Tajemné období mezi úmrtím a pohřbem: Lidé věřili, že zemřelí se mohou vracet mezi živé

Naši předci věřili v posmrtný život. Také se obávali, že se zemřelí mohou vracet mezi živé, pokud jejich duše nenajde po smrti pokoje. Správný odchod duše na onen svět měly zajistit některé rituály. Pozůstalí třeba otevírali v místnosti okna, aby mohla duše v klidu odejít. Aby se duše nevracela, bylo také nutné zakrýt v domácnosti všechna zrcadla. V některých oblastech lidé ze stejného důvodu zastavovali hodiny.

Zvyk zatlačovat mrtvému oči zase souvisí s vírou, že by nebožtík svým pohledem mohl vybrat někoho z okolí, pro koho by si přišla smrt příště. Totéž mohla způsobit nebožtíkova otevřená ústa, v některých oblastech se ovšem věřilo, že by mrtvý zkrátka neměl po smrti klid, pokud by neměl ústa zavřená. Bradu nebožtíkovi pozůstalí proto podvazovali třeba šátkem. Tomuto šátku se říkalo „podbradek mrtvého“ a rodině měl po pohřbu zemřelého přinášet štěstí. Později funkci šátku nahradila Bible. Prapůvod těchto rituálů můžeme hledat ve velmi staré víře, že mrtvý musí mít uzavřené všechny tělesné otvory, kterými jinak mohly uniknout „zlé síly“ a ohrozit okolí. Také se věřilo, že takto zůstane v těle člověka jeho duše až do pohřbu.

Důraz byl kladen na umývání nebožtíka – to aby vstoupil na onen svět čistý a upravený. Nejčastěji měla omývání na starosti nejstarší osoba ženského pohlaví v rodině. Tento rituál byl doprovázen modlitbou. Voda, která mrtvého očistila, patřila pod okap nebo k plotu, protože se věřilo, že kam se vyleje, tam nic neporoste. Na druhou stranu mohla mít tato „mrtvá voda“ i pozitivní účinky. Přidávala se třeba chronickým opilcům do lahve s kořalkou, aby přestali holdovat alkoholu. Pokud nějaké předměty přišly do kontaktu se zemřelým, měly se dát do rakve. Ručník, kterým byl mrtvý omýván, se musel spálit. Hřeben po učesání zemřelého už nemohl nikdo živý použít, jinak by mu vypadaly všechny vlasy. Na Valašsku zase hřeben dostával nebožtík do rakve, aby se mohl před odchodem na onen svět ještě upravit.

Člověk nejčastěji umíral ve své posteli. Tu pozůstalí v některých krajích spalovali, nikdo jiný už v ní nesměl spát. Zvykem bylo pálit i oblečení, ve kterém někdo zemřel, stejně tak peřiny. Obecně platilo, že se nikdo nesmí dotknout osobních věcí nebožtíka, a to minimálně ještě po dobu čtrnácti dnů od jeho pohřbu. Někde se naopak věřilo, že ze slámy, na které někdo zemřel, by se měly vyrobit došky na střechu. Stavení pak bylo chráněno před požárem.

Mrtvý zůstával v domácnosti s pozůstalými většinou po několik dní, dokud truhlář nevyrobil rakev. Hotová rakev se pak vykropila svěcenou vodou a vystlala bílou plachtou. Nebožtíka pozůstalí oblékli do svátečních šatů, přičemž se potichu modlili o spásu jeho duše. Nikdo při tom nesměl nahlas promluvit, nikdo nesměl mrtvého oslovit jeho jménem. Oblečení do rakve muselo být ušité čistými stehy, uzlíky by mohly zabránit pokojnému odchodu duše z těla. Až do 19. století se mrtvý oblékal zpravidla do šatů bílé barvy, která byla považována za barvu smuteční. Šaty nesměly být nikdy onošené nebo nějakým způsobem poškozené. Pak by se zemřelý mohl vrátit mezi živé a požadovat po nich oblečení vhodnější. Boty do rakve nepatřily. Podle starého přesvědčení by se nebožtík vracel na svět tak dlouho, dokud by boty neprošlapal. Dle křesťanského pojetí nesměl mít v rakvi mrtvý boty proto, že Kristus chodil bosý. Nutno ovšem zmínit i ryze praktický důvod. Obuv byla zpravidla dost nákladnou záležitostí, a proto jich byla do rakve škoda.

Zesnulý i lidé v jeho okolí byli ohroženi působením zlých sil. Mrtvého proto jeho příbuzní hlídali ve dne i v noci, za stálé přítomnosti světla a odříkávání modliteb. Hořící svíce se u mrtvého nechávaly až do jeho pohřbu. Zbytky takových svící se pečlivě schovávaly, protože měly silnou ochrannou moc. V některých krajích se věřilo, že mrtvý krátce po smrti obchází dům. Kdo z živých by ho zahlédl, ten by ho do roka následoval na onen svět.

Po dobu, kdy se mrtvý nacházel v domě, chodili se s ním rozloučit rodinní příslušníci, sousedé, přátelé i nepřátelé. Všechny staré křivdy měly být zapomenuty, aby duše našla pokoje. Někde bylo zvykem nebožtíka podarovávat růžencem nebo svatými obrázky, se kterými byl následně pohřben. Každý příchozí se zpravidla u mrtvého pomodlil, někdy se zpívaly náboženské písně. Před domem se hlasitě modlili za spásu duše žebráci, za což dostávali almužnu.

Uložení mrtvého do rakve a do hrobu bylo tzv. přechodovým rituálem, který ho definitivně oddělil od světa živých. Všechny předchozí úkony ho měly připravit na jeho poslední cestu.

Související

Tradiční dušičkové sladkosti? Pečivo ve tvaru kostí, rakvičky se šlehačkou nebo žloutkové věnečky

Tradiční dušičkové sladkosti? Pečivo ve tvaru kostí, rakvičky se šlehačkou nebo žloutkové věnečky

Ke slavnostem spojeným s uctíváním zemřelých předků vždy patřilo nějaké specifické občerstvení, zejména to sladké. Již staří Keltové si dávali sladká jablka. V anglosaských zemích se o Halloweenu obdarovávají koledníci bonbony, čokoládou a jinými cukrovinkami, které znázorňují kostlivce, lebky nebo třeba duchy. Také u nás bývalo dříve zvykem na Dušičky péct speciální sladké pečivo ve tvaru kostí, později se typickým dušičkovým pohoštěním staly rakvičky se šlehačkou nebo žloutkové věnečky.
Dušičky jsou starobylý svátek. Lidé ho slaví už více než tisíc let

Dušičky jsou starobylý svátek. Lidé ho slaví už více než tisíc let

Dušičky, tedy památka na zesnulé, je svátek s velmi dlouhou tradicí. Svůj původ má již v pohanských časech v nejrůznějších projevech a rituálech spojených s uctíváním zemřelých předků. V křesťanském světě se druhého listopadového dne začalo vzpomínat na zesnulé přesně před 1025 lety, v roce 998.

Více souvisejících

Dušičky - svátek zesnulých smrt tradice, zvyky, svátky historie

Aktuálně se děje

před 1 hodinou

před 1 hodinou

před 1 hodinou

před 2 hodinami

před 2 hodinami

Helena Langšádlová

Ministryně Langšádlová se rozhodla podat demisi

Ministryně pro vědu, výzkum a inovace Helena Langšádlová (TOP 09) se rozhodla podat demisi, oznámila její strana ve čtvrtek ráno. Podrobnosti má končící členka Fialovy vlády poskytnout odpoledne. 

před 2 hodinami

před 3 hodinami

Aktualizováno včera

včera

včera

včera

včera

Fotbal, ilustrační fotografie

Od příští sezóny ponese nejvyšší fotbalová liga jméno sázkovky Chance. Přiteče díky ní čtvrtmiliarda ročně

Až letos v červenci odstartuje nová sezóna tuzemské nejvyšší fotbalové soutěže, už se v jejím názvu neobjeví jméno sázkové kanceláře Fortuna, ale jejího konkurenta Chance. Právě tato sázková kancelář totiž vyhrála výběrové řízení na titulárního partnera první fotbalové ligy a díky tomu si tak tuzemský profesionální fotbal od příští sezóny dalších pět let přijde na čtvrtmiliardy ročně.

včera

Papežův zákon

RECENZE: Papežův zákon o prohnilé církvi stojí i padá na velikášském akademismu

Poté, co byl u nás snímek Papežův zákon uveden v rámci nesoutěžní sekce karlovarského festivalu, se dostává i do široké distribuce. Italský film se noří do temné historie církve a skrze příběh na základě skutečných událostí reflektuje krutost lidské manipulace, společenskou rozštěpenost i individuální osudy na pozadí velkých dějin.

včera

včera

Michal Koudelka

Vláda chce urychlit výstavbu OZE, prezidentovi navrhla povýšení šéfa BIS Koudelky.

Příprava výstavby obnovitelných zdrojů energie ve vybraných lokalitách by v Česku neměla trvat déle než rok. K dosažení tohoto cíle má přispět vymezení tzv. akceleračních zón určených pro jejich výstavbu podle pravidel, která schválila vláda na středečním jednání. Navrhla také povýšení šéfa BIS Michala Koudelky do hodnosti generálmajora. 

včera

včera

Charles Leclerc

Stáj Scuderia Ferrari mění název + FOTO

Neuvěřitelné se stává skutečností. Ferrari je jediným týmem, který nepřetržitě závodí v přední motoristické disciplíně od založení formule 1 v roce 1950. Žádný tým nezastává takovou tradici jako Scuderia. Tradice – kterou nyní Italové (částečně) boří.

včera

včera

Petr Rada, trenér

Radovi se snížil trest za rasismus z osmi na tři měsíce. I tak je ale trenér pražské Dukly zklamaný

Původně vyslovený trest ze strany disciplinární komise Fotbalové asociace ČR (FAČR) pro kouče druholigové pražské Dukly Petra Rady za rasistickou urážku vůči již bývalému kouči Brna Tomáši Poláchovi vyvolal velké debaty ve veřejném prostoru. Byl totiž rekordní, konkrétně osmiměsíční. Po verdiktu odvolací komise se ale bude moci pětašedesátiletý kouč vrátit na lavičku již po třech měsících. Zkrácení trestu i pro Duklu znamená, že se bude muset obejít bez Rady až do konce právě probíhající sezóny, jelikož zákaz činnosti mu nově vyprší až začátkem sezóny příští.

včera

Šojgu ztrácí vliv v Kremlu? Zatčení jeho náměstka něco signalizuje

Zatčení náměstka ministra obrany Timura Ivanova signalizuje souboj o zdroje a moc uvnitř ruské elity na počátku nového prezidentského období Vladimira Putina.

Zdroj: Radek Novotný

Další zprávy