Příroda se nám mstí za staletí zneužívání, varuje profesor. Volá po rázné změně

Za správný svět

Nově zvolený prezident Joe Biden nominoval do funkcí ministrů obrany a zahraničí a Rady pro národní bezpečnost například Michele Flournoyovou, Jakea Sullivana či Anne-Marie Slaughterovou, tedy zastánce globalizace z okruhu Billa a Hillary Clintonových a Baracka Obamy, upozorňuje profesor. Vysvětluje, že tyto osoby věří, že správný je takový svět, jehož centrem jsou Spojené státy, které uplatňují svou obchodní sílu, své obchodní dohody, diplomatické páky a vojenské spojenecké vazby v uvážlivé symbióze.   

Takový model v případě nutnosti počítá s ozbrojenými zásahy, nejlépe multilaterálními, a nadále věří v globální politiku neoliberalismu, deklaruje autor komentáře. Dodává, že jeho zastánci považují Trumpovo prezidentství za pouhou neočekávanou, nepříjemnou přestávku a nikdy nepřestali plánovat svůj návrat.

Zastánci uvedeného modelu ovšem nestudovali vietnamskou katastrofu a nepoučili se z ní, varuje Bromwich. Odkazuje na historika Garetha Portera, který ukázal, že vietnamský konflikt, jehož zvěrstva si svět pamatuje živěji než Američané, neprotahovala morbidní posedlost teorií domina, ale primitivní strach ze ztrátu tváře, navíc američtí prezidenti z obou stran válku vedli zcela klamavě.

"Podobě válka v Afghánistánu se protáhla na tři prezidentství, a přesto je pro neoliberální establishment Afghánistán v roce 2020 do značné míry Vietnam v roce 1971. Nesmí být 'opuštěn'," píše profesor. Připomíná, že list New York Times například nedávno oceňoval některé americké generály za to, že brzdí spěšný Trumpův pokus stáhnout vojáky ze země jednou pro vždy.

Z osobních povahových rysů, které lze stěží dohlédnout, přinesl Trump rozchod s militarizovaným globalismem, k němuž se Spojené státy uchýlily po rozpadu Sovětského svazu a nástupu unipolárního světa, uvádí Bromwich. Za "laboratoř" tohoto přístupu označuje intervenci v Jugoslávii vedenou Billem Clintonem a britským premiérem Tony Blairem, přičemž "šílenství idealismu" podle něj odhalilo bombardování a okupace Iráku v roce 2003.

Při krátké paměti Američanů se tyto události jeví jako dávno minulé, přičemž ještě více zapomenutá je libyjská válka a Obamův katastrofální pokus ukázat podporu arabskému jaru, který vyústil v katastrofy v podobě občanské války, mas migrantů směřujících ze severu Afriky do Evropy či obnovu obchodu s otroky v této zemi, kritizuje akademik. Dodává, že poté přišla Sýrie, kde Spojené státy podporovaly z humanitárních důvodů odnož al-Káidy, a následně došlo k Obamově a Trumpově podpoře saudské kampani v Jemenu.

Mesiášská volba

"Spojené státy dlouho čelí zvláštní volbě - mesiášské na obou stranách -, zda sloužit světu jako příkladná, či evangelická země," pokračuje odborník. První model podle něj načrtl Abraham Lincoln svým výrokem "všichni lidé byli stvořeni jako sobě rovní", který se stal maximálním standardem svobodné společnosti, k němuž se Spojené státy snaží neustále přibližovat, když šíří a prohlubují svůj vliv a zvěstují štěstí a hodnotu života všem lidem ve světě bez ohledu na barvu pleti.    

Proti tomu evangelický obraz vytvořil John Kennedy ve svém výmluvném a dle autora komentáře nebezpečném inauguračním projevu, ve kterém oznámil, že Spojené státy zaplatí jakoukoliv cenu, ponesou jakékoliv břemeno a postaví se jakýmkoliv potížím při podpoře všech přátel a budou čelit jakémukoliv nepříteli, aby zajistily přežití a úspěch svobody. Lincolnův přístup spoléhá na sílu amerického příkladu, Kennedyho na sílu amerických zbraní, konstatuje Bromwich.

Nová studená válka s Ruskem, která se do středu pozornosti dostala v letech 2013-14, začala na olympijských hrách v Soči a podtrhla ji americká reakce na ruskou odpověď na převrat na Ukrajině, soudí profesor. Domnívá se však, že neoliberální americká elita se momentálně rozhoduje, zda hlavního nepřítele země učiní z Ruska, nebo Číny.

• Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

"Musíme ale nějakého mít?" táže se autor komentáře. Odkazuje na psychologa Williama Jamese, který prohlásil, že "víra ve skutečnost pomáhá tuto skutečnost vytvářet". Proto ohlášené očekávání problému vytváří podmínky pro jeho existenci, míní akademik. Dodává, že poučení obyvatelé Spojených států, Číny i Ruska ale chápou, že návrat k takovému zastaralému velmocenskému zvyku by byl naprosto nezodpovědný, jelikož naše hlavní konfrontace nyní probíhá s přírodou, která se ve formě klimatické změny mstí člověku za staletí zneužívání.

Pokud požáry v Austrálii a Kalifornii nebo záplavy v Praze či Houstonu z nedávných let člověku nic neříkají, není podle profesora jasné, na které planetě žije. Nejlepší věc, kterou politické elity mohou udělat pro Spojené státy a svět, změnit přístup, deklaruje Bromwich. Doporučuje začít sérií mezinárodních smluv s cílem zpomalit proces klimatické změny a bránit se proti jejím nejhorším projevům. V praxi by to pochopitelně vyžadovalo novou etiku mezinárodní spolupráce, nikoliv válku - ani obchodní válku - s Čínou a Rusku, deklaruje závěrem akademik.