Skandální konec slavné dynastie: Byl Jindřich III. bisexuál?

Jindřich III. se proslavil jak na bojišti francouzských náboženských válek, tak svým výstředním módním stylem i společností, kterou se obklopoval. Přestože se sním na královský trůn nepočítalo nakonec získal dokonce dva – polský i francouzský. Jeho vláda byla provázena četnými skandály od účasti na masakru Bartolomějské noci, přes útěk z polského království po otazníky nad jeho sexuální životem. I takový byl život posledního francouzského krále z rodu Valois.

Přidejte svůj názor 1 komentář

Jindřich III.
doporučujeme

Jindřich III. se narodil 19. září roku 1551 na zámku Fontainebleau. Politická situace za vlády jeho otce Jindřich II., byla výbušná, italské války království zadlužily. A pro splácení úroků bylo potřeba učinit velmi nepopulární opatření, jakým je zvyšování daní. O moc ve Francii zápasily tři strany: Bourboni – princové královské krve, kteří by usedli na trůn, kdyby po meči vymřel rod Valois, pak princové lotrinští, z jejichž krve vzešla skotská královna Marie Stuartovna a vojenský hrdina František Guise, třetí stranou byli Montmorencyové, oddaní koruně, ale nesmiřitelní nepřátelé Guisů. Guisové reprezentovali fanatický a nesmiřitelný katolicismus. Montmorencyové, původně katolíci, měli ve svém středu hugenoty, představované zejména úctyhodným admirálem Coligny. Antonín Bourbonský byl v opozici, a tak přijímal hugenoty, ačkoliv sám byl v otázce náboženství dost vlažný. Situaci po smrti Jindřicha II. výstižně popsala Kateřina Medicejská, politicky velmi zdatná královna-matka s: „Bůh mě tu zanechal s třemi malými dětmi a úplně rozděleným královstvím.“ 

Protože Jindřich III. Byl až třetí syn Jindřicha II. z Valois a Kateřiny Medicejské tak dostal titul vévody z Anjou, protože se s ním nepočítalo jako s následníkem francouzského trůnu. Stal se vrchním velitelem francouzské královské armády a zvítězil slavně v několika bitvách francouzské občanské války – jeho nejznámější vítězství se odehrála v bitvách proti hugenotským armádám u Jarnaku a u Moncontouru. Brzy na něj začal žárlit jeho bratr král Karel IX. a chtěl se ho zbavit, tak mu přišla vhod nabídka polsko-litevského trůnu. Jindřichovi se do Polska příliš nechtělo, jeho volební kapitulace vyžadovalo rozsáhlé ústupky a polská kultura mu připadala barbarská, ale nakonec se do Polska vydal a byl korunován králem. Jenomže Karel IX. záhy umírá, a tak Jindřich potají prchá z Polska, aby se ujal uprázdněného francouzského trůnu. Ovšem ani ve francii to nemá jednoduché, jeho vláda je provázená občanskou válkou a náboženskými rozbroji a Jindřichův osud nakonec uzavře atentát fanatickým dominikánským mnichem Jacquesem Clementem obávajícího se vlivu protestantů. Protože zemřel bezdětný, po jeho smrti nastoupila nová dynastie Bourbonů na francouzský trůn.

Bezdětnost a malá obliba Jindřicha III. vedla k rozsáhlé letákové kampani proti jeho osobě, ve které byl osočován z homosexuálních radovánek se svými mignons – dvorskými šlechtici, kteří se pohybovali v blízkém okolí krále (v češtině máme krásné slovo „milci“, které použil František Palacký pro nižší šlechtice pohybující se v okolí Václava IV., ovšem bez jakéhokoli sexuálního podtextu). Kromě bezdětnosti pomluvám napomáhala nezvyklá móda, kterou král a mignons prosazovali a která byla považována za zženštilou – nosili dlouhé uměle nakadeřené vlasy s čepci „jako ženštiny z hampejzu, jejich nákrčníky byly bohatě prošívané a dlouhé skoro půlku stopy, takže jejich hlava vypadala jako hlava sv. Jana na talíři.“

O tom, jestli měl Jindřich homosexuální sklony se historici přou dodnes, protože do ložnic panovníků není pohledem archivním pramenů příliš vidět. Jisté ale je, že měl několik milenek a manželku, byť se manželství dlouho vyhýbal. Uvažovalo se o jeho zasnoubení s anglickou královnou Alžbětou, kterou údajně nazval putain publique (veřejnou děvkou), a Polkou Annou Jagelonskou. Pokud by tedy byly historky o mignons opravdu pravdivé, šlo by přinejmenším o bisexuála, ale to nás v nemůže udivovat, protože dynastické a politické zájmy měly vždy přednost.

Každopádně mu jeho společníci kromě pomluv moc dobrého nepřinesli. Vzhledem k tomu, že mignons nepatřili mezi nejurozenější šlechtice, staré francouzské rody, které se těšily přízně jeho předchůdců to braly jako osobní urážku. Tato animozita se poté naplno projevila během tzv. duelu mignons. Šlo o hranou bitvu, ve které jedna strana reprezentovala krále (Jacques de Caylus, Louis de Maugiron a Jean d'Arces) a druhá stranu Guisů (Charles de Balzac, Ribérac, and Georges de Schomberg). O tom, jak moc se dramatické představení zvrtlo svědčí, že jediný z šestice, kdo ji přečkal bez vážnějšího zranění, byl Balzac. Schomberg a Maugiron byli na místě mrtví, Riberac zemřel krátce po nich, d´Arces strávil 6 týdnů ve špitále po těžkém zranění hlavy. Nejhůře asi dopadl Caylus, který utržil 19 různých zranění a zemřel po 33 dnech v bolestech. Jak vidno ani život králova oblíbence nemusel být vždy jednoduchý.

Loading...
Vstupte do diskuze (1)
Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

Česko dnes čeká zatmění Měsíce. Podle astronomů na dlouho poslední

16.07.2019 11:41 V noci z úterý na středu budou moci Češi od 22 hodin pozorovat částečné zatmění Měsíce. Země sice…

Noční show na obloze: Měsíc při dnešním zatmění získá unikátní barvu.…

16.07.2019 07:39 Dnes půl hodiny před půlnocí nastane hlavní fáze částečného zatmění Měsíce, který v tu chvíli bude…

Jupiter má v plynném obalu záhadné "díry". Objev českých vědců zaujal ve…

15.07.2019 14:57 Aktualizováno V plynném povrchu planety Jupiter se zřejmě vyskytují oblasti s výrazně nižší hustotou, než se…

Čeští vědci se vydali na tichomořský ostrov, objevili nové druhy mravenců

15.07.2019 12:12 Vědecký tým pod vedením entomologa Milana Jandy z českobudějovického biologického centra akademie…

Související:

Právě se děje

Další zprávy

reklama