Praha - Těsně před půlnocí 20. srpna 1968 překročily armády pěti států východního bloku československé hranice a bez vědomí tehdejších místních státních orgánů vpadly na území státu. Invaze armád Varšavské smlouvy tak zastavila tzv. Pražské jaro - pokus československých komunistů o nastolení "socialismu s lidskou tváří". V Československu poté začalo dlouhé normalizační období, které ukončil až listopad 1989.
Akce s krycím jménem Dunaj se zúčastnila vojska Sovětského svazu, Bulharska, Maďarska, Německé demokratické republiky a Polska. Tato "internacionální pomoc", zdůvodněná obavami z "kontrarevoluce" a "odklonu Československa ze socialistické cesty", ukončila zhruba půlroční pokus vládnoucí komunistické strany v čele s Alexandrem Dubčekem o opatrné reformy.Ty se ale komunistům postupně vymykaly z rukou. V atmosféře celkového uvolnění rychle obnovovaly činnost organizace a církve (mj. legionáři, Sokol, Junák, nekomunistický odboj z druhé světové války) a vznikaly nové protikomunisticky orientované organizace (KAN, K 231). Byla zrušena cenzura a zahájeny rehabilitace obětí komunistických represí z 50. let. Takový vývoj však narazil na odpor Kremlu.A tak oné srpnové noci 1968 vstoupilo na území Československa v prvním sledu zhruba 100.000 vojáků s 2300 tanky a 700 letadly. Postupně se okupační vojsko rozrostlo až na 750.000 vojáků a 6000 tanků.
Zatímco vojáci Maďarska, NDR, Bulharska a Polska se z československého území po krátké době stáhli, pobyt sovětských vojsk byl legalizován v říjnu 1968 Národním shromážděním smlouvou o jejich dočasném pobytu, který se nakonec protáhl na 23 let. Poslední sovětský voják, velitel Střední skupiny sovětských vojsk Eduard Vorobjov, opustil ČR 27. června 1991.Již první den okupace bylo zabito 58 československých občanů včetně osmileté dívky. Nejvíce obětí bylo v Praze - 22, z toho 17 v okolí budovy rozhlasu na Vinohradech. V přímé souvislosti s pobytem vojsk Varšavské smlouvy na území Československa zahynulo od 21. srpna 1968 do konce roku 1968 celkem 108 lidí.Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa vyvolala demonstrace na Západě, ve východním bloku byly protesty sporadické. Velmi silný byl odpor v Polsku, kde se 8. září 1968 na protest proti invazi zapálil během dožínek před vládní tribunou Ryszard Siwiec. Stejný druh protestu zvolil v dubnu 1969, tři měsíce po smrti Jana Palacha, i mladý Lotyš Ilja Rips, který ale pokus o sebevraždu přežil.Znepokojení vyvolala invaze mezi státy východní Evropy, které se vpádu neúčastnily. Jugoslávie Josipa Broze Tita například vybudovala nový systém jednotné územní obrany, Rumunsko velkého kritika invaze Nicolae Ceaušeska vytvořilo národní gardy na obranu suverenity a Albánie vystoupila z Varšavské smlouvy.
Na Západě okupaci zavrhly vedle pravicových stran například i komunistické strany Itálie, Francie a Finska. USA vydaly prohlášení odsuzující agresi jako porušení Charty OSN. Na výzvu amerického prezidenta Lyndona Johnsona, který ale později označil intervenci za pouhou nehodu na cestě k uvolňování, ke stažení sovětských vojsk z Československa reagovala Moskva požadavkem na stažení amerických vojsk z Vietnamu.Invaze do Československa v srpnu 1968 byla jen částí plánu na potlačení tzv. Pražského jara. Druhou částí mělo být ovládnutí orgánů státní moci. Hned v noci 20. srpna bylo několik vedoucích politiků (Alexander Dubček, Oldřich Černík, Josef Smrkovský, František Kriegel a Josef Špaček) odvezeno mimo území ČSSR. Okupantům se ale nepodařilo získat podporu prezidenta Ludvíka Svobody a instalovat kolaborantskou vládu.Za této situace Kreml souhlasil se Svobodovou nabídkou, že přijede jednat do Moskvy výměnou za návrat internovaných politiků. Tamní jednání se však odehrávala pod diktátem Sovětů a výsledný protokol z 26. srpna 1968 byl v podstatě kapitulací. Podepsalo jej 19 vrcholných politiků Československa, nepodepsal jediný - předseda Národní fronty František Kriegel.
Související
21. srpen jako památný den. Ruská kritika je nepřijatelná, ozval se Ovčáček
Rusko je opět na prášky z Česka. Vadí mu Den památky obětí invaze 1968
1968 , okupace 1968 , Srpen 1968 , Československo , Komunismus
Aktuálně se děje
včera
Fiala tentokrát Švýcarům proti Kanadě nepomohl, Rakušané nadále drží naději. Lotyši udolali Slováky v nájezdech
včera
Ukrajina by měla mít více svobody při útocích na cíle v Rusku, žádá Litva
včera
Netanjahu se poprvé vyjádřil k zatykači na svou osobu
včera
Ukrajinští vojáci zadržují útok ruských sil poblíž obce Bilohorivka
včera
Fiala: Návrh na zatykač na Netanjahua je nepřijatelný a děsivý
včera
Izrael má v úmyslu rozšířit vojenskou operaci ve městě Rafah
včera
Západ smrt Raísího příliš nekomentuje. RB OSN držela minutu ticha
včera
Izrael: Neslýchané. Zatykač na Netanjahua povzbudí teroristy po celém světě
včera
V Česku se dvacet let o euru lže. Odpůrci v čele s Klausem s ním veřejnost straší, říká poslanec Exner
včera
Fiala nechápe návrh prokurátora ICC. Je to děsivé a nepřijatelné, vzkázal
včera
Chameneí vyhlásil pětidenní smutek za íránského prezidenta Raísího
včera
Dlouho očekávaný rozsudek padl. Soud rozhodl o odvolání Juliana Assangeho
včera
Prokurátor ICC požádal o zatykače na Netanjahua a šéfa Hamásu
včera
Černý kašel v ČR: Situace se podle SZÚ ustálila. Hlášeno další úmrtí seniora
včera
Pavel tlačí na přijetí eura. Stejně podle něj nemáme na výběr
včera
Stav Fica je po atentátu stabilizovaný. Komunikuje a zlepšuje se
včera
Policie eviduje další falešné vstupenky na hokejové MS. U O2 areny zadržela dva lidi
včera
Svět reaguje na smrt Raísího: Pákistán vyhlásil den smutku, kondoluje Rusko i Hamás
včera
Izrael popřel, že by se podílel na smrti íránského prezidenta Ebráhima Raísího
včera
Kdo povede Írán po smrti Raísího? Země se chystá na předčasné volby
Íránský nejvyšší duchovní vůdce ajatolláh Alí Chameneí vzdal hold prezidentu Ebráhimu Raísímu, který v neděli zahynul při havárii vrtulníku v provincii Východní Ázerbájdžán na severozápadě Íránu. Na svém webu o tom informovala televize Al-Džazíra, která dodala, že Raísího pozůstatky převážejí do města Tabríz - metropole provincie Východní Ázerbájdžán. Zatím není jasné, kdy a kde bude Raísí pohřben.
Zdroj: Libor Novák