Divadelní hra, v níž Anton Pavlovič Čechov (1860–1904) zobrazil milostné a rodinné vztahy, je obrazem utrpení ruské venkovské společnosti, rádoby vzdělané, intelektuální, na prahu dvacátého století. Místo romantických hrdinů, na jaké byl divák zvyklý, je tu najednou bezradnost a bolesti člověka na. Hrdinové svádí souboj se všedností, touží osvobodit se z běžného banálního života a žít lepší, krásnější život.
Čechovovy postavy věří, že takového života dosáhnou buď láskou, nebo uměním, a tak se upínají k lásce a k múzám, zatímco se jejich bytí stává nesnesitelným. Racek, inscenovaný v Moskevském uměleckém divadle roku 1898, se stal asi první hrou moderního dramatu. Jeho laskavý, ale také krutý a neúprosný pohled na člověka počátku století je divákům i tvůrcům blízký i v současnosti. Strachu z banality, z nudy se totiž lidé sotvakdy zbaví. Čechov promlouval ke svým současníkům a to netušil, jak si budou lidé cizí, jak budou stejně bezradní v té dnešní super komunikační době.
Racek je hra, která se často inscenuje po celém světě. V dobách, kdy se u nás budovaly „krásné zítřky“, se Čechov uváděl velmi často, protože se to primitivním ideologům kultury hodilo, vždyť co je ruské, je taky sovětské. A divadelníci, ti rádi nacházeli mnohé paralely života zoufalců v Rackovi, se životem občanů „socialistické vlasti“. Proto jsem viděl Čechovova Racka mnohokrát.
Mám možnost porovnávat a musím… a rád konstatovat, že dnešní inscenace v NdB patří k těm nejlepším, jaké jsem kdy viděl. Mohu mít mírné výhrady ke scéně – především před přestávkou, která se mi jevila opuštěná, chudá. Racek se nejčastěji inscenoval v bohaté stavbě měšťanského eklektismu té doby. O to víc vynikla prázdnota a bezradnost aktérů v prostředí křesel, stolečků, lamp a dalších dekorací venkovského bohatství carské kultury. Po přestávce se však scéna zásadně mněni, tak jak ji předepisuje autor, vidíme prosklenou verandu, za kterou je cítit ruskou přírodu.
Nejčastěji se používalo jisté klišé – břízový háj s náznakem jezírka. Vůbec nepřekáželo, že břízy v této inscenaci chybí. Naopak působivě na diváka dolehlo nepříznivé počasí, se skutečným deštěm za verandou. To všechno jsou však vnější znaky inscenace.
Mnohem důležitější a vskutku čechovovská je atmosféra hraného příběhu. Protagonisté asi věrni teorii herectví Stanislavského (vždyť to byl on, který se věnoval na příkladě Čechovových her, spolu s Dančenkem, v později slavném divadle MCHAT původní teorii dramatu a hraní v dramatu. (Moje výchova k herectví, Dotvoření herce). Takže pod chytrým a citlivým režijním vedením Štěpána Pácla, v dramaturgii Jaroslava Jurečky. (Nemám k dispozici původní text, ale mám dojem, že zde bylo občas škrtáno, což vůbec nepřekáží. Inu dnes je doba jiná, rychlejší…) Herci hráli příkladně, kultivovaně v intencích svých rolí. Žádné extempore, ke kterému text občas může svádět. Čechov je moudrý a nemusí se k němu nic přidávat. Naopak, vážil jsem si důraz právě na moudra, která herci velmi citlivě interpretovali. V popředí je vždy dramatický střet názorů, a právě tento prvek byl v herectví interpretů nejdůležitější. Je zajímavé, že Čechov se ve svých hrách hlouběji věnoval ženským postavám. Ale v této interpretaci Racka to cítit nebylo. Netuším proč. Asi vyváženou dramaturgií a režií.
Kostýmy Aleny Dziarnovich i scéna Jána Tereby působili nenuceně, vhodně zapadaly do obsahu inscenace. Takže ano. Divadelní hra Skakuna – tak se totiž rusky řekne racek, byla velmi dobrá a jediné, co hodně překáželo, byly roušky, které diváci až na malé výjimky skutečně měli nasazené. Dýchá se v tom příšerně… Dožijeme se někdy umění bez roušek...? Kdoví, prozatím to moc optimisticky nevypadá.
Hodnocení: 80 %
Související
RECENZE: Lhář. Nová inscenace v Národním divadle v Brně odhaluje naši nepoučitelnost
RECENZE: Salome je bezchybně realizovaná opera Národního divadla v Brně
Národní divadlo Brno , recenze
Aktuálně se děje
včera
Trump naznačil, zdali by tentokrát uznal porážku ve volbách s Bidenem
včera
RECENZE: Kaskadér v čele s křehkým Goslingem je ideální letní zábavou z idealizovaného filmařského zákulisí
včera
NATO se snaží čelit ruské hybridní válce. Moskva cílí i na Česko
včera
V ZOO Praha se narodil orangutan. Mládě se má čile k světu
včera
Liverpool už má náhradu za Kloppa. Nový kouč si z Feyenoordu může přivést i slovenského fotbalistu
včera
Užitečný idiot, ruská onuce. Morawiecki to schytal za slova pro maďarský týdeník
včera
Pavel přijal demisi ministryně Langšádlové, nahradit ji má Tuleja
včera
Rána pro Putina: Ukrajinci ničí rafinerie, Rusům došly zásoby paliva
včera
Fiala uvedl do funkce nového ředitele NBÚ. Je jím Čuřín
včera
Gazprom skončil ve ztrátě 160 miliard korun. Poprvé od roku 1999
včera
Koubek se rozhodl. I v příští sezóně bude nadále trénovat Viktorii Plzeň
včera
Kuleba řekl, kdy by Ukrajina mohla začít jednat o míru s Ruskem
včera
Rusko poslalo během března na Ukrajinu stovky raket, dronů a tisíce bomb
včera
Vlak bez strojvedoucího se rozjel ze stanice. Jízda skončila vykolejením
včera
Ruská armáda na Ukrajině postupuje. Obsadila další vesnici
včera
Upozornil na problémy při výrobě a zemřel. Boeing obestírají záhadná úmrtí whistleblowerů
včera
Bankovní rada ČNB snížila základní úrokovou sazbu o půl procentního bodu
včera
Trump: Paříž a Londýn už jsou k nerozeznání. Otevřely dveře džihádu
včera
OSN: Obnova zničeného Pásma Gazy může trvat až do příštího století
Aktualizováno včera
Moskva se chlubí ukořistěnou západní vojenskou technikou ve válce na Ukrajině + VIDEO
Rusko v moskevském památníku s názvem Park vítězství odhalilo novou venkovní expozici, která však nemá nic společného s vítězstvím ve druhé světové válce, které se zde obvykle slaví. Pro veřejnost jsou zde vystavena vojenská vozidla a technika západních armád, která byla ukořistěna ruskou armádou ve válce na Ukrajině, kterou Rusko způsobilo. Tyto válečné trofeje slouží jako demonstrace síly a Rusko se rozhodlo je zde prezentovat veřejnosti.
Zdroj: Radek Novotný