Spojenectví Moskvy s Pekingem? Rusko z něj nevychází dobře, naznačuje historik

Spojenec, nepřítel, partner

Pro Rusko, respektive Sovětský svaz byla Čína po dlouhou dobu v uplynulých sedmdesáti letech jen jednou z mnoha cizích zemí, poukazuje odborník. Vysvětluje, že v padesátých letech minulého století byla Čína "mladším bratrem" a smluvním spojencem Moskvy, následně od roku 1960 až do osmdesátých let naopak představovala strategického nepřítele.

V devadesátých letech vnímalo Rusko Čínu jako vzdáleného a nepříliš důvěryhodného souseda, uvádí historik. Dodává, že to se změnilo s nástupem 21. století, kdy se z Pekingu stal klíčový strategický partner Moskvy na globální scéně, přičemž tento vztah je stále více asymetrický.

Sovětský svaz představoval důležitou vnější sílu, která přispěla ke vzniku Čínské lidové republiky, upozorňuje Gubajev. Podotýká, že tehdejší pomoc, kterou Kreml poskytoval čínskému komunistickému vůdci Mao Ce-tungovi nebyla rozhodně motivována idealismem.

Podle experta šlo naopak o dobře promyšlený krok v existující studenoválečné realitě. Spolu s tím, jak se Čína zotavovala z následků velmi ničivé občanské války, Sovětský svaz na ní pohlížel jako na slabšího partnera, který spadá do světové rodiny komunistických režimů, vysvětluje historik. Doplňuje, že Moskva v ní měla hrát vedoucí úlohu.

Sovětský svaz tak poskytl ohromnou pomoc Číně při rozvoji jejího průmyslu, konstatuje odborník. Dodává, že Moskva také školila novou čínskou elitu.

"Obě země uzavřely formální spojenectví," píše Gubajev. Připomíná, že Sovětský svaz a Čína společně bojovaly proti Spojeným státům v korejské válce na počátku padesátých let.

Po smrti sovětského diktátora Josifa Vissarionoviče Stalina se ale vztahy mezi Moskvou a Pekingem výrazně zhoršovaly, nastiňuje historik. Uvádí, že následná sovětsko-čínská roztržka vedla k desetiletím vzájemné konfrontace.

Nepřátelství mezi Sovětským svazem a Čínou kulminovalo v roce 1969, kdy došlo k vojenským střetům na hranici obou zemí, poukazuje expert. Dodává, že v několika následujících desetiletích se Čína změnila v největší bezpečnostní hrozbu na východním křídle Sovětského svazu.

Chudý příbuzný

S blížícím se koncem osmdesátých let si tehdejší vládci Sovětského svazu a Číny, Michail Gorbačov a Teng Siao-pching, uvědomili, že nic nepřinášející konfrontace jejich zemí stojí obě strany pouze cenné zdroje, vysvětluje Gubajev. Konstatuje, že tím začala normalizace vztahů mezi Moskvou a Pekingem.

"Tento proces kulminoval na přelomu 21. století," pokračuje odborník. Připomíná, že ruský prezident Vladimir Putin tehdy podepsal s Čínou smlouvu o přátelství a obě země se zavázaly vyřešit své územní spory.

• Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

Čína se tak stala důležitým spojencem Ruska, ale z pohledu Kremlu stále nešlo o velkého partnera, tvrdí expert. Deklaruje, že další zlom přišel až v roce 2014 po ruské anexi Krymu, na kterou EU a USA reagovaly uvalením sankcí na Rusko.

Díky rozchodu Moskvy se Západem se Peking stal hlavním a jediným významným zahraničním partnerem Ruska ve všech oblastech, od obchodu a investice po bezpečnost, uvádí historik. Doplňuje, že Čína tak dnes tahá za delší konec provazu ve stále více asymetrickém vztahu, kde je Rusko jen "chudým příbuzným".