Zhroucené státy: Které země jsou v dnešní době rizikem pro celý svět?

Zhroucené státy znepokojují ty bezpečné a relativně dobře fungující. Kdy mluvíme o zhrouceném státu a jaké nebezpečí představují?

Jaká je budoucnost světa?
doporučujeme

V posledních dekádách se do zájmu především západních zemí dostaly tzv. zhroucené státy. Již v roce 2002 je Bushova administrativa prohlásila za větší riziko než státy soupeřící. Jako jeden z palčivých problémů je jev zhroucených států popisován též v unijní bezpečnostní strategii a zmiňuje se o nich i koncepce české zahraniční politiky. Co to zhroucené státy jsou a jaké nebezpečí představují?

Shodu, kterou nacházíme v názoru, že zhroucené státy jsou bezpečnostním rizikem, bychom v případě jejich definice, ale i v otázce, jak velké nebezpečí skutečně představují, hledali marně. V různých výčtech zhroucených států nacházíme zpravidla takové země, v nichž státní instituce a orgány neplní či nejsou schopny plnit svou roli, a to ať už v důsledku toho, že nemají monopol nad donucovacími prostředky nebo nezvládají demografickou či ekonomickou situaci. Často se jedná o země, jejichž existence závisí na zahraničních intervencích. Mezi zhroucenými státy najdeme ale i ty země, v nichž existují instituce a orgány, které sice mají pevně uchopenou moc, ale vykonávají ji takovým způsobem, že napětí ve společnosti spíše umocňují než mírní a situaci udržují pod kontrolou jen díky enormnímu úsilí a problematických prostředků i postupů. V těchto zemích je často sledován výhradně partikulární a nikoli obecný zájem, a jejich legitimita je proto podkopávána. Zatímco ukázkovým příkladem první kategorie může být Somálsko, druhá skupina je reprezentována například Súdánem. Existují však i takové země, které se dají zařadit do obou kategorií, například Severní Korea.

Za zhroucené státy jsou většinou považovány ty země, v nichž probíhá nějaká forma násilného konfliktu, ať už se jedná o občanskou válku, konflikt vzniklý napadením ze strany jiného státu či o násilí, které páchají různé teroristické skupiny. Většina těchto zemí se nachází v Africe či v Asii, bývá sem ale i řazena jedna evropská země, totiž Ukrajina, kde již několik let probíhá konflikt, který denně přináší nové a nové oběti, aniž by jeho konec byl na dohled. Demografické a ekonomické faktory bývají často úzce spjaty, a i tentokrát se jedná především o africké země jako je Libérie či Burundi, jež patří mezi nejchudší země světa, nebo Niger, který v důsledku velmi vysoké porodnosti dosahující v průměru 7 dětí na ženu čelí extrémnímu demografickému tlaku. Patří sem ale i například Haiti, tradičně chudá země, kterou roku 2010 zasáhlo mimořádně ničivé zemětřesení a kde následně 6 % populace bylo nakaženo cholerou. Existují nicméně též země, které lze za zhroucené považovat z obou důvodů. Příkladem může být Pákistán, který je zmítán jak konflikty různých militantních skupin, tak i značnou chudobou, či Kongo, kde vedle všelijakých ozbrojených skupin řádí i nemoci, především AIDS, a jehož obyvatelé trpí podvýživou a masivním znečišťováním životního prostředí, na němž jsou existenčně závislí.

Koncentrace zhroucených států v Africe a v Asii vede mnohé k jednoduchým vysvětlením tohoto jevu. Mezi nejoblíbenější z nich patří, že se jedná o důsledek kolonizace. Zastánci tohoto názoru jsou přesvědčeni, že dochází k naplnění spravedlnosti, když si západ sklízí, co zasel. Byť kolonizace netvoří kapitolu evropských dějin, na kterou bychom mohli být pyšni, a nesla sebou spoustu negativ, vidět v ní příčinu stavu dnešních zhroucených států vyžaduje přinejmenším opomíjet skutečnost, že ne všechny kolonizované země se hroutí. Afrika byla kolonizována celá, přesto zde vedle států, které se hroutí, nacházíme státy, které fungují. Podobně je tomu v Asii, kde příkladem ukazujícím na neudržitelnost tohoto vysvětlení je rozdíl mezi Pákistánem a Indií. Oba státy sdíleli tutéž koloniální minulost, přesto jsou dnes naprosto rozdílné. Toto vysvětlení ztrácí na své důvěryhodnosti i tehdy, uvážíme-li případ Amerického kontinentu, kde s výjimkou Haiti není žádný zhroucený stát.

Více jak polovina ze zhroucených států patří mezi země, v nichž dominantním náboženstvím je islám, odkud někteří vyvozují, že právě toto náboženství je příčinou jejich zhroucení. I v tomto případě narážíme na tutéž obtíž. Vedle muslimských zemí, které jsou rozvrácené nacházíme i takové, které možná nejsou vzorově fungující, rozhodně mají ale daleko do svého zhroucení. Navíc ne všechny konflikty, které jsou v těchto zemích mají na svědomí islamističtí radikálové a ani nejsou náboženské povahy. Pro ty země, které jsou zhroucenými státy nikoli v důsledku násilných konfliktů, nýbrž v důsledku demografických či ekonomických faktorů je takové vysvětlení zcela nedůvěryhodné.

Islamistické radikální skupiny však jsou jedním z důvodů, proč zhroucené státy představují nebezpečí pro mezinárodní prostředí. Tyto skupiny často, byť ne zdaleka výhradně, využívají rozvrácených států k získávání prostředků pro své aktivity, a to ať už se jedná o prostředky finanční či vojenské, nebo v těchto státech získávají svá útočiště. Velké bezpečnostní riziko představují právě ty státy, které disponují zbraněmi hromadného ničení, jichž by se různé militantní skupiny mohly zmocnit. Takové riziko panuje především v Sýrii a Pákistánu, který disponuje jadernými zbraněmi. Zhroucené státy jsou též problémem pro mezinárodní obchod a ekonomiku. Nejen, že se nejsou schopny do mezinárodního obchodu zapojit a přispívat k němu, bývají navíc prostředím, kde se daří černému trhu a organizovanému zločinu. V obou případech však někteří poukazují na to, že různé militantní skupiny a organizovaný zločin má své zázemí ve státech, které do skupiny nepatří a mezi kterými jsou i vyspělé dobře fungující evropské státy.

Zhroucené státy však často bývají místem, kde se nedá žít, respektive kde je život obyvatel neustále ohrožován. Jsou tedy místem, odkud lidé prchají do okolních zemí či dále do zemí, které považují za uchráněné rizika zhroucení, například do Evropy. Nefungující státy jsou tedy ohnisky tzv. migračních vln, které jsou mnohdy masivní a představují riziko destabilizace do té doby stabilních regionů. Příkladem může být například Libanon, který k roku 2016 měl něco přes 6 milionů obyvatel a ke stejnému roku hostil takřka 2 miliony uprchlíků pocházejících především ze Sýrie. Takto, v poměru k počtu stálých obyvatel, masivní příliv uprchlíků představuje pro Libanon výzvu, která jej zařadila mezi státy s vysokým rizikem zhroucení. Zhroucené státy tudíž mají potenciál dále destabilizovat mezinárodní prostředí, v čemž tkví jejich největší nebezpečí.

Loading...
Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

Vymýtit covid-19 potrvá dlouhé roky, varuje profesor imunologie

24.10.2020 22:03 Aktualizováno NÁZOR - Většina vědců soudí, že přísná kontrola, včetně efektivního trasování, testování a izolace,…

Francie a Itálie hlásí rekordní denní přírůstky nakažených covidem

24.10.2020 21:57 Francie a Itálie dnes hlásí nejvyšší denní přírůstky potvrzených případů nákazy koronavirem od…

Španělsko kvůli koronaviru směřuje k vyhlášení nouzového stavu

24.10.2020 20:36 Španělsko směřuje k vyhlášení nouzového stavu kvůli koronaviru, vláda tak nejspíš učiní v neděli na…

Šéf slovenského parlamentu Kollár měl vážnou nehodu

24.10.2020 19:45 Předseda slovenského parlamentu Boris Kollár měl dnes vážnou dopravní nehodu, uvádí slovenská média…

Související:

Právě se děje

Další zprávy

reklama