Pokud chceme skutečně porozumět dnešnímu militantnímu islámu, je třeba věnovat pozornost prohlášení Tálibánu z minulého týdne, domnívá se Fareed Zakaria, komentátor a politolog z think tanku Berggruen Institute. V textu pro server Washington Post připomíná, že afghánské hnutí za svého nejdůležitějšího partnera označilo Čínu s spolupráci s ní za "zásadní a mimořádnou příležitost".
Islamistům šlo vždy především o moc
Zakaria připomíná, že Čína je na základě pádných důkazů obviňována z rozsáhlé a dlouhodobé perzekuce svého muslimského obyvatelstva, která zahrnuje masové věznění, systematickou "převýchovu", permanentní sledování a v některých případech i nucenou sterilizaci.
"Jinými slovy, ideologicky nejzapálenější islamistická vláda světa říká, že jejím nejbližším spojencem bude země, která vede to, co mnozí pozorovatelé označují za kulturní genocidu muslimů," deklaruje autor komentáře. Vyvozuje z toho závěr, že militantním islamistickým hnutím jde vždy především o moc, nikoliv o náboženství.
Dvacet let po 11. září stále nemáme jasno, jak nahlížet na radikální islám, míní politolog. Přiznává, že je reálný, vnímáme jej jako zlo, ale během uplynulých dvou dekád ztratil ideologické opodstatnění.
Skutečný střet civilizací se podle komentátora totiž nikdy neodehrával mezi Západem a islámem, ale uvnitř islámského světa, mezi vládnoucími režimy a opozičními islamistickými hnutími, obecněji řečeno mezi umírněnými a radikálními náboženskými uskupeními.
Jako příklad dává Zakaria původní fatvu Usámy bin Ládina z roku 1996, která ospravedlňovala boj se "vzdáleným nepřítelem" - Spojenými státy - jejich podporou režimům v Egyptě a Saúdské Arábii, které označovala za "blízké nepřátele" a hlavní cíl úsilí. Záměrem tedy bylo odstranění vládnoucích diktátorů a jejich nahrazení islamistickými hnutími, které by vládly muslimskému světu ve stylu zaniklých chalífátů, dodává politolog.
Bin Ládinova strategie byla založena na fantaskní představě, že stovky milionů muslimů touží po právu šaría a že jejich odmítání diktátorů, jako byli Saddám Husajn nebo Hafíz Asad, se přetaví do podpory kleriků, kteří tyto režimy rovněž odmítali, vysvětluje autor komentáře. Upozorňuje, že ve skutečnosti většině arabského světa sice skutečně vládli neoblíbení tyrani, ale ukázalo se, že tamní obyvatelstvo chce větší otevřenost, více demokracie a posun k modernímu životu, nikoliv jeho odmítnutí.
Dokladem toho byly masivní demonstrace z roku 2011, které vešly ve známost jako arabské jaro, stejně jako četné volby v muslimském světě, například v Iráku, Tunisku, Turecku, Pákistánu, Indonésii a Malajsii, míní politolog. Připomíná, že i když v nich zvítězily islamistické strany, přiklonily se k fungování v demokratickém rámci, jsou relativně umírněné a jen zřídka prosazují striktní šaríu.
Proměny islámského světa
"Průzkumy veřejného mínění dlouho ukazují tento trend," pokračuje Zakaria. Poukazuje, že expert na Blízký východ Fawaz Gerges již v roce 2009 zjistil, že nálady v desítkách muslimských zemí vykazují společný rys, kterým je konec podpory militantního islámu a terorismu.
V Jordánsku mezi lety 2005 a 2009 klesl počet obyvatel, kteří považovali sebevražedné útoky za "v jistých případech ospravedlnitelné", z 57 % na 29 %, v Indonésii mezi lety 2004 a 2009 stoupl počet lidí zcela odmítajících terorismus ze 41 % na 74 %, uvádí autor komentáře. Dodává, že v Pákistánu v roce 2009 zcela odmítalo terorismus téměř 90 % jedinců, zatímco o sedm let dříve to bylo jen 43 %, přičemž následné průzkumy společnosti Pew Research Center potvrdily, že odpor vůči militantnímu islámu je mezi muslimy široce přítomný.
Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.Proti tomu jen 46 % Američanů v roce 2009 považovalo záměrné bombardování civilních cílů za zcela nepřijatelné, zatímco 24 % z jejich spoluobčanů jej označovalo za "v některých případech přípustné, dává do kontextu Zakaria.
V potaz je třeba vzít také měnící se roli některých nedemokratických muslimských zemí, jako Saúdská Arábie či státy Perského zálivu, zdůrazňuje politolog. Vyzdvihuje, že Saúdská Arábie byla dlouhá desetiletí před 11. zářím 2001 ideologickým, politickým a finančním srdcem islamistického fundamentalismu, šířila kleriky, peníze, mešity a medresy do muslimského světa, to vše zaobaleno do netolerantního a puristického výkladu islámu.
Pak přišlo 11. září a především teroristické útoky v Saúdské Arábii z let 2003 a 2004, v jejichž důsledku začala tamní monarchie měnit kurz způsobem, který americký generál David Petraeus označil za jeden z nejdůležitějších, ale přitom nejméně zmiňovaných pozitivních posunů ve válce proti terorismu, konstatuje Zakaria. Tento vývoj podle něj pokračuje, a přestože saúdský korunní princ tvrdě potlačuje opozici, otevřel saúdskou společnost cizím kulturním a vzdělanostním vlivům, oslabil moc obávané náboženské policie a výrazně posílil práva žen.
V roce 2001 byly Spojené arabské emiráty spolu se Saúdskou Arábií a Pákistánem jediné státy, které uznávaly vládu Tálibánu, zatímco dnes nejenže Tálibán neuznaly, ale naopak mají diplomatické vztahy s Izraelem, se kterým budují silné ekonomické a společenské vazby, aniž by to vyvolávalo větší odpor ve zbytku muslimského světa, poukazuje politolog. Zdůrazňuje, že města jako Abú Zabí, Dubaj či Dauhá jsou ve srovnání se zbytkem Blízkého východu i velkou částí Asie otevřená, rozmanitá a moderní.
"Ve všech případech jde pochopitelně o absolutistické monarchie, ale skutečnost, že se přestaly podbízet fundamentalistům a nyní otevřeně přijímají západní a moderní hodnoty, je vypovídající," píše Zakaria. To, že Tálibán vnímá Čínu jako nejdůležitějšího partnera, proto nepovažuje za překvapivé a naopak očekává, že pro nový afghánský režim bude mnohem těžší najít si spojence v současném muslimském světě.
Související
Tálibán ženám v Afghánistánu zakázal leteckou dopravu bez mužského doprovodu
Úřady na severu Francie zavřely mešitu, kázání podle nich podněcovaly nenávist
islám , Tálibán , Terorismus , 11. září 2001 , Muslimové
Aktuálně se děje
včera
Fico chce ulehčit odstřel medvědů, kteří se přiblíží k lidem
včera
Legendární spisovatel Bohumil Hrabal se narodil před 110 lety
včera
Polsko následuje Česko. ABW zasáhla proti proruské skupině, zajistila eura i dolary
včera
Rusové dál spojují Ukrajince s terorem u Moskvy. Nesmyslná propaganda, zní z Bílého domu
včera
Saharský prach bude od víkendu nad ČR. Může ovlivnit sobotní maxima
včera
Rada se na lavičce Dukly může objevovat ještě minimálně tři týdny. Osmiměsíční trest je nepravomocný
včera
Policie upravila tragickou bilanci nehody FlixBusu u Lipska. Oběti jsou jen čtyři
včera
Putin konečně řekl pravdu. Rusko by proti NATO nemělo velkou šanci
včera
Hokejisty Karlových Varů budou trénovat zlatí hoši z přelomu tisíciletí Patera a Moravec
včera
Sledování sankcí proti KLDR končí. Rusko vetovalo rezoluci OSN
včera
Policie varuje před novým trikem podvodníků: Vyberou vám účet i bez karty, stačí jim bankomat
včera
Fatální pochybení: Na Bulovce zaměnili pacientky, zdravá žena podstoupila potrat
včera
Hrozba pro zdraví i pozdní příchod do práce. Jak lidé vnímají přechod na letní čas?
včera
Na Václavském náměstí hořelo. Během rekonstrukce vzplála lepenka na střeše
včera
Do důchodu půjdeme později. Pavel se shodl s koalicí i opozicí, věk odchodu do penze musí růst
včera
Benzin a nafta pokračují ve zdražování. V dubnu může stát litr přes 40 korun
včera
Putin se i týden po útoku odmítá setkat s rodinami obětí střelby
včera
Feri stane v dubnu opět před soudem. Bude se řešit jeho odvolání
včera
ANO vyzvalo vládu, aby zveřejnila částku, kterou Česko přispěje na nákup munice pro Ukrajinu
včera
Miloš Zeman chce na Slovensko, ale zůstává v Motole. Zdravotní stav se zlepšuje
Dva týdny už je exprezident Miloš Zeman hospitalizovaný v pražské Fakultní nemocnici Motol. Podle lékařů se jeho zdravotní stav nadále zlepšuje, na odhad termínu propuštění je však brzy. Zeman přitom údajně koketuje s myšlenkou, že by se vydal na Slovensko a před druhým kolem tamní prezidentské volby podpořil Petera Pellegriniho.
Zdroj: Jan Hrabě