"Krvavý pes" Tito zanechal v dějinách kontroverzní stopu, nebál se vzdorovat Stalinovi

Jugoslávský vůdce Josip Broz Tito zanechal nesmazatelnou, ale kontroverzní stopu v dějinách jihoslovanských zemí. Stát vedený rodákem z malé vsi Kumrovec na chorvatsko-slovinském pomezí během studené války dovedně těžil ze soupeření Západu a Východu a Titův režim také dokázal držet na uzdě etnické napětí.

Josip Broz Tito
doporučujeme

Když 4. května 1980 doživotní prezident komunistické Jugoslávie zemřel po dlouhé nemoci v lublaňské nemocnici, začalo se ale jeho životní dílo hroutit.

Titův režim totiž stál na vratkých základech a pohromadě jej držela charismatická osobnost stárnoucího vůdce, který byl - jak se za pouhých deset let ukázalo - nenahraditelný. Během čtyř poválečných desetiletí Jugoslávie například několikrát prakticky od základu změnila fungování politické správy i ekonomické principy a řízení podniků. Hospodářství záviselo na ekonomické pomoci a zejména půjčkách ze Západu a relativně slušná životní úroveň byla vykoupena obřím dluhem.

Přes komunisty proklamované "bratrství a jednotu" navíc existovalo napětí mezi jednotlivými národy rozlehlé balkánské země - ať už dané ekonomickými důvody, nebo reminiscencemi na spory v meziválečné jugoslávské monarchii a pozdější krvavé vyřizování účty mezi Chorvaty a Srby (a nejen jimi) za druhé světové války. Vzájemné vztahy jednotlivých republik se s novou ústavou ze 70. let začaly rozvolňovat a Titova smrt se stala katalyzátorem změn, jež vyústily v konflikty 90. let.

Když ale po čtyřměsíční hospitalizaci na špičkově vybavené klinice v Lublani Tito zemřel, byly krvavé spory ještě daleko. A rozloučení s politikem, který vládl Jugoslávii od konce druhé světové války, ještě jednou alespoň navenek ukázalo jednotu země. Modrý vlak s Titovou rakví, zdraven kolem trati tisícovými davy, projel celou Jugoslávií a objevily se i písně na vůdcovu památku. Bombastický pohřeb Josipa Broze Tita pak navštívily delegace ze 128 zemí.

zdroj: YouTube

Ve velkolepém stylu tak skončil život muže, který se narodil 7. května 1892 jako Josip Broz venkovskému kováři v úrodném kraji mezi kopci. Vyučil se strojním zámečníkem a již v 18 letech se stal sociálním demokratem. V roce 1911 odjel za prací do Čech, působil v železárnách v Čenkově u Hořovic a krátce též v plzeňské Škodovce. V roce 1913 se dobrovolně přihlásil do rakouské armády, kde to dotáhl až na poddůstojníka, jednoho z nejmladších v císařsko-královském vojsku.

Za první světové války se dostal do zajetí a z Ruska se v roce 1920 vrátil do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců jako přesvědčený komunista. Ve jménu ilegální strany agitoval a dostal se i do vězení (1929-1934). Po propuštění se stáhl do ilegality a používal přitom několik krycích jmen, mezi kterými nechyběla ani přezdívka Tito. V roce 1935 odjel do SSSR, podle novějších zjištění chorvatských historiků působil za občanské války ve Španělsku jako agent tajné policie NKVD.

V roce 1937 se stal hlavou jugoslávských komunistů, kteří byli v té době jen okrajovou stranou, a tuto funkci zastával až do smrti. Do Jugoslávie se natrvalo vrátil koncem roku 1939 a po vypuknutí války v roce 1941 začal organizovat odboj. Zpočátku v Srbsku, později zejména na území fašistického Nezávislého státu Chorvatsko, časem ale Titem vedení partyzáni operovali po celém jugoslávském teritoriu. Jejich výkony v boji zastínily ostatní složky odboje, zejména monarchistické četniky v Srbsku.

Ruku v ruce s vojenskými úspěchy posiloval také Titův vliv v politice, jeho partyzáni byli přitažliví i svým multietnickým pojetím. Západ sice dlouho uznával královskou vládu, ta ale ztrácela půdu pod nohama a v srpnu 1944 i exilový král Petr II. Karadjordjević jmenoval Josipa Broze Tita nejvyšším velitelem. V březnu 1945 Tito stanul v čele vlády, vytvořené za účasti všech složek domácího i zahraničního odboje. Zemi ale ve skutečnosti už tehdy ovládali komunisté.

Ti se podobně jako v jiných evropských zemích po uchopení moci vypořádali s opozicí, na ostrovech Goli otok a Sveti Grgur vybudoval Titův režim pro odpůrce koncentrační tábory podle sovětského vzoru. Zároveň ale Josip Broz prosazoval vlastní cestu k socialismu a odmítal slepě následovat příkazy z Moskvy. Hlavní roztržka mezi ním a Stalinem přišla v březnu 1948, Tito byl obviněn z antisovětismu a třeba československý tisk pronášel těžké soudy nad státem "renegátů a krvavých psů".

Důsledkem roztržky bylo hlavně sblížení se Západem a později, po urovnání vztahů se SSSR, dovedné lavírování mezi mocenskými bloky. Zároveň se Jugoslávie výrazně angažovala v Hnutí nezúčastněných, Tito v maršálské uniformě cestoval po celém světě a propagoval svou cestu k socialismu. Doprovod mu dělala jeho třetí žena Jovanka, kterou si vzal v roce 1953 a jež byla tři roky před Titovou smrtí uvržena do domácího vězení. Vyšla z něj teprve v roce 2001, zemřela o 12 let později.

Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

Vražda na železné oponě. Vojína při útěku na Západ zastavil až transportér…

24.01.2021 22:01 Aktualizováno ROZHOVOR – Na vojně si plně uvědomil zrůdnost komunistického režimu. Miroslav Prokeš, který sloužil…

Bruslení má u nás tradici. Jaká je historie tohoto zimního sportu?

24.01.2021 19:25 Aktualizováno Počátky bruslení spadají už do období pravěku, o čemž svědčí nálezy archeologů. Brusle však až do…

Role očkování v boji s infekcemi. Zachraňovalo životy, některé choroby…

23.01.2021 09:30 Infekční choroby vždy představovaly pro lidstvo hrozbu, zvlášť v případech, kdy se jednalo o…

Palach před svým protestem uvažoval o útoku na sovětského vojáka a vyzýval…

19.01.2021 22:00 Aktualizováno ROZHOVOR – V aktovce s sebou nosil pistoli, uvažoval, že by zaútočil na sovětského vojáka. Historik…

Související:

Právě se děje

Další zprávy

reklama