Milovaný i nenáviděný? Dubček podepsal okupaci Československa, zabil se v autě

V roce 1968 ztělesňoval Alexander Dubček snahu o reformu vládního režimu v Československu. Pokus nastolit "socialismus s lidskou tváří" však po několika měsících ukončila ruská ozbrojená intervence. Jako hlavní symbol takzvaného Pražského jara musel Dubček následně odejít z veřejného života, do něhož se mohl znovu zapojit až po změnách v Československu nastartovaných událostmi z listopadu 1989. Jeho obnovenou politickou kariéru ale počátkem listopadu 1992 ukončila těžká autonehoda.

Přidejte svůj názor 54 komentářů

Alexander Dubček
doporučujeme

Na vrchol mocenské pyramidy vynesl Dubčeka frakční boj ve vedení KSČ. Jeho volba prvním tajemníkem strany v lednu 1968 byla kompromisem mezi táborem reformistů a konzervativním křídlem. Dubčekovi se ale podařilo názorové proudy ve straně spojit a v očích veřejnosti se stal tribunem počínajícího obrodného procesu.

Po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy byl Dubček spolu s dalšími členy vedení KSČ internován v Moskvě, kde pod nátlakem podepsal protokol stvrzující okupaci. Právě tato skutečnost se stala základem Dubčekova rozporuplného hodnocení. Zatímco pro jedny zůstal hrdinou boje za svobodu, demokracii a humanismus, jiní mu dodnes vyčítají slabost a nerozhodnost. Loni v lednu vzbudil pozornost i kritiku český prezident Miloš Zeman, který při návštěvě Slovenska, řekl, že by bylo vhodné se zamyslet, proč se po okupaci Československa v roce 1968 vojsky Varšavské smlouvy našel mezi tehdejší politickou elitou pouze jeden statečný člověk, a to František Kriegel, a "proč se všichni ostatní podělali hrůzou".

Alexander Dubček se narodil 27. listopadu 1921 v obci Uhrovec nedaleko Topoľčan. Většinu mládí však prožil v Sovětském svazu, kam odešel spolu se svými rodiči. Na Slovensko se vrátil v roce 1938, a nedlouho poté vstoupil do komunistické strany. Koncem války se zúčastnil Slovenského národního povstání a byl raněn.

V padesátých letech prošel řadou stranických a státních funkcí a také vystudovala pověstnou "vokovickou Sorbonu", tedy Vysokou školu politickou ÚV KSČ v Praze. V roce 1963 byl zvolen členem předsednictva Ústředního výboru Komunistické strany Československa (ÚV KSČ) a prvním tajemníkem téhož orgánu v Komunistické straně Slovenska. Na vrchol mocenské pyramidy vystoupal 5. ledna 1968, kdy ve funkci prvního tajemníka ÚV KSČ nahradil prezidenta Antonína Novotného.

Obrodný proces dostal 21. srpna 1968 dramatickou tečku v podobě vojenské intervence členů Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem. V následujícím období normalizace nebylo pro Dubčeka ve veřejném životě místo. V dubnu 1969 byl sesazen z postu prvního tajemníka ÚV KSČ a ze všech stranických funkcí. Na krátký čas se ještě stal předsedou Federálního shromáždění (v této funkci mimo jiné podepsal neblaze proslulý "pendrekový zákon", který uděloval mimořádné pravomoci policejním složkám a byl zneužíván k perzekuci lidí) a poté velvyslancem Československa v Turecku. Byla to ale už jen labutí píseň Dubčekovy politické kariéry.

V roce 1970 byl vyloučen z KSČ a v následujícím období pracoval jako dělník a technický úředník žijící pod dohledem Státní bezpečnosti. Z ústraní vystoupil částečně až po nástupu Michaila Gorbačova k moci.

S pádem komunismu na podzim 1989 začala Dubčekova politická hvězda znovu stoupat. Zejména na rodném Slovensku stále velmi populární politik byl v polovině prosince navržen na funkci prezidenta. O nejvyšší ústavní post se však hodlal ucházet i někdejší disident a hlavní tvář sametové revoluce Václav Havel. Po řadě jednání Dubček, byť nerad, souhlasil s tím, že se místo prezidentského postu ujme křesla předsedy parlamentu. Do Federálního shromáždění ČSSR byl kooptován 28. prosince a ještě týž den v jeho čele nahradil Stanislava Kukrála. Předsedou zákonodárného sboru byl až do léta 1992.

O Dubčekovi, jenž se v březnu 1992 stal předsedou Sociálně demokratické strany Slovenska, se v souvislosti s rozpadem federace uvažovalo také jako o možném prezidentovi samostatné Slovenské republiky. Jejího vzniku se však Dubček nedožil.

Ráno 1. září 1992 nasedl politik do služebního BMW a vydal se na cestu z Bratislavy do Prahy. Na 88. kilometru dálnice D1 dostala jeho limuzína v hustém dešti smyk a ve více než stokilometrové rychlosti vyletěla ze silnice. Zatímco řidič vozu měl jen lehká zranění, nepřipoutaný Dubček vyletěl zadním oknem a utrpěl řadu tříštivých zlomenin. Po prvotním ošetření v nemocnici v nedalekém Humpolci byl vrtulníkem přepraven na ARO v Praze na Homolce. Tam také 7. listopadu večer zemřel.

Držitel řady domácích i mezinárodních ocenění byl v lednu 2003 vyznamenán prezidentem Václavem Havlem Řádem Bílého lva I. třídy in memoriam.

Loading...
Vstupte do diskuze (54)
Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

Diskriminace? Romky chtěly nastoupit do autobusu, řidič jim zavřel dveře…

17.09.2019 16:55 V Košickém kraji jezdí linkové autobusy s názvem slovenské firmy Eurobus. Řidič jednoho z nich se k…

Fenka neustále očichávala svou paničku. Žena díky tomu odhalila děsivou…

16.09.2019 16:23 Charlie je fenka, kterou si v Londýně pořídila Emma Smithová společně se svými syny. Energická a…

Tabu na talíři: Proč jsou zakazovací diety tak módní?

16.09.2019 07:35 Letní čas přeje společným večeřím s přáteli. Ale někdo nejí lepek, jiný zase cukr a další tvrdí, že…

Gäetan Dugas alias Monstrum. Muž, který kvůli překlepu způsobil smrt 700…

16.09.2019 01:00 Kanaďan Gäetan Dugas se stal známým jako Pacient Nula. Právě on měl být prvním šiřitelem viru HIV…

Související:

Právě se děje

Další zprávy

reklama