Největší mýty o znásilnění: Jak doopravdy probíhá?

O obětech sexuálního násilí koluje ve společnosti spousta mylných názorů. Toto společné ovšem nepravdivé povědomí však v obětech jen prohlubuje pocit viny či studu.

Přidejte svůj názor 4 komentáře

Násilí, ilustrační fotografie

Tady jsou čtyři z obvyklých mýtů o obětech sexuálního násilí a fakta, která se za nimi skrývají.

1) Většinu takovýchto napadení má na svědomí člověk oběti neznámý

Představa o ženě, která při průchodu temnou uličkou byla znásilněna, už dnes patří spíš do filmu. V prvé řadě je mýlkou jen to, že se o znásilnění mluví převážně v souvislosti s ženami, obětmi jsou i muži.

Průzkumy z Velké Británie a USA ukazují, že nejčastějšími pachateli sexuálního násilí jsou lidé oběti dobře známí, včetně rodinných příslušníků, partnerů či kamarádů.

2) Okamžité nahlášení usnadňuje vyšetřování

Je sice pravdou, že pokud oběti nahlásí sexuální napadení včas, mohou podstoupit různé testy, které napomáhají například k identifikaci DNA pachatele. Ovšem ani včasně nahlášený případ ještě nutně neznamená, že bude pachatel dopaden a odsouzen. Neznamená to ani, že bude případ vyšetřován.

U většiny takovýchto případů se podle serveru bbc.com hodnotí především to, zda se skutečně jednalo o sexuální násilí (jinak řečeno, zda mezi údajným pachatelem a údajnou obětí došlo k souhlasu ke styku či ne).

3) Kdyby to doopravdy nechtěl/a, bránil/a by se

Lidé se ve svých výpovědích o sexuálním napadení liší. Některé oběti se snažily k násilníkovi promlouvat a rozmluvit mu jeho plány (ať už pomocí proseb a naléhání či jinak), další se fyzicky bránily, jiné se pak snažily mentálně oprostit od dané situace. Podle průzkumů z USA a VB spousta obětí také uvedla, že strachem doslova zamrzla a neudělala nic.

Je však důležité podotknout, že lidé v takovýchto situacích nejsou schopni své jednání příliš ovlivnit.

4) Má trauma, možná si to pamatuje špatně

Spoustě obětí sexuálního napadení se i po několika letech vybavují doslova živé vzpomínky na tuto nepříjemnost, a to i na základě některých pachů či zvuků. Když se jich však zeptáte na to, v které části dne k tomu došlo nebo co kde bylo, tak už si nejsou schopni přesně vzpomenout a jejich svědectví se zdá pochybné.

Během traumatické události se však naše tělo zavalí stresovými hormony, které přinutí mozek, aby se soustředil na to, co je teď a tady na úkor toho, co je v pozadí.

Vstupte do diskuze (4)
Google+ Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

Svět internetu v číslech: Co vše se stane na sociálních sítích za jednu…

17.01.2019 12:40 V roce 2004 byl spuštěn Facebook. O rok později bylo nahráno první video na YouTube. Kdo tehdy mohl…

Největší přešlap Severní Koreji: Vlastní chybou prolomila propagandu,…

17.01.2019 12:27 V roce 1989 se Severní Korea dopustila jednoho z největších přešlapů v historii tamní propagandy.…

Světová soutěž ohňostrojů Ignis Brunensis letos připomene jubilea…

16.01.2019 16:53 Dvaadvacátý ročník středoevropsky ojedinělé mezinárodní soutěže ohňostrojů Starobrno Ignis…

Tajemství české klasiky: Víte, z čeho se dělá tlačenka?

16.01.2019 16:45 Aktualizováno Tlačenka patří do české kuchyně stejně neodmyslitelně, jako knedlo-vepřo-zelo, špenát nebo…

Související:

Právě se děje

Další zprávy

reklama
reklama