Historie, o které se nemluví: Jak dopadli v novém státě legionáři?

Na účasti dobrovolnický útvarů ve válce na straně Dohodových mocností byl postaven étos nového státu a argumentace na podporu vzniku samostatného Československa. Ale když se po skončení války i ruské anabázi začali vracet legionáři domů, objevily se otázky, jak legionáře odměnit a co s nimi v novém demokratickém státě. Jenomže na tom ani zdaleka nepanovala jednomyslná shoda a legionáři sami měli často vyhraněné politické názory a vlastní představy na podobě a fungování státu, který ne vždy odpovídaly názorům představitelů Československého státu

Přidejte svůj názor 5 komentářů

Chrabří legionáři v dobových uniformách

Československo se snažilo zajistit odměnu legionářů tím, že jim rezervovalo určitý počet pomocných míst ve státní správě. Šlo o pozice úředničtí sluhové, koncipienti, učitelé atd. Zvýhodněni byli také tím, že se jim do služební doby započítávaly roky služby v legiích třikrát. Také jim byly promíjeny předpoklady pro důstojnické hodnosti jako bylo vyžadované vzdělání. Vláda poskytovala legionářům země s půjčkami a organizovala vytváření zemědělských kolonií zejména v potencionálně problémových oblastech. Například na jižním Slovensku kolonie vznikly z půdy zabrané na základě pozemkové reformy a měly nepochybně strategický význam, protože hlídaly strategické železniční uzly. Republika se obávala možného konfliktu s Maďarskem.

Poněkud kontroverzní bylo opatření, že legionářem je pouze ten, kdo vstoupil do legií před 28. říjnem 1918. Toto datum vzniklo jako celkem logická hranice proti oportunistickým vychytralcům, kteří by chtěli status legionář využít v osobní prospěch. Ale zásadní problém byl v tom, že legie vedly boje v Rusku až do února 1920. Proto nařízení legionáři kritizovali a mnoho z nich na protest vrátilo vojenská vyznamenání.

V mladém Československu ale zaznívaly i kritické názory na různé výhody  výhody legionářů při hledání zaměstnání ve státních službách. Krajani v USA i jinde zase kritizovali ukončení jejich boje s bolševiky dohodou. Ani legie se neubránily útoku fake news, tozšířila se fáma, že legionáři můžou za ztráty zlatého pokladu. Ne všichni brali legionáři za klíčový prvek při zakládání státu. Mnozí upozorňovali na  upřednostňováni legionářů v armádě (např. hradní stráž byla tvořena jen legionáři) před tzv. Rakušáky, jak byli označováni Češi v Rakousko-Uherské armádě a kterých bojovalo asi 1,4 milionu. Padlých přitom na této straně bylo zhruba desetkrát více než legionářů.

Ovšem ani legionáři nebyli vždy s podobou a stavem nové republiky spokojeni. U mnoha z nich se projevila deziluze po návratu z fronty, častokrát zhoršována postraumatickým stresem. Mnozí si představovali nový stát na principech kolektivní demokracie, s tím, že budou moci výrazněji ovlivňovat dění ve státě. I proto formovali různé spolky. Na počátku šlo především o dvě radikální organizace. Jedna z nich tíhla ke komunismu - Svaz československých legionářů a druhá měla extrémně nacionální názory - Družina československých legionářů.
Obě organizace dělaly problémy, ale Družin dokonce vyhrožovala, že její členové vezmou zbraně do svých rukou a zjednají pořádek s Němci a Židy sami, když to nezvládne vláda. To nemohl mnohonárodnostní stát tolerovat a proti Družině zasáhl. Proto Hrad chtěl vytvořit legionářskou organizaci, která bude odpovídat jeho politickému profilu a tak v roce 1921 vznikla Československá obec legionářská, kam vstoupila většina legionářů. Obec byla sice levicová ale ne komunisticky, spíše sociálně či národně demokraticky.

Jiní  bývalí legionáři ventilovali své zážitky i politickou orientaci v literatuře, která se zabývala takřka výhradně legionářkou tématikou a většinou podporovala státotvorné politické uskupení, mezi ně patří například Rudolf Medek nebo František Langer.  Ale dílo dalších legionářů vykazovalo jinou politickou orientaci. Například Josef Kopta napsal knihu zaměřenou antisemitsky. Jiný slavný spisovatel Jaroslav Hašek, otec slavného Vojáka Švějka byl bohém, anarchista a během pobytu v Rusku stál na straně bolševiků.

Z legií také vzešlo několik problematických osobností jako významný český fašista Rudolf Geidl, který představoval příklon k fašismu podle italského vzoru a v roce 1926 založil Národní obec fašistickou. Někteří legionáři se naopak stali komunisty, jako Ludvík Svoboda, pozdější komunistický prezident.

Největší konflikt ale měli legionáři s ministrem financí Aloisem Rašínem, který prohlásil slavnou větu „Za službu vlasti se neplatí.“ Ten byl zaměřený právě proti nárokům legionářů. Alois Rašín ho vyhlásil 10. prosince 1922 na sjezdu Mladé národní demokracie, a i když to tiskem nevyšel, Rašín si za výrokem tvrdošíjně stál. To samozřejmě rozhořčilo legionářské organizace. Ty protestovaly a chtěly Aloise Rašína i žalovat. Spory trvaly dlouho a musel do nich vstoupit i Masaryk. Incident tak skončil atentátem na Aloise Rašína. Přestože atentátníkem byl bývalý komunista, Rašínova první slova, když se probral v nemocnici prý byla: „Legionář. Viďte?“, protože předpokládal, že za útotekem stál legionář.

Vstupte do diskuze (5)
Google+ Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

Jeden z největších filmových nesmyslů odhalen. Co se stane, když v letadle…

21.11.2018 19:05 Aktualizováno Otevřené dveře v letadle jsou jedním z oblíbených filmových motivů hollywoodských režisérů. Každý…

Temná historie Evropy: Na které zemi si Hitler a Stalin pořádně smlsli?

21.11.2018 16:40 Sen Poláků o nezávislém státu se po první světové válce splnil. Po více než 120 letech získali…

Zkáza Centralie: Ve městě, které hoří 50 let v kuse, žije 7 lidí

21.11.2018 14:50 Centralia bylo kdysi slavné hornické město. Díky nalezišti antracitu a uhlí si tamní obyvatelé…

Chytrý po tatínkovi? Zapomeňte. Děti inteligenci dědí od maminek, tvrdí…

21.11.2018 14:29 Rodiče se často hádají, po kom jejich ratolest vlastně je. V případě inteligence na to podle…

Související:

Zprávy odjinud

Právě se děje

Další zprávy

reklama
reklama