Téměř dva měsíce po začátku ruského vojenského vpádu na Ukrajinu se množí zprávy o neúspěších invazních jednotek. Přestože nemáme k dispozici přesné informace o skutečném obrazu na bojišti, jelikož obě válčící strany je z pochopitelných důvodů prezentují zkresleně a upravené ve svůj prospěch, zdá se, že průběh konfliktu odkryl výrazné slabiny ruských ozbrojených sil. Z historické perspektivy se do mysli vkrádá déjà vu z poslední fáze studené války.
Odmyslíme-li často zmiňované problémy s logistikou, plánováním a snad i morálkou ruských vojáků, otazník visí především nad nasazenou vojenskou technikou. Autoritářský režim prezidenta Vladimira Putina přitom do modernizace ozbrojených sil zdánlivě investoval rozsáhlé prostředky a v poslední dekádě dával s oblibou světu na odiv výdobytky ruského zbrojního průmyslu, ať už bojové letouny, řízené střely či pásová vozidla. Ukazuje se, že šlo o pouhé pozlátko.
Problém není nový. Technologicky začaly ruské, respektive sovětské zbraně zaostávat za těmi západními od počátku osmdesátých let. NATO v této době založilo rozvoj svých ozbrojených sil na maximálním možném využití vědeckého a technologického poznání ke kvalitativnímu, nikoliv kvantitativnímu posilování vojenských kapacit. Sovětský vůdce Michail Gorbačov po svém nástupu k moci v roce 1985 situaci popsal jako „technologickou válku“ Severoatlantické aliance proti Varšavské smlouvě.
Stupňující se propast mezi západní a východní vojenskou technikou si uvědomovala i sovětská generalita. Z uzavřených zasedání vojenských orgánů Varšavské smlouvy v Gorbačovově éře mizela sebevědomá rétorika typická pro druhou polovinu sedmdesátých let. Bylo zřejmé, že východoevropské armády za potenciálním nepřítelem v mnohých oblastech zaostávají. Rostla především převaha NATO v moderní konvenční výzbroji, jejíž vývoj byl mimořádně nákladný.
Sovětský maršál Viktor Kulikov, hlavní velitel vojsk Varšavské smlouvy, v roce 1985 například přiznal, že nejnovější západní konvenční zbraně se díky své přesnosti a ničivé síle pozvolna přibližují roli, kterou měla dosud na bojišti plnit taktická jaderná munice. Právě schopnost NATO přesně zasáhnout zvolené cíle vyvolávala bezradnost sovětského vojenského velení i jeho tehdejších spojenců. V dobové dokumentaci například nalezneme výmluvný, ručně psaný otazník u apelu, že je třeba „hlouběji propracovat“ obranu proti vysoce přesným zbraním nepřítele.
Typickým příkladem byla schopnost Severoatlantické aliance překvapivě a precizně udeřit v hloubi napřátelského území. Koncept zvaný Follow-on Forces Attack předpokládal konvenční letecké útoky na druhý sled vojsk Varšavské smlouvy ve vzdálenosti až 1.500 km od frontové linie. Přesné postavení cílů měl zjistit sofistikovaný průzkum založený na nejmodernějších technologiích, které sovětský zbrojní průmysl nedokázal produkovat. Dokumentace Varšavské smlouvy tak obsahuje například obdiv schopností amerického letounu SR-71 pořídit během hodiny snímky území o rozloze 150 tisíc km2 nebo radarů protivzdušné obrany NATO sledovat letící cíle s centimetrovou přesností.
Klíčový rozdíl v možnostech západní a sovětské vojenské techniky se v osmdesátých letech projevil i v samotném uvažování o charakteru případného vojenského konfliktu v Evropě. Často zmiňovaná ofenziva do západní části kontinentu, kterou Varšavská smlouva plánovala v případě vypuknutí války zahájit, byla z vojenského hlediska výrazně motivována snahou eliminovat nepřátelské síly daleko za frontovou linií. O to samé usilovalo NATO, které však díky technologické převaze mohlo daný cíl realizovat i bez velké pozemní operace.
Důvod, proč sovětská vojenská technologie začala v osmdesátých letech výrazně zaostávat, byl do velké míry ekonomický. Hospodářsky vyspělé země NATO mohly do vojenské oblasti vynakládat mnohem vyšší částky než státy Varšavské smlouvy. Jestliže na počátku dekády byly tyto výdaje přibližné stejné, okolo 220 miliard dolarů ročně, na jejím konci již Západ investoval přes 492 miliard dolarů, téměř třetinu více než Východ. V přepočtu na poměr k HDP byl rozdíl ještě daleko markantnější. Podle některých výpočtů v roce 1985 vynakládaly státy Varšavské smlouvy v tomto směru oproti NATO až desetinásobný objem z celkově dostupných prostředků.
Ekonomický faktor se projevuje i dnes. Současné Rusko podle statistik Stockholmského mezinárodního ústavu pro výzkum míru investuje do vojenské oblasti přibližně 61,7 miliardy dolarů ročně, dvanáctkrát méně než Spojené státy. Ruský vojenský rozpočet je v absolutních číslech jen o málo vyšší než britský, přesto státní kasu Ruské federace zatěžuje o poznání více – dosahuje 4,3 % HDP, v případě Spojených států jde o 3,7 %, v případě Velké Británie jen 2,7 %.
Letmý pohled na počty vojáků v aktivní službě, tanků či letounů pak naznačí, že ruská armáda ve světle svého rozpočtu nadále spoléhá především na kvantitu a ničivou palebnou sílu než na chytrá, technologicky náročná řešení. Na sklonku studené války sice v Moskvě existovala snaha tento přístup změnit, ale z mnoha důvodů – především ekonomického a technologického zaostávání – nebyla nikdy plně realizována. Průběh války na Ukrajině tento předpoklad dále podporuje.
Nemělo by nás tedy překvapovat, že ruská armáda má na ukrajinském bojišti problém popasovat se s lehkými, ale sofistikovanými zbraněmi západní produkce, například protivzdušnými střelami Starstreak, drony Swichblade či protitankovými raketami Javelin. Nemělo by nás udivovat, že vidíme ruské letouny čtvrté generace shazovat primitivní, levnou nenaváděnou munici. A už vůbec se nenechme zmást ojedinělým nasazením moderních zbraní, ať už hypersonických střel Kinžal či letounů Su-57. Tato technika totiž nereprezentuje reálný stav současných ruských ozbrojených sil. Konflikt na Ukrajině ukázal, že jejich technologická modernizace v posledních letech byla především nafouknutou propagandistickou bublinou.
Autor je historik.
Související
Ruské jaderné odpalovací zařízení míří k hranicím NATO. Odborníci: Jde o přípravu na válku
Rusko zesílí útoky na ukrajinské sklady se západními zbraněmi, slíbil Šojgu
Ruská armáda , válka na Ukrajině , Rusko , Sovětská armáda
Aktuálně se děje
před 32 minutami
ANO by v březnu vyhrálo volby. Ze Sněmovny by vypadly dvě vládní strany
před 1 hodinou
Americký Senát schválil balíček pomoci pro Ukrajinu. Biden slíbil rychlé doručení
včera
Týdenní výhled filmů: Tělesností pulzující Rivalové, aktivistický šaman i vrah z televizní soutěže
včera
Ruské jaderné odpalovací zařízení míří k hranicím NATO. Odborníci: Jde o přípravu na válku
včera
NATO nerozmístí jaderné zbraně v jiných zemích, říká Stoltenberg
včera
Greta Thunbergová čelí obvinění z občanské neposlušnosti
včera
Dezinformátor Zítko se hledá. Policie vyhlásila pátrání
včera
Pokles cen potravin? Naopak, většina z nich v dubnu zdražila, tvrdí ČSÚ
včera
Deset tisíc vojáků NATO v Polsku. Aliance své členy bránit bude, vzkázal Rusku Stoltenberg
včera
Speed Marathon 2024: Policie eviduje tisíce přestupků, rozdala pokuty za miliony
včera
Gerhskovich zůstává ve vazbě. Rusové ho hodlají soudit kvůli údajné špionáži
včera
Rusko zesílí útoky na ukrajinské sklady se západními zbraněmi, slíbil Šojgu
včera
Na Tachovsku zasahovala policie ve škole. Zadržela jednu osobu
včera
Černý kašel se v Česku nadále šíří. Nejvíce mezi náctiletými
včera
Finsko: Moskva je nyní nepřítel č. 1 a proto roste vysoký plot na hranici
včera
Mrazivé počasí na většině území na jednu noc odezní. Výstraha ale platí dál
včera
Německo zatklo muže za špionáž v europarlamentu pro Čínu. Peking reaguje
včera
Hackeři propašovali na web ČTK smyšlenou zprávu o atentátu na Pellegriniho
včera
Známe volební čísla pro eurovolby. O 21 mandátů usiluje 30 subjektů
včera
V Letech se otevřel Památník holokaustu Romů a Sintů na místě bývalého tábora
V Letech na Písecku se v úterý otevřel Památník holokaustu Romů a Sintů v Čechách. Nachází se na místě koncentračního tábora pro Romy, který za protektorátu během druhé světové války nechali vybudovat nacisté.
Zdroj: Jan Hrabě