Česká lékařka v uprchlickém táboře: Požár v Morii se dal čekat, je to jako vězení

ROZHOVOR - Uprchlický tábor Moria na řeckém ostrově Lesbos lehnul popelem. Minimálně polovina z jeho dvanácti tisíc obyvatel nemá teď střechu nad hlavou. „Dalo se to očekávat,“ konstatuje v rozhovoru pro HlídacíPes.org lékařka Hana Pospíšilová, která na Morii dojíždí pomáhat uprchlíkům už několik let. Už začátkem roku prý sama varovala mezinárodní instituce, že tábor je časovaná bomba. Jak kvůli přelidnění, tak kvůli nemocem.

Uprchlický tábor Moria v plamenech
doporučujeme

Podmínky v přeplněném táboře dlouhodobě kritizovaly humanitární organizace. Ačkoliv řecké úřady ze žhářství oficiálně nikoho neobvinily, řecký ministr pro migraci Notis Mitarakis řekl médiím, že požár založili uprchlíci, kteří protestovali proti koronavirové karanténě. V rozhovoru pro HlídacíPes.org popisuje Hana Pospíšilová nejen důvody vzniku požáru, ale také pomoc, kterou Češi na místě poskytují dětem bez doprovodu.

Pospíšilová nevylučuje variantu, že požár založili sami uprchlíci. Česká lékařka do tábora Moria dlouhodobě dojíždí a léčí jeho nemocné obyvatele. „Už v červnu jsem zaslechla věty typu: ‚Až se tu rozšíří Covid-19, tak se to tady celé zapálí.‘  To jsou věty, které se vám vynoří, až když se to skutečně stane.“

Stejně tak je ale možné, že požár založil někdo z frustrovaných obyvatel ostrova. Podle Pospíšilové napětí mezi místními lidmi v posledním roce výrazně vzrostlo.

Každý druhý byl nemocný

Do tábora Moria jezdíte pravidelně. Zmínila jste, že katastrofa, jakou je středeční požár, se dala vzhledem k okolnostem očekávat. Můžete popsat proč?

Na konci loňského roku jsem se vrátila z Morie a byla jsem mnohem víc znepokojená z toho, v čem tam ti lidé žijí. Každý druhý tam byl nějak nemocný. Plno lidí mělo dýchací obtíže a nějaký druh nachlazení či chřipky. Já jsem tehdy napsala nejvyššímu komisaři UNHCR a už v únoru jsem použila termín pandemie a mluvila o epidemii španělské chřipky z roku 1918, aniž bych tušila, co se pak stane.

S kamarádem Milanem Votypkou jsme v únoru na vlastní náklady vyrazili do Ženevy. Měli jsme tam schůzku s ředitelkou evropské kanceláře UNHCR a popisovali jsme tu velmi špatnou situaci v Morii, Varovali jsme před vypuknutím epidemie. Paradoxně brzy nato vypukla všude jinde a tábory dlouho vynechávala.

Od jara všechny humanitární organizace opakovaně vyzývaly EU k evakuaci Morie, protože každý, kdo se tam přijel podívat, byl z té situace zděšený. Nebyl tam přístup k čisté pitné vodě, lidé se pořádně nemyli, měli spoustu kožních problémů, neměli kvalitní stravu, měli různé avitaminózy, byli podvyživení. Byli oslabení už z toho, co zažili, než se do Evropy dostali a ještě pak bydleli ve velmi špatných hygienických podmínkách. Ředitelka evropské kanceláře UNHCR byla znepokojená a slíbila, že bude o situaci v Morii jednat ve smyslu evakuace. To poté proběhlo i tiskem, že UNHCR žádá evakuaci Morie, a pořád se psalo – Evropo jednejte, než bude pozdě.

Kdy jste byla v Morii naposledy?

Naposledy v červnu, kdy byl tábor uzavřen z důvodu koronaviru. Musela jsem absolvovat sedmidenní karanténu, než jsem mohla vidět nějakého pacienta z Morie. Hygienické podmínky nebyly o moc lepší, přístup k lékařské péči minimální, humanitární pracovníci tam dodávali roušky a dezinfekci, rostlo tam násilí. Lidé tam byli uzavření už několik měsíců, panovalo nařízení, že kemp může opustit pouze 70 lidí denně na omezenou dobu. Takže lidé se tam čím dál více cítili jako ve vězení.

Pokusy o sebevraždu, sebepoškozování, těžké psychické problémy byly rozšířené. Několik mladých lidí zemřelo, pamatuji si mladíka, který vykrvácel po několika bodných ranách, protože k němu přijela ambulance pozdě. Nikdo mu nebyl schopen pomoci, žádná lékařská služba přes noc tam nebyla. Organizace které tam pracovaly, končily v pět.

Lidé tam byli velmi frustrovaní a už tehdy v červnu jsem zaslechla věty typu: „Až se tu rozšíří Covid-19, tak se to tady celé zapálí.“ To jsou věty, které se vám vynoří, až když se to skutečně stane.

Kdo zapálil oheň?

Řecká média tvrdí, že požár založili sami uprchlíci. Je to podle vás možné?

Situace je tam dlouhodobě neřešená a napětí tam stále roste. I místní už toho mají dost. Cítí se zrazeni, že jsou na to prakticky sami. Nejdříve uprchlíkům pomáhali, teď, jak už to trvá dlouho, tak se tam šíří nepokoje. Bylo tam i několik agresivních útoků ze strany místních fašistů, místní lidé mají strach, který se ještě teď umocnil krizí s koronavirem.

V noci na středu na mě na Facebooku vyskočil obrázek hořící Morie, což bylo kolem jedenácté večer, pak mi začali psát kamarádi, že ze tří ohňů v Olive Grove se větrem oheň šíří na celý kemp. Nikdo neví, kdo to udělal, uprchlíci, nebo místní extremisté? Upřímně bych se nedivila ani jedné straně, ta situace je dlouhodobě neudržitelná a náročná pro obě strany. Celá už tak tragická situace je ještě umocněná situací s Covidem.

Tomu ohni předcházela informace, že z dvou tisíc otestovaných bylo 35 případů Covid pozitivních. Pořád tam je 13 tisíc lidí. Požár zničil vice než polovinu tábora. Všichni lidé utíkali, byli evakuovaní a podle mých informací stáli do vzdálenosti zhruba šesti kilometrů na silnici vedoucí z Morie do Mytilene. Údajně k nim nesměli žádní humanitární pracovníci. Proběhlo mimořádné zasedání řecké vlády, která vyhlásila stav nouze na čtyři měsíce a poslala tam tři speciální jednotky. Mluví se o tom, že nezletilé děti přenocují na trajektu nebo na nějakých lodích, slyšela jsem, že Německo si možná vezme dalších tisíc lidí, ale zatím se neví, kam lidé z Morie půjdou.

Řecká vláda nemá moc možností, co s uprchlíky teď udělat. Část jich už dříve přemístila na pevninu, zbytek nikdo nechce. Co se s nimi teď podle vás stane?

Hořelo hlavně v té oficiální části kempu, v Olive Grove (olivový háj vedle tábora, pozn. red.) snad ne. Mluví se i o možnosti návratu a dalším oplocování hlavního tábora. Lidé nyní údajně čekají mimo kemp.

Češi umí pomáhat

Co se týká nezletilých a dětí bez doprovodu, tohle téma rezonuje v České republice, vzhledem k debatě o jejich možném přijetí. Změnilo něco ohledně této skupiny uprchlíků?

Skupina Čechů založila iniciativu Pomoc dětem na útěku. Oslovili jsme řeckou organizaci Iliaktida, která se stará o 144 dětí z Morie a o další děti v tzv. bezpečné zóně v Morii. Děti umisťuje do šesti bytů v Mytilené, které spravuje. My jsme je nejdříve poprosili, jestli by nám jako občanům České republiky dovolili být solidární, a nabídli jsme pomoc se vzděláváním dětí pro případ, že zůstanou v Evropě.

V červnu, když jsem byla na Lesbu, sešli jsme se s vedením Iliaktidy. Viděli jsme některé byty, dostali jsme seznam 144 dětí a udělali jsme dohodu, že se po dobu jednoho roku budeme jako občanská iniciativa starat především o vzdělání těchto dětí, budeme se je snažit poznat, poznat jejich potřeby a prostřednictvím nich i země, ze kterých utíkají.

Našli jsme v Čechách 182 solidárních lidí, kteří každý měsíc přispívají finančně, a další lidé pomáhají ad hoc dle potřeby. Zcela nezištně, dobrovolně. Dostávají od nás pravidelné reporty. My posíláme každý měsíc celkem 4320 eur. Z první platby se vybavila počítačová učebna a nakoupily se ochranné proticovidové pomůcky. Snažíme se, aby se o nás jako o Češích změnilo povědomí, že nepomůžeme vůbec nikomu. Snažíme se, aby se vědělo, že to tak není, že sice fyzicky to není momentálně možné, ale že jsme solidární jak s těmi dětmi, tak s Řeckem a EU, pomáháme v rámci našich možností.

Našli jste pro váš projekt podporu i mimo Česko?

Zatím nás podporují tři „ambasadoři“, paní ředitelka UNHCR pro Evropu Pascale Moreau, pan Vít Rakušan a pan Jan Štern, ale doufáme, že se jich přídá víc, aby nám pomohli šířit solidaritu v naší zemi. Pani Moreau nám napsala, že je velice těžké řešit tuto složitou situaci na úrovni států a velkých organizací, protože je tam velká byrokracie, a že proto vítá tyto iniciativy jednotlivců, jednotlivých komunit a měst, jako je například i projekt Solidární města, kdy si některá města v Evropě vezmou několik lidí a snaží se je integrovat. Napsala nám, že si váží naší štědrosti a laskavosti a že doufá, že budeme inspirací pro ostatní.

Takže jdete cestou přímé podpory konkrétním jednotlivcům…

Ano. Snažíme se konkrétním dětem bez doprovodu věnovat pozornost a zajistit jim vzdělání, aby se tady neztratily a neskončily na ulici. Už dnes je mnoho lidí, kteří se dostali z Lesbu na pevninu do Atén na ulici. Já mám na WhatsAppu řadu lidí, které jsem potkala v ordinaci a kteří mi posílají fotky různých svých zranění nebo zdravotních problémů a prosí mě o radu. Já se jich ptám: A kde jsi? V parku. Co jíš? Co najdu.

Když se ocitnou takto na ulici, tak logicky dříve nebo později začnou krást, protože potřebují něco jíst, něco pít a když nebudou mít příležitost nějaké práce, bude kriminalita s nimi spojená narůstat. Po dlouhém neúspěšném handrkování okolo přijetí 50 dětí bez doprovodu z Řecka jsme se cítili frustrovaní a vymysleli jsme, že se alespoň na dálku pokusíme postarat o několik dětí, aby se třeba naučily nějaký evropský jazyk, nebo základy počítačové techniky.

Celý projekt je 100% neziskový, všichni to děláme dobrovolně ve svém volném čase a ručíme za to, že, peníze jdou přímo dětem, a ne žádné organizaci. Máme tam přímo člověka, který to kontroluje. Projekt se rozběhl teprve před měsícem, takže je to poměrně čerstvá záležitost. Vznikl za podpory téměř všech humanitárních organizací v ČR, např. Pomáháme lidem na útěku, Organizace pro pomoc uprchlíkům, Sdružení pro integraci a migraci a také nás podporuje Konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty v ČR.

Když deset evropských států a Švýcarsko přijalo určitý počet dětí, tak i Česká republika teď může říct, že se její občané snaží vzdělávat děti na místě. Stále více lidí se nás ptá, jak vás můžeme podpořit? Na jedno dítě přispíváme 30 eur. Máme 182 lidí, kteří každý měsíc přispívají, někdy se na jedno dítě skládají třeba dva, tři lidé. Jedna šestnáctiletá slečna posílá pravidelně 50 korun měsíčně ze svého kapesného. Chce přispívat něčím.

Někteří se zapojují tak, že nám například zdarma připravují webové stránky, nebo nám právník zdarma udělal darovací smlouvy. Založili jsme spolek Pomoc dětem na útěku. Máme dva transparentní účty. Věříme, že projekt splní dva záměry, pomůže několika dětem a zároveň ukáže, že Češi jsou solidární. Také to vylepší naši pověst jako České republiky.

Tereza Engelová. Text vznikl pro Ústav nezávislé žurnalistiky a byl původně publikován na HlidaciPes.org

Loading...
Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

Rada Evropy vyzvala Česko, aby rozšířilo výuku romštiny na školách

23.09.2020 22:12 Aktualizováno Rada Evropy (RE) dnes vyzvala Českou republiku, aby i nadále zlepšovala ochranu menšinových jazyků.…

Evropská komise navrhla nový azylový systém, má urychlit návraty migrantů

23.09.2020 22:12 Aktualizováno Evropská komise dnes představila návrh nového azylového a migračního systému, do kterého by se…

Lukašenko přes pokračující protesty složil prezidentskou přísahu, podle…

23.09.2020 22:06 Aktualizováno Alexandr Lukašenko dnes nečekaně složil přísahu a již pošesté za sebou nastoupil do funkce…

Francie potřetí za týden hlásí přes 13 000 nově nakažených

23.09.2020 21:59 Francie potřetí během šesti dnů eviduje více než 13.000 nových případů nákazy koronavirem během 24…

Související:

Právě se děje

Další zprávy

reklama