ROZHOVOR | Havel se dobrovolně zřekl vlastního komfortu ve prospěch nespravedlivě stíhaných, tvrdí producentka filmu

Netají se obdivem k bývalému prezidentu Václavu Havlovi, jehož považuje za morální a ideový vzor, který deset let po své smrti tady stále chybí. Mariana Čapková, producentka a spolutvůrkyně česko-amerického dokumentu Umění disentu, který Česká televize vysílala včera na ČT Art, byla okouzlena, jak velkému respektu se spisovatel a dramatik těšil u signatářů Charty 77. „Všechny si získal tím, že se zastával nespravedlivě nařčených a stíhaných, a to na úkor vlastního komfortu a bezpečí. Bojoval za správnou věc, i když v podstatě nemusel a dobrovolně si tím zkomplikoval život. Když jsme pak dávali dohromady druhou část filmu, kdy už byl v úřadu, musela jsem si řadu zažitých postojů trochu poopravit a zvolit jiný úhel pohledu,“ říká ve druhé části exkluzivního rozhovoru pro EuroZprávy.cz Mariana Čapková.

Nikdy se během natáčení nesetkali s nespolehlivostí oslovených odpůrců komunistického režimu. Producentka a spolutvůrkyně filmu Umění disentu Mariana Čapková společně s režisérem a americkým profesorem historie z Univerzity na Nebrasce Jamesem Deanem Le Sueurem přiznávají, že je zodpovědnost respondentů mile překvapila. „Musím říct, že skutečně vysokou laťku nasadilo hned naše první setkání s Vráťou Brabencem a Pepou Janíčkem ze skupiny The Plastic People of the Universe v Café Sladkovský, kde jsou oba štamgasty. Elán, se kterým se oba do rozhovoru zapojili, množství vypitého alkoholu a spousta výroků, které jsme ani do filmu nemohli využít, mě nesmírně baví doteď,“ praví žena, která se s kolegou pustila do filmařské prvotiny, neboť v době tvorby působila na ministerstvu zemědělství na odboru vědy a výzkumu. Setkání s bývalými disidenty ji částečně ovlivnilo její dosavadní směřování života. „Opakovaná setkání a nekončící debaty, které se ve většině případů přetavily v pro mě cenná přátelství, jsou tím, na co budu vzpomínat s velikou vděčností,“ tvrdí Čapková, jejíž dokument uvidí zítra od 20 hodin i diváci v pražském kině Lucerna.

Zastupitelka hlavního města Prahy (za uskupení Praha sobě), jež na magistrátu zastává funkci předsedkyně Výboru pro výchovu a vzdělávání jako žena citlivě vnímá roli dam v disentu. Obdivně proto vzhlíží i k Olze Havlové, která se kromě boje s režimem musela vyrovnat i s faktem, že její muž měl i vedlejší vztahy, které tolerovala. Bývalá členka Národního bezpečnostního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost vzhlíží k matkám, které kladly systému odpor. „Sama mám děti a nejsem si jistá, zda bych zvládla tolik obětovat.“ Dáma, která aktivně se zasadila o znovuobnovení provozu pražského metronomu na Letné, chová k československým disidentům velký respekt i úctu. „Nejvíce si vážím jejich odvahy. Byli schopni obětovat pohodlí své a svých rodin, obzvláště dětí, ve prospěch většího dobra, prospěchu společnosti. A to mě nikdy nepřestane fascinovat. A i kvůli tomu vznikl tento film. Snad se k nim dostane a snad jej jako poděkování pochopí,“ říká v rozhovoru pro EuroZprávy.cz Mariana Čapková.

ANI MUŽOVY NEVĚRY NEVYHNALY ZE VZTAHU LÁSKU A RESPEKT

I když film Umění disentu, který měli možnost včera zhlédnout diváci České televize na programu ČT Art, není jen o Václavu Havlovi, někdejší prezident byl nejsilnějším představitelem disentu. Co se vám při vyslovení jeho jména vybaví, zvláště když vám v době Sametové revoluce bylo šest let?

Na mysli mně vytane morální a ideový vzor. Usměvavý, inteligentní a laskavý člověk. A možná právě proto, že jsem s jeho jménem vyrůstala a moje okolí o něm hovořilo s velkým obdivem a respektem, stal se pro mě symbolem kultivované osobnosti. Když jsme pak dávali dohromady druhou část filmu, která ukazuje Václava Havla v prezidentském úřadu, nabídl se mi o něco komplikovanější pohled. Některé svoje zažité postoje jsem musela trochu poopravit a zvolit jiný úhel pohledu. Po revoluci vlastně nikdo totiž tehdy nevěděl, jak se opravdová demokratická politika dělá, a proto se mnoho věcí nyní jeví jinak. Řada rozhodnutí se, viděno s odstupem, mělo udělat odlišně, možná ambiciózněji, v mnoha ohledech naopak opatrněji. Jsem ráda, že jsem měla možnost si udělat jiný názorový pohled a jak už jsem říkala i přehodnotit.

Biskup Václav Malý v připravovaném rozhovoru pro EuroZprávy.cz zmiňuje, jak velkou oporou pro budoucího prezidenta byla jeho první žena a první dáma Olga Havlová. Dokonce se jí z jeho vyprávění svěřoval s osobními vztahy k jiným dámám. Máte jako žena pro takové jednání pochopení, jak je vůbec možné, že mu jiná partnerství tolerovala, byť víme, že byla nesmírně silnou a statečnou osobností?

Já sama bych pro paralelní vztahy pochopení neměla. Ale partnerství Václava a Olgy vnímám, i po zhlédnutí mnoha dobových záběrů z jejich domova a partnerského soužití, nejen jako velice funkční vztah, založený na osobních sympatiích, vzájemné lásce a respektu, ale i jako vztah dvou lidí, kteří spolu velice pragmaticky spolupracují, jsou v permanentním nasazení, žijí v atmosféře strachu a obav a snaží se i ze svého vztahu vytěžit co nejvíce pro společnost. Za mě jsou tak trochu „veřejnou institucí“, která tvoří oporu pro mnoho dalších lidí. A k tomu možná patří i větší míra pragmatismu, který byl v jejich soužití podle všeho výrazně přítomný.

Proč si myslíte, že disent Havla tolik respektoval, zvláště když jej tvořili lidé z odlišných sociálních skupin i lidé různých politických názorů? V Chartě 77 totiž byli jak nekompromisní pravičáci, tak i rigidní komunisté z padesátých let, takzvaní osmašedesátníci.

Václav Havel si všechny získal tím, že se zastával nespravedlivě nařčených a stíhaných, a to na úkor vlastního komfortu a bezpečí. Bojoval za správnou věc, i když v podstatě nemusel a dobrovolně si tím zkomplikoval život. A právě tato nezištnost v jeho činech byla popisována většinou osobností jako vlastnost, která je na Havlovi fascinovala. Na tom se totiž často láme chleba.

PLASTICI PŘI SETKÁNÍ OHROMILI ELÁNEM I BOHÉMSTVÍM

Ve snímku mimo jiné promlouvají zpěvačka Marta Kubišová, hudebníci z undergroundové skupiny Plastic People of the Universe Josef Janíček, Vratislav Brabenec, Kanaďan Paul Wilson, dále folkový muzikant Jaroslav Hutka, katolický kněz, sociolog, psycholog a filozof Tomáš Halík, politolog Jacques Rupnik, aktivistka Kamila Bendová, ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský, fotograf Alan Pajer nebo britský historik Timothy Garton Ash. Co pro vás setkání s tak významnými lidmi znamenalo, čím vás obohatilo?

Kontakt se zmíněnými osobnostmi a možnost zažít je ve spontánních rozhovorech byly pro mě osobně velkou motivací, proč jsem do celého projektu vůbec šla. Opakovaná setkání a nekončící debaty, které se ve většině případů přetavily v pro mě cenná přátelství, jsou tím, na co budu vždycky vzpomínat s velikou vděčností. A právě tato setkání mě držela i v době, kdy jsem si nebyla jista, zda film někdy s úspěchem dokončíme. Říkala jsem si, že nejlepší příběh z celého projektu již běží, ta osobní setkání nemůže nic překonat.

Jak už jsem zmínil, lidé z disentu jsou svérázní, někteří jsou bohémové. Nestalo se vám někdy, že třeba na termín natáčení zapomněli?

S nespolehlivostí jsme ale u nikoho problém neměli. Až mě to nyní, když na to upozorňujete, vlastně překvapuje. Musím říct, že skutečně vysokou laťku nasadilo hned naše první setkání s Vráťou Brabencem a Pepou Janíčkem ze skupiny The Plastic People of the Univers v Café Sladkovský, kde jsou oba štamgasty. Elán, se kterým se oba do rozhovoru zapojili, množství vypitého alkoholu a spousta výroků, které jsme ani do filmu nemohli využít, mě nesmírně baví doteď. To bylo skutečně bohémské setkání.

Byl někdo, kdo odmítl vystoupit?

S odmítavým stanoviskem jsme se naštěstí nesetkali. To se nám kupodivu nestalo. Spíš si někdy říkám, jestli jsme na pár lidí nezapomněli, ale vzhledem k nutnosti zkrátit dokument na rozumnou délku, jsme bohužel stejně byli nuceni několik zajímavých osobností nezařadit, byť rozhovory s nimi byly úžasné.

Nedávno se našel fragment reportáže o Chartě 77, který měli historici už za ztracený. Materiál obsahuje rukou psaný rozvrh práce a necelých 42 ručně opravovaných strojopisných stran. Havel na nich stručně líčí vznik Charty 77. Orgány jej zadržely, a proto se nedostal ven z ruzyňské věznice. Havlův životopisec a ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský zdůrazňuje literární a psychologický význam textu Charty 77, když řekl: „Je neobyčejně působivým svědectvím o duševním rozpoložení člověka, který si je vědom, že míří do kriminálu, a ambivalentních pocitech, které ho provázejí. Jemný, ale neodolatelně absurdní humor, s kterým autor líčí své vyšetřovatele, žalářníky i sebe sama, činí z textu brilantní literární útvar, který snese srovnání s tím nejlepším, co Havel napsal.“ Věnovali jste zmíněnému fragmentu ve filmu prostor?

Ne, o tomto fragmentu se v dokumentu nezmiňujeme.

O VÝZNAMU CHARTY 77 BY SE MĚLO NA ŠKOLÁCH UČIT VÍCE

Komunisté Chartu 77 vnímali jako ohrožení své moci, o čemž svědčí i slova tehdejšího ministra vnitra Jaromíra Obziny, který prohlásil: „Sestavily ji nejlepší mozky opozice, je proto napsána tak rafinovaně, že kdybychom dovolili zveřejnit ji, 90 procent našich lidí by nepochopilo, v čem je její nebezpečí.“ Hovoří disidenti ve snímku o tom, jakou překážku představovali pro tehdejší moc vydáním dokumentu?

Asi největší vhled do okolností, za jakých Charta 77 vznikala a co znamenala pro ty, kteří se pro ni angažovali, v dokumentu popisuje Kamila Bendová. Díky její výpovědi se máme šanci seznámit s denním běžným provozem rodiny naprosto autentických chartistů, kteří Chartou 77 žili každý den, jak po pracovní stránce, tak po stránce osobní a společenské. A to ve mně vzbuzuje bezmezný obdiv a respekt. Sama mám děti a nejsem si jistá, zda bych zvládla tolik obětovat.

Na Magistrátu hlavního města Prahy jste zastupitelkou a zároveň vykonáváte funkci předsedkyně Výboru pro výchovu a vzdělávání. Podle mnohých pedagogů se ale výuce či látce o Chartě 77, disentu i třetímu Československému protikomunistickému odboji mnoho prostoru nevěnuje či spíše se o těchto tématech vůbec neučí. Jak byste z vaší pozice mohla smutné konstatování změnit?

Ano, máte pravdu. Dějinám 20. století je, dle mého názoru, věnováno málo prostoru. Obzvláště s ohledem na to, jak zásadní jsou pro formování naší společnosti doteď. Spousta fenoménů 20. století je stále velice živá, spousta rysů společnosti z doby komunismu stále v lidech přetrvává a ovlivňuje volby i v současnosti. Je nesmírně důležité pochopit, co se vlastně za komunismu dělo, co znamenala Charta 77, co předcházelo Sametové revoluci a že demokracie a svoboda nejsou samozřejmostí. Komunistická strana vypadla z Poslanecké sněmovny až v těchto volbách, což mi přijde, při sledování filmu Umění disentu, vlastně neuvěřitelné. A přesto je to realita a pro studenty je nesmírně důležité znát souvislosti. Snažíme se proto i nad rámec běžné výuky zapojovat do výuky co nejvíce osvěty o těchto dějinných událostech, od návštěv výstav, interaktivních programů, až po setkávání s pamětníky. I disidenti si za svoji odvahu a statečnost zaslouží úctu.

Měla jste při natáčení možnost poznat lidi z disentu. Co na nich nejvíce obdivujete, čeho si u chartistů nejvíce ceníte a vážíte

Nejvíce si vážím jejich odvahy. Byli schopni obětovat pohodlí své a svých rodin, obzvláště dětí, ve prospěch většího dobra, prospěchu společnosti. Nadřadili zájmy ideové nad potřeby své a svých blízkých. A to mě nikdy nepřestane fascinovat. A i kvůli tomu vznikl tento film. Snad se k nim dostane a snad jej jako poděkování pochopí.

MARIANA ČAPKOVÁ (1983)

Absolventka Vysoké školy ekonomické v Praze a University of Nebraska v USA v oborech diplomacie a mezinárodní vztahy. Od roku 2018 je zastupitelkou hlavního města Prahy (za uskupení Praha sobě), na magistrátu zastává funkci předsedkyně Výboru pro výchovu a vzdělávání. Jejím hlavním tématem jsou sociální otázky ve vzdělávací gesci, konkrétně problematika sociálně ohrožených dětí, dětí s odlišným mateřským jazykem a dětí s postižením. Na Magistrát hlavního města Prahy přišla z Národního bezpečnostního úřadu, konkrétně z následně odděleného Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost. Je velkou podporovatelkou česko-amerických kulturních a společenských vztahů a m.j. producentkou filmu The Art of Dissent o československém disentu. Aktivně se zasadila o znovuobnovení provozu pražského metronomu na Letné.

Související

Tomáš Řepa (použito se svolením respondenta) Rozhovor

Země vyčerpaná válkami a surovinový přívěšek Číny, předpovídá historik budoucnost Putinova Ruska

Jaká je budoucnost Ruska se znovuzvoleným Putinem? A proč jsou Rusové zvyklí na tvrdou ruku autoritáře spíše než na demokracii? Nejen na to v rozhovoru pro EuroZprávy.cz odpovídal vojenský historik Tomáš Řepa z Univerzity obrany v Brně. „Mnozí Rusové o skutečné demokracii nic neví, protože ji nikdy nezažili. Spíše bude dále stoupat poptávka po změnách, vůbec ale bohužel nemusí vést k přerodu Ruska v demokratický stát,“ říká. 
Martin Poliačik během setkání s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským. (použito se svolením Martina Poliačika) Rozhovor

Prezidentské volby jako souboj o povahu Slovenska. Pellegrini by hrál vlastní politickou hru, říká Poliačik pro EZ

Prezidentské volby jsou soubojem o povahu slovenského státu, říká dlouholetý poslanec Národní rady SR Martin Poliačik v rozhovoru pro EuroZprávy.cz. V parlamentu seděl deset let, téměř tři desetiletí se věnuje kritickému myšlení. Zkušený politik, který loni působil jako zástupce ředitelky ukrajinské pobočky mezinárodní organizace GLOBSEC v Kyjevě, míní, že Peter Pellegrini nemusí být v případě volebního triumfu výrazně proruskou postavou v roli prezidenta. 

Více souvisejících

rozhovor Mariana Čapková Umění disentu (film) Václav Havel

Aktuálně se děje

před 10 minutami

před 1 hodinou

před 1 hodinou

před 1 hodinou

před 2 hodinami

před 2 hodinami

Miloš Zeman

Miloš Zeman chce na Slovensko, ale zůstává v Motole. Zdravotní stav se zlepšuje

Dva týdny už je exprezident Miloš Zeman hospitalizovaný v pražské Fakultní nemocnici Motol. Podle lékařů se jeho zdravotní stav nadále zlepšuje, na odhad termínu propuštění je však brzy. Zeman přitom údajně koketuje s myšlenkou, že by se vydal na Slovensko a před druhým kolem tamní prezidentské volby podpořil Petera Pellegriniho. 

před 2 hodinami

před 3 hodinami

před 3 hodinami

před 4 hodinami

před 4 hodinami

před 4 hodinami

Ilustrační foto

Dnes je Zelený čtvrtek, významný den spojený s Poslední večeří

Zelený čtvrtek, čtvrtý den Velikonočního týdne, je jedním z nejvýznamnějších dnů v křesťanském liturgickém kalendáři. Tento den má hluboký náboženský význam, připomíná události spojené s Ježíšem Kristem, zejména jeho Poslední večeři se svými učedníky a zahájení pašijového týdne, který vrcholí Velikonocemi.

před 4 hodinami

před 5 hodinami

před 5 hodinami

před 6 hodinami

před 6 hodinami

před 6 hodinami

Vladimir Putin

Putin promluvil o napadení Česka a Polska

Rusko nemá žádné plány na útok na země NATO a nezaútočí na Polsko, pobaltské státy nebo Českou republiku, ale pokud Západ dodá Ukrajině stíhačky F-16, budou ruskými silami sestřeleny. Podle serveru euractiv.com to prohlásil ruský prezident Vladimir Putin při setkání s ruskými vojenskými piloty.

před 7 hodinami

včera

Netanjahu vysvětlil, proč po rozhodnutí RB OSN zrušil návštěvu USA

Cílem zrušení návštěvy izraelské delegace ve Washingtonu bylo vyslat vzkaz Hamásu, prohlásil ve středu izraelský premiér Benjamin Netanjahu. 

Zdroj: Libor Novák

Další zprávy