Původně lidová revoluce, která přerostla postupně v revoluci socialistickou, svrhla 1. ledna 1959 na Kubě režim diktátora Fulgencia Batisty. K moci se dostal vůdce a ikona revoluce - Fidel Castro, který o všech aspektech života na Kubě rozhodoval téměř půlstoletí. Příznivce si získával nejen bojem proti imperialismu pod hesly "Vlast nebo smrt!", ale posléze i bezplatným zdravotnictvím a odstraněním zhruba 25procentní negramotnosti. Jeho budování socialismu však nakonec přivedlo kubánské hospodářství ke kolapsu.
Cílem kubánské revoluce byl zpočátku boj proti nenáviděnému diktátoru Batistovi. Ten se na Kubě dostal podruhé k moci v březnu 1952 po vojenském převratu, jemuž předcházelo období oživení korupce, hospodářských problémů a zhroucení veřejných služeb. Batista svým pučem zmařil parlamentní volby, v nichž měl kandidovat i tehdy šestadvacetiletý Fidel Castro.
Kubánci však nejdříve Batistův návrat do čela země uvítali, neboť v jejich paměti zůstával zapsán jako radikální politik, jenž na přelomu 30.a 40.let vedl silnou a schopnou vládu. Namísto urovnání napjatého vnitropolitického stavu vyhroceného předcházejícím represívním aparátem však sám Batista upadl do bahna korupce. Období jeho vlády bylo poznamenáno vězněním odpůrců a teroristickými metodami, při nichž zahynulo na 20.000 osob.
Pro talentovaného řečníka Castra nebylo v 50. letech tak obtížné získat si srdce davu. V té době byla totiž Kuba rájem amerických investic i turistů, kteří se jezdili bavit do havanských nevěstinců, zatímco většina venkovského obyvatelstva žila v chatrčích ze dřeva a bláta. Kuba byla sice třetí v příjmech na hlavu ze zemí Latinské Ameriky, ale mezi obyvateli panovaly extrémní rozdíly. Tehdy vtrhl na politické kolbiště "advokát chudých" Castro.
Za počátek kubánské revoluce bývá označován útok na kasárna Moncada v Santiago de Cuba 26. července 1953, který měl zahájit národní povstání. Za tuto neúspěšnou akci byl Castro odsouzen na 15 let, po dvou letech byl ale amnestován a odešel do Mexika, kde založil Hnutí 26. července. S několika jeho členy, včetně Ernesta Che Guevary, se v prosinci 1956 vylodil na pobřeží Kuby a z hor Sierra Maestra pak vedl partyzánskou válku.
Povstání proti Batistovi nakonec nabylo širokého charakteru. Castrovi lidé, kteří operovali v provincii Oriente s bojovníky jeho bratra Raúla Castra, sestoupili v polovině listopadu 1958 z hor a v prosinci 1958 ovládli provincii Oriente a obklíčili Santiago. Střední část Kuby kontrolovaly oddíly Ernesta "Che" Guevary a Camila Cienfuegose; ty pak koncem prosince po bitvě obsadily město Santa Clara, čímž se revolučním silám otevřela cesta do Havany. První povstalecká vojska vstoupila do Havany 1.ledna 1959, o sedm dní později dorazil do hlavního města v čele svého vojska i "El Comandante" Castro.
Rozmach revoluce přinutil diktátora Batistu, aby uprchl do zahraničí. Revoluční vláda, která se poté chopila moci, se brzy stala nepohodlnou. V popřevratovém tříbení sil se prosadil proud reprezentovaný Castrem, který se v únoru 1959 prohlásil ministerským předsedou a do svých rukou soustředil veškerou moc. Opozice byla zbavena politické moci a rychle zneškodněna.
Castrův režim začal budovat socialismus. Po pozemkové reformě znárodnil majetek zahraničních i domácích podnikatelů a zrušil politické strany. V politických procesech byli odsouzeni k trestu smrti či dlouholetému žaláři nejen představitelé Batistova režimu, ale i někteří někdejší Castrovi compaňeros. V zahraniční politice pokračoval v boji proti USA mimo jiné s programem "dva, tři Vietnamy", který měl vyvolat ve světě několik lokálních konfliktů, jež by USA nedokázaly zvládnout. V tomto duchu začala Kuba podporovat partyzánská hnutí v Latinské Americe a Africe.
Kolaps ekonomiky v polovině 60. let donutil Castra rezignovat na nezávislou politiku a definitivně se přiklonit k Sovětskému svazu. Učinil tak podporou invaze do Československa v srpnu 1968, čímž ztratil část příznivců, ale získal materiální pomoc a odbytiště pro kubánský cukr. Rozpad Sovětského svazu zasadil po roce 1991 kubánskému hospodářství citelnou ránu, takže Castro slevil ze svých dogmat, ovšem jen hospodářských a nijak výrazně.
V červenci 2006 předal Fidel Castro klíčové vládní pravomoci svému mladšímu bratrovi Raúlovi. Původně mělo jít pouze o dočasné řešení, v únoru 2008 ale Raúl získal vedoucí funkce natrvalo. Za Raúla Castra bylo přijato několik reforem s cílem povzbudit skomírající kubánskou ekonomiku, mocenský monopol komunistické strany ale zůstal nedotknutelný.
Výraznější oteplení však nastalo v americko-kubánských vztazích. Diplomatické styky mezi oběma zeměmi byly opětovně navázány v červenci 2015, americký prezident Barack Obama pak v březnu 2016 navštívil Kubu jako první úřadující americký prezident po 88 letech.
Fidel Castro zemřel 25. listopadu 2016 ve věku 90 let. V březnu 2018 byl novým prezidentem Kuby zvolen Miguel Díaz-Canel, zemi ale podle opozice nadále řídí Raúl Castro, který zůstal lídrem komunistické strany. Ta je stále jedinou povolenou politickou stranou na Kubě.
Související
Castro se chopil moci před 65 lety. Kubánský režim má neuvěřitelnou schopnost redefinovat se v zájmu přežití, uvádí Březinová
AFP: Na Kubě je rasismus zakázán, přesto tu však je přítomen
Fidel Castro , Kuba , Komunismus , historie
Aktuálně se děje
před 22 minutami
NATO se snaží čelit ruské hybridní válce. Moskva cílí i na Česko
před 59 minutami
V ZOO Praha se narodil orangutan. Mládě se má čile k světu
před 1 hodinou
Liverpool už má náhradu za Kloppa. Nový kouč si z Feyenoordu může přivést i slovenského fotbalistu
před 1 hodinou
Užitečný idiot, ruská onuce. Morawiecki to schytal za slova pro maďarský týdeník
před 2 hodinami
Pavel přijal demisi ministryně Langšádlové, nahradit ji má Tuleja
před 2 hodinami
Rána pro Putina: Ukrajinci ničí rafinerie, Rusům došly zásoby paliva
před 2 hodinami
Fiala uvedl do funkce nového ředitele NBÚ. Je jím Čuřín
před 2 hodinami
Gazprom skončil ve ztrátě 160 miliard korun. Poprvé od roku 1999
před 2 hodinami
Koubek se rozhodl. I v příští sezóně bude nadále trénovat Viktorii Plzeň
před 3 hodinami
Kuleba řekl, kdy by Ukrajina mohla začít jednat o míru s Ruskem
před 3 hodinami
Rusko poslalo během března na Ukrajinu stovky raket, dronů a tisíce bomb
před 4 hodinami
Vlak bez strojvedoucího se rozjel ze stanice. Jízda skončila vykolejením
před 4 hodinami
Ruská armáda na Ukrajině postupuje. Obsadila další vesnici
před 4 hodinami
Upozornil na problémy při výrobě a zemřel. Boeing obestírají záhadná úmrtí whistleblowerů
před 5 hodinami
Bankovní rada ČNB snížila základní úrokovou sazbu o půl procentního bodu
před 5 hodinami
Trump: Paříž a Londýn už jsou k nerozeznání. Otevřely dveře džihádu
před 5 hodinami
OSN: Obnova zničeného Pásma Gazy může trvat až do příštího století
Aktualizováno před 5 hodinami
Moskva se chlubí ukořistěnou západní vojenskou technikou ve válce na Ukrajině + VIDEO
před 5 hodinami
Scholz a Macron se tajně setkají v Paříži, před návštěvou čínského vůdce
Aktualizováno před 6 hodinami
Macron: Pokud Rusko prolomí frontu, je možné vyslat na Ukrajinu západní vojska
Francouzský prezident Emmanuel Macron v rozhovoru pro týdeník The Economist znovu otevřel otázku nasazení západních pozemních jednotek na Ukrajině. Podle něj by se tak mohlo stát v případě, že by Rusko prolomilo frontovou linii a Kyjev by požádal o pomoc.
Zdroj: Libor Novák