USA podporovaná junta si vyžádala 30 tisíc životů

V poslední době jsme byli doslova zahlceni informacemi o porušování lidských práv komunisty. Máslo na hlavě však nemají pouze oni, nýbrž i krajní pravice - fašisté a klerofašisté. Kromě nechvalně známého Frankistického Španělska si své užili i Argentinci. Až 30 tisíc lidí zmizelo během špinavé války. Informoval o tom server History.com.

Přidejte svůj názor 29 komentářů

Vlajka Argentiny
doporučujeme

Každý čtvrtek Náměstí Plaza de Mayo v argentinském hlavním městě Buenos Aires plní zástupy žen v bílých šátcích s nápisy se jmény. Jedná se o matky a babičky upozorňující na únosy jejich dětí a vnoučat během vojenské diktatury v letech 1976-1983. Celá desetiletí nebylo známo, co se s nimi stalo. Počet zmizelých činí 30 tisíc. Všemu předcházel puč proti vládě Isabely Perónové, vdovy po zesnulém prezidentovi Juanu Domingovi Perónovi. Jednalo se o celou sérii politických převratů v Jižní Americe řízenou USA v rámci Operace Kondor.

Následovala instalace vojenské vlády neboli junty, která zahájila takzvaný "Proces národní reorganizace", jehož legitimitu opírala o potřebu vést špinavou válku proti vnějším silám. To ale byla pouze zástěrka pro perzekuci argentinských občanů, kteří nebyli pohodlní novému režimu. Jelikož se jednalo o krajně pravicovou diktaturu, nelze se divit, že se jejich oběťmi stávali převážně levicoví intelektuálové. Na rozdíl od Československa nebyly proti nim vedeny žádné politické procesy. Prostě je unášeli a na utajených místech mučili a zabíjeli.

Špinavá válka byla vedená na několika frontách. Vojenská junta se zaměřovala na levicové aktivisty. Způsob jejich následné popravy pak většinou spočíval v umučení popřípadě zastřelení. Aby nebyli nikdy nalezení, shazovala se jejich těla do vln Atlantiku. Díky následné likvidaci jejich osobních dokumentů, bylo velmi problematické je nalézt i po přechodu k demokracii. Rodinní příslušníci zmizelých proto neustále hledali informace o utajených místech, kde byli unesení nepřátelé režimu mučeni, vražděni a v horším případě i znásilňováni.

Přímo otřesné jsou případy dětí narozených těhotným vězeňkyním. Pokud vojenská junta shledala, že je nějaká unesená "špatně politicky smýšlející" žena v jiném stavu, udržovali ji naživu až do porodu. Děti pak byly následně adoptovány příznivci režimu, v horším případě s nimi bylo obchodováno. Až po letech se některým z nich podařilo navázat kontakt se svojí původní rodinou. 

V roce 1977 se skupina matek a babiček zmizelých rozhodla začít jednat. Každý týden se shromáždily na Náměstí Plaza de Mayo v Buenos Aires, kde pravidelně protestovaly před Růžovým palácem (Casa Rosada). Argentinská vláda jim zpočátku nevěnovala pozornost a označovala je za blázny. Později jí ale došlo, že už nad nimi nelze pouze mávat rukou, a začala přemýšlet, co s nimi dělat. Otevřeně proti nim zasáhnout bylo příliš riskantní, protože by to mohlo vyvolat veřejný odpor. K únosům totiž docházelo v tichosti a anonymitě. Takhle by se ale zrůdnost režimu ukázala v celé své parádě.

Nakonec se rozhodla, že s nimi udělá krátký proces stejně jako s jejich dětmi. V prosinci 1977 byla unesená jedna ze zakladatelek Azucena Villaflor. O 28 let později vyšlo najevo, že byla zavražděná a pohřbená do masového hrobu. Stejný osud potkal s největší pravděpodobností i další zmizelé během rozsáhlé razie. Ani to je však nezastavilo a v roce 1978 během Světového poháru, který se konal v Argentině, vyšly znovu do ulic. Chtěly, aby se jim dostalo mezinárodní pozornosti. Navzdory hrozbám a střetům s policií se jejich akce dočkaly prvních úspěchů. Veřejnost se začala obracet proti vojenské juntě.

Následné zhroucení vojenského režimu v Argentině v roce 1983, jemuž značnou měrou přispěla Válka o Falklandy, sice znamenalo přechod k demokracii, ale rodinám obětí nebyly zodpovězeny zásadní otázky. Nejvíc jim vrtaly hlavou jejich vnoučata vyrůstající nevědomky v cizích rodinách. Jistou pomoc jim v roce 1984 slíbila americká genetička Mary-Claire Kingová. Pomocí testu DNA byla odhalená pravá identita 124 unesených a nelegálně adoptovaných dětí. Po skončení Špinavé války v Argentině odsouzeno 900 členů vojenské junty. Některé se podařilo usvědčit z porušování lidských práv. 

Tématu vojenské diktatury v Argentině se v roce 2003 věnoval film Christophera Hamptona Prokletá Argentina. Hlavní roli Carlose Ruedy ztvárnil španělský herec Antonio Banderas. Jeho ženu novinářku píšící proti režimu Ceciliu (Emma Thompson) unesou. Carlos v sobě objeví zvláštní schopnosti, které mu umožňují vidět, co se s oběťmi děje. Protože se zúčastňuje demonstrací na Plaza de Mayo, dojde i ke zmizení jeho dcery Teresy. Ta je na utajeném místě mučená, znásilňována a následně zastřelená. Film nakonec skončí shledáním Carlose s Ceciliou a pádem vojenské junty. Oba manželé však zůstávají bez dcery. V závěrečných titulcích jsou uváděny počty zmizelých i v jiných zemích.

Loading...
Vstupte do diskuze (29)
Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

USA a uprchlíci? Biden slibuje konec drakonické politiky Trumpa

12.12.2019 08:32 Favorit demokratické nominace do boje o Bílý dům Joe Biden ve středu oznámil body své migrační…

USA seškrtají počet vojáků v Afghánistánu? Ve hře je několik variant

12.12.2019 08:03 Spojené státy zvažují několik variant vedoucích k omezení početního stavu amerických vojáků v…

Brazilský prezident Bolsonaro trpí vážnou nemocí? Musel na lékařský zákrok

12.12.2019 07:52 Brazilský prezident Jair Bolsonaro má možná rakovinu kůže. Podle agentury Reuters to oznámil poté,…

USA a Čína pohrozily KLDR. Jednání Rady bezpečnosti OSN bylo vyhrocené

12.12.2019 07:42 Severokorejský program raketových testů je kontraproduktivní a může zavřít dveře k jednání o míru.…

Související:

Právě se děje

Další zprávy

reklama