Centrální banky pod palbou kritiky. Rozporuplná role ve světě ekonomiky?

Kritika centrálních bank je běžnou součástí ekonomické disciplíny. Jelikož jsme vlastně na politikách centrálních bank jako občané závislí, v podstatě vydání na milost, je normální, že se tato instituce stává terčem kritiky. A tím nemusí být myšlena ani konkrétní centrální banka. Je hojně pod palbou samotný finanční systém postavený na existenci centrální banky. Proč jsou centrální banky kritizovány? Jaké jsou nejznámější případy, kdy zcela selhaly?

Selhání centrálních bank

Kritika centrálních bank sahá až hluboko do minulosti, protože monopolní postavení centrální banky (či jiné instituce) může vést, a v historii často vedlo, ke zneužití této pozice především ze strany vrchních představitelů státu. Mezi zneužití patřilo například ředění mincí levnějšími kovy, což byl oblíbený způsob monarchů či římských císařů, jak řešit dluhy. Protože jednoduše mohli. Tímto znehodnocováním peněz se tedy obohacoval panovník, který měl monopol na mincovny. A to na úkor držitelů mincí.

Z moderní historie je nejčastěji zmiňovaná Říšská banka za Výmarské republiky. Říšská banka byla plně podřízená centrální vládě. Ta musela přímo od centrální vlády vykupovat všechny státní dluhopisy, které vláda emitovala. Čelní představitelé Říšské banky samozřejmě věděli, kam tohle celé povede. Ale přesto koupili každý emitovaný dluhopis. A to za "vytisknuté peníze".

Výsledkem bylo, že došlo k šílené hyperinflaci německé marky. Během pouhých pár let se naprosto znehodnotila. Málo se to zmiňuje, ale tehdejší hyperinflace měla vícero příčin. Během války je běžné, že občané země hodně spoří. Protože se obávají budoucnosti. Ve válečném období ale došlo k několikanásobnému růstu v peněžní zásobě. Jakmile válka skončila, všechny tyhle peníze se v ekonomice "roztočily". A to též spustilo hyperinflaci.

Dalším nejčastěji uváděným selháním centrálních bank je velká hospodářská krize z přelomu 20. a 30. let, kdy došlo k masivnímu propadu akciového trhu. Monetaristé jako jsou Milton Friedman a Friedrich Hayek dávali tehdejší hloubku krize za vinu americkému Federálnímu rezervnímu systému. Americký Fed totiž začal zchlazovat ekonomiku růstem úrokových sazeb. To samo o sobě není nic špatného. Nicméně dle kritiky americký Fed zasáhl pozdě. A když měl zasáhnout, nic neudělal.

Friedman ještě například kritizoval, že Fed nepomohl mnoha jinak zdravým bankovním institucím. Které čelily runu na banku. Takových bank bylo z počátku jenom několik. Ale jakmile se jejich počet kupil, vyvolávalo to další a další nejistotu mezi vkladateli. Runy na banky tím pádem pokračovaly. A americká centrální banka tomu mohla zabránit hned v zárodku. Typickým projevem krize proto bylo, že peněžní zásoba během několika let klesla o desítky procent.

Kritika nezávislosti centrálních bank

Z výše řečených důvodů se praxe během následujících několika desetiletí razantně změnila. Díky této historické zkušenosti se začal klást mnohem větší důraz na nezávislost centrálních bank na centrální vládě. Samotná nezávislost ovšem neznamená, že nemohou koordinovat svou politikou s vládou.

Ovšem ochota spolupracovat se právě odvíjí od těch historických zkušeností. A agresivity politického vedení vyvíjet na představitele měnových autorit tlak. Je každopádně zcela běžné, že centrální vláda podniká fiskální expanzi, kdežto centrální banka měnové restrikce. Ideální situace je, když provádějí stejnou politiku.

Nejhlasitějšími kritiky centrálního bankovnictví byli zmiňovaní ekonomové Milton Friedman a Fridrich Hayek a mnozí jiní monetaristé. A dokonce kritizovali samotnou nezávislost amerického Fedu. Friedman tvrdil, že se tak stává z centrální banky diktátor s neomezenou mocí a bez jakékoliv zodpovědnosti. Hayek zastával myšlenku, že vhodným ekonomickým systémem je volná emise měn. To znamená, že by neexistovala žádná státní měna. Čímž by se zamezilo znehodnocování úspor ze strany centrálních autorit. Existence státní měny je zároveň klíčovým předpokladem pro měnovou politiku.

Hlavním praktickým důsledkem zavedení takového systému je, že se občané mohou aktivně bránit nekontrolovatelnému znehodnocování svých úspor vládami a bankami. Zároveň je tím zcela eliminována možnost provádět cokoli, co by se dalo nazvat měnovou politikou. Což je dle monetarismu ideální systém, kde se vše odvíjí od trhu. Zde je důležité říct, že tvůrci Bitcoinu se hodně inspirovali právě pracemi Hayeka a Friedmana.

Dofukování ekonomických bublin

Dalším bodem pro kritiku centrálních bank je opakující se nafukování, prasknutí a zase následným dofukování ekonomických bublin. Popsaná politika má fundament v práci Johna Keynese, který ve své nejslavnější práci prosazoval udržování hospodářství v jakémsi stavu "kvazi-bubliny". To znamená, že jakmile přehřáté hospodářství "praskne", úkolem tvůrců měnové politiky je její opětovné dofukování. Vtip je v tom, že proces prasknutí je zahájen impulsem v podobě růstu úrokových sazeb ze strany centrální banky.

Typickým příkladem je politika amerického Fedu. Jakmile tato měnová autorita zahájila měnové restrikce, vyústilo to vždy v ekonomickou krizi. A jakmile ke krizi došlo, velmi rychle otočili k opětovnému snížení úrokových sazeb. Čímž tedy došlo ke zmíněnému dofukování bubliny. A takhle pořád dokola.

Co je vlastně cílem této politiky? Jde o snahu vyhnout se dlouhotrvajícímu období krize. V dlouhém období ekonomika vždy směřuje k rovnováze. Ale podle Keynese jsme v dlouhém období všichni mrtví. A proto přišel s metodou, která přinese výsledky i v krátkém období. Logikou jeho doktríny je snaha "vyhlazovat" hospodářský vývoj, když se dostane mimo chtěnou mez.

Helikoptérové peníze

Helikoptérové peníze jsou konceptem, který popsal Milton Friedman. Tento pojem odkazuje na myšlenku, že centrální banka by mohla dodávat peníze do ekonomiky prostřednictvím distribuce hotovosti přímo občanům. Friedman tento koncept použil k ilustraci možného řešení deflace. Tedy poklesu cen a ekonomické aktivity. Tvrdil, že by centrální banka mohla v případě potřeby využít helikoptérové peníze k stimulaci ekonomiky a zvýšení inflace. Což je dle něho samozřejmě špatně a vymkne se to z kontroly.

Jde ale spíše o teoretickou myšlenku, protože v praxi nebyla samozřejmě nikdy realizována. Ačkoliv se helikoptérové peníze často srovnávají s často používaným kvantitativním uvolňováním (QE). Proces QE je ale vcelku složitý a stimuluje tvorbu peněz pouze skrze transmisní mechanismus. Peníze tento měnový nástroj nevytváří.

Autor: Za Finex.cz Jaroslav Jarolím