Italské patálie Evropské unie: Pošle Řím Brusel do propadliště dějin?

Analýza Petra Šulky – Co je největší současní problém Evropské Unie? Migranti? Vzpurná V4? Trampoty kolem Brexitu? Samá voda! Je to nová vláda a politická situace na Apeninském poloostrově. Situace je tak vážná a obě strany tak zažrány do nepřátelství proti sobě tak, že hrozí, že jedna druhou zardousí.

Přidejte svůj názor 18 komentářů

EU

Příběh Itálie je stejný jako ostatních států jižního křídla EU. Italská ekonomika žila především díky hrám s její měnou. Půjčovalo se, jak to jen šlo a když bylo dluhů moc, na bankovky se prostě přimalovala další nula. I když na evropské poměry byla nezaměstnanost vysoká, nebyla nijak katastrofální. To vše se změnilo s příchodem společné evropské měny. Přes varování ekonomů, že jeho přijetí bude pro Itálii a další země katastrofou, politici na jejich varování nedali. Itálie byla přeci zakládající člen EU a problémy úprkem vpřed překoná!

Opak byl ovšem pravdou. Levná práce podpořená lirou se stala s eurem drahou. Z Itálie začal úprk investorů a továren. Například proslavená italská móda se již dávno nešije v Itálii. Šije se v továrnách na Balkáně nebo v Severní Africe. V Itálii se provedou dokončující práce, například přišijí knoflíky, a může se tvrdit, že módní kousek je z Itálie. Proč vyrábět složité celky v Itálii, když to stojí téměř stejné peníze jako v Německu? Poslední ranou byla ekonomická krize z roku 2008.

Pro Itálii jsou to po zavedení eura ztracené dekády. Státní dluh letos dosáhl 133 %. Státní dluhopisy jsou podporovány Evropskou centrální bankou, jinak by si je již nikdo nekoupil. Až 15 % HDP tvoří šedá a černá sféra ekonomiky. Ekonomika stagnuje a nezaměstnanost je na 11 %. Zvláště varující je nezaměstnanost mládeže dosahující 31 %. Tradiční lék, tedy devalvace měny, je nemyslitelný. To by především Německo nikdy nepřeneslo přes srdce. Evropská pravidla navíc podvázala vzrůst dluhů. Evropa na italskými stesky jen krčí rameny.     

Poslední kapkou byla migrační krize roku 2015. Do Itálie mířili za poslední tři roky statisíce lidí. I přes její úpěnlivé prosby se EU nedokázala, až na misi Frontexu, která migranty lovila a v Itálii vysazovala a Itálie se pak o ně musela postarat, na jakémkoliv řešení dohodnout. V letošních volbách se všechny antipatie a reálné i údajné ústrky ze strany EU sečetly a lidé dali přednost populistům a pravicové opozici.

Hnutí pěti hvězd je neuvěřitelný pelmel všech nápadů a konspirací, které za posledních 10–20 let Evropu postihly. Vedle nepodmíněného příjmu hnutí prosazuje dotovanou dopravu, dotované vodní hospodářství a zvýšení daní bohatým a firmám. Vedle toho chce přímou demokracii, zákaz povinného plošného očkování, nebo stažení sil z Libye nebo Afghánistánu. Původně prosazované referendum o EU a euru však padlo pod stůl a jeden z leaderů strany, Luigi Di Maio, dokonce prohlásil, že „Evropská unie je domovem Hnutí pěti hvězd“.    

Jádrem Středopravé koalice, se kterou Hnutí pěti hvězd vytvořilo vládu, je strana Liga. Ta byla dříve známa jako Liga Severu a prosazovala, když ne rovnou odtržení, tak alespoň federalizaci Severní Itálie, která je vyspělejší než Jih. Oproti Hnutí je program Ligy daleko konzervativnější. V první řadě se jedná o uvolnění pravidel k podnikání, snížení daní firmám, omezení statní správy. Jednoduše liberální stát. Jediné, v čem se s Hnutím shodla byla protievropská politika a postup proti uprchlíkům.

Přestože se po řadě peripetií stal premiérem Giuseppe Conte, skutečnou tváří vlády se stal předák Ligy a ministr vnitra Matteo Salvini. Tomu se jeho tvrdým postupem vůči migrantům podařilo jejich příliv do Itálie zastavit. Vytvořil si tím však mnoho nepřátel. Vedle eurobyrokratů se nejviditelnějším stal francouzský prezident Emmanuel Macron, který často na Italy útočí a ti mu vrací stejnou mincí. Poslední spor se rozhořel o skupinu uprchlíků, které francouzští četníci vrátili zpět do italského lesa. To samozřejmě Salvini využil. Vysmál se "humanistovi Macronovi" a na francouzskou hranici vyslal policii.

Ač to samozřejmě EU a její představitel nepřiznají a naoko jsou pobouřeni, jsou za Salviniho tvrdou politiku docela rádi. Vyřídil jeden problém v evropských vztazích. O to horší jsou italské hospodářské problémy. Již po volbách přivedla Itálie k mdlobám mnohé politiky svým požadavkem odpisu části dluhu. Ten byl kategoricky odmítnut. Hnutí se ovšem podařilo prosadit jeden z jeho předvolebních hitů: nepodmíněný příjem. Tento experiment bude stát minimálně 10 miliard eur v prvním roce. Liga na oplátku prosadila rozsáhlou amnestii pro neplatiče daní.

Deficit rozpočtu se tak vyšplhá na 2,4 %, což je třikrát víc, než slibovala minulá italská vláda. Navíc to zcela porušuje evropská rozpočtová pravidla a pravidla pro euro. Komise v čele s Junckerem se jasně postavila proti, ale na rozdíl od Polska nebo Maďarska, je vidět, jak obrovsky musí krotit svůj vztek. Itálie totiž není žádný drobek. I přes všechny problémy je to třetí nejsilnější ekonomika EU, navíc zakládající člen a „stará země“ Evropy. Ztráta Itálie či její definitivní zhroucení by znamenalo pro EU a euro definitivní krach.  

Obě strany se drží v klinči: italská vláda ze schodku odmítá ustoupit a tiše vyhrožuje, že zmrazí chod EU. Naopak komise drží pod krkem Itálii za pomoci odmítnutí krytí dalších dluhů a žalobou k Evropskému soudu.  Kompromisní řešení je v nedohlednu. Jedno je však jasné: plány na další centralizaci EU jdou zatím k ledu. A Itálie tlačí dál. Salvini již prohlásil, že Itálie neprodlouží sankce proti Rusku. Jako jeho největší provokace je považována kandidatura na předsedu Evropské komise.      

Boj Řím-Brusel nepochybně bude v dalších měsících gradovat. Itálie cítí svoji příležitost před evropskými volbami, kdy se z Evropské komise stala chromá kachna, která již toho moc nezvládne. Navíc autorita Evropské unie pod vládou komise Jean-Clauda Junckera skutečně obrovský kus svojí autority ztratila. To ovšem neznamená, že by na tom Itálie byla lépe. Naopak. Veřejné finance Itálie jsou v dezolátním stavu, bankovní sektor by nepřežil ani drobnou krizi a investoři investice v Itálii a její dluhopisy považují za toxické.

Obě strany sporu by si měly uvědomit, že jsou jedna na druhé závislé. Brusel Itálii potřebuje jako zemi, která drží jižní hranici Unie a je její důležitou, i když velmi nemocnou, součástí. Naopak Itálie se bez půjček s pomocí Evropy jednoduše zhroutí. Pokud se pokusí odejít ze společné měny bude na jihu kontinentu situace podobná jako ji známe z ekonomicky se hroutících režimů jako je Zimbabwe, Venezuela nebo Argentina.

To, že obě strany potřebují reformy nejen ekonomické, ale především politické je jasné. První šancí k ní budou volby do Evropského parlamentu a jeho nové složení. Pokud se tak nestane hrozí zhroucení nejen EU, ale i zemím na Jihu Evropy. Rozuzlení přinesou až další měsíce. Bude zřejmě bolet obě strany.    

Vstupte do diskuze (18)
Google+ Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

Druhá fáze uprchlické krize: Migranti odvádějí z Německa miliardy. Kam…

19.11.2018 18:22 Uprchlíci žijící v Německu poslali v roce 2016 do svých domovských zemí miliardy eur. To je více,…

EU si posvítí na Babiše. Europoslanci tlačí na Evropskou komisi

19.11.2018 17:55 Několik otázek souvisejících s přístupem Evropské komise ke stížnostem české organizace…

Brexit: Z dramatu se stala fraška. Kdysi obdivovaná britská politická…

19.11.2018 16:13 Komentář Petra Šulky – Jednání kolem brexitu je u konce. Premiérka Theresa Mayová dohodla s EU…

Nepokradeš? Farář ze středního Německa zpronevěřil 120 tisíc eur

19.11.2018 15:48 Zhruba 120.000 eur (3,1 milionu korun) odcizil za posledních několik měsíců z kasy své farnosti…

Související:

Zprávy odjinud

Právě se děje

Další zprávy

reklama
reklama