Co s vejci po Velikonocích? Takhle si s nimi poradily naše babičky

Velikonoční svátky jsou dnes mimo jiné spojené se zvýšenou spotřebou vajec. Na velikonočním stole se vajíčka objevovala také v minulosti. Vejce při vaření využívali již naši pravěcí předci. Ve středověku byla konzumace vajec omezena přísným půstem. V raně novověkých kuchařských knihách se mezi používanými surovinami vajíčka naopak poměrně často objevují, známá Magdalena Dobromila Rettigová zmiňovala recepty na vajíčka na několik způsobů.

Archeologové předpokládají, že vejce konzumovali již lidé v pravěku, zpočátku je zřejmě sbírali od volně žijícího ptactva. V našem prostředí začali chovat slepice až Keltové, a to ještě poměrně zřídka. Ve starověkých vyspělých civilizacích se oproti tomu drůbež chovala běžně. Prokazatelné doklady o využívání slepičích vajec pochází ve středoevropském prostoru sporadicky z období stěhování národů, více až od raného středověku, kdy se vejce stalo i symbolickým milodarem přidávaným do hrobu zemřelým. Vejce tak nebylo pouze pokrmem, ale také jakýmsi kultovním předmětem.

Ve středověku se vejce v jídelníčku neobjevovala v období půstu. Konzumovat se neměla příliš často, protože byla dle dobového názoru obtížně stravitelná, studená a lepivá, což lidskému tělu prý spíše škodilo. V souvislosti s šířením protestantismu se přísné půsty zmírňovaly, což vedlo i ke zvýšené spotřebě vajíček. Tuto skutečnost je možné zaznamenat mimo jiné v raně novověkých kuchařských knihách, kde se objevuje značné množství předpisů s obsahem vajec. Ta se připravovala natvrdo, naměkko i míchaná a přidávala se do nejrůznějších pokrmů. Recepty na vajíčka byly mnohdy velmi složité. Jeden z nich radil uvařit vejce naměkko a následně se měla opatrně odstranit malá část skořápky tak, aby vytekl žloutek a trochu bílku. To se smíchalo s pepřem, zázvorem, šafránem a petrželkou a připravila se omeleta, která se nakrájela na drobné kousky. K nim se přidalo syrové vejce a vzniklou směsí se naplnily opět vaječné skořápky. Tím ovšem recept nekončil! Do plněných skořápek se daly ještě rozinky a vejce se opatrně nechala uvařit ve vodě. Pak se oloupala a polila tmavou omáčkou připravenou ze směsi koření a medu.

Vejce patřila snad do každé kaše, kterých se vařilo mnoho druhů – ovocné, slané i sladké nebo silně kořeněné. V 15. a 16. století se dělala třeba tato vaječná kaše.

„Vezmi dvacet nebo třicet vajec a dobře je rozšlehej. Na pánvi je umíchej na másle. Potom je utři, přidej pět nebo šest vajec syrových. Do kotlíku dej vařit čisté sladké víno, trochu ho přislaď, okořeň zázvorem a šafránem a vlij do něho tu vaječnou kaši. Dobře míchej, a když zhoustne, odstav z ohně. Na míse posyp rozinkami.“

Míchaná vejce také sloužila pro přípravu vaječných klobásek, když se smíchala s moukou a vzniklá hmota vytvarovala do válečků, které se usmažily na másle. Klobásky se servírovaly se zvláštní kyselou omáčkou, někdy s přidanými rozinkami.

Slavná Magdalena Dobromila Rettigová do své kuchařské knihy roku 1826 zařadila také recepty na vajíčka na mnoho způsobů. Jedná se o nejrůznější variace na míchaná či nadívaná vejce. Složitější byl postup třeba na vejce na francouzský způsob. To byla natvrdo uvařená vajíčka plněná nádivkou, do které patřilo kromě žloutků, másla a smetany také štičí maso. Nádivkou se půlky vajec spojily k sobě, pak se vajíčka obalila ve strouhance a usmažila. Takto připravená vejce se pak podávala s houbovou omáčkou. Rettigová často kombinovala vajíčka s houbami a rybami. Její recept na vejce s houbami zní takto:

„Rozkloktej a osol několik vajec, vezmi amoletku, rozpusť na ní máslo a nalej vejce a udělej amuletek – polož ho na máslem vymazanou mísku, tím opečeným vespod, usekej kousek uvařené štiky a dej ji na čerstvé máslo s houbičkami, buď hříbkami, anebo žampionkami, a trochou zelené petruželky usmažit; pak ten amuletek tím pomaž a zase jeden upeč a ten zase na to přiklop, zase tím upečeným navrch, dej to ještě trochu upéct a jest to hotovo.“

Související

Zatímco ve světě si lidé masakr na náměstí Tchien-an-men připomínají, v Číně se ho komunisté snaží vymazat z lidské paměti. Rozhovor

35 let od protestů v Číně. Země tehdy byla v mnohém svobodnější než Československo, upozorňuje sinolog Klimeš

Smrt vysokého činitele a představitele reformního křídla komunistické strany Chu Jao-panga v dubnu 1989 se stala velkým impulzem pro protestní hnutí v Číně. Přestože jeho hlavní hybnou silou byli studenti, před jeho krvavým potlačením na náměstí Tchien-an-men o necelé dva měsíce později proniklo prakticky do všech společenských kruhů, konstatuje sinolog Ondřej Klimeš v rozhovoru pro EuroZprávy.cz. Pracovník Orientálního ústavu Akademie věd v té souvislosti poukazuje na to, že k protestům a nepokojům různé intenzity docházelo v Číně již dříve, jelikož osmdesátá léta byla dosud nejuvolněnějším obdobím v dosavadní historii vlády tamní komunistické strany. V kontextu současné politické situace v Číně je podle Klimeše například obtížně představitelné, že čínská společnost byla v této době spíše prozápadně naladěná a její část požadovala demokratizaci poměrů. 

Více souvisejících

historie Vejce recepty, vaření - Magdalena Dobromila Rettigová

Aktuálně se děje

před 11 minutami

před 34 minutami

před 39 minutami

Aktualizováno před 48 minutami

před 55 minutami

před 1 hodinou

před 2 hodinami

před 3 hodinami

před 3 hodinami

před 4 hodinami

před 4 hodinami

před 4 hodinami

před 5 hodinami

před 6 hodinami

včera

včera

včera

včera

včera

včera

Rusko zajistí svou bezpečnost, pokud v Polsku budou jaderné zbraně, varuje Kreml

Ruské ministerstvo obrany přijme všechna nezbytná opatření k zajištění bezpečnosti Ruska v případě rozmístění jaderných zbraní na polském území. Na brífinku v Moskvě to v pondělí prohlásil mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov.

Zdroj: Libor Novák

Další zprávy