Revoluce v Rusku? Analytik varuje před opakováním známého scénáře

Učebnicový příklad „barevné revoluce“

Takový pohled na situaci nepovažuje analytik za nepříhodný či přehnaný. „Rychlý kolaps Moralesova režimu je učebnicový příklad všeho, co Kreml od poloviny nultých let považuje za znaky ‚barevné revoluce‘ – neúspěšné volby, pouliční nepokoje, přechod ozbrojených složek na stranu protestujících, ochota vlády uspořádat nové volby a její rychlý kolaps,“ píše expert.

Z pohledu Kremlu svět zažívá další „barevnou revoluci“ a to znamená, že je potřeba zvýšit nutnou obezřetnost a z Moralesových chyb vyvodit důsledky, aby se zajistilo, že bolivijský scénář se nebude opakovat v Rusku, vysvětluje Krašeninnikov. Pokládá tedy otázku, jaké závěry může znepokojený Kreml vyvodit z pádu režimu Evo Moralese.

Zaprvé se nesmí za žádnou cenu umožnit kandidovat ve volbách skutečným či silným odpůrcům, uvádí analytik. Připomíná, že Morales se musel uchýlit k falšování výsledků, jelikož viděl, že nemá dostatečnou podporu k vítězství v druhém kole, což jej zničilo.

Moralesův protikandidát, bývalý prezident Carlos Mesa, byl dostatečně silný na to, aby se dostal do druhého kola a měl potenciál vyhrát, upozorňuje odborník. Naznačuje, že nebýt silné rivality, Morales by zvítězil v prvním kole a situace by se vyvíjela jinak.

„Dále, za žádných okolností nelze vkládat naději v čestné vítězství ve volbách, i když byl vůdce relativně donedávna široce oblíbený,“ pokračuje Krašeninnikov. Deklaruje, že jediné, na co se lze spolehnout, je dobře zorganizovaná falzifikace a loajální bezpečnostní složky.

Zásadním, nejdůležitějším faktorem zůstává loajalita armády, domnívá se analytik. Podotýká, že teorie, že lidé v ulicích dokážou sami ukončit diktaturu a klíčem je pouze jejich počet, funguje pouze v Evropě a těch zemích, kde uniformované složky chovají nějaký respekt k spoluobčanům.

Ve Venezuele jsme svědky toho, že bezpečnostní složky hluboce pohrdají svými spoluobčany a zůstávají věrné prezidentu Nicólasovi Madurovi, připomíná expert. Konstatuje, že bez ohledu na to, kolik stovek tisíc či milionů lidí venezuelská opozice dostane do ulic, svržení nástupce Huga Cháveze vypadá jako nemožné.

V Bolívii zkrátka Morales nedostatečně pracoval s bezpečnostními složkami a za 14 let u moci se nedokázal vypořádat s „puntičkáři“, kteří se při záchraně prezidenta ohlížejí na „maličkosti“ jako ústava a volební výsledky, upozorňuje Krašeninnikov. Dění v Bolívii tak prohlubuje jeho skepsi, že v Rusku by mohly proběhnout nějaké svobodné volby, které by vedly k oslabení současného režimu či předání moci.

Od slov k činům

 „Věci se pravděpodobně budou ubírat jiným směrem,“ píše odborník. Deklaruje, že srovnání s mnohem tvrdším a delším odporem vůči části populace a elit, k němuž se uchýlily diktatury Bašára Asada a Nicólase Madura, s rychlým svržením Evo Moralese nahrává tvrdé policejní taktice a rázným odpovědím.

Někteří lidé jsou přesvědčení, že pouze ten, kdo je ochoten prolít krev a obklopil se loajálními bezpečnostními složkami, které v případě nutnosti budou střílet do demonstrantů, dokáže zůstat u moci i v podmínkách ekonomického kolapsu, vnější blokády a občanské války, nehledě zmanipulovaných či dokonce prohraných voleb, deklaruje analytik. Dodává, že i před bolivijskými událostmi bylo extrémně naivní doufat v jakoukoliv liberalizaci v Rusku.

• Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

Nyní je třeba se připravit na další utažení šroubů ve všech oblastech života Rusů a vystupňování podezíravosti, uvádí Krašeninnikov. Táže se proto, zda jsou všichni skutečně připraveni uchýlit se nejen ke slovům, ale také  činům.

Jediné východisko totiž podle experta spočívá v tom, že krize v Rusku se stane natolik zjevná, že lidé budou připraveni jednat. „A šrouby nelze utahovat donekonečna – v Rusku byly utaženy téměř nadoraz, i bez Bolívie,“ konstatuje závěrem analytik.