Aspergerův syndrom: Jak se z autistické psychopatie vzniklé v nacistické Vídni stal dnešní autismus?

Proč je Aspergerův syndrom takovou součástí našeho lexikonu? Proč se jeho použití v polovině 90. let tolik rozběhlo? Jedním z důvodů je, že Aspergerova teze, původně nazývaná jako „autistická psychopatie", byla Utem Frithem přeložena do angličtiny v roce 1991, a to bez jeho nacistického intelektuálního rámce, píše London Review of Books.

Přidejte svůj názor

Hans Asperger (lékař)

Je autismus chudou ducha, nebo jeho bohatstvím?

Byl to v zásadě „akt denacifikace". Místo „autistická psychopatie" přeložila Uta Frithová termín jednoduše jako „autismus". Ale udělala i něco více. Edith Shefferová, autorka knihy o původu autismu v nacistické Vídni, o tom píše jasně. Autismus ve svých „těžkých podobách" tvoří základ biologie, ale to, co my nyní nazýváme Aspergeovým syndromem, je ve skutečnosti „kulturní artefakt", píše Michele Pridmorová-Brownová v eseji v nejnovějším čísle magazínu London Review of Books.

V nacistickém Německu působili pediatričtí psychiatři jako poradci mládežnických skupin, sociálních úřadů a škol. Byla to forma jejich forma „národní služby". Jedním z nich byl i Hans Asperger. Ředitel Vídenské nemocnice Spiegelgrund, jistý Ernst Illing, v jehož nemocnici zemřely během 2. světové války na stovky dětí, tvrdil, že vývoj dítěte ve věku tří až čtyř let, provází to, co nazýval „Gemüt chudobou". Gemüt znamená v němčině „mysl", což zahrnuje ale do jisté míry i naši „duši" nebo „ducha", ale především „schopnost sounáležitosti" při vnímání a emocionálním prožitku. Ať už se jedná o „ducha národa" nebo třeba školy, včetně sociálních kompetencí.

Lékaři v této nemocnici sledovali dětský vývoj, zaznamenávali to, co bylo považováno za normální chování, identifikovali to a kodifikovali, co tím chováním nebylo. Žádný z těchto významů nebyl nový, ale termín „Gemüt-chudoba", nebo česky „chudoba ducha", byla svého druhu „lékařsko-spirituální" diagnóza, která mohla děti hned na místě poslat na smrt. Nemocnice Spiegelgrund bylo totiž na okraji vídeňského lesa skutečné „centrum zabíjení dětí", děti tu ale také léčili: bylo součástí nemocnice Steinhof. Doktor Illing byl jejím ředitelem od 1942 do 1945.

Jeden z jeho předchůdců byl Erwin Jekelius, který prohlašoval, že má způsobilost pro práci s dětmi, kteří trpí touto „chudobou ducha". A Jekelius byl také blízkým spolupracovníkem právě Hanse Aspergera, který rozvinul „novou značku", jež klasifikovala děti s „autistickou psychopatií", již formuloval v termínech „chudoby" nebo „nepřítomnosti" Gemüt (jinými slovy „jinakost" nebo „disharmonie pocitů"), kterou sám diagnostikoval jako „bezcitnou zlobu".

Aspergerova práce byla v devadesátých letech znovuobjevena v anglicky mluvícím světě a samotný Aspergerův syndrom se dostal do současných diagnostických příruček i do způsobů, jak o sobě lidé dnes mluví. Autismus nyní zahrnuje v definici „strukturální a funkční abnormality" v klíčovém mozkovém obvodu, který překáží v prožívání potěšení ze společenské interakce; takové je „módní čtení" naší doby, což dokládá i zobrazování mozku a neurověda. Další módní věda, genomika, přinesla rovněž nové poznatky o příčinách. Mezi „viníky" poukazuje genomika na teorie, známou jako „ledničkové matky" (nedostatek afektivního „tepla", zejména u matek), ale i pesticidy DDT.

Nacistický „kulturní původ" Aspergerova syndromu

Jaký je ale původ Aspergerova syndromu? Edith Shefferová ve své knize: Asperger's Children: The Origins of Autism in Nazi Vienna (Aspergerovy děti: Původ autismu v nacistické Vídni, nakl. Norton 2018) podle Pridmorové-Brownové o Aspergerových dětech tvrdí, že bez ohledu na vědu a bez ohledu na to, zda je zdrojem autismu jedna nebo více podmínek, zůstává svými „kulturními hodnotami" v zásadě nacistického původu. A odpovídá tomu i představě modelové osobnosti jako jedince - poslušného, udržovaného kolektivními svazky, sociálně kompetentního, statného v mysli i v těle.

Shefferové kniha je výsledkem letitého pečlivého archivního výzkumu, již ovlivnilo aktivisty, kteří již dříve vyzvali k pohřbení Aspergerova syndromu společně s uctíváním rasistických model. „Ale to by bylo příliš snadné. Její kniha totiž nenabízí jednoznačné poselství. Zkoumá různé způsoby, kterými se v průběhu času formovaly kulturní ideály tzv. vědecké diagnózy a naopak," píše autorka eseje. „Slova jako Gemüt (mysl) vytvářejí modely, a tím i způsob, jakým tyto modely pomáhají vytvářet defekty. Jedná se o proces (reciproční) vědomé a nevědomé spoluúčasti, improvizace v daném okamžiku, ale i v morálních šedých zónách, všude tam, kde se tolik lidských činů odehrává," míní autorka eseje

Shefferová ale k tématu přistoupila, aniž by si uvědomovala výše uvedené těžkosti. „Její původní zájem byl niterní a osobní. Přistoupila k tomuto tématu jednoduše jako někdo, kdo si Aspergera vážil. Její syn, stejně jako stále více větší počet chlapců v Silicon Valley a jinde, byl diagnostikován s vysoce funkčním autismem. Asperger, jak ostatně Shefferová předpokládala, byl raný zastánce neurodiverzity, tedy člověk, který propagoval mnoho způsobů, jak obývat tento svět," zmiňuje Pridmorová-Brownová.

To, co našla v archivech, bylo ale rozhodně mnohem složitější. „Jestliže Asperger byl časově napřed, on také nesporně součástí svého času," vysvětluje. „Jeho prostředí bylo utvářeno a vnitřně se ztotožňovalo s tím, co nazýval německé mládežnické skupiny, do nichž patřily ,nejušlechtilejší květy německého ducha', ale odehrávalo se prostřednictvím profesionálního prostředí, které si sám vybral," doplňuje. „Většina obyvatel Vídně operovala v odstínech šedi," píše doslova Shefferová. Museli doslova navigovat mezi svou osobní a profesionální sférou: mohli se přizpůsobit, vzdorovat, dokonce snad i napáchat nějaké škody. „Krutost nacistického světa ale byla nevyhnutelná," míní Pridmorová-Brownová, která působí jako výzkumnice v Centru pro vědu, technologie, lékařství a společnost na Kalifornské univerzitě v Berkeley.

Aspergera okouzlila pitva žáby, potom se věnoval nepřizpůsobivým dětem

Asperger byl ale především lékař, a to již od okamžiku kdy ho jako dítě okouzlilo pitvání žáby ve škole. Na jaře 1931, když ve věku 25 let ukončil studium, dorazil do dětské nemocnici Vídeňské univerzity, jednu z nejvýznamnějších výzkumných nemocnic na světě. Ačkoliv se jednalo o poněkud strojeného člověka, byl ve svých dopisech o atmosféře na Klinice léčebného vzdělávání, kde byly léčeny asociální děti, značně lyrický. Spolu s dalšími výzkumníky, z nichž někteří byli židovského původu, se rozhodl klasifikovat jejich mysl.

Děti, které byly sotva před nějakým časem vyloučeny ze školy a považovány za neschopné zapadnout do svého prostředí, tu byly pozorovány v otevřeném prostředí. Výzkumníci a zdravotní sestry seděli s dětmi na zemi, dělali si poznámky, zkoumali jejich Gemüt (mysl), mluvili o jejich dědičnosti, vyzařovali dobrosrdečností, psali zprávy a budovali tu svou kariéru. Slovo „autista", připomíná výzkumnice z Berkely, bylo použito k popisu samotářů, kteří „vypadnou z každé komunity dětí". Jejich tváře byly často „nevýrazné" a jejich projev a zájmy byly obsedantně či excentrické.

Doktor Asperger zpočátku, stejně jako jeho židovští kolegové, o dětech nerozhodoval: diagnóza „autista" stačila. Nemocnice se však rychle nacifikovala a pod vedením Franze Hamburgera, kterého Asperger uctíval, v roce 1934 učinil z Aspergera ve věku 28 let, vedoucího dětské kliniky, zatímco horlivě „očistil" kliniku od židů a liberálů - ve Vídni bylo v té době odstraněno celkově 70 procent dětských lékařů - a prosazoval sociální pohled medicíny, popisuje vývoj Pridmorová-Brownová.

Pro doktora Aspergera to ale byl okamžik vrcholu jeho kariéry. Autismus nebyl nový termín, ale Asperger mu dal nový význam. Dokázal identifikovat spektrum: od „originálního génia" přes „podivného výstředníka, který žije ve svém vlastním světě" až po „kontaktem narušeného automat", který byl naopak identifikován ostatními. Přišel s tím, co nazval spektrum „psychopatické" a zdůraznil zlobu dětí a vzpouru, jak naznačuje Shefferová, v reakci na nacistické ideály toho, jak to má být. Neodpovídající byla pro něj forma sociopatie.

Ale dokázal také uvítat „zvláštní schopnosti" těch, kteří byli na vyšším stupni svého spektra v době, kdy byli intelektuálně nadaní považováni za téměř „chudé duchem". Ti, kteří měli speciální schopnosti, mohli plnit své role v národním organismu „lépe než jiní" - provázeni osvědčením - jako „matematici, technologové, průmysloví chemici a vysoce postavení státní úředníci".

Tyto děti se sice nemohly propojit se širší společností, ale mohly být společensky prospěšní. Asperger prosazoval chlapce, jakým byl osmiletý Harro, se kterým by se dalo mluvit jako s „dospělým". Harro se neobtěžoval se školou, nehrál si se svými vrstevníky a odpovídal jen na ty otázky, které ho zajímaly; vytvořil si slova, která se vešly do toho správného okamžiku, a „nechal svůj rozhovor" běžet po „vlastních cestách". Ale Asperger si byl jistý, zda je vlastně chytrý. Oproti tomu u šestiletého Fritze, který byl vyloučen z mateřské školky, protože napadl jiné děti a nebavil se s žádnou komunitou, si Asperger všiml „jemných a aristokratických rysů" a jeho „vzácné zralosti" v oblasti umění. Asperger vyvinul propracované programy pro tyto chlapce, které, jak říká Shefferová, připomínaly ty, které se běžně používají dnes.

Navzdory jejich údajnému nedostatku „Gemüt" Asperger argumentoval, že jsou „vychovatelní": a to při „řádném porozumění, lásce a vedení" mohou být i vychováváni „správně" a mohou „nalézt své místo v organismu sociální komunity". Jejich plná „Gemüt" nese všechny aspekty, které mohou být odkryty. Na fotografie v knize sedí Asperger naproti Harrovi, a soustředěně se zabývají tím, co by mohlo být nazýváno Gemüt-přenos. Doktor Asperger předpokládal, že ho zapřáhne do toho, čemu sám říkal „průchodná asimilace".

To bylo ostatně cílem kliniky, uzavírá Michele Pridmorová-Brownová v London Review of Books, prostřednitvím výuky „naučit projít". Dítě by mělo dosáhnout, jak Asperger říkal, „se svým pečovatelem nepřetržité vzájemnost a neustále budovat (svou schopnost) odpovídat".

Dodejme, že Dr. Ernst Illing (1904 – 1946), ředitel kliniky Spiegelgrund byl v roce 1946 byl odsouzen a oběšen jako válečný zločinec. Role doktora Hanse Aspergera (1906-1980), který nebyl nikdy členem NSDAP, byla mnohem méně jasná. Německá psycholožka a překladatelka Uta Frithová tvrdí, že byl aktivním oponentem myšlenky Třetí říše, a odmítá ho vidět jako vykonavatele „rasové hygieny". Historik Herwig Czech ve své knize Molecular Autism z roku 2018 naopak popisuje Aspergera, který zejména pod vedením Franze Hamburgera měl podepisovat dokumenty, které v krizových situacích rozhodly o vyloučení „nevychovatelných" pacientů, mezi nimiž bylo i 35 dětí, určených k likvidaci. 

Vstupte do diskuze
Google+ Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

První jarní den: Rovnodennost nastane dnes před půlnocí, příroda je ale…

20.03.2019 13:59 Zima končí a předává žezlo jaru. Dnes asi hodinu před půlnocí nastane jarní rovnodennost. S tímto…

Věštba židovského rabína předpověděla, kde začne třetí světová válka

19.03.2019 20:00 Aktualizováno Rabín Levi Saadia Nahmani před více než 20 lety předpověděl válku mezi USA a Severní Koreou. Tehdy…

Největší tajemství Michaela Jacksona: Opravdu si nechával bělit kůži?

19.03.2019 15:28 Na konci 80. let proletěla světem zpráva o tom, že si fenomenální zpěvák Michael Jackson nechává…

Harry Potter ukrýval velké tajemství. Rowlingová ho prozradila a naštvala…

19.03.2019 09:35 Knižní sága o čarodějnickém učni Harry Potterovi ukrývala nejedno skryté tajemství. Na některá…

Související:

Právě se děje

Další zprávy

reklama
reklama