějí jeho národové, státem spolkovým, v němž každý národní kmen tvoří svůj vlastní útvar na území, jež obývá. (…) Tato nová úprava (…) má zabezpečiti každému jednotlivému státu národnímu jeho samostatnost; úprava tato bude však také účinně chrániti zájmy společné a uplatňovati je všude tam, kde společenství je životní potřebou jednotlivých státních útvarů.“

Reakcí na manifest Karla I. však byla tzv. Washingtonská deklarace, ve které T. G. Masaryk prohlásil o dva dny později samostatnou československou republiku. Monarchie se tak měla stát minulostí. Dne 28. října 1918 byl Národním výborem československým vyhlášen samostatný Československý stát. Svou samostatnost vyhlásily i další státy. Snahy Karla I. o záchranu mocnářství byly tedy marné.

Vstupte do diskuze (30)
Google+ Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

Vědci varují: Čím více tajemství skrýváte, tím více jste v ohrožení

20.11.2018 23:05 Aktualizováno Snad každý už někdy musel střežit nějaké to tajemství. Některá jsou příjemná a zábavná, jiná vás…

Víte, co se může skrývat ve vaší matraci? Tohoto tvorečka se jen tak…

20.11.2018 22:54 Aktualizováno Štěnice domácí je druhem polokřídlého hmyzu živící se primárně lidskou krví. Vyskytuje se po celém…

Vaše děti mají zrak jenom jeden. Jak ho chránit od narození do puberty?

20.11.2018 20:15 Aktualizováno Světový den dětí, který připadá na 20. listopad, není jen příležitostí připomínat si porušování…

Místo, kde mizí signál i plavidla. Co se děje v Ďáblově moři?

20.11.2018 20:13 O záhadě Bermudského trojúhelníku v Atlantiku slyšel snad každý. Tajemné místo na moři, kde se…

Související:

Zprávy odjinud

Právě se děje

Další zprávy

reklama
reklama