Po stopách operace Overlord: Den D měl ulevit Sovětskému svazu, otevření druhé fronty ale neproběhlo podle plánu

HISTORIE - Jedním z klíčových momentů vývoje druhé světové války bylo nepochybně otevření tzv. druhé fronty, tedy vylodění vojsk západních spojeneckých mocností v nacisty okupované Evropě. Plánování operace Overlord, vpádu do severní Francie, nicméně probíhalo velmi zdlouhavě. Během uvedené doby se tak objevily i značné rozpory mezi klíčovými hráči protinacistické koalice - Sovětským svazem na straně jedné a Spojenými státy a Velkou Británií na straně druhé.

Přidejte svůj názor 41 komentářů

Bitva o Normandii, Operace Overlord - muzeum a autentické snímky
doporučujeme

Z Afriky do Varšavy a Bělehradu

Vylodění amerických a britských vojsk v západní Evropě mělo uvolnit drtivé sevření, v němž se Sovětský svaz nacházel po nacistickém vpádu. Otázka začala být řešena již v prvních měsících po vstupu Spojených států do války. Sovětský ministr zahraničních věcí Vjačeslav Molotov navštívil na jaře 1942 Londýn i Washington. Alespoň dle řeči oficiálních dokumentů došlo během jeho jednání se západními představiteli ke shodě na tom, že tzv. druhá fronta v Evropě musí být "naléhavě otevřena" ještě v aktuálním roce.

Spojené státy koneckonců zahájily plánování potenciální invaze do západní Evropy v lednu 1942. O tři měsíce později Washington vyslal do Velké Británie generála George Marshalla a zmocněnce prezidenta Franklina Roosevelta Harryho Hopkinse. Cílem mise bylo koordinovat úsilí s Londýnem, který touto dobou myšlenku invaze přes Lamanšský kanál nepovažoval za aktuální.

Britský premiér Winston Churchill v prvních měsících roku 1942 poměrně realisticky konstatoval, že pro náročnou vyloďovací operaci nemají Spojenci dostatek sil. Churchillovo jednání mělo nicméně i skrytý motiv - Britské impérium hodlalo prioritně stabilizovat oblasti, které považovalo za klíčové pro zachování své velmocenské pozice v poválečném světovém uspořádání. Londýn tak namísto tažení ze západní Evropy do srdce Třetí říše prosazoval konsolidaci Blízkého a Středního východu a severní Afriky. Poté mělo dojít k přenesení bojů na jih starého kontinentu, do Itálie a na Balkán. Britové tak po dlouhou dobu tlačili na to, aby se místem spojeneckého vylodění stala namísto Francie na jihu ležící Itálie. Následující operace by byla vedena ve dvou strategických směrech, na Varšavu a na Bělehrad.

Americký prezident Roosevelt dlouhou dobu důvěřoval úsudku své generality a na britské plány se díval skepticky. Pro případ výrazných neúspěchů Rudé armády na východní frontě Spojené státy připravily plán vylodění v severní Francii, tzv. operaci Sledgehammer. Pokud by se situace Sovětského svazu prudce zhoršila, mělo k ní dojít ještě v roce 1942.

Za dané situace se v červnu v americké metropoli uskutečnila schůzka britského a amerického lídra. Roosevelt ustoupil Churchillovu naléhání. Významný vliv na rozhodnutí o odsunutí vylodění v západní Evropě měly aktuální vojenské neúspěchy, především pád města Tobruk v severní Africe. V srpnu pak došlo ke katastrofálnímu selhání britsko-kanadského výsadku ve francouzském přístavním městě Dieppe. Mnozí historici dones spekulují, že operace Jubille, při níž spojenecké ztráty dosáhly podle některých odhadů až 70%, byla od počátku považována za prohraný boj. Porážka měla jen utvrdit americkou stranu, že invazi do Francie není možné provést; alespoň prozatím.

Krokodýlův podbřišek

V průběhu léta 1942 tedy došlo k definitivnímu opuštění operace Sledgehammer. Alternativou se stala operace Torch - vylodění v severní Africe. Churchill se ve dnech 12-16. srpna vydal změnu strategických záměrů západních mocností protinacistické koalice tlumočit do Moskvy. Jednání probíhala ve vypjaté atmosféře. Sověti neprojevili pro poslední úpravu britsko-amerických plánů žádné pochopení. Diktátor Josif Stalin odložení invaze do Francie tvrdě zkritizoval. Přínos případných vojenských úspěchů v Africe se snažil zlehčovat. Západní spojence navíc varoval, že podmínky v roce 1943 nemusí být pro otevření druhé fronty na západě Evropy natolik příznivé. Britský ministerský předseda na sovětského vůdce nezapůsobil ani náčrtem krokodýla na mapě Evropy. Ačkoliv zubatá tlama predátora směřovala na východ, k Sovětskému svazu, Churchill poukazoval, že úder proti silnou kůží chráněnému dravci je nutné vést na "měkký podbřišek", tedy z jihu, z Itálie a Balkánu.

Stalinovo rozhořčení bylo do značné míry pochopitelné. Němci v průběhu léta 1942 rozpoutali na východní frontě silnou ofenzivu a postupovali ke Stalingradu. Otevření druhé fronty v Evropě, která na sebe měla navázat alespoň část nacistických vojsk a ulevit tlaku, jemuž jednotky Rudé armády čelily, však bylo Brity a Američany odloženo až na rok 1943. Sovětský diktátor navzdory svým pohoršeným apelům nedokázal toto rozhodnutí jakkoliv zvrátit. Během moskevského jednání s Churchillem se mu alespoň podařilo v premiérovi zanechat silný dojem. Ačkoliv se krátce před svou cestou do sovětské metropole o Stalinovi vyjadřoval jako o "chlupatém opičákovi", po návratu naopak šéf britského kabinetu vyzdvihoval jeho inteligenci.

Varování sovětského vůdce před možným zhoršením situace v roce 1943 se ukázaly jako liché. Rudá armáda zaznamenala historické vítězství u Stalingradu. Americká a britská vojska  přes značné těžkosti postoupila v severní Africe. Roosevelt 24. ledna veřejně vyhlásil, že Spojenci nepřistoupí na jakoukoliv formu kompromisního či separátního míru s nacistickým Německem. V úvahu připadala pouze bezpodmínečná kapitulace. Tento krok alespoň částečně uklidnit Stalina, kterého rozzuřilo zjištění, že USA a Velká Británie namísto otevření druhé fronty ve Francii nakonec v roce 1943 upřednostní vylodění na Sicílii v rámci operaci Husky.

Japonské eso v rukávu

Určitého zadostiučinění se Moskva dočkala až v květnu 1943. Během americko-britské konference ve Washingtonu se již výrazně prosadily vize amerických generálů. Padlo předběžné rozhodnutí, že invaze do Francie přes Lamanšský průliv proběhne 1. května nadcházejícího roku.

Otázka druhé fronty následně dominovala konferenci v Teheránu, kde se na přelomu listopadu a prosince 1943 poprvé setkali Stalin, Roosevelt a Churchill dohromady. Posledně jmenovaný nadále prosazoval útok na Německo z jihu. Tentokrát již neuspěl. Americký prezident, který se původně bránil stanovení konkrétního data pro invazi do západní Evropy, podlehl sovětskému naléhání. V Teheránu tak bylo dohodnuto, že spojenecká vojska překročí kanál La Manche v květnu 1944. Operaci Overlord měla podořit rozsáhlá ofenziva Rudé armády na východní frontě, s cílem znemožnit přesunu nacistických jednotek do Francie.

Plánování invaze doplnila zásadní podmínka: K akci nemělo dojít, pokud by Německo tou dobou ve Francii disponovalo alespoň 12 mobilními divizemi či v případě, že by zpravodajci dospěli k názoru, že Říše dokáže po vylodění do oblasti bojů převelet v průběhu dvou měsíců více než 15 dodatečných divizí. Během teheránských jednání Churchill navíc vyvedl sovětského vůdce z míry svým prohlášením, že USA a Velká Británie již dospěly k dohodě, že samotné vylodění bude záviset na uspokojivém snížení stavů německého letectva v oblasti. Stalin kontroval. Vytáhl kartu probíhající války proti Japonsku, v níž byly zainteresovány Spojené státy. Souhlasil, že se Sovětský svaz zapojí do války proti Japonsku na Dálném východě zapojí, avšak teprve po skončení bojů v Evropě.

Operace Overlord se nakonec po jistých průtazích způsobených potížemi v logistice, snahou maximálně utajit místo výsadku i problémech s počasím uskutečnila 6. června 1944. "Operace Overlord je pro všechny důvodem k radosti," telegrafoval o dva dny později Stalin britskému premiérovi. Šlo o pochopitelné tvrzení. Ztráty na lidských životech začínaly být pro Sovětský svaz neúnosně vysoké. Podle některých odhadů v době spojeneckého vylodění ve Francii na východní frontě již padlo 90% všech sovětských mladých mužů ve věku 18-21 let. Stalin přesto svůj slib daný západním mocnostem dodržel. Rudá armáda krátce poté skutečně rozpoutala mohutnou ofenzivu na východě, čímž výrazně omezila možnosti nacistických vojsk účinně vzdorovat americko-britské invazi.

Spory o otevření druhé fronty naštěstí nezměnily nic na konečném vítězství protihitlerovské koalice. Skutečností zůstává, že odkládání britsko-americké operace mělo za následek, že hlavní fáze bojů probíhaly na východě a Sovětský svaz nesl - alespoň co se počtu obětí týká - nesrovnatelně větší břemeno válečného utrpení. Celá situace rozhodně nepřispěla k posilování důvěry mezi Moskvou na straně jedné a jejími západními spojenci na straně druhé. Snad i zde můžeme pozorovat počátky poválečného rozchodu bývalých partnerů, během něhož vzájemný pocit nedůvěry přerostl v konflikt nový, studenou válku.                                

Loading...
Vstupte do diskuze (41)
Google+ Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

Vrah německého politika dopaden? Policie byla původně na špatné stopě

16.06.2019 17:46 Německá policie zatkla muže, který je důvodně podezřelý z vraždy vysoce postaveného úředníka místní…

Hororový nález na Slovensku: Ze studny vytáhli dva mrtvé, jedním byl…

16.06.2019 17:03 Aktualizováno Ve městě Senica na západě Slovenska hasiči v sobotu večer vytáhli ze studny muže a ženu, kteří již…

"Londonistán, Khan je pohroma." Trump urážel starostu britské metropole,…

16.06.2019 17:03 Aktualizováno Americký prezident Donald Trump označil londýnského starostu Sadiqa Khana za katastrofu pro…

Emise oxidu uhličitého? Německo chce jít na nulu, vyplývá z uniklých…

16.06.2019 16:53 Německo podpoří cíl Evropské unie do roku 2050 snížit čisté emise oxidu uhličitého (CO2) na nulu.…

Související:

Právě se děje

Další zprávy

reklama