Postavení ženy ve společnosti prošlo v dějinách velkými proměnami. V pravěku bylo zřejmě na ženy pohlíženo s úctou a respektem, což dokládají archeologické nálezy. V období středověku se však situace změnila a žena se začala postupně podřizovat muži, byla považována za slabou a méněcennou bytost. Na tyto názory a předsudky lze bohužel mnohdy narazit i v dnešní moderní době.
Již raně středověké církevní autority považovaly muže za nadřazeného ženě. Podkladem pro tento názor jim byla Bible, konkrétně text o stvoření člověka. Z něj je přeci patrné, že muž byl stvořen první a teprve pro muže (navíc z jeho části těla) byla stvořena žena. Už proto by měla být vždy žena muži podřízena. Upozorňováno bylo také na to, že žena není zdaleka tak moudrá jako muž. Vždyť Eva se nechala zlákat hadem k ochutnání jablka, zakázaného ovoce. Navíc k tomuto činu navedla i Adama. Bůh potom rozhodl, že žena bude podřízena muži. A co se psalo v Bibli, to mělo být přeci dodržováno. Na druhou stranu někteří teologové a učenci z okruhu Karla Velikého upozorňovali na jistou rovnoprávnost. Eva podle nich byla stvořena z Adamova žebra proto, aby byla po jeho boku, aby stála vedle něj, ne za ním.
Zatímco bylo poukazováno na vlastnosti muže, jako je moudrost, důstojnost a rozum, ženě byly ve středověku připisovány vlastnosti opačné – nerozum, smyslnost nebo dokonce prostoduchost. Ve 12. století se snažila názor na ženy změnit Hildegarda z Bingenu, benediktinka, která se výborně vyznala v bylinkách, a s trochou nadsázky středověká „feministka“. Tato žena přišla s názorem, že je zcela pochopitelné, že je žena slabší než muž, když je po celý život zatěžována těžkými porody. To žena však zajišťuje budoucnost rodu! Na danou dobu se jednalo o myšlenku takřka revoluční. Ovšem ve stejné době se proti ženám ostře vymanil Honorius z Autun, který je označil za zlé svůdkyně, které muže vedou do záhuby a vyvolávají hádky. Všechno zlo mělo podle něj svůj původ v ženě, nikoliv v muži. Z tohoto důvodu pokládal za nutné ženy usměrňovat, a to třeba i násilím. Muž měl být zkrátka v životě ženy jejím pánem – nejprve se této role zhostil otec, poté manžel.
Názor na ženy se nezměnil ani později. Mistr Jan Hus kritizoval ženy, které podléhají zahálce, zábavě, šperkům, drahým šatům a líčení. Zvlášť negativně se postavil proti tanci, který prý sváděl ženy k hříchu. Žena byla označována za nástroj samotného ďábla, „který brání muži v obcování s Bohem a poznávání pravdy, strhuje sebe a muže v hřích smilstva a zničí ho posléze tělesně a duševně“. Stejný názor zastával i Tomáš Štítný ze Štítného, který se negativně nevymezoval pouze k pannám a vdaným ženám, skvělým hospodyňkám a oddaným manželkám. Jinak tvrdil: „Viděti ženu jest zlé, neb jest podnět; a slyšeti ji je hoře, neb tím ďábel jako jed vpustí; a dotknouti se jí je to nejhorší; neb jest pravé zkažení čistoty“. Na ženu také apeloval: „Ženy, buďte podřízeny svému muži“. Oba zmínění muži však také vyzdvihovali takové ženy, které jsou zbožné a dokáží odolávat hříchu. Na ženy chudé a pracující se také nedívali skrze prsty.
V období reformace se začal zdůrazňovat význam manželství, čímž se pomalu měnil i názor na ženu. Nadále sice přežívalo přesvědčení, že jsou ženy slabší než muži, už se ale na ženské pohlaví nesvádělo všechno zlo světa. Zatímco dříve byla žena považována za čistou pouze ve stavu panenském, s reformací se začalo uvažovat i o čistotě manželské. Správná manželka se měla dobře starat o děti a domácnost, milovat a ctít svého muže, být mu podřízena, vynikat pílí a trpělivostí. Naopak mezi vlastnosti dobré manželky nepatřily upovídanost, hloupost, marnotratnost, lítostivost, bázlivost, ale také krása.
S obdobím renesance a baroka lze zaznamenat jisté změny směřující k samostatnosti a emancipaci žen, a to zejména v oblasti západní Evropy. Také v českém prostředí se šlechtičny začínaly pozvolna osamostatňovat. Zejména vdovy se již vymaňovaly z vlivu mužů a jejich podřízenosti, a mohly například samy spravovat majetek nebo podnikat. Některé aristokratky pronikaly i do vlivných mocenských a politických kruhů. Ženy tak poprvé dostaly možnost se seberealizovat nezávisle na mužích.
V době osvícenství můžeme zaznamenat další krůček k emancipaci žen. Ženám byla dokonce svěřena i vláda – stačí připomenout Marii Terezii. V roce 1790 vyšlo ve Francii dílo s názvem Sur l’admission des femmes au droit de cité, ve kterém bychom mimo jiné našli tuto větu: „Proč by bytosti mající přechodné indispozice a těhotenství měly být zbaveny práv, která neodpíráme lidem s pakostnicí nebo se sklonem k rýmě?“ Tento spis byl nepochybně součástí šlechtických knihoven i v našem prostředí. Ženy se pod vlivem osvíceneckých myšlenek vzdělávaly, nemusely již nutně plnit roli svědomité a vzorné manželky a matky. Žena však stále neměla žádná politická práva a nemohla samostatně vykonávat nějaké povolání či živnost, o něčem takovém nikdo ani nepřemýšlel. Z hlediska „přírodního“ byla žena stále oproti muži považována za slabou a méně rozumově nadanou. Některé osvícenecké autority, např. Rousseau, nadále trvaly na podřízeném postavení žen vůči mužům. Podle tohoto modelu měly být dívky vychovávány již od dětství.
Skutečná „ženská otázka“ se ve společnosti začala řešit až na počátku 19. století. I v této době katolická církev zastávala stanovisko o ženském podřízení vůči mužům i o slabosti a nedostatečném intelektu žen. Na konci 19. a na počátku 20. století se českých žen zastával Tomáš Garrigue Masaryk. Ten v roce 1904 prohlásil: „Muž i žena jsou si rozumově i mravně rovni. Nerovnost mezi mužem a ženou není přirozená, není od přírody, ale vyvinula se historicky. A jak v historii dělalo se mnoho chyb, a chyb často osudných, tak stala se chyba veliká, potlačením ženy.“ Masaryk tvrdil, že muži nejsou silnější ani rozumnější než ženy, čímž bořil dosavadní zažité stereotypní názory. Také považoval za důležité, aby žena nebyla jakýmsi otrokem v domácnosti, ale aby jí muž s chodem domácnosti pomáhal. Ženy však stále nebyly rovny mužům. Na volební právo si u nás musely počkat až do roku 1920. A bohužel i dnes se můžeme setkat s předsudky o slabosti a nízké intelektuální úrovni žen.
Související
Svět se před 80 lety dozvěděl o hrůzách v nacistických koncentračních táborech. Díky uprchlým slovenským vězňům
Válka mezi Íránem a Izraelem je na spadnutí. Přestože dříve měli společného nepřítele
historie , emancipace , feminismus , ženy
Aktuálně se děje
před 7 minutami
O princeznu Kate je postaráno, ujistil William. Léčba rakoviny pokračuje
před 28 minutami
Poláci zablokovali hraniční přechody s Ukrajinou. Vadí jim levné zboží
před 56 minutami
Trump vyzval Evropu, aby poskytla Ukrajině více peněz
před 1 hodinou
Izrael zaútočil na pozice syrské armády
před 1 hodinou
USA o útoku na Írán věděly předem. Operaci neschválily
před 2 hodinami
Izrael zaútočil na Írán, tvrdí média. Úřady zatím mlčí
před 3 hodinami
Fico otočil a podporuje Ukrajinu. Anebo ne?
před 3 hodinami
Předpověď počasí do konce týdne: Do hor se vrátí zima, spadne až 40 cm sněhu
včera
Tusk: Situace je kritická. Nadcházející týdny mohou rozhodnout o osudu Ukrajiny
včera
Česko našlo způsob, jak využít peníze ze slovenské sbírky na munici, řekl Fiala
včera
Rada Evropy obvinila Rusko ze smrti Alexeje Navalného. Putina označila za nelegitimního prezidenta
včera
Julia Navalná se dostala na seznam 100 nejvlivnějších lidí světa časopisu Time
včera
Írán čelí novým západním sankcím i hrozbě izraelské odvety
včera
V Bayreuthu zatkli 2 ruské agenty, kteří plánovali útoky v Německu
včera
Hrozil atentát na Zelenského? Polsko odhalilo muže, který dával informace Rusům
včera
Škola Michael vychovává špičku současné mladé fotografie
včera
Írán vyhrožuje Izraeli útokem na jaderná zařízení
včera
Vilu Putinovy bývalé manželky Ljudmily Francie zabavila. Kreml je rozhodnutím pobouřen
včera
Zaměstnanci UNRWA tvrdí, že po zadržení je izraelská armáda mučila
včera
Kyjev: Pokud Ukrajina padne, nastane třetí světová válka
Ukrajinský premiér Denys Šmyhal ve středu uvedl, že v případě porážky Ukrajiny v konfliktu s Ruskem nastane třetí světová válka. Americký Kongres vyzval, aby schválil zpožděný balík vojenské pomoci pro jeho zemi.
Zdroj: Libor Novák