KOMENTÁŘ: Gorbačov se zapsal do dějin díky tomu, že se jeho reformní projekt vymkl kontrole

Ve věku 91 let zemřel poslední sovětský vůdce Michail Gorbačov. Během šesti let, které strávil ve funkci generálního tajemníka ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu, ovlivnil světové dění jako málokterý politik dvacátého století. Přestože jeho reformní snahy přinesly mnoho pozitivního, při hodnocení úspěšnosti Gorbačovova působení nelze opomenout otázku, zda výsledky odpovídaly jeho představám a nakolik se mu podařilo naplnit jeho původní vize. Jen tak pochopíme, proč je „Gorby“ ve světě oslavován, zatímco doma zůstává jednou z nejkontroverznějších postav ruské historie.

Michail Sergejevič Gorbačov

Gorbačov pocházel z chudé venkovské rolnické rodiny žijící v Předkavkazku. V dětství zažil strasti vrcholného stalinského komunismu i hrůzy druhé světové války. Jako dospívající chlapec se angažoval se v Komsomolu, vykazoval dobrý prospěch a zároveň podával heroické výkony během zemědělských prací. Bylo mu tak umožněno vstoupit do komunistické strany a nastoupit na nejprestižnější vysokou školu v zemi, Moskevskou státní univerzitu. Během studia práv zažil první známky uvolnění sovětského systému, k němuž došlo krátce po smrti diktátora Josifa Stalina. Gorbačov se následně stal stoupencem destalinizačních snah Nikity Chruščova. Více než právničina jej lákala politika – vydal se na dráhu stranického funkcionáře. V následujících třech desetiletích vystoupal na pomyslném žebříčku mocenské hierarchie do pozice nejmocnějšího muže jedné ze dvou tehdejších světových supervelmocí.

Gorbačov si během dlouholetého působení v různých stranických patrech a funkcích postupně uvědomoval, že sovětský systém povážlivě stagnuje a hrozí mu otevřená krize. V březnu 1985, kdy byl po poměrně rychlém sledu úmrtí Leonida Brežněva, Jurije Andropova a Konstantina Černěnka coby energetický politik jednomyslně zvolen politbyrem do čela strany, však máloco nasvědčovalo tomu, že při hledání řešení zvolí nakonec dramatický postup, který vyústí v rychlý rozklad systému, zásadní oslabení mezinárodní pozice Sovětského svazu, rozpad jeho spojeneckých vazeb i jeho celkový zániku.

Ještě dlouho po svém nástupu do čela země zůstával Gorbačov přesvědčeným komunistou, který věřil ve většinu ideologických postulátů marxismu-leninismu. Nebyl sice nekritickým obdivovatelem prvního bolševického vůdce Vladimira Lenina, přesto s mnoha jeho myšlenkami souhlasil a celý svůj reformní program prezentoval jako „návrat k pravému Leninovi“, kterého „chybně interpretoval“ jeho nástupce Stalin. Gorbačov se zpočátku jevil dalším důležitým postavám v kremelském vedení jako konsenzuální politik; ostatně ujišťoval, že dosavadní kurz nehodlá z podstaty měnit. V květnu 1985 sice veřejně oznámil, že Sovětský svaz potřebuje hlubokou přestavbu, perestrojku (jednalo se o eufemismus pro tabuizovaný pojem reforma), měla se však týkat především hospodářské sféry. Mnozí domácí i zahraniční komunisté soudili, že Gorbačov pouze navazuje na program kontrolované vnitřní modernizace a racionalizace zahraniční politiky, který před svou smrtí zahájil jeho někdejší mentor Andropov.

Program prezentovaný novým „gensekem“ měl formálně tři hlavní body – modernizaci ekonomiky, růst životní úrovně a přehodnocení bezpečnostní politiky při zachování dostatečné obranyschopnosti. V praxi ale Gorbačovovo reformní úsilí získalo daleko širší rozměr a výrazně se dotklo i důležitých pilířů oslabeného sovětského systému. Odstartoval tak sled nečekaných událostí, které zasáhly nejen Sovětský svaz, ale i jeho zájmovou sféru v Evropě. Gorbačov soudil, že země se nachází na rozcestí, z něhož vedou tři cesty – konzervativní oživení, radikální reformy, nebo liberalizace systému. První možnost odmítal, jelikož v podání jeho předchůdců nepřinesla úspěch. Jako přesvědčený komunista nechtěl připustit ani druhou variantu, která by mohla vést k likvidaci základů státního socialismu, tedy obnově volného trhu a soukromého vlastnictví i ukončení politického a ideologického monopolu jedné strany. Zbývala tedy liberalizace, která v Gorbačovově podaní znamenala nový model postavený na domněle nejlepších prvcích sovětského socialismu a západního kapitalismu. Kremelský vůdce věřil, že takto reformovaný systém nadále vycházející z centrálně plánovaného hospodářství i „vedoucí úlohy“ marxisticko-leninské parteje dokáže zvítězit v mírové soutěži nad liberálním kapitalismem.

Právě skutečnost, že v jádru zůstával komunistou, vedla Gorbačova na cestu zcela neprozkoumaných změn, které postrádaly jasně definovaný cíl. Omezovaly se na mnohdy vágně naznačené vize, absentovala i jednoznačná strategie pro jejich naplnění. Reformní proces, který Gorbačov nastartoval, se brzy vymkl z jeho kontroly. Úvodní neúspěchy dovedly generálního tajemníka po dvou letech k názoru, že je nutné přejít od pozvolných reforem k těm radikálním. Tento posun však pouze prohloubil neshody mezi Gorbačovem a částí domácích i zahraničních komunistů, kteří perestrojku vnímali jako rétorický obal mírně pragmatičtější politiky. Urychlení reforem a sílící rozpory v nejvyšších mocenských patrech měly za následek, že dosavadní systém se začal hroutit, a to za situace, kdy chyběla jasná idea, co jej má vlastně nahradit. Platilo to nejen pro Sovětský svaz, ale i pro jeho sféru vlivu ve střední a východní Evropě.

Ve vztahu k uvedenému regionu podněcoval Gorbačov a jeho reformní spolupracovníci politickou i ekonomickou emancipaci tamních zemí na Moskvě. Cílem bylo především snížit cenu, kterou Sovětský svaz platil za udržování své zájmové sféry v tomto prostoru. Sovětský vůdce nicméně věřil, že změna bude oboustranně výhodná. Své vize ohledně budoucího uspořádání vztahu mezi Moskvou a jejími dosavadními spojenci ale opět jednoznačně nedefinoval a jejich realizaci neprosazoval dostatečně asertivně. Snaha o nastolení rovnoprávnějších a funkčnějších vztahů neměla zásadně proměnit geopolitickou realitu v regionu, ani ukončit existenci státního socialismu v tomto prostoru. Ve chvíli, kdy k takovému vývoji začalo docházet, se jej ale Gorbačov nepokusil razantněji zastavit.

Dodejme, že ne všechny motivy, které Gorbačova a jeho spojence vedly k tomu, že na sklonku osmdesátých let ponechali přelomovým událostem ve střední a východní Evropě volny průběh, byly vznešené a altruistické. Situace i kvůli Gorbačovově nečinnosti – a patrně také nezájmu – dospěla do bodu, kdy zachování integrální sovětské sféry vlivu a komunistického mocenského monopolu v regionu záviselo na užití síly. To neodmítal pouze Gorbačovův kruh; i mnozí stoupenci tvrdé linie v roce 1989 chápali, že na vojenský zásah je příliš pozdě. Násilná akce na záchranu státně-socialistických diktatur by zničila veškerou kredibilitu, kterou si Gorbačov svými reformami vybudoval na světové scéně a která vedla ke kýžené deeskalaci mezinárodního napětí, jež byla pro stabilizaci krize v Sovětském svazu nezbytná. Na rozdíl od minulosti se také Moskva v případě ozbrojené intervence nemohla spoléhat na automatickou kolektivních „pomoc“ stále nezávislejších spojenců. Následný živelný rozklad bezpečnostního a spojeneckého systému, který si Moskva budovala a udržovala více než čtyři desetiletí, nebyl v žádném případě cílevědomým naplněním Gorbačovovy vize.

Zdánlivě úspěšnější byl Gorbačov při prosazování svého zahraničního programu, pro který se vžil pojem nové myšlení. Přinesl zásadní posun v mezinárodních vztazích a výrazné snížení studenoválečného napětí, včetně rizika vypuknutí globálního jaderného konfliktu. Podle některých historiků právě Gorbačov učinil více než jakýkoliv jiný politik pro odstranění této hrozby. Cílem sovětského vůdce bylo ukončit studenou válku. V rámci této snahy postupně výrazně přehodnocoval dosavadní chápání zajištění bezpečnosti. Odmítl tradiční pohled na zbrojení a poměr sil mezi supervelmocemi a jejich spojenci. Naprostou paritu vojenské síly přestal vnímat jako stěžejní, ztotožnil se s principem tzv. rozumné dostatečnosti, tedy udržování ozbrojených sil na nejnižší úrovni postačující k účinné obraně vlastního území. Nešlo pouze o Gorbačovův obecně chladný vztah ke zbraním a násilí. Výraznou roli hrál ekonomický faktor. Generální tajemník si uvědomoval, že sovětská ekonomika není schopna vydržet tempo nákladných zbrojních programů a pokračování závodu ve zbrojení ji může zcela vyčerpat. Pro deeskalaci studené války tak neváhal činit podstatné, posléze i zcela jednostranné ústupky, které měly vyvrátit podezíravost Západu a zlepšit obraz Sovětského svazu v očích světové veřejnosti. Je zřejmé, že bez nich by konec studené války nepřišel tak rychle.

Bližší pohled nicméně odhalí, že ani v oblasti zahraniční politiky Gorbačov nenaplnil své vize. Přestože po roce 1989 opakoval naději, že nikdo snad nevěří „nesmyslu“ o vítězství jedné strany ve studené válce, jeho partneři, především ve Spojených státech, vnímali situaci a výsledné rozložení sil velmi odlišně. Po skončení studené války tak nedošlo k uskutečnění klíčové Gorbačovovy myšlenky „společného evropského domu“, tedy překonání rozděleného kontinentu prostřednictvím souběžného rozpuštění NATO a Varšavské smlouvy a nastolení rozsáhlé politické a hospodářské spolupráce, jejíž by byl Sovětský svaz integrální součástí. Namísto toho nastala éra unipolárního světa, ve které se bývalí sovětští spojenci postupně integrovali do západních politických a bezpečnostních struktur.

Ústupky Gorbačovovi přinesly popularitu a obdiv v západním veřejném prostoru. Zůstává však nezodpovězenou otázkou, jak své kroky vnímal on sám. Nepochopil, že cílem západní nové pravice ve druhé polovině osmdesátých let nebyl kompromis, ale stupňování tlaku na Sovětský svaz a jeho zájmovou sféru, který povede k jejich kolapsu? Nebo si jako přesvědčený komunista zkrátka nepřipouštěl, že státní socialismus by mohl padnout, a proto věřil, že Západ nakonec ve vlastním zájmu přistoupí na takové urovnání studené války, které bude garantovat i existenci reformovaného státního socialismu ve východní Evropě?

Při všem, co bylo dosud uvedeno, je třeba přiznat, že Gorbačov nebyl při nástupu do čela Sovětského svazu v jednoduché pozici. Neexistovala osvědčená cesta jak reformovat a stabilizovat silně rozkolísanou a dosud tvrdě autoritářsky řízenou supervelmoc. Nikdo mu dlouho neoponoval, ani nepředložil alternativní ucelenější strategii. Gorbačov tak jednal intuitivně, zároveň ale projevoval malou rozhodnost, v důsledku čehož bylo mnoho jeho opatření polovičatých. Další zůstaly z podobných důvodů nedokončené. Často pouze spoléhal na „přirozené síly historie“, o nichž soudil, že vedou vývoj správným směrem.

Prakticky ve všech oblastech a všech fázích své vlády učinil Gorbačov rozhodnutí, která se z pohledu jeho záměrů nakonec ukázala jako destabilizující. Přiznejme si, že ke konci studené války i pádu komunistické moci ve střední a východní Evropě přispěl v první řadě tím, že oslabil schopnost Moskvy jednat jako supervelmoc. Michail Gorbačov tak zůstane v dějinách zapsán jako ambiciózní politik nenaplněných idejí. Jeho vláda je zároveň ukázkou, že nestačí přijít s přelomovou vizí, ale nutné je i důkladně promyslet způsob jejího uvádění do praxe.

Autor je historik.

Češi vybrali 30 milionů korun, koupí Ukrajině tank

03.10.2022 14:26 Češi se složili na nákup tanku pro Ukrajinu. Potřebných 30 milionů korun vybrala kampaň Dárek pro…

Europarlament schválil sjednocení nabíječek. Od roku 2024 telefony už jen…

04.10.2022 14:09 Evropský parlament dnes učinil jeden z posledních kroků na cestě EU k zavedení jednotného…

Chladné počasí si bere pauzu. Do Česka přijde babí léto

01.10.2022 06:30 Do Česka příští týden přijde babí léto. Postupně se začne oteplovat a od poloviny týdne denní…

Neštěstí v Bratislavě: Pět mrtvých, další se zranili po nárazu auta do…

03.10.2022 18:31 Nedělní nehoda na zastávce městské hromadné dopravy (MHD) v centru Bratislavy má pět obětí. Čtyři…

Spolu bez vlastního kandidáta na Hrad. Nepřímou podporu dostala trojice…

04.10.2022 15:42 Vládní koalice Spolu (ODS, KDU-ČSL a TOP 09) nenominuje do lednové volby hlavy státu vlastního…

Mobilizace má zatím větší dopady uvnitř Ruska než na bojišti na Ukrajině

05.10.2022 08:01 Částečná mobilizace, kterou před dvěma týdny v Rusku vyhlásil prezident Vladimir Putin, má prozatím…

Ukrajinci tvrdí, že osvobodili padesátku obcí při postupu na jihu země

04.10.2022 21:51 Aktualizováno Ukrajinská armáda osvobodila v Chersonské oblasti na jihu země již padesátku obcí, uvedl dnes v…

Šojgu: Řady ruských ozbrojených sil od vyhlášení částečné mobilizace…

04.10.2022 21:12 Aktualizováno Řady ruských ozbrojených sil od vyhlášení částečné mobilizace rozšířilo už 200.000 lidí, sdělil…

Záporožská jaderná elektrárna je částečně zaminovaná, tvrdí činitel

04.10.2022 21:05 Aktualizováno První a druhý blok Záporožské jaderné elektrárny jsou zaminované. Na tiskové konferenci to dnes…

Operátor Nord Streamu 1 čeká na svolení k inspekci poničených míst

04.10.2022 21:01 Provozovatel německo-ruského plynovodu Nord Stream 1 chce sám prohlédnout poničená místa na potrubí…

Gazprom by mohl zcela zastavit dodávky plynu do Moldavska

04.10.2022 16:57 Ruská státní plynárenská společnost Gazprom by mohla zcela zastavit dodávky plynu do Moldavska,…

Zelenskyj podepsal výnos, kterým zneplatnil ruskou anexi částí Ukrajiny

04.10.2022 16:39 Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj podepsal výnos, který za neplatné od samého počátku…

Zelenskyj podpisem nařízení znemožnil vyjednávání Kyjeva s Putinem

04.10.2022 14:16 Aktualizováno Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj dnes podepsal nařízení, které znemožňuje diplomatická…

G7 zavede strop na ruskou ropu a produkty ve třech fázích

04.10.2022 12:04 Nové sankce na ruskou ropu a ropné produkty země skupiny vyspělých ekonomik G7 přijmou ve třech…

Ruský parlament schválil začlenění obsazených ukrajinských regionů do Ruska

04.10.2022 10:52 Horní komora ruského parlamentu dnes podle agentury TASS jednomyslně schválila připojení čtyř…

Související:

Právě se děje

reklama