Symbol rozdělení rodin a celého světa: Co předcházelo pádu berlínské zdi?

Berlín - Před téměř 30 lety, konkrétně 9. listopadu 1989 otevřela východoněmecká pohraniční stráž veškeré hraniční přechody na takzvané berlínské zdi, která se po celých 28 let stala nechvalným symbolem světa rozděleného Studenou válkou. Informoval o tom server Theconversation.com.

Přidejte svůj názor 1 komentář

Reagan při projevu u Berlínské zdi v roce 1987

Samotná noc se nesla v duchu bujarých oslav, kdy Východní i Západní Berlíňané volně přecházeli z jedné části města do druhé a v některých případech dokonce vylezli na samotný vrchol betonového monstra, kde tančili, objímali se a popíjeli šampaňské. Za zmínku stojí, že k pádu  přispěl nešťastný výrok významného představitele Sjednocené socialistické strany Güntera Schabowského na tiskové konferenci ve Východním Berlíně. Ten totiž oznámil, že se zruší veškerá omezení v cest občanů NDR. V reakci na to se pak masy Východních Němců shromáždily na berlínských hranicích s požadavkem okamžitého otevření cesty na Západ. 

Následný pád berlínské zdi se následně stal dominovým efektem spočívajícím mimo jiné také v procesu Sjednocení Německa 3. října 1990 a konce Studené války. Nicméně abychom pochopili celou tuto událost, musíme se zaměřit hlavně na to, kdy a proč vlastně vyrostla Berlínská zeď.

Rozdělené Německo, rozdělený Berlín

Po skončení 2. světové válce bylo Německo rozděleno čtyř okupačních zón spravovaných čtyřmi vítěznými mocnostmi, tedy USA, Velkou Británii, Francii a SSSR. Po neshodách mezi kapitalistickým západem a komunistickým východem v politické filozofii, které daly všanc vzniku bipolárního mocenského uspořádání, vznikla v roce 1949 na území západních okupačních zón Německá spolková republika (NSR, Západní Německo) a v sovětské okupační zóně Německá demokratická republika (NDR, Východní Německo).

Německé hlavní město Berlín bylo stejně jako Německo rozděleno do čtyř okupačních sektorů spadajících pod francouzskou, britskou, americkou a sovětskou správu. Tak vznikl Východní a Západní Berlín. Ačkoliv volný pohyb mezi oběma Německy byl výrazně omezen, zejména díky bedlivě hlídané vnitroněmecké hranici, v Berlíně panovala jiná situace. Berlíňané se mezi oběma částmi volně pohybovali. To se stalo trnem v oku jak vedení NDR, tak i SSSR, neboť se rozdíl mezi východní a západní částí města začínal, čím dál víc prohlubovat.

Berlín byl snad nejjasnější ukázkou barevného západu a šedého východu. Kromě jasně viditelných rozdílů mezi oběma městy se Západní Berlín stal také přestupní stanicí pro občany NDR utíkající na Západ. Ztráta převážně inteligentní části obyvatel pak vedla k takzvané druhé berlínské krizi 1958-1961, jejímž vyvrcholením bylo postavení zdi v srpnu 1961, které sice neodradila další uprchlíky, ale výrazně omezila proces masového odchodu Východních Němců. 

Následný pád zdi byl následkem událostí, které nastaly v druhé polovině roku 1989. Kromě masových demonstrací organizovaných nově etablovanými občanskoprávními organizacemi začali Východní Němci využívat postupného uvolňování poměrů v některých sovětských satelitech. Poté, co Maďarsko otevřelo své hranice s Rakouskem, začali Východní Němci pod záminkou dovolené u Balatonu utíkat na Západ. Po uzavření cest do Maďarska začali doslova okupovat západoněmecké ambasády v Praze a ve Varšavě. Davy nespokojených občanů NDR dožadující se otevření hraničních přechodů do Západního Berlína pak byly poslední ranou a důkazem nestability komunistického režimu.

Samotnému procesu nejen pádu berlínské zdi, ale i rozpadu SSSR, Sametové revoluce v Československu a obecně konce Studené války předcházelo rozhodnutí generálního tajemníka KSSS Michaila Gorbačova, že je potřeba provést rozsáhlé hospodářské i sociální reformy. Z jeho strany se jednalo mimo jiné také o reakci ne nekompromisní zahraniční politiku amerického prezidenta Ronalda Reagana a britské premiérky Margaret Thatcherové.

Součástí změn, které nesou název "perestrojka", bylo uvolňování poměrů v socialistických zemích i SSSR, včetně postupného zmírňování cenzury a upouštění od principů centrálně plánované ekonomiky. Nahrazování starých komunistických struktur a jejich nahrazování mladými reformátory pak následně vedly ke změně společenského i politického klimatu, jehož neoddělitelným vyvrcholením byl přechod od příkazového systému na tržně-smíšený. Otázkou proto také zůstává, zda je demokratický socialismus, o nějž se dodnes někteří marxisté a komunisté opírají, realizovatelný.

Vstupte do diskuze (1)
Google+ Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

Kiska je v šoku kvůli zprávě o Kuciakovi: Kryla italské mafiány "státní…

23.10.2018 22:44 Aktualizováno Slovenský prezident Andrej Kiska označil působení italské mafie ve své zemi za šokující a vyslovil…

Další horor v Hurghadě? Turista si chtěl užít dovolenou s rodinou, ukradli…

23.10.2018 22:42 Aktualizováno Egypt řeší další skandál spojený se smrtí evropského turisty. Brit David Humphries (†62) zemřel 18.…

VIDEO: Bláznivý eskalátor? Při poruše v římském metru se zranilo 20…

23.10.2018 21:49 Asi dvacet fotbalových fanoušků dnes utrpělo zranění, když se porouchaly jezdící schody v římském…

Italské patálie Evropské unie: Pošle Řím Brusel do propadliště dějin?

23.10.2018 21:34 Analýza Petra Šulky – Co je největší současní problém Evropské Unie? Migranti? Vzpurná V4? Trampoty…

Související:

Zprávy odjinud

Právě se děje

Další zprávy

reklama
reklama