Díla amerického dramatika dvacátého století, Eugena O´ Neilla vzbuzovala vždy diskuse o tom, do jaké míry je jeho vidění (nejenom americké) společnosti pravdivé. Jednou se mu vyčítal přílišný skepticismus, jindy uměle vytvořené konflikty, daleké od reality a naopak, zbytečné vyostřování jevů v rodině, ve společnosti, které se přece dali řešit rozumněji a méně dramatickou cestou. Co autorovi však nemohlo být vyčítáno, to je hluboká znalost divadelního dramatu, nosnost postav vytvářet konfliktní situace, ze kterých nelze uniknout bez krize. Ve všech jeho dílech je cítit obdiv k antickému dramatu, které mu bylo vždy inspirací.
Eugen O´Neill (1888 – 1953), americký dramatik, nositel Nobelovy ceny za literaturu, se vymykal všem do té doby běžným hodnocením, jakých bylo na Broadway vždy hodně. Nikdy se netajil savým obdivem ke Strindbergovi, byl občas nazýván levičákem, pro kladné postoje k chudině a ke kritice marnivosti těch, kteří mají víc, než mohou užít. Jeho díla však nikdy nebyla politická. Jenom ty sondy do jednání postav pod tlakem naléhavé skutečnosti vždy rezonovaly v hodnocení sociální situace v americké společnosti. To byl také důvod, proč byl O´ Neill inscenován v dobách socialismu u nás, víceméně jako politické divadlo, kritizující „tu zlou Ameriku.“
Mahenova činohra přistoupila samozřejmě k dílu úplně jinak. Hned na začátku představení vystoupilo rapperské duo P/\ST, se svým, ne vždy srozumitelným komentářem světa, ve kterém žijeme. Abych byl upřímný, byla to úplně jiná „opera“, která s budoucím představením, poctivě vykládajícím herecky i režijně Strindberga, neměla vůbec nic společného. Přežil jsem to a ale s velkými obavami, co bude následovat. Mám v sobě zakódovanou hloupou vlastnost – strach o inscenaci, když se na začátku vyvíjí úplně mimo očekávání. Naštěstí mne mohl ten strach hned po bláznivém rappu opustit. (Naléhavá otázka pro inscenátora: opravdu to muselo být? Nechcete se toho rappu vzdát?)
Dál už bylo představení důsledně divadelní, počínaje funkční scénou (Dragan Stojčevski) přes kostýmy (Eva Jiříkovská) až po nápaditou režii, plnou jevištních metafor (Michal Dočekal) a samozřejmě také díky úpravě a dramaturgii (Jana Slouková a Hana Hložková). Byl to prostě klasický Strindberg, ve kterém režisér kladl důraz na dialogy, které dominovaly v celé inscenaci. Strindbergovi prostě není třeba vkládat nějaké nápadité berličky. Jeho promyšlené jednání postav je samo o sobě příběhovým zážitkem. A herci si to náležitě užívali. Dávno se mi nestalo, že jsem seděl v první divácké řadě. Obecně to nemám rád. Ale tady, téměř na dotek s jevištěm, ve mne ten Strindberg vyvolal zvláštní pocit naléhavosti a pravdivosti. A nevím, který herecký výkon bych mněl jmenovat jako nejlepší. Kristina Hany Tomáš Břešťanské, nebo její manžel Erza Mannon v podání Petra Kubese? Jejich dcera a syn, Petra Lorencová a Viktor Kuznik? Byli to pravdivě zahrané postavy, bez patosu, postavy dnešního světa, ve kterém se mohl divák utvrdit v tom, že hra napsaná v roce 1931 stále a možná ještě naléhavěji k nám promlouvá, než v době svého vzniku. Klade otázky a hledá na ně odpovědi.
Antické drama se svou expozicí, kolizí, krizí a katastrofou už od pátého století před Kristam oslovuje diváky, nabízí anagnorisis - poznání naléhavosti konání pod tíhou událostí. Tento klasický pohled na jevištní skutečnost v inscenaci Smutek sluší Elektře byl přítomen. A byl také důkazem, že klasické drama, se všemi svými atributy, když je správně inscenované, výrazně komunikuje i s dnešními diváky.
Sídlo rodu Mannonů. Svět na konci války Severu proti Jihu. Dcera a matka netrpělivě a s napětím očekávají návrat otce a syna. V luxusním rodinném sídle doutnají utajované vášně a každá z postav chce konečně vzít osud do vlastních rukou, jde jen o to, kdo bude rychlejší a za jakou cenu se zmocní svých tužeb. Touha po lásce, která se snadno může změnit v nenávist a touhu po pomstě. To jsou klíčové atributy dramatu, které posouvají děj k nezadržitelné tragédii.
Mahenova činohra má tedy v repertoáru inscenaci, která je divácky atraktivní a zároveň nějak očistná. Vždyť to byl také záměr, kterému se věnoval ve svých dílech největší ze znalců dramatiky, Aristoteles. Antiko, buď pozdravena.
Hodnocení: 85 %
Související
RECENZE: Lhář. Nová inscenace v Národním divadle v Brně odhaluje naši nepoučitelnost
RECENZE: Salome je bezchybně realizovaná opera Národního divadla v Brně
Národní divadlo Brno , recenze
Aktuálně se děje
včera
Trump naznačil, zdali by tentokrát uznal porážku ve volbách s Bidenem
včera
RECENZE: Kaskadér v čele s křehkým Goslingem je ideální letní zábavou z idealizovaného filmařského zákulisí
včera
NATO se snaží čelit ruské hybridní válce. Moskva cílí i na Česko
včera
V ZOO Praha se narodil orangutan. Mládě se má čile k světu
včera
Liverpool už má náhradu za Kloppa. Nový kouč si z Feyenoordu může přivést i slovenského fotbalistu
včera
Užitečný idiot, ruská onuce. Morawiecki to schytal za slova pro maďarský týdeník
včera
Pavel přijal demisi ministryně Langšádlové, nahradit ji má Tuleja
včera
Rána pro Putina: Ukrajinci ničí rafinerie, Rusům došly zásoby paliva
včera
Fiala uvedl do funkce nového ředitele NBÚ. Je jím Čuřín
včera
Gazprom skončil ve ztrátě 160 miliard korun. Poprvé od roku 1999
včera
Koubek se rozhodl. I v příští sezóně bude nadále trénovat Viktorii Plzeň
včera
Kuleba řekl, kdy by Ukrajina mohla začít jednat o míru s Ruskem
včera
Rusko poslalo během března na Ukrajinu stovky raket, dronů a tisíce bomb
včera
Vlak bez strojvedoucího se rozjel ze stanice. Jízda skončila vykolejením
včera
Ruská armáda na Ukrajině postupuje. Obsadila další vesnici
včera
Upozornil na problémy při výrobě a zemřel. Boeing obestírají záhadná úmrtí whistleblowerů
včera
Bankovní rada ČNB snížila základní úrokovou sazbu o půl procentního bodu
včera
Trump: Paříž a Londýn už jsou k nerozeznání. Otevřely dveře džihádu
včera
OSN: Obnova zničeného Pásma Gazy může trvat až do příštího století
Aktualizováno včera
Moskva se chlubí ukořistěnou západní vojenskou technikou ve válce na Ukrajině + VIDEO
Rusko v moskevském památníku s názvem Park vítězství odhalilo novou venkovní expozici, která však nemá nic společného s vítězstvím ve druhé světové válce, které se zde obvykle slaví. Pro veřejnost jsou zde vystavena vojenská vozidla a technika západních armád, která byla ukořistěna ruskou armádou ve válce na Ukrajině, kterou Rusko způsobilo. Tyto válečné trofeje slouží jako demonstrace síly a Rusko se rozhodlo je zde prezentovat veřejnosti.
Zdroj: Radek Novotný