Reportáž americké televize CBS News zveřejněná 28. dubna 2004 upozornila na nehumánní zacházení s vězni zadržovanými americkými vojáky v irácké věznici Abú Ghrajb. Jak vyplývá z rozhovoru, který webu EuroZprávy.cz poskytl expert na Blízký východ Josef Kraus, pro další vývoj v okupovaném Iráku měla kauza nezanedbatelný význam. Nejenže byla v arabské společnosti interpretována jako ukázka západního pokrytectví a dvojího metru v otázce lidských práv, ale mobilizační potenciál záběrů ponižovaných muslimů následně dokázala využít militantní a teroristická uskupení v regionu, konstatuje politolog z Masarykovy univerzity v Brně. Dále vysvětlil například to, proč byl americký přístup ke kauze problematický a jakou roli obecně sehrály věznice a detenční zařízení v radikalizaci irácké společnosti po roce 2003.
Kauzu mučení vězňů ve věznici Abú Ghrajb je patrně dobré vnímat v širším kontextu války v Iráku a jeho následné okupace vojsky mezinárodní koalice v čele se Spojenými státy. Reportáž televize CBS News byla zveřejněna přibližně rok po dobytí Badgádu a pádu iráckého baasistického režimu. Nakolik byl vývoj v zemi po těchto událostech pro situaci ve zmíněné věznici podstatný?
Na vývoj vojenských a bezpečnostních operací příliš ne, ovšem na reputaci amerických vojáků a změnu z proamerického sentimentu na protiamerický v celém regionu rozhodně ano. Záběry byly hojně využívány v protiamerické propagandě, a to nejen ze strany islamistických skupin po celém Blízkém a Středním východě. Fakticky pomáhaly mobilizovat a rekrutovat dobrovolníky vstupující do různých militantních a teroristických uskupení. Samozřejmě záběry z věznice nebyly pro jejich vstup jediným důvodem, ale mobilizační potenciál měly značný.
K jakému účelu věznice Abú Ghrajb sloužila po svržení režimu diktátora Saddáma Husajna? Máme k dispozici informace, jaký typ vězňů zde převažoval v době, které se týkala kauza s jejich mučením?
Byla to doba, kdy se Američané snažili v Iráku zorientovat a primárně najít a potrestat prominenty režimu Saddáma Husajna viněné z genocidy, válečných zločinů, použití zbraní hromadného ničení a dalších závažných činů. Velká část vězňů tak byla označována – ačkoliv nikoli soudně průkazně – za baasisty a zločince spjaté se svrženým režimem. Abú Ghrajb sloužila jak k jejich detenci, tak výslechům, které se hodně podobaly těm z Gauntánama. Samozřejmě ne všichni věznění se opravdu provinili tím, z čehož je Američané podezírali, nebo jim to minimálně nebylo prokázáno. To v kombinaci s tvrdými výslechy na hraně mučení a ponižováním, které vyplavaly navenek, spustilo ostrou kritiku amerického přístupu k Iráčanům.
Oficiální pozice americké administrativy prezidenta George W. Bushe zněla, že praktiky ve věznici Abú Ghrajb představovaly izolovaný exces, nikoliv ukázku standardního postupu okupačních sil. Lze s odstupem dvaceti let a při pohledu na další vývoj v Iráku s takovým výkladem souhlasit?
Pouze z části. Tvrdé výslechy byly v souladu s americkými předpisy umožňujícími například waterboarding či spánkovou deprivaci a další věci. Ponižování způsobem, jaké bylo vyobrazeno na zveřejněných záznamech, už ale nikoli. A to se jednalo opravdu o pochybení jednotlivců. Ovšem nakolik se jednalo o izolovaný exces nedovedu posoudit. Dovedu si představit, že podobné věci se děly mnohem častěji a ve více amerických zařízeních. Problematický byl také americký přístup k věci, kdy se Američané spíše podobné incidenty snažili tajit, místo aby je aktivně vyhledávali či se jim systémově snažili zabraňovat. Ostatně celá kauza Abú Ghrajb nezpůsobila žádné zásadní systémové změny, došlo odsouzení pouze jedenácti příslušníků amerických ozbrojených sil, kteří většinou dostali spíše symbolickými tresty.
Reflektovala irácká společnost výši trestů, ke kterým byli odsouzeni někteří pachatelé? V kontextu toho, co jste zmínil, čtenářům připomeňme, že nejpřísnější rozsudek si vyslechla příslušnice amerických ozbrojených sil Lynndie Englandová, která si z tříletého trestu odnětí svobody odseděla přibližně polovinu, načež byla podmínečně propuštěna.
Reflektovala a interpretovala ji jako nezájem amerického systému o irácké vězně a lidská práva a jako ukázku pokrytectví a dvojího metru Západu jako takového. To opět jako střípek mozaiky zapadlo do sebe spolu s dalšími problémy přímo či nepřímo způsobených americkou vojenskou intervencí do Iráku v obraz arogantního, šovinistického a nepřátelského amerického okupanta, vůči němuž je třeba se přinejmenším vymezit, v lepším případě proti němu přímo vystoupit. Do nemalé míry to také delegitimovalo americkou snahu vypořádat se s iráckou minulostí prostřednictvím soudů s prominenty baasistického režimu a ustavit v zemi funkční systém vlády práva.
Jak velký dopad měla tedy celá kauza na další vývoj okupace Iráku koaličními jednotkami, v čele s těmi americkými?
To je problematické určit, protože tehdy se toho v Iráku dělo paralelně hrozně moc a vypreparovat pouze tento incident a označit ho například za příčinu propadu americké popularity a legitimity v zemi či za důvod k radikalizaci společnosti a zhoršení bezpečnostní situace úplně nelze. Ale je to jeden z dílů skládačky, která znamenala ve svém důsledku propad Iráku do chaosu a extenzivního násilí a ohromné pošramocení americké pověsti a legitimity nad zemí vykonávat jakoukoli správu.
Kauza s mučením vězňů byla v euroatlantickém prostoru hojně diskutována. Nakolik rezonovala v samotném blízkovýchodním regionu a tamních komunitách?
Ještě násobně více. Dostalo to hned několik rozměrů, respektive incident byl interpretován hned na několika úrovních a každá z nich způsobovala jiné problémy a škody. Interpretace v regionu byla velice rychle taková, že se nejednalo o exces několika jedinců, ale že to je důkaz toho, jakou neúctu mají Američané vůči místnímu obyvatelstvu, vůči Arabům či dokonce vůči muslimům (). V prvním případě šlo o etnicko-rasový podtext, v druhém o náboženský rozměr To způsobilo, že s obětmi, s nimiž by ostatně většina islámského světa vůbec nemusela vzhledem k jejich minulosti sympatizovat, se začali lidé ztotožňovat a soucítit. Byli to přeci Arabové jako oni, případně muslimové, kteří jsou ponižovaní nevěřícím vojákem či křesťanem-křižákem.
Otázkou zacházení s iráckými vězni ze strany příslušníků koaličních sil se zabývala zpráva amerického generála Antonia Taguby. Zveřejněna byla jen několik málo týdnů po reportáži CBS News. Můžeme vzhledem k takto krátkému časovému úseku vnímat její závěry jako relevantní? A nakolik se následně dařilo uvést do praxe klíčové doporučení dokumentu, tedy aby se vyšetřovatelé a dozorci napříště mnohem více řídili Ženevskými úmluvami?
Byla to zpráva vytvořena k uklidnění domácí americké i irácké veřejnosti, které byly incidentem rozrušeny. Navíc si byli Američané vědomi toho, že podobné věci nahrávají protivníkově propagandě a poškozují americkou pozici v celém regionu. Na druhou stranu Američané nestáli ani tak o to, aby k takovým incidentům nedocházelo, jako spíše o to, aby nebyly zveřejňovány. Dokument nenavrhoval žádné konkrétní kroky a jeho výstupem byl spíše obecný apel na lepší a důstojnější zacházení s vězni. Nakolik se to podařilo, není možné vzhledem k absenci dat adekvátně posoudit a změřit. Nicméně lze si názor udělat na základě dvou zásadních věcí: zaprvé, další podobné incidenty se sice sporadicky vyskytovaly, ale jejich rozsah i dopad byly výrazně menší. Zadruhé, americké věznice v Iráku byly dlouhodobě označovány za důležité místo pro radikalizaci zde internovaných i zbytku irácké společnosti.
Související
Mandelu jako hlavu státu uznávali prakticky všichni Jihoafričané, uvádí afrikanista Skalník
35 let od protestů v Číně. Země tehdy byla v mnohém svobodnější než Československo, upozorňuje sinolog Klimeš
Aktuálně se děje
před 1 hodinou
OSN: Izraelský pozemní útok na Rafah by způsobil humanitární katastrofu
před 2 hodinami
Chtěli vzdorovat pandemickým opatřením, založili ozbrojenou skupinu. Teď Němci stanou před soudem
před 2 hodinami
Izraelská armáda vyzvala k dalším evakuacím z východní části Rafahu
před 3 hodinami
Izrael opatrně rozšířil operace v Rafahu, Nechce naštvat Bidena
před 3 hodinami
Bohatý Kuvajt se topí v politické krizi. Podle expertů zažívá historické chvíle
před 4 hodinami
Jakou má pivo ve skutečnosti trvanlivost? Experti našli odpověď
před 5 hodinami
Valné shromáždění doporučilo přijmout Palestinu do OSN. Česko bylo proti, Slovensko pro
před 6 hodinami
Polární záře v Česku: Zemi zasáhla nejsilnější geomagnetická bouře za 20 let
před 6 hodinami
Švýcaři si v úvodu bez potíží poradili s Nory, Němci dali Slovákům lekci z produktivity
před 7 hodinami
Předpověď počasí bez sluníčka. Teploty přesto půjdou přes 20 stupňů
před 13 hodinami
Češi vstoupili do mistrovství světa infarktovým zápasem. Finy porazili až v nájezdech
včera
Tuleja nebude ministrem a možná už ani prorektorem. Univerzita řeší jeho budoucnost
včera
Pohonné hmoty zlevnily. Cena benzinu klesla pod 40 korun za litr
včera
Pavel pojede na mírový summit o Ukrajině do Švýcarska
včera
USA oznámí novou pomoc Ukrajině. Půjde o různé druhy vojenského materiálu
včera
Polární záři mohou vidět i lidé z Česka, upozornili meteorologové
včera
Policie pátrá kvůli Vrběticím po generálovi z ruské GRU. Chtějí ho i Britové
včera
Mandelu jako hlavu státu uznávali prakticky všichni Jihoafričané, uvádí afrikanista Skalník
včera
Pro Kämpfa uvolnil místo v národním týmu Kousal, kapitánem se stal veterán Červenka
včera
Ukrajina by mohla dostat první stíhačky F-16 už v červnu a červenci
Ukrajina očekává, že první stíhačky F-16 jí budou dodány v červnu a červenci. Informovala o tom agentura Reuters s odvoláním na vysoce postavený zdroj z ukrajinské armády. Zdroj však nekonkretizoval, které země letadla poskytnou.
Zdroj: Libor Novák