Slavné ženy ukrajinské historie. Které z nich se země připomíná?

Z Ukrajiny pochází celá řady významných osobností. Mezi nimi je i několik žen, které se nesmazatelně zapsaly do dějin.

Již ve středověku některé ukrajinské ženy mezi ostatními vynikaly, a to v aristokratických kruzích. V někdejší Kyjevské Rusi, významném středověkém státním útvaru na území dnešní Ukrajiny, se v panovnické dynastii Rurikovců narodily dámy, které hýbaly dějinami a díky svým skutkům nebudou nikdy zapomenuty.

Pro svůj smutný životní příběh je za hrdinku považována Rogněda Polocká, manželka jednoho z nejvýznamnějších panovníků Kyjevské Rusi Vladimíra I. Velikého, který vládl na konci 10. a na počátku 11. století. Ačkoliv byl tento velkokníže kyjevský již ve 13. století svatořečen, žádným svatouškem během svého života rozhodně nebyl. Ve starých kronikářských záznamech se totiž poměrně detailně píše o tom, jak zle se ke své ženě zachoval. Vladimír si měl vyhlédnout Rognědu jako svou nevěstu, tu si ovšem chtěl vzít také jeho nevlastní bratr. Situaci se rozhodl vyřešit radikálně – nebohou dívku přiměl ke sňatku násilím. Údajně ji měl dokonce před zraky jejích rodičů znásilnit, následně je zavraždit i s jejími sourozenci. Rogněda se tak nedobrovolně stala jednou z mnoha manželek knížete Vladimíra a porodila mu několik dětí. Když se panovník nechal pokřtít, oženil se s křesťankou a všechny své dosavadní ženy zavrhnul. Nešťastná Rogněda nalezla útočiště v klášteře, nikdy prý svému manželovi neodpustila.

Syn Rognědy Polocké usedl na knížecí stolec jako Jaroslav I. Moudrý. Ten sám se významně zapsal do historie, a stejně tak jeho dcery. Starší z nich, Anna Kyjevská, se v roce 1051 provdala za samotného francouzského krále Jindřicha I. Francouzského z rodu Kapetovců. Coby francouzská královna se projevila jako velmi vzdělaná a schopná žena. Udržovala vřelé vztahy s důležitými osobnostmi dané doby. Dochovala se například její korespondence s papežem Mikulášem II., který ji žádal, aby se snažila prohloubit duchovní smýšlení svého manžela. Ten se prý totiž nechal příliš zaslepit politikou. Sama Anna byla velmi nábožensky založena a ve Francii se podílela na budování klášterů.

Sestra Anny Kyjevské, Alžběta Kyjevská, se roku 1044 stala norskou královnou, když si vzala vládce Haralda III. Moudrého. Manželství však nebylo šťastné a nemělo dlouhého trvání – o čtyři roky později již měl král novou ženu. Třetí dcera Jaroslava I. Moudrého, Anastázie Rurikovna, se přivdala do uherské panovnické dynastie Arpádovců.

Ukrajinské kořeny měla také vůbec první česká královna Svatava Polská, manželka prvního českého krále Vratislava I. (knížete Vratislava II.). Její matka Dobroněga Kyjevská totiž pocházela z vládnoucího rodu Rurikovců, byla dcerou již zmíněného krutého Vladimíra I. Velikého. V roce 1062 se Svatava stala Vratislavovou v pořadí již třetí manželkou, dvě předchozí zemřely během porodu. Důvody sňatku Svatavy a Vratislava byly čistě politické – jednalo se o upevnění mezinárodních vztahů. Roku 1092 Vratislav zemřel a královna musela urovnávat vztahy také mezi svými syny, kteří mezi sebou začali soupeřit. Svého manžela Svatava přežila o více než 30 let, zemřela prvního zářijového dne roku 1126. Místem jejího posledního odpočinku se stal kostel svatého Petra a Pavla na pražském Vyšehradě, kde spočinula po boku svého muže.

Také mnohem později v dějinách se našly ukrajinské ženy, které vystupovaly z davu. Jednou z nich byla všestranně nadaná Marija Baškirceva. Ta přišla na svět dne 24. listopadu 1858 do ukrajinské rodiny šlechtického původu. Prakticky celé dětství prožila cestováním po Evropě, kdy tímto způsobem žila se svou matkou po rozvodu s manželem. Pobývaly nějaký čas v Německu nebo v Itálii, jejich druhým domovem se pak stala Francie. Marija tehdy projevila značné pěvecké nadání, ovšem studium zpěvu jí zhatila zákeřná tuberkulóza, která jí připravila o hlas. Dívka se proto začala naplno věnovat své druhé vášni – výtvarnému umění. Na pařížské Julianově akademii absolvovala studium malířství a sochařství, její díla byla brzy vystavována v proslulém Salonu. Marija však bohužel svůj umělecký talent zcela nevyčerpala, boj s tuberkulózou v pouhých 26 letech prohrála. Za svůj krátký život vytvořila úctyhodných 230 výtvarných prací a také dílo zvláštního významu, a to deník. Ten po její smrti nechala matka vydat knižně, ovšem v poněkud cenzurované verzi. V minulém století vyšel deník umělkyně v plném rozsahu. Záznamy představují specifický pramen o ženské každodennosti v 19. století, kdy se začala projevovat vlna feminismu, což je v deníku patrné. Marija na mnoha stránkách svých zápisků předběhla dobu v oblasti tzv. ženské otázky či tehdy tabuizované sexuality.

Na Ukrajině se narodila celá řada žen obdařených literárním talentem. O ukrajinském lidovém prostředí a tradiční kultuře psala Olha Kobyljanska na přelomu 19. a 20. století. Ačkoliv pocházela z velmi chudé rodiny, díky své píli a vytrvalosti získala dobré vzdělání. Sama se naučila několik jazyků, například němčinu, rumunštinu nebo polštinu. V některých jejích povídkách se projevuje vliv feminismu, a to v postavách hlavních ženských hrdinek.

Olha Kobyljanska se přátelila s Lesjou Ukrajinkou, která bývá považována za vůbec nejvýznamnější ukrajinskou spisovatelkou své doby. Při narození roku 1871 do aristokratických literárních kruhů dostala jméno Larysa Petrivna Kosač, to však během života neužívala. Po své matce zdědila nadání pro psaní a zálibu v etnografii, proto se později věnovala také sbírání a sepisování lidových pohádek a písní. Vztah k národopisu u ní od roku 1907 prohloubil její manžel, etnograf Kliment Vasiljevič Kvitka. Lesja hovořila celkem devíti cizími jazyky, což ji umožnilo uplatnit se i v oboru překladatelství. Svá autorská díla psala v ukrajinštině, což bylo v carském Rusku zakázáno, a její knihy tak vycházely pouze v tehdejších rakouských oblastech Ukrajiny. Rovněž do literární tvorby této spisovatelky zasáhla vlna feminismu, hlavními postavami jejích příběhů jsou zpravidla silné, chytré a samostatné ženy. Sama Lesja Ukrajinka bezpochyby mezi silné ženy patřila, po většinu života statečně sváděla boj s tuberkulózou a carským režimem. Zcela vysílena zemřela dne 1. srpna 1913 ve věku 42 let.

Ukrajinská básnířka Olena Teliha strávila tvůrčí život v Československu, kde patřila mezi vůdčí osobnosti tzv. Pražské básnické školy, tedy organizace ukrajinských emigrantů. Se svou rodinou žila zpočátku v Kyjevě, kde její otec působil v ukrajinské vládě. To byl následně po nástupu ruské moci důvod k emigraci rodiny do Československa. Zde Olena dokončila gymnaziální a vyšší studium, později psala básně a pracovala jako literární kritička. Během druhé světové války se do Kyjeva vrátila a snažila se o povzbuzení ukrajinského kulturního života. To se jí však stalo osudným – dne 22. února 1942 byla jednou z desetitisíců obětí nacistického masakru v Babím Jaru.

Ukrajinky vynikaly také ve vědeckých kruzích. Zde stojí za zmínku Sofia Okunevska, vůbec první vysokoškolsky vzdělaná lékařka na území Ukrajiny i celého tehdejšího Rakouska-Uherska. Specializovala se na gynekologii a porodnictví, ovšem do dějin se zapsala také průlomem v léčbě rakoviny. Poprvé totiž přišla s léčbou nádorových onemocnění pomocí radioterapie. Za první světové války využila svých lékařských schopností a pomáhala ošetřovat zraněné v polních nemocnicích. Ačkoliv se sama podílela na záchraně mnoha životů, kolegové lékaři jí pomoci nedokázali. V únoru roku 1926 zemřela na komplikace způsobené zánětem slepého střeva.

V souvislosti s první ukrajinskou lékařkou je vhodné zmínit její sestřenici, která patřila mezi první představitelky ženského emancipačního hnutí na Ukrajině. Jmenovala se Natalija Kobrynska a tvrdě bojovala za práva žen. Založila první ženský spolek soustředěný na vzdělávání žen a prosazování jejich práv v rodině i ve společnosti. Aktivistka nikdy nebojovala formou hlasitých protestů, její zbraní se stalo slovo. Psala agitační povídky, vydávala sborníky feministických statí. Ve svém boji byla Kobrynska úspěšná – ženy mohly studovat na gymnáziích a univerzitách!

Související

Tomáš Řepa (použito se svolením respondenta) Rozhovor

Země vyčerpaná válkami a surovinový přívěšek Číny, předpovídá historik budoucnost Putinova Ruska

Jaká je budoucnost Ruska se znovuzvoleným Putinem? A proč jsou Rusové zvyklí na tvrdou ruku autoritáře spíše než na demokracii? Nejen na to v rozhovoru pro EuroZprávy.cz odpovídal vojenský historik Tomáš Řepa z Univerzity obrany v Brně. „Mnozí Rusové o skutečné demokracii nic neví, protože ji nikdy nezažili. Spíše bude dále stoupat poptávka po změnách, vůbec ale bohužel nemusí vést k přerodu Ruska v demokratický stát,“ říká. 
Ilustrační fotografie. Rozhovor

10 let od krymského referenda. Konalo se pod hlavněmi ruských samopalů, připomíná Lebduška

Před deseti lety, 16. března 2014, proběhlo na ruskými vojsky obsazeném Krymu referendum, které posloužilo jako argument pro dokončení anexe poloostrova Ruskou federací. Výsledky hlasování byly na první pohled zkreslené, bez ohledu na skutečnost, že významná část tamních obyvatel připojení k Rusku podporovala, konstatuje ukrajinista Michal Lebduška v rozhovoru pro EuroZprávy.cz. Rovněž připomněl, že v otázkách, které byly v referendu položeny, v praxi absentovala možnost zachování statutu quo, tedy příslušnosti Krymu k Ukrajině. Analytik Asociace pro mezinárodní otázky dále vysvětlil například to, proč statut Krymu představoval palčivý problém rusko-ukrajinských vztahů již od rozpadu Sovětského svazu, proč se Rusku podařilo v roce 2014 poloostrov rychle ovládnout a z jakého důvodu jeho následnou anexi neuznává téměř žádný stát světa.  

Více souvisejících

historie Ukrajina feminismus ženy

Aktuálně se děje

před 29 minutami

před 1 hodinou

před 1 hodinou

před 1 hodinou

před 1 hodinou

před 2 hodinami

před 3 hodinami

před 3 hodinami

před 4 hodinami

před 4 hodinami

Miloš Zeman

Miloš Zeman chce na Slovensko, ale zůstává v Motole. Zdravotní stav se zlepšuje

Dva týdny už je exprezident Miloš Zeman hospitalizovaný v pražské Fakultní nemocnici Motol. Podle lékařů se jeho zdravotní stav nadále zlepšuje, na odhad termínu propuštění je však brzy. Zeman přitom údajně koketuje s myšlenkou, že by se vydal na Slovensko a před druhým kolem tamní prezidentské volby podpořil Petera Pellegriniho. 

před 4 hodinami

před 5 hodinami

před 5 hodinami

před 5 hodinami

před 6 hodinami

před 6 hodinami

Ilustrační foto

Dnes je Zelený čtvrtek, významný den spojený s Poslední večeří

Zelený čtvrtek, čtvrtý den Velikonočního týdne, je jedním z nejvýznamnějších dnů v křesťanském liturgickém kalendáři. Tento den má hluboký náboženský význam, připomíná události spojené s Ježíšem Kristem, zejména jeho Poslední večeři se svými učedníky a zahájení pašijového týdne, který vrcholí Velikonocemi.

před 6 hodinami

před 6 hodinami

před 7 hodinami

před 7 hodinami

Orbán má nového nepřítele. Jeho někdejší člověk odstartoval korupční kauzu ve vládních kruzích

Zahraniční média začala poukazovat na iniciativu někdejšího bruselského diplomata Pétera Magyara jako "politický faktor, který hýbe masami". Magyar se tak stal novým nepřítelem premiéra VIktora Orbána, napsal server index.hu.

Zdroj: Libor Novák

Další zprávy