ROZHOVOR | Radikál Breivik před 10 lety vraždil v Oslu a na ostrově Utøya. Policie podcenila zásah, tvrdí expert na terorismus

Expert na terorismus David Rožek je přesvědčený, že norská po-licie podcenila zásah proti Andersi Behringu Breivikovi, který se přesně před de-seti lety proměnil v masového vraha. Pravicový radikál 22. července 2011 nejdří-ve v centru Osla připravil o život osm obětí a poté se vypravil na ostrov Utøya, kde zastřelil 68 účastníků letního pobytu mládežnické organizace Norské sociálně demokratické Strany práce. Bezpečnostním složkám, které si navíc spletly místo, trvalo přes hodinu, než pachatelovo běsnění na ostrově zastavily. „Uvedený čas mezi přijetím oznámení a reakcí prvosledových sil je tristní a v Evropě nevídaný. Zásah skončil fiaskem a chaos způsobil větší počet obětí,“ říká David Rožek v rozhovoru pro EuroZprávy.cz.

Neměla absolutně žádné zkušenosti s teroristickým útokem. Proto se norská policie podle bezpečnostního analytika Davida Rožka dopustila při zásahu proti Andersi Behringu Breivikovi, který byl za vraždu 77 obětí odsouzen na 21 let vězení s možností prodlužování na doživotí, řadu pochybení. Jejím velkým přešlapem bylo, že na operační centrále si pachatelova popisu všimli až po dvaceti minutách, kdy v centru Osla díky pravicovému radikálu explodovaly nálože v dodávce, které připravily o život osm obětí. „Vstupním předpokladem pro špatně odvedenou práci je velice častý faktor podcenění. Bezpečnostní složky samozřejmě v prvních minutách nedokáží přesně definovat, jak zásadní útok se odehrál, neznají osobu pachatele, natož jeho motivy a další plány, ale mají mít na takové situace vhodný trénink a přípravu,“ tvrdí ředitel společnosti Synergia, která se specializuje na poskytování služeb v komerční bezpečnosti.

Expert na terorismus dále složkám vytýká, že neměly k dispozici monitorovací helikoptéru a velitel zásahu speciálních jednotek Delta si při přesunu na ostrov Utøya nezjistil potřebné informace, když neznal prostředí. „Skutečnost, že policisté osobně neznají terén, zvláště pak u celostátních elitních jednotek, je pochopitelná. Nedá se však pochopit, že si policisté nevyžádali někoho ze svých místních kolegů, který by jim zcela jistě poradil. Dokonce bych i předpokládal, že místní policejní složky mohly být na místě dříve než zásahová jednotka Delta“. Absolvent Policejní akademie ČR v Praze, který protiterorismus studoval na univerzitě v Izraeli a prošel mnoha kurzy v USA, míní, že tragédii na ostrově Utøya navýšilo i odmítání pomoci na tísňové lince, kde v té chvíli přijímali jen volání související s explozí v norské metropoli. „Pokud přichází tolik telefonátů z jednoho místa, musí být jasné, že se těžko jedná o vtip.  Operátory měl upozornit i fakt, že mnoho hovorů přicházelo v krátkém čase, což vylučuje nadbytečnost volání,“ konstatuje v rozhovoru pro EuroZprávy.cz doktorand na Policejní akademii ČR v Praze David Rožek.

BUDOUCÍ POLITICI BYLI PRO AKTIVISTU IDEÁLNÍM TERČEM

Pane magistře Rožku, co jste si jako expert na terorismus a bezpečnostní analytik pomyslel, když jste přesně před deseti lety slyšel, jaká tragédie se odehrála v Norsku, konkrétně ve vládní čtvrti hlavního města a poté na ostrově Utøya ležícího 35 kilometrů severozápadně od metropole? Vyšetřování odhalilo, že za smrtícími teroristickými explozemi z 22. července 2011, při nichž celkem zahynulo 77 lidí, stojí krajně pravicový politický aktivista Anders Behring Breivik. Radikál nejprve v centru města odpálil nálož a tím připravil o život osm obětí a poté se přívozem po jezeře Tyrifjorden přepravil na ostrov Utøya, kde zastřelil 68 účastníků letního pobytu mládežnické organizace Norské sociálně demokratické Strany práce. Proč si vybral právě jejich shromáždění?

Nejprve musím říci, že každá taková tragédie je velice zásadní pro celou naši společnost. Pokaždé, když dojde k neštěstí, vzpomenu na osudy obětí, ale také přemýšlím o motivaci pachatele i okolnostech, které ke spáchání napomohly. Mým posláním je těmto činům předcházet a tudíž poté bedlivě sleduji vývoj vyšetřování, motivaci a postup pachatele, abychom jako společnost dokázali podobným útokům v budoucnu efektivněji čelit, tedy snižovat následky, anebo ideálně těmto činům úplně zabránit.

Výběr místa útoku zcela jistě není náhodný. S ohledem na to, že se Breivik rozhodl bojovat proti jím nenáviděným hodnotám ve společnosti, lepší skupinu si vybrat nemohl. Norská sociálně demokratická strana práce a zejména její mládežnická sekce představovala a prosazovala všechny hodnoty liberální společnosti, které Breivik nenáviděl a navíc jako mladí, dalo by se říci budoucí politici, jednou mohli realizovat své názory se skutečným dopadem do společnosti. Představovali pro něj ideální terč. Všichni účastníci byli bezesporu aktivní občané se zájmem o svět kolem sebe, o liberální a demokratické hodnoty, podporu menšin, ekologie a dalších moderních společenských hodnot, na které Breivik negativně poukazoval ve svém testamentu. Dokonce si troufám tvrdit, že datum útoku bylo stanoveno právě s ohledem na tento cíl útoku, či jeho konání. Akce se konala v určených, předem známých dnech a Breivik chtěl zaútočit na ideové jádro nenáviděných myšlenek. Proto podnikl smrtící a nelítostný útok na letní pobyt této organizace.

Norská policie se podle tamních médií dopustila řady chyb. Podle předsedkyně vyšetřovací komise Bechové Gjörvové v 15.35 hodin, tedy asi deset minut po výbuchu, jeden chodec policii upozornil, že spatřil podezřelého muže, který vypadal jako policista a měl v ruce pistoli. Muž se prý pohyboval sám a nasedl do šedé dodávky. Bechová Gjörvová zmíněný popis označila za velice přesný. Informace sice sloužící policista předal operační centrále, na níž ale kvůli chaotické situaci zůstala dalších dvacet minut, aniž si jí někdo všiml. Kdyby údajně policie reagovala rychleji, mohlo možná Breivika zastavit policejní auto, které v 15.57 hodin minul, anebo strážci zákona z policejní stanice, okolo níž projel o šest minut později. Jak je podle vás možné, že bezpečnostní složka tak zazmatkovala? Nevypovídá její počínání, že vůbec na extrémní situace nebyla připravena?

Činnost bezpečnostních složek bývá po takových útocích často podrobována kritice. Jedná se o bezpečnostní operaci s mnoha neznámými a ne vždy jde vše podle plánů. Složky reagují na aktuální zprávy o vývoji situace a osobě pachatele. Zde je kritika ovšem na místě. Vstupním předpokladem pro špatně odvedenou práci je velice častý faktor podcenění. Bezpečnostní složky samozřejmě v prvních minutách nedokáží přesně definovat, jak zásadní útok se odehrál, neznají osobu pachatele, natož jeho motivy a další plány, ale mají mít na takové situace vhodný trénink a přípravu. Prvotní reakce by vždy měla počítat s tou nejhorší možnou variantou. Paralelně s první reakcí je třeba okamžitě začít hodnotit a správně předávat informace z míst zásahu a přicházející od veřejnosti. Pak přichází do úvahy ještě fakt, kdy někteří zasahující příslušníci si nechtějí tragédii připustit a nereagují tak hned zpočátku s plnou razancí, precizností a nasazením.

Vždy je otázka, zda v několika vteřinách přijatá primární opatření jsou adekvátní, ekonomická a splní svůj účel. V Breivikově případu se tak nestalo. Přitom policie měla dostatek informací od veřejnosti, která zafungovala skvěle. Navíc měla k dispozici kamerové systémy, z jejichž záznamů se dal odhadnout další možný pachatelův pohyb a k jeho zadržení mohlo dojít mnohem dříve. V tomto kontextu bych přirovnal situaci ke střelci z Prahy z června letošního roku. Policie v metropoli byla rovněž schopna zadržet pachatele dříve, než stihl realizovat celý svůj plán, což se ovšem nedá říci o postupu v Norsku s Breivikovým útokem.

Dalším pochybením bylo, že v Oslu neměla policie k dispozici helikoptéru. Využít mohla jen monitorovací vrtulník, od něhož ale měl všechen personál dovolenou. Nezavání takový přístup šlendriánem?

S ohledem na skutečnost, že je Oslo hlavním městem s nejvyšší koncentrací obyvatel v celé zemi, zavání takové jednání podceněním. Je třeba si uvědomit, že Norsko do té doby tak rozsáhlému teroristickému útoku nikdy nečelilo, a tak v minulosti podobná podcenění procházela, protože se nic tak děsivého neodehrálo. Nikdo odpovědný neměl pocit, že by byl v něčem problém či nedostatek. Chápal bych nedostupnost helikoptéry v odlehlých oblastech, ale i tak je nutností každé země mít takzvanou pohotovostní helikoptéru bezpečnostních složek, i kdyby ji měla policie sdílet s armádou. Je zapotřebí mít 24 hodin denně k dispozici dostatečnou kapacitu vzdušných prostředků pro přepravu základních prvosledových bezpečnostních týmů i monitoring situace ze vzduchu. Monitorovací vrtulník je podmínkou každé akce, kdy se pátrá po ozbrojeném a nebezpečném pachateli, který se snaží dostat z místa činu.

Mimochodem, jak bezpečnostní orgány zjistily, že Breivik po jezeře Tyrifjorden směřuje přívozem na ostrov Utøya?

Bezpečnostní složky po útocích v Oslu vůbec netušily, kde se Breivik nachází a co dalšího má v plánu. Podařilo se mu utéct z místa prvního činu a bezpečnostní složky odhalily jeho polohu až na základě telefonátů zoufalých mladých lidí z ostrova, které ale zpočátku operátoři tísňové linky paradoxně odbývali. I tak složky ještě nevěděly, že se jedná o stejného pachatele.

Zmatek bohužel pokračoval. Člunu, v němž byla speciální jednotka Delta, vysadil motor. Policisté byli rovněž očividně přesvědčeni, že cesta na ostrov bude krátká, proto také malý gumový člun plně naložili. Do plavidla se však kvůli přetížení dostala voda, k tomu se vyskytly už zmíněné problémy s motorem, a proto policisté museli nakonec sehnat jiné dva čluny. Zdržení, které tak vzniklo, stálo podle kritiků řadu lidských životů. Souzníte s tímto názorem?

U přetížení člunu nehraje roli vzdálenost plavby, to je problém od jejího počátku. Spíše se domnívám, že policisté na člunech neměli tolik zkušeností, aby věděli, co ještě člun unese a při jakém zatížení už začne plavidlo nabírat vodu. Na jednu stranu potřebovali co nejvíce materiálu, neboť počítali s nejhorším, na druhou stranu velmi pospíchali a viditelně neměli obsáhlé zkušenosti a trénink s použitím člunů. Jedná se o další faktor, který ukazuje na podcenění tréninku i nedostatečnou kapacitu dopravních prostředků. V zemi, jakou Norsko je, je třeba počítat se všemi dopravními prostředky pro okamžité použití bezpečnostních složek a jejich využití k zásahu se má opakovaně nacvičovat. Zcela nepochybně tyto okolnosti způsobily pozdní příjezd jednotek na ostrov a tím pravděpodobně i vyšší počet obětí.

Vrcholem chaotického zásahu se stala skutečnost, že policisté zaměnili ostrov Utøya za ostrov Geitöya a až po zjištění omylu teprve zamířili jižně k ostrovu Utøya, vzdálenému 3,6 kilometru. Norský deník Verdens Gang uvedl, že speciální jednotky Delta neměly při cestě za Breivikem mapu a jediným navigačním zařízením, kterým se řídily, byl ruční přístroj GPS. Místní obyvatelé podle Týdne.cz překvapilo, že si policisté mohli oba ostrovy splést. Dívka, která tehdy v oblasti bydlela, listu Verdens Gang řekla, že ostrov Geitöya není osídlený a využívají ho lesníci. Na ostrově Utøya je naproti tomu množství velkých budov, které jsou i z dálky zřetelně viditelné. Neznalost prostředí přiznal i jeden z policistů, kteří svědčili v procesu s Breivikem před soudem v metropoli Oslu. Prohlásil, že si nebyl jistý, kde Utøya leží. O čem takové pochybení svědčí a mohlo by se stát i v současné době, kdy moderní technologie výrazně pokročily?

K jednoduché navigaci na konkrétní ostrov dle názvu postačuje běžnému uživateli i jednoduchá ruční GPS, kterou měli k dispozici. Přijde mi to jako výmluva, nebo nepřesná informace o skutečném průběhu situace. Skutečnost, že policisté osobně neznají terén, zvláště pak u celostátních elitních jednotek, je pochopitelná. Nedá se však pochopit, že si policisté nevyžádali někoho ze svých místních kolegů, který by jim zcela jistě poradil. Dokonce bych i předpokládal, že místní policejní složky mohly být na místě dříve než zásahová jednotka Delta. Velitel zásahu má být natolik odpovědný, že si má potřebné informace zjistit, a to i během přesunu na místo za pomoci operačních středisek.

OBĚTI ZMÁTL UNIFORMOU, OPERÁTOŘI ODMÍTALI HOVORY

Masový vrah připlul v uniformě policisty a s legendou kontroly bezpečnostní situace na ostrově, a to společně s organizátorkou tábora Monicou Boseiovou. Zdál se jí podezřelý už na lodi, když s ním mluvila o explozích v Oslu, a proto šla za neozbrojeným strážcem tábora Trondem Berntsenem. Breivik ale Boseiovou i Berntsena zastřelil, proč tak učinil, pojal podezření, že mu mohou jeho záměr překazit? Poté, co je zneškodnil, začal vraždit všechny ostatní.

Boseiová byla první, se kterou mluvil a to ještě na trajektu směrem na ostrov. Pravděpodobně rozpoznal, že si není jistá jeho reakcí na útoky v Oslu a jeho zařazením u policejního sboru. Měl pocit, že by mohla pojmout podezření, a proto sledoval, jak bude po příjezdu na ostrov jednat. Vyčkal na její další kroky, které vedly za strážcem Berntsenem, který byl povoláním policistou a jako dobrovolník se mimo službu staral o bezpečnost akce. Někde to peklo začít muselo a zde se naskytla skvělá příležitost. Odstranil organizátorku i strážce, kteří mu nejen mohli aktivně překazit jeho plán, ale zároveň si tím zajistil, že o něm samotném nepodá ani jeden žádnou zprávu, popis a další informace na tísňovou linku, a to ani ostatním účastníkům tábora na ostrově. Jakmile vystřelil, začal mu běžet čas, aby stihl v nastalém zmatku zastřelit co nejvíce obětí. Oběti zmátl svou policejní uniformou, a když byly v jeho dosahu a uvědomily si, že něco nehraje, bylo pro ně již příliš pozdě.

Už jste zmínil, že mladí lidé nahánění fanatikem Andersem Behringem Breivikem zoufale volali z ostrova o pomoc, ale byli odmítání. Na tísňových linkách uslyšeli: „Neblokujte spojení, pokud hovor nesouvisí s útokem v Oslu.“ Jak je možné, že policii nebylo podezřelé, že na tísňovou linku přichází z ostrova Utøya tolik hovorů s prosbou o pomoc a ona je naprosto ignorovala?

Pokud přichází tolik telefonátů z jednoho místa, musí být jasné, že se těžko jedná o vtip. Zejména v norské společnosti nedochází ke zneužívání tísňových linek často. Operátory měl upozornit i fakt, že mnoho hovorů přicházelo v krátkém čase, což celkem vylučuje nadbytečnost volání. Operátoři tísňových linek ale byli přetíženi situací v Oslu, a to z mnoha důvodů. Pachatel byl na útěku, přicházelo mnoho informací od veřejnosti, ale i dotazů na oběti a jiné neurgentní záležitosti. Operátorům nedocházelo, že se jinde může dít ještě něco mnohem horšího než řešené útoky v Oslu.

Přesně v 17:26 hodin vzala policie na vědomí, že na ostrově Utøya dochází ke střelbě, kdo ji o vážnosti situace přesvědčil, když veškeré hovory předtím odmítala? Jen připomenu, že kvůli už zmíněným problémům s absencí helikoptéry i se čluny a špatnou orientací přistáli členové speciálních jednotek Delta na místě neštěstí až v 18:32 hodin a pak bez jediného výstřelu pachatele zadrželi. Policie poté identifikovala 69 obětí střelby, z toho 32 mladších osmnácti let, dvěma nejmladším obětem bylo čtrnáct roků. Průměrný věk zavražděných byl 18 let. Nejprve střílel na nohy, a když oběti ležely na zemi, mířil na hlavy.

Situaci začali operátoři brát vážně až poté, co se ozývali další lidé z pevniny a hlásili střelbu na ostrově. Uvedený čas mezi přijetím oznámení a reakcí prvosledových sil je velice tristní a v Evropě nevídaný. Navíc se nejednalo o žádný zapomenutý kus země, ale o celkem hustě obydlenou oblast Norska. Chvíle hrůzy, které před svou smrtí musely oběti prožít, se těžko popisují. Atak byl od Breivika promyšlený, střílel na nohy, aby oběti nemohly utéct a varovat ostatní. Poté všechny v dohledu postupně střílel. Všechny stále mátlo, že je v policejní uniformě, a tak jeho výstroj a jednání mohli lidé považovat v prvních vteřinách za logické a bezpečné. Bylo velmi těžké zjistit, kdo je útočník, a nikoho nenapadne v první chvíli, že útočí v uniformě policisty. I když od směru, odkud přišel, byla slyšet střelba, mohl oběti uklidnit, že zasahují jeho kolegové proti pachateli. Ten zmatek musel být velký, ale byl zcela promyšlený a z pohledu pachatele efektivní.

Kde vůbec Breivik vzal policejní uniformu?

Tehdy ani dnes není složité si ji opatřit. Oficiálně uniformu samozřejmě mít nesmí, ale existují různé armádní výprodeje, kde sami příslušníci své nadbytečné výstrojní součástky prodávají. Stejnokroj mohl sehnat i v zahraničí, aby byl méně nápadný. Není to problém téměř v žádné evropské zemi. Nicméně sluší se říci, že uniforma, kterou takto seženete, zmate na první pohled veřejnost, ale policisté si určitých detailů a nesrovnalostí samozřejmě všimnou.

ZAJÍMAL SE O VÝBUŠNÁ HNOJIVA, ORGÁNY PŘERUŠILY DOHLED

Jak se choval po zatčení?

Jako vítěz. Jeho jednání připomínalo „svaté bojovníky“, takzvané mudžáhidy z Blízkého východu. Splnil svůj úkol, který zcela přesahuje významem jeho život, a tak vše vnímal. Proto nekladl odpor policii, která pro něj nebyla plánovaným soupeřem a s jejím příjezdem počítal po splnění úkolu, což se stalo.

Pokazily podle vás složky zásah a byl tehdy někdo z vedení policie odvolán?

Zcela jednoznačně byl zásah fiaskem, a proto nepřímo dopustil tolik obětí. Přišel pozdě, selhala komunikace, velení, nedostatečné prostředky a nasazení jednotek i techniky. Jediné, co snad zafungovalo, byla taktika prohledávání ostrova. Podle mých informací došlo k několika odvolání na středních postech u policejních složek.

Při vraždění použil lovecké expanzivní střely typu HP, hollow point, speciálně upravené tak, aby se po zásahu roztříštily a způsobily ještě větší zranění. Kde k nim přišel? Údajně je sháněl i v srpnu v Praze 2010, kde byl ale překvapen, jak je složité si v české metropoli zbraň opatřit…

Zmíněný typ střeliva se běžně používá k lovu zvěře a není těžké si jej tedy opatřit. Mezi lovci se jej vyskytuje velké množství. Když už ne legálně, pak někdo z jeho okolí mu je mohl prodat. Na veřejnosti se chlubil zájmem o zbraně, mohl taktéž předstírat, že bude trénovat střelbu. Opatřit si zbraň není problém, pokud se vyznáte v prostředí, kde ji sháníte, nebo je kupujete ve velkém. Sehnat si střelivo už nepředstavuje žádnou komplikaci.

Údajně měl i v plánu střely naplnit koncentrovaným nikotinem. Proč?

Koncentrovaný nikotin způsobí při zasažení křeče s následnou zástavou dechu. Stačilo by tedy své oběti jen nesmrtelně zasáhnout střelou a smrt by stejně přišla v jiné podobě. Zřejmě si chtěl pojistit fatalitu každého zranění i škrábnutí, které chtěl svým obětem způsobit.

Šéfka Norské tajné policie PST Janne Kristiansenová  tehdy potvrdila informace, že v jejím hledáčku byl útočník již v březnu roku 2011. Breivik se tehdy objevil ve Státní zemědělské prodejně v Reně a chtěl koupit šest tun vysoce výbušného hnojiva. Kvůli obchodu se pak objevil na policejních příslušných seznamech. Neměl být tedy lépe lépe monitorován jako nebezpečná osoba?

Je snadné říci, že měl, ale připomenu, že policie má na tyto aktivity více či méně vždy omezenou kapacitu. Nelze osobu monitorovat pro jedno podezření po zbytek života. Je třeba vyhodnotit celkové prostředí, kde se podezřelý pohybuje, jak vystupuje, zda je nebezpečný, jaký má jeho nebezpečný potenciál vývoj a přijmout příslušná opatření k monitoringu a zamezení případného zhoršení nebezpečnosti pro společnost. U tohoto faktu bude zcela jistě zajímavé, jak policie či orgány dopěly tehdy k závěru, že je možno již dohled přerušit, případně, jestli a jaká opatření policie v reakci na tuto informaci tehdy přijala a zda jej měla kontrolovat poté v nějaké stanovené periodě.

Ve druhé části rozhovoru s expertem na terorismus Davidem Rožkem, který vyjde v pátek 23. července, se dočtete, zda nemohl být Anders Behring Breivik napojen na teroristickou síť Al-Káidu, jak se projevoval v pravicové Straně pokroku, co odborník říká na skutečnost, že se radikál ve svém manifestu inspiroval názory bývalého prezidenta Václava Klause, čím Nora zaujaly Benešovy dekrety, jestli je pro, aby Breivik do konce svého života nevyšel z vězení, a jaký je podle bezpečnostního analytika rozdíl mezi masovým vrahem z roku 2011 a českým teroristou Jaromírem Baldou.

Související

Golda Meirová Rozhovor

Před 55 lety vedla Izrael poprvé žena. Meirová paradoxně slavila úspěchy spíše v zahraničí, upozorňuje Zouplna

Golda Meirová, první a prozatím poslední premiérka Izraele, nastoupila do čela vlády před 55 lety, 17. března 1969. Přestože izraelská politická scéna ženám ve vysokých funkcích nikdy nepřála, Meirová byla kompromisním kandidátem, který garantoval kontinuitu a stabilitu, vysvětluje Jan Zouplna v rozhovoru pro EuroZprávy.cz. Odborník na moderní dějiny Blízkého východu, který působí na Orientálním ústavu Akademie věd, také připomíná, že situace byla pro Meirovou nezáviděníhodná, ostatně po dlouhou dobu byla považována za úspěšnou spíše v zahraničí než doma. Dodává, že šlo také o posledního izraelského politika, který dokázal zastávat velmi nekompromisní pozice v izraelsko-arabském konfliktu, aniž by ztratil sympatie západní veřejnosti. 
Ilustrační fotografie. Rozhovor

10 let od krymského referenda. Konalo se pod hlavněmi ruských samopalů, připomíná Lebduška

Před deseti lety, 16. března 2014, proběhlo na ruskými vojsky obsazeném Krymu referendum, které posloužilo jako argument pro dokončení anexe poloostrova Ruskou federací. Výsledky hlasování byly na první pohled zkreslené, bez ohledu na skutečnost, že významná část tamních obyvatel připojení k Rusku podporovala, konstatuje ukrajinista Michal Lebduška v rozhovoru pro EuroZprávy.cz. Rovněž připomněl, že v otázkách, které byly v referendu položeny, v praxi absentovala možnost zachování statutu quo, tedy příslušnosti Krymu k Ukrajině. Analytik Asociace pro mezinárodní otázky dále vysvětlil například to, proč statut Krymu představoval palčivý problém rusko-ukrajinských vztahů již od rozpadu Sovětského svazu, proč se Rusku podařilo v roce 2014 poloostrov rychle ovládnout a z jakého důvodu jeho následnou anexi neuznává téměř žádný stát světa.  

Více souvisejících

rozhovor David Rožek Anders Breivik norsko Policie Norsko střelba Terorismus teroristické útoky v Norsku

Aktuálně se děje

před 16 minutami

Volby prezidenta RF 2024

Golos: Volby v Rusku byly největší podvod v dějinách země

Ruské nezávislé hnutí Golos (v překladu Hlas), které monitoruje dodržování práv voličů a volebních pravidel, označilo prezidentské volby v Rusku za "nejpodvodnější a nejzkorumpovanější v historii země." Jejich vítězem byl vyhlášen úřadující šéf Kremlu Vladimir Putin, který získal téměř 90 procent odevzdaných hlasů.

před 51 minutami

před 1 hodinou

před 2 hodinami

včera

včera

včera

včera

Z filmu Svědkové Putinovi.

Filmy o Putinově Rusku a jeho agresi u příležitosti prezidentských (ne)voleb

O víkendu v Rusku proběhly prezidentské volby, jejichž průběh by se pro Putinovu opozici dal přirovnat k boji s větrnými mlýny. Vladimir Putin prezidentské křeslo obsadí již popáté. Kdy jindy si tak připomenout sérii filmů, které dohromady tvoří portrét novodobého diktátora, jeho vlivu na Rusko a připomínají, jak lehce je moc zneužitelná. Většinu z titulů snadno naleznete na streamovacích platformách.

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

Miloš Zeman zůstává v nemocnici. Lékaři dnes zhodnotí jeho aktuální stav

Lékařské konzilium v pondělí zhodnotí aktuální zdravotní stav exprezidenta Miloše Zemana, který od minulého týdne leží na jednotce intenzivní péče v pražské Fakultní nemocnici Motol. Zeman byl přes víkend nadále ve vážném, ale stabilizovaném stavu. 

Zdroj: Jan Hrabě

Další zprávy