HISTORIE - Císař Nero (*37 n. l., vládl 54 - 68 n. l.) je v povědomí lidí zapsán jako jeden z nejkrutějších panovníků všech dob. Jak jde ale toto hodnocení dohromady se skutečnostmi, že se dokázal na trůně udržet celých 14 let, že žádné krvavé dobyvačné války nevedl či že o cíleném pronásledování křesťanů lze v 1. polovině 1. století pochybovat. Pak je zde fakt, že umění, literatura a filozofie za jeho éry vzkvétaly. Zkusme se na Neronovu vládu podívat trochu jinýma očima.
Čím starší dějiny, tím méně věrohodných písemných pramenů. Životy prvních 12 římských císařů zachytil Gaius Suetonius Tranquillus. Pro někoho nemá jeho spisek daleko k drbům a pornografii, při důkladném přečtení knihy ovšem zjistíme, že se Suetonius snažil být férový (objektivní). Ve středověku byl jako historik velmi oblíbený, nicméně z něj kolovalo především to, co mohlo křesťanství posloužit ke zdiskreditování pohanské antiky. Pak jsou dochované spisy ještě dalších římských historiků, což nám umožňuje Neronovu „krutovládu“ zrekonstruovat. Termín „císař“ používame pro zjednodušení. V době principátu totiž neměl římský panovník absolutní moc.
Nero začal velmi slibně
Nero měl zpočátku (rok 54 n. l.)specifické, pro Řím dosud nevídané postavení, protože faktická moc ve státě náležela ženě, Neronově matce Agrippině Mladší. Důkazem její nadvlády jsou pro nás mince, na kterých je zobrazen císař i jeho matka na jedné straně a jejich tváře jsou obráceny k sobě. Ovšem Agrippina má na nich dominantnější pozici, protože její jméno a tituly jsou na averzu a navíc v prvním pádě, kdežto Neronovo jméno je na reverzu a ve třetím pádě - mince mu jsou tedy pouze věnovány.
Nero si začal toto své ponížení rychle uvědomovat a vzdoroval mu symbolicky hned na dalších mincích z roku 55 n. l., kdy už hlavy hledí stejným směrem, přičemž Neronova podobizna je vpředu, čímž se naopak Agrippinino ztvárnění stalo méně výrazné. Toho si lidé zajisté všímali, a tak se postavení císaře opět vracelo na přední místo ve státě.
Stejně jako počáteční období vlády Caliguly (vlád 37 – 41 n. l.) je i prvních pět let Neronovy vlády (54 - 59 n. l.) hodnoceno pozitivně. Římský historik Aurelius Victor (žil ve 4. století) píše: „V průběhu pěti let byl tak výborný při zvelebování města, že pozdější císař Traianus často po zásluze říkával, že všichni císařové jsou vzdáleni tomuto Neronovu pětiletí.“
Podle Suetonia odmítl Nero kvůli svému mladému věku titul „Pater Patriae“ (Otec vlasti), který byl nedílnou součástí titulatury císařů. Nero si také „nedal ujít žádnou příležitost k dokazování štědrosti a mírnosti. Tíživější daně buď zrušil, nebo alespoň snížil.“
Také prostí Římané mohli být s Neronovou vládou spokojeni, protože dbal na plnění zásady „panem et circenses“ (chléb a hry). Často pořádal hry různého druhu: hry mládeže, hry v cirku, divadelní představení a gladiátorské zápasy. Pro římské císaře bylo pořádání rlzných velkolepých zábav a oslav vždy ošemetné. Na jedné straně chtěl panovník ukázat, že mu na lidu záleží, ovšem na straně druhé shromáždění většího počtu lidí na jednom místě pro císaře mohlo znamenat nebezpečí například vzpoury. Nero patřil k těm vládcům, který se tedy před lidmi neschovával v paláci.
Nero se držel politiky zvané „Pax Romana“ (římský mír), která spočívala v zachování míru ve značné části Evropy pod dozorem římských vojsk. Zmínku o mírumilovnosti Nerona nalezneme u Suetonia: „Nikdy nepojal ani přání na rozšíření a zvětšení říše. Zamýšlel odvést vojsko z Británie a upustil od toho jenom z ostychu, aby se nezdálo, že poškozuje otcovu (tj. Claudiovu) slávu.“Změna, kterou si nikdo nedokáže vysvětlit
Po roce 59 n. l. se Neronova vláda změnila k nepoznání
Můžeme zde vidět jistou paralelu s vládou císaře Caliguly, ovšem v jeho případě je možno změnu v chování objasnit např. neurologickým postižením mozku po proděláném zánětu mozkových blan. V případě Nerona ale nemáme žádné zprávy o chorobě či nějaké konkrétní události, která by vedla k proměně císaře v despotu.
Uvažuje se o tom, že v době císaře Nerona už byla moc panovníka natolik zakotvená v římském právním a společenském systému, že si panovník mohl jednoduše dělat, co se mu zlíbí. Ostatně Nero nebyl a není jediným vládcem, který se kdy nechal unést mocí a ztratil veškeré zábrany. S tím může souviset i Neronova náklonost k východním (orientálním) despociím, kde měl panovník neomezenou moc a nemusel brát ohledy na poradní sbory a úředníky tak, jak tomu bylo v Římě v dobách raného císařství (principátu 27 př. n. l. - 284 n. l.)
Nero se pokusil vymazat jakoukoli vzpomínku na císaře Augusta, zakladatele principátu. Nevyhýbal se ani tomu, aby se co nejvíce přiblížil římským králům, a to i kdyby se mělo jednat o podvod. Důkazem budiž opět úryvek ze Suetonia: „Byl jen málo vzdálen tomu, aby propuštěnkyni Akté k sobě spojil řádným sňatkem. Tajně proto poslal bývalé konzuly, aby křivě přísahali, že Akté pochází z královského rodu.“ Tuto pasáž lze vysvětlit tak, že se Nero již pokládal za držitele absolutní moci, a bylo tedy podle jeho mínění nutné, aby pojal za manželku ženu z královské rodiny. Zde připomeňme, že královská doba (8.- 6. století př. n. l.) byla pro Římany hrdé na republikánské zřízení tabu.
Historické prameny se nezmiňují příliš často o tom, na rozdíl od Caliguly, zda se Nero cítil bohem. V případě soudnictví a zákonodárství se ale pokládal za jediného možného soudce. Nero se již cítil jako „dominus“ (pán), tudíž měl moc nad životem a smrtí všech lidí: „Na soudě nevynášel rozsudek jen tak hned, ale až následujícího dne, a to písemně. V právním řízení zavedl takový způsob, že upustil od souborného projednávání a jednotlivé body probíral střídavě. Kdykoli se pak vzdálil k poradě se soudci, nepřipouštěl jakoukoli společnou a veřejnou úvahu, nýbrž sebral od každého soudce písemné vyjádření názoru, tiše a v ústraní si je pak přečetl a pak vyhlašoval za rozsudek to, co se mu zachtělo, jako by to byl názor většiny,“ připomíná Suetonius.
Nero pokládal říši za svůj vlastní majetek, s kterým může nakládat podle vlastní libosti. „Velmi toužil po nesmrtelnosti a věčné slávě, ale vedl si při tom neuváženě. Tak mnohým krajinám a místům odňal staré pojmenování a nahradil je novým, utvořeným ze svého jména; také měsíc duben nazval Neroneus; chystal se i Řím přejmenovat na Neropolis.
Císař na sklonku své vlády jednal naprosto rozporuplně. Buď nechával správu státu plně v rukách úředníků a senátu a nechával se sám opájet pocitem vlastní neomezené božské moci nebo naopak neuváženě zasahoval do gesce úřadů. Státní zřízení bylo ale prozatím postaveno na rovnoceném rozdělení pravomocí mezi principa a úřady.
Imperium se tedy pomalu začalo utápět v anarchii, přibývalo vojenských vzpour a protistátních spiknutí. Senát nakonec prohlásil císaře za nepřítele lidu, načež se Nero na útěku rozhodl pro sebevraždu. Jeho poslední slova údajně zněla: „Jakýžto umělec ve mně hyne!“ (Qualis artifex pereo).
Související
Císař Nero nebyl jen proslulý zvrhlík? Za jeho vlády došlo k obratu, který je zahalen tajemstvím
Šelma nebo Antikrist: Kdo nebo co se skrývá za tajemným číslem 666?
Nero (císař) , římská říše , historie
Aktuálně se děje
před 56 minutami
Ruská škola kritizovala válku na Ukrajině. Konec byl nevyhnutelný
před 2 hodinami
Teplé počasí vydrží i příští týden, mírně se ale ochladí
včera
Izrael po rozhodnutí Turecka hledá nové dodavatele. Zvažuje i Česko
včera
Rusko opět vyhrožuje: Odpovíme zničujícím odvetným úderem, pokud Ukrajina zaútočí na Kerčský most
včera
Hamás dostal od Izraele ultimátum: Máte týden, jinak jdeme do Rafahu
včera
Čekání na schválení vojenské pomoci americkým Kongresem mohlo způsobit vážné škody
včera
Chcete se nám mstít? ICC varoval před odvetou vůči soudu
včera
Evropa si v současné době hraje s ohněm, varuje Orbán
včera
Velmi důležité, velmi nebezpečné. Kreml zareagoval na návrhy Camerona a Macrona
včera
Rusko plánovalo útok na německém území, chtělo zničit vojenskou pomoc Ukrajině
včera
Tragická nehoda na Třebíčsku: Auto vyjelo mimo silnici, žena zemřela
včera
Putin pracuje na nejkrutější válečné zbrani Ruska, tvrdí experti. Systém promění bojiště v hořící peklo
včera
Putin má paranoidní strach, že Západ omezí moc Ruska. Moskva proto enormně zbrojí
včera
Tuleja ministrem pro vědu a výzkum nebude. Nominace se vzdal
včera
Ruská armáda dobyla na Ukrajině území o rozloze 547 kilometrů čtverečních, oznámil Šojgu
včera
Počet mrtvých výrazně vzroste, varuje WHO. Pro invazi Izraele do Rafahu má nouzový plán
včera
Turecko sdělilo podmínky, za jakých obnoví obchod s Izraelem
včera
Česko vyzývá Rusko, aby přestalo s kybernetickými útoky
včera
NATO míří k tomu, aby překročilo červené čáry na Ukrajině, varuje Maďarsko
včera
HRW: Ruská armáda popravuje ukrajinské vojáky, kteří se vzdávají
Lidskoprávní organizace Human Rights Watch (HRW) tvrdí, že ruské jednotky se dopustily mimosoudních poprav ukrajinských vojáků, kteří se vzdávali a chtěli se dostat do zajetí.
Zdroj: Libor Novák